Seriál o IP právu: Patenty a užitné vzory

Patenty a užitné vzory slouží k ochraně nových průmyslově využitelných vynálezů, respektive technických řešení. Rozdíly mezi těmito dvěma způsoby ochrany vysvětluje dnešní článek spolu s informacemi o průběhu řízení, podmínkách udělení a účincích těchto způsobů ochrany.

28. 6. 2021 Jan Přívora

Co lze považovat za vynález

Ochranu vynálezů zajišťuje patent, upravený v českém právním řádu zejména zákonem o vynálezech a zlepšovacích návrzích (dále jen „zákon”).[1] Patenty se udělují ve smyslu § 3 odst. 1 zákona na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a průmyslově využitelné.

Vynález se považuje za nový, není-li součástí stavu techniky. Součástí stavu techniky je vše, k čemu byl přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti, umožněn přístup veřejnosti, a to písemně, ústně, veřejným využíváním nebo jinak.[2] Aby byla splněna zákonná podmínka novosti, je třeba si dávat pozor i na minimální zpřístupnění veřejnosti, jelikož na formě zpřístupnění nezáleží a ve výsledku může být až na výjimky takový vynález považován za současný stav techniky. Obecně tedy platí, že vše, co bylo zveřejněno (třeba v rámci komerčního prodeje na internetu nebo v rámci prezentace na veletrhu), je současným stavem techniky a takto zveřejněné věci již nemohou být přihlášeny jako patenty.

Další důležitou podmínkou patentovatelnosti je vynálezecká činnost. Zákon v § 6 stanoví splnění této podmínky tehdy, „jestliže vynález pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky“. To znamená, že pokud je nějaký vynález přirozeným vývojem aktuálního stavu techniky, nelze jej patentovat. Patentovatelné řešení by mělo být určitým způsobem přelomové a ne běžné. Posouzení tohoto kritéria má tak částečně subjektivní povahu, jelikož je závislé na konkrétních úvahách odborníka, který vynález zkoumá.[3]

Poslední podmínku představuje průmyslová využitelnost. Pokud lze vynález vyrábět nebo jej jinak využít (realizovat) v průmyslu, zemědělství či jiných oblastech hospodářství a nespadá pod výjimky uvedené v § 3 odst. 4 zákona o vynálezech (např. chirurgické způsoby ošetřování lidského nebo zvířecího těla), je toto kritérium splněno.

Zákon o vynálezech kromě základní definice, co je za vynález považováno, obsahuje i demonstrativní výčet předmětů a činností, které za vynález naopak považovat nelze. Mezi ně řadíme zejména:

  • objevy, vědecké teorie a matematické metody,
  • estetické výtvory,
  • pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, hraní her nebo vykonávání obchodní činnosti, počítačové programy,
  • podávání informací.

Skutečnost, že daný vynález není možné chránit prostřednictví patentové ochrany, však neznamená nemožnost jej chránit vůbec prostřednictvím ostatních práv duševního vlastnictví. Jak se dočtete v předcházejících dílech našeho seriálu, estetické výtvory jsou obvykle chráněny například průmyslovým vzorem a na jiné, třeba počítačový program, se vztahuje ochrana autorskoprávní.

Vedle negativního výčtu, kdy se nejedná o vynález, dále zákon o vynálezech v § 4 stanovuje i tzv. výluky z patentovatelnosti, tedy přestože se jedná o vynálezy, nelze na ně udělit patent z důvodu rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy, případně se jedná o nové odrůdy rostlin a plemena zvířat nebo způsoby jejich pěstování či chovu.

Formulaci patentových nároků usnadňuje kategorizace vynálezů podle jejich podstaty a charakteristických znaků. Základní kategorie dělíme do dvou skupin na:

  • věci, tedy zejména výrobky, zařízení, zapojení, směsi, látky, látky získané přeměnou atomového jádra a kmeny produkčních mikroorganismů a
  • postupy nebo způsoby, zejména způsoby výroby a pracovní postupy.[4]

Zcela zvláštní kategorii tvoří tzv. biotechnologické vynálezy, na které se aplikuje speciální úprava v zákoně o ochraně biotechnologických vynálezů[5] a shora uváděný zákon o vynálezech se použije pouze subsidiárně. Biotechnologické vynálezy jsou patentovatelné, týkají-li se dle § 2 zákona o ochraně biotechnologických vynálezů:

  • biologického materiálu, který je izolován ze svého přirozeného prostředí nebo vyráběn technickým postupem, i když se již v přírodě vyskytl,
  • rostlin nebo zvířat, není-li technická proveditelnost vynálezu omezena na určitou odrůdu rostlin nebo plemeno zvířete,
  • mikrobiologického nebo jiného technického postupu a výrobku, jiného než je rostlinná odrůda nebo zvířecí plemeno, získaného tímto způsobem.

Řízení o udělení patentu

Přihláška vynálezu se žádostí o udělení patentu se podává na předepsaném formuláři Úřadu průmyslového vlastnictví. Obsahem musí být kromě formuláře také popis vynálezu, nejméně jeden patentový nárok, jméno původce, případně výkresy a anotace.

Úřad průmyslového vlastnictví podrobuje přihlášku nejprve předběžnému průzkumu (§ 30) a jsou-li splněny všechny podmínky, tj. (i) předmět není zjevně v rozporu s podmínkami patentovatelnosti, (ii) vynález je v přihlášce vysvětlen jasně a úplně pro posouzení odborníkem, (iii) vynález je ve smyslu zákona považován za vynález, (iv) přihláška je způsobilá zveřejnění a (v) došlo k úhradě příslušných správních poplatků, následuje úplný věcný průzkum.

Věcný průzkum (§ 33) je zaměřen na veškeré zákonné podmínky pro udělení patentu a dochází k němu na základě žádosti přihlašovatele, jiné osoby nebo Úřadu průmyslového vlastnictví z moci úřední. Cílem úplného průzkumu je ověření způsobilosti vynálezu k udělení patentu a odstranění zbývajících formálních vad.[6] Jedná se o velmi nákladnou a časově náročnou fázi řízení o udělení patentu, jejíž součástí je mimo jiné zjišťování stavu techniky. Výsledkem je rešeršní zpráva (či více zpráv) s informacemi relevantními pro posuzování patentovatelnosti, prostřednictvím kterých úřad může vznést vůči přihlašovateli námitky. Jsou-li všechny námitky či vady během úplného průzkumu vypořádány, ÚPV pokračuje v řízení dále a rozhodne o udělení patentu. Není proto výjimkou, že takové řízení trvá v řádu let.[7]

Nedojde-li k věcnému průzkumu do 36 měsíců od podání přihlášky, Úřad řízení o přihlášce zastaví. Zajímavostí v řízení o patentové přihlášce je možnost „odklonu“ na řízení o udělení užitného vzoru, na který nejsou ze zákona kladeny takové nároky pro zápis, jak bude pojednáno níže.

Udělením patentu a jeho zveřejněním ve Věstníku získává přihlašovatel práva uvedená v § 11 zákona o vynálezech, tedy výlučné právo využívat vynález, poskytnout souhlas k využívání jiným osobám nebo patent převést (původcovství vynálezu však převést nelze za žádných okolností). Pakliže je patent ve vlastnictví více osob, náleží tato práva všem spolumajitelům, není-li dohodnuto jinak.

Bez souhlasu majitele nikdo nesmí předmět patentu přímo ani nepřímo využívat s výhradou vyčerpání práv (uvedení výrobku na trh), předchozího nezávislého využívání a omezení mimojiné pro neobchodní či experimentální účely.

Doba ochrany může činit až 20 let od podání přihlášky. Podání přihlášky přijde žadatele na 1 200 Kč + 3 000 Kč za navazující věcný průzkum. Každý rok je pak přihlašovatel povinen hradit udržovací poplatek, jinak ochrana předmětu patentu zaniká. Výše poplatku závisí na délce platnosti patentu od 1 000 Kč do 24 000 Kč za rok a částkou za přijetí žádosti 200 Kč za první rok, respektive 500 Kč za každý další rok.

