Restorativní platforma je aktivitou evropského projektu Restorative Justice: Strategies for Change. Jeho národní skupinu na akci zastoupili ředitelka Probační a mediační služby (PMS) Andrea Matoušková, ředitel odboru výkonu vazby a trestu Pavel Horák z Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR, Lukáš Dirga z Ministerstva spravedlnosti, Jan Tomášek z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci a Petra Masopust Šachová z Institutu pro restorativní justici.

Zástupci jednotlivých sekcí představili ty nejzásadnější závěry, k nimž za první rok práce v Restorativní platformě dospěli, a zároveň výzvy pro rozšiřování uplatnění restorativní justice (dále také RJ) v české praxi do roku dalšího. Vystoupení účastníků doplnily i podnětné diskuze.

V úvodu sekce 1 (pro přípravné řízení) zaznělo, že významnou roli v uplatňování restorativních principů hraje přístup policistů, kteří jsou často prvními osobami, s nimiž se jak oběť a pachatel, tak i jiní lidé dotčení trestnou činností setkávají. Potřeba vzdělávání praktiků v oblasti restorativní justice však postupně zazněla ze strany zástupců všech profesí angažovaných v trestní justici.

Náměstek Nejvyššího státního zastupitelství Jiří Pavlík potvrdil, že je potřeba nahlížet na praxi s odstupem a dát prostor pro restorativní řešení věci. Potvrdil podporu NSZ ve využívání odklonů, které, jak se v plénu dále řešilo, ale určitě nejsou samy o sobě restorativním nástrojem a záleží, jakým způsobem pak v jejich využití rezonuje reflektování potřeb obětí a určité vedení pachatele k porozumění důsledkům jeho jednání.

Dušan Beyer za PMS podpořil myšlenku širšího uplatňování mediací, které jsou v ČR jednoznačně nejvíce využívaným restorativním programem. Nicméně ve většině případů jde o méně závažnou trestnou činnost. Jeden z cílů sekce 1 je v tomto směru rozšíření mediací i pro případy závažné trestné činnosti.

Odborníci z řad soudců a advokátů vystupujících za sekci 2 (pro řízení před soudem) se v zásadě shodovali na tom, že pro rozšíření restorativní justice na úrovni soudů není tak zásadní úprava legislativy, jako spíš znalost restorativních principů a ochota je aplikovat. Proměnou komunikace a přístupu ze strany profesionálů směrem k účastníkům trestního řízení pak může být lépe dosaženo účinné reakce na potřeby obětí a snížení rizika jejich další viktimizace a zároveň podpoření pachatele k aktivnímu přijetí odpovědnosti. Také soudce krajského soudu Martin Lýsek apeloval na potřebu srozumitelné komunikace ze strany soudu a současně odkázal na východiska procedurální spravedlnosti[1].

Advokátka Adéla Hořejší pak pokládala otázku, jestli je současná legislativa pro RJ dostačující. Ukazuje se, že byť zákon jejímu uplatňování nijak nebrání, zároveň ji ani významně nepodporuje a trestní řád i zákon o obětech trestných činů by potřebovaly v mnohém „dotáhnout“. Zároveň je nutné konstatovat, že příslušní členové odborné veřejnosti ještě aplikaci restorativní justice nepojali dostatečně za svou.

V následné debatě Andrea Matoušková, ředitelka Probační a mediační služby, konstatovala důležitost toho, aby každý praktik byl schopný témata RJ do své činnosti přinášet. Je k tomu potřeba změna myšlení a podpora „zeshora“, přičemž sama vnímá, že ani v PMS není každý stoprocentně restorativní a je potřeba dělat konkrétní kroky, které budou posouvat praxi dále. Oceňuje, že je Probační a mediační služba ve shodě s Nejvyšším státním zastupitelstvím ve smyslu většího zapojení restorativních principů v rámci trestního řízení, a zároveň zdůrazňuje další velký krok pro restorativní justici, a sice ve smyslu jejího podpoření prostřednictvím programového prohlášení vlády. Položila do pléna otázku, která se nesla celým dalším jednáním: „Co může již nyní každý z nás udělat pro to, abychom byli již zítra nebo příští týden ve využití restorativních přístupů o kousek dál?“

K otázce se v průběhu dne vyjádřilo několik řečníků i diskutujících, jejich reakce se dají shrnout do dvou témat:

• Sami můžeme informovat své kolegy a nadřízené o restorativních přístupech, jejich potenciálu a možnostech a současně iniciovat vzdělávání v této oblasti v naší organizaci,
• sami můžeme ovlivnit vlastní způsob komunikace vůči oběti a pachateli, tedy přistupovat k obětem i pachatelům jako k lidem se svými potřebami a příběhy, nevidět je pouze jako účastníky řízení či důkazní materiál v rámci trestního řízení.

Restorativní principy se promítají také do výkonu trestu odnětí svobody ve věznicích. V prezentaci řečníků za sekci 3 (pro vykonávací řízení) byl popsán dlouhodobý vývoj odborné práce zaměstnanců Vězeňské služby ČR v oblasti řešení trestného činu, jeho příčin i dopadů. Michal Petras za Generální ředitelství Vězeňské služby ČR uvedl, že v současnosti disponují řadou programů, které by měly motivovat pachatele k reálnému náhledu na své jednání.

Výraznější restorativní prvky ve smyslu hledání nápravy způsobené újmy či hlubšího porozumění dopadům trestného činu na oběti pak obsahují programy Vnímám i tebe a Building Bridges (ten v českých věznicích realizuje Mezinárodní vězeňