Frontex na rozcestí? Bezpečnost, lidská práva a geopolitika v pohybu

Úvod

Frontex, Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž, se stala klíčovou institucí v oblasti správy vnějších hranic Evropské unie. Od svého založení prošla významným vývojem, rozšiřováním pravomocí a operačního dosahu. Její role je však často předmětem diskuzí, zejména v souvislosti s rovnováhou mezi bezpečností hranic a ochranou lidských práv, transparentností a odpovědností. Tento článek se zaměří na historický vývoj Frontexu, jeho hlavní účel a současné i budoucí výzvy, kterým agentura čelí.

Historický vývoj FRONTEXu

Frontex byl založen v roce 2004 s poměrně omezeným mandátem, primárně se zaměřoval na koordinaci operací v oblasti správy hranic mezi členskými státy. Jeho počáteční role byla spíše podpůrná, nabízející technickou a operační asistenci. Zásadní zlom ve vývoji agentury nastal po migrační krizi v roce 2015. Tato krize odhalila nedostatky v řízení vnějších hranic EU a vedla k volání po silnější a efektivnější pohraniční agentuře.[1]

V reakci na tuto krizi byly funkce Frontexu výrazně rozšířeny, a to zejména v roce 2016, kdy se agentura transformovala na Evropskou agenturu pro pohraniční a pobřežní stráž. Toto rozšíření jí dalo větší operační autonomii a schopnost samostatně zasahovat. Další posílení oprávnění přišlo v roce 2019, kdy bylo schváleno i výrazné navýšení množství personálu a vybavení, což umožnilo agentuře mít vlastní stálý sbor pohraniční stráže. Tento vývoj svědčí o rostoucí centralizaci a supranacionalizaci správy hranic EU, kde Frontex získává značnou autonomii při implementaci cílů politiky EU.[2] Agentura se rovněž postupně rozšířila i na mezinárodní úroveň, spolupracuje s partnery mimo EU s cílem zlepšit správu a bezpečnost vnějších hranic Unie.[3]

Účel FRONTEXu

Hlavním účelem Frontexu je zajištění integrované správy vnějších hranic EU. To zahrnuje několik klíčových oblastí:

Koordinace a podpora operací:

Frontex koordinuje operace pohraniční a pobřežní stráže členských států na vnějších hranicích EU. Poskytuje technickou a operační podporu, včetně vybavení a personálu.

Řízení rizik a situační přehled:

Agentura provádí analýzy rizik a shromažďuje zpravodajské informace o migračních tocích a hrozbách na hranicích. Cílem je poskytnout členským státům aktuální informace pro efektivní řízení ochrany hranic.[4] I přesto je nutné si klást otázku, nakolik jsou tyto analýzy skutečně objektivní – mohou totiž podporovat vnímání hranic primárně jako bezpečnostního problému.[5]

Návratové operace

Frontex hraje rostoucí roli při organizaci a koordinaci návratových operací osob, které nejsou oprávněny pobývat v EU.

Školení a výzkum

Agentura se podílí na školení pohraničních stráží a na výzkumu v oblasti hraniční kontroly, s cílem zavádět osvědčené postupy a inovativní technologie.

Ochrana základních práv

Frontexu také zajišťuje, aby operace probíhaly v souladu s právem EU a mezinárodním právem, včetně dodržování základních práv. Nicméně právě tato oblast je často předmětem kontroverzí a obav.[6]

Nové výzvy FRONTEXu

Frontex v současné době čelí řadě nových a prohlubujících se výzev:

Dodržování lidských práv a odpovědnost: Navzdory rozšířenému mandátu a nárůstu pravomocí zůstává otázka odpovědnosti Frontexu a dodržování lidských práv významným problémem.[7] Agentura se ocitla v centru „krize právního státu“ na vnějších hranicích EU, s obavami z nedostatečného dohledu a transparentnosti operací.[8] Je třeba lépe propracovat mechanismy odpovědnosti, aby bylo možné efektivněji kontrolovat diskreční pravomoci agentury.[9]