Nezaplacení poplatků a uplynutí doby dle předchozího odstavce není jediný způsob zániku patentu, vlastník má právo se jej vzdát dříve. Kromě zániku zákon odlišuje ještě zrušení patentu ze strany Úřadu průmyslového vlastnictví v případech, kdy vynález nesplňuje podmínky patentovatelnosti, není řádně popsán, přesahuje obsah původní přihlášky nebo k němu není majitel oprávněn.

Technická řešení a užitné vzory

Užitné vzory chrání technická řešení, která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná. Právní rámec vytváří zákon o užitných vzorech.[8] Ochrana užitnými vzory se velmi podobá patentové ochraně. Hlavní rozdíl spočívá v zákonných podmínkách zápisu, jelikož je vyžadován pouhý přesah odborné dovednosti oproti vynálezecké činnosti u patentu. Pouhý přesah odborné dovednosti v praxi znamená, že nároky na činnost původce (ten, kdo řešení vymyslel vlastní tvořivou prací) jsou kvalitativně nižší než u patentu, a zjednodušeně lze říct, že patentovatelný vynález až na výjimky potenciálně splňuje současně podmínky zápisu ve formě užitného vzoru. V praxi se mu proto přezdívá „malý patent“.

Praktický rozdíl mezi vynálezeckou činností a pouhým přesahem odborných dovedností není snadné vymezit a záleží vždy na konkrétním správním řízení. Samotná skutečnost, že je nějaké technické řešení zapsané jako užitný vzor neznamená, že není způsobilé být zapsané i ve formě patentu (a naopak).

Příkladem zapsaného patentu je způsob řízení on-line indikace možnosti zaparkovat, číslo přihlášky 2017-478, jehož podstata spočívá v získávání informací prostřednictvím senzorů na ostatních projíždějících vozidel a jejich zpracování na vzdáleném serveru. Příkladem užitného vzoru pak uspořádání zavazadlového prostoru automobilu, číslo přihlášky 2017-34501, které umožňuje účelně využít celý objem zavazadlového prostoru. Vlastníkem obou řešení je společnost ŠKODA AUTO a.s.

Podle § 2 zákona o užitných vzorech nejsou technickým řešením zejména:

  • objevy, vědecké teorie a matematické metody,
  • pouhé vnější úpravy výrobků,
  • plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti,
  • programy počítačů, nebo
  • pouhé uvedení informace.

Současně užitnými vzory nelze chránit (§ 3):

  • technická řešení, která jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména zásadami lidskosti a veřejné morálky,
  • odrůdy rostlin a plemena zvířat ani biologické reproduktivní materiály,
  • způsoby výroby nebo pracovní činnosti.

Užitným vzorem ale nemohou být chráněny způsoby výroby nebo pracovní činnosti ani biologické reproduktivní materiály (viz výčet v § 2 a 3).[9] Navíc zápisné řízení užitného vzoru probíhá jednodušeji, rychleji a levněji.[10]

Řízení o zápisu užitného vzoru

Řízení správní povahy o zápisu užitného vzoru vede, stejně jako u patentu, Úřad průmyslového vlastnictví a je zahájeno podáním písemné přihlášky. Přihláška užitného vzoru smí obsahovat jen jedno technické řešení nebo skupinu řešení, která jsou navzájem spojena tak, že uskutečňují jedinou technickou myšlenku. Mezi obligatorní náležitosti patří název užitného vzoru, popis technického řešení a nároky na ochranu s jasným a stručným vymezením předmětu. Podobně jako u přihlášky patentové musí být uvedeno, kdo je původcem předmětného technického řešení a podáním přihlášky zpravidla vzniká právo přednosti.

Úřad průmyslového vlastnictví provádí průzkum zápisné způsobilosti, tzn. zda přihláška neobsahuje jiný předmět než technické řešení a toto není vyloučeno z ochrany užitným vzorem, a zároveň zda technické řešení zjevně nesplňuje podmínky průmyslové využitelnosti nebo nemá nedostatky bránící zápisu. Neprovádí průzkum věcné způsobilosti k ochraně.