Instrumentalizace migrace a hybridní válka: Agentura se musí vypořádat s rostoucím jevem instrumentalizace migrace, kdy jsou migranti využíváni jako nástroj hybridní války ze strany některých politiků členských států, kdy se tento jev přičítá zejména krajní pravici v rámci jejího narativu „silné ruky“.[10] To klade nové nároky na schopnost Frontexu reagovat na složité a politicky motivované situace, přičemž je nutné vyvažovat bezpečnostní aspekty s humanitárními principy.[11]

„Krizové narativy“ a vnímání migrace: Frontex, stejně jako širší evropská politika, je ovlivněna „krizovými narativy“ týkajícími se migrace.[12] Tyto narativy, které často vykreslují migraci jako nekontrolovanou hrozbu, mohou ovlivnit operace a diskurz agentury.[13] Je důležité kriticky přistupovat k těmto narativům a jejich dopadu na politiku a praxi.

Rostoucí operacionalizace a mezinárodní působnost: S rostoucí mezinárodní působností a spoluprací s nečlenskými zeměmi[14] se objevují nové otázky ohledně účinnosti řízení a dohledu nad těmito operacemi, stejně jako dopadu na lidská práva v těchto zemích.

Rovnováha mezi humanitarismem, lidskými právy a bezpečností: Frontex je často vnímán současně jako zachránce migrantů na moři, zastánce základních práv a obránce evropských občanů před migračními hrozbami.[15] Udržení rovnováhy mezi těmito třemi aspekty je trvalou výzvou, která vyžaduje neustálé přehodnocování operací a politik, aby nedocházelo k podkopávání základních práv.[16]

Závěr

Frontex prošel od svého vzniku dlouhou cestu, od koordinačního orgánu k silné a autonomní agentuře pro správu hranic. Přestože jeho účel je jasný – zajištění bezpečnosti vnějších hranic EU –, agentura neustále čelí výzvám souvisejícím s transparentností, odpovědností a dodržováním lidských práv v kontextu složitých migračních toků a geopolitických změn. Budoucnost Frontexu bude záviset na jeho schopnosti efektivně tyto výzvy řešit, aniž by došlo k ohrožení základních hodnot Evropské unie.

Foto: Frontex, Francesco Placco, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.

[1] https://www.frontex.europa.eu/about-frontex/who-we-are/tasks-mission/

[2] Zhong, Y., Carrapico, H. Frontex goes global: A two‐level experimentalist governance analysis of Frontex’s international action and its role within the externalisation of EU borders. Contemporary European Politics. 2024, roč. 2, č. 1, s. 5. https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/cep4.7

[3] Ibid., s. 7.

[4] Waerp, E. Devious refugees and harmless borders? How Frontex inverts deviance and blame. Race & Class. 2025, roč. 66, č. 4, s. 72–73. https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/03063968241291509

[5] Ibid., s. 77.

[6] Marin, L. Frontex at the epicentre of a rule of law crisis at the external borders of the EU. European Law Journal. 2024, roč. 30, č. 1–2, s. 14–18. https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/eulj.12505

[7] Ibid., s. 25–27.

[8] Ibid., s. 18–19.

[9] Ibid., s. 24–25.

[10] Faix, M. Development of Frontex vis-à-vis Instrumentalization of Migration as a Tool of Hybrid Warfare – is more Institutionalisation the Answer? Polish Review of International and European Law. 2024, roč. 13, č. 1, s. 126–130. https://czasopisma.uksw.edu.pl/index.php/priel/article/view/14259

[11] Ibid., s. 137.

[12] Perkowski, N., Stierl, M., Burridge, A. The evolution of EUropean border governance through crisis: Frontex and the interplay of protracted and acute crisis narratives. Environment and Planning D: Society and Space. 2023, roč. 41, č. 1, s. 112. https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/02637758231152478

[13] Ibid., s. 114.

[14] Zhong, Carrapico. Frontex goes global: A two‐level experimentalist governance analysis of Frontex’s international action and its role within the externalisation of EU borders, s. 8–9.

[15] Perkowski, N. Frontex and the convergence of humanitarianism, human rights and security. Security Dialogue. 2018, roč. 49, č. 6, s. 461–462. https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0967010618796670

[16] Ibid., s. 471–472.