Bez souhlasu majitele užitného vzoru nikdo nesmí chráněné technické řešení při hospodářské činnosti vyrábět, uvádět do oběhu nebo upotřebit (tzv. poskytnutí licence). Užitným vzorem lze dokonce „bránit“ patentování vynálezu s pozdějším právem přednosti, to znamená, že patent nemá v tomto směru větší právní sílu. Užitný vzor nicméně nepůsobí vůči předchozím uživatelům technického řešení nezávislým na původci/majiteli. Zapsaný užitný vzor platí čtyři roky ode dne podání přihlášky, popřípadě od podání dřívější přihlášky vynálezu se shodným předmětem s tím, že je možné jej až dvakrát prodloužit o dobu 3 roky, tj. na celkovou dobu ochrany 10 let. Přihláška užitného vzoru stojí běžně 1 000 Kč a první i druhé prodloužení o 3 roky po 6 000 Kč.

Před uplynutím doby ochrany se majitel může užitného vzoru vzdát, potažmo na jeho návrh dojde k výmazu z rejstříku užitných vzorů obdobně jako u patentů.

Ochrana vynálezů v zahraničí

Existují další dvě cesty, jak chránit vynálezy mimo území České republiky, a to skrze Evropskou patentovou úmluvu nebo Smlouvu o patentové spolupráci.

Evropská patentová úmluva do jisté míry supluje roli Evropské unie, jelikož jednotný systém úpravy v EU zatím chybí. Smluvních států je nyní celkem 38, včetně všech států EU. Výkonným subjektem je Evropský patentový úřad. Evropský patent je v podstatě soubor národních patentů a v každé zemi, pro kterou byl evropský patent udělen, má vlastník stejná práva a povinnosti jako majitel národního patentu.

V mezinárodním měřítku je dostupná mezinárodní patentová přihláška (Patent Cooperation Treaty), prostřednictvím které lze docílit ochrany až ve 153 smluvních státech.[11] V každém případě se znovu jedná o formu „dílčích“ národních patentů v jednotlivých státech, nikoli o jednotný patent.

Užitné vzory v mezinárodním/evropském kontextu neexistují vůbec.

Na závěr malá zajímavost: V České republice je aktuálně 3602 platných národních patentů a 6671 platných užitných vzorů.[12]

V příštím díle seriálu o IP právu se blíže podíváme na doménová jména, know-how a obchodní tajemství.

Jan Přívora

právní asistent v Cisek, advokátní kancelář s.r.o. a student Právnické fakulty MUNI

www: https://www.akcisek.cz

Kdyby Vám nějaký článek z naší dílny proklouzl, níže jsou uvedené odkazy na ostatní 4 díly. Další zajímavosti nejen ze světa IP práva se můžete dočíst také na blogu advokátní kanceláře Cisek.

[1] Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.

[2] HORÁČEK, Roman; ČADA, Karel; HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 91.

[3] Tamtéž, s. 101.

[4] Tamtéž, s. 141.

[5] Zákon č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů a o změně zákona č. 132/1989 Sb., o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat, ve znění pozdějších předpisů.

[6] HORÁČEK, Roman; ČADA, Karel; HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 179.

[7] Chloupek, V., Hartvichová, K. a kol. Patentový zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 219.

[8] Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů.

[9] HORÁČEK, Roman; ČADA, Karel; HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 242.

[10] KOUKAL, Pavel, Matěj MYŠKA, Helena PULLMANNOVÁ, Terezie VOJTÍŠKOVÁ a Jan ZIBNER. Právo duševního vlastnictví. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2020, Ochrana technických řešení s. 17.

[11] WIPO Patent Cooperation Treaty Contracting States dostupné zde: Smluvní státy PCT.

[12] Vyhledáno v databázi Úřadu průmyslového vlastnictví ke dni 23. 6. 2021

Vybrali jsme pro vás


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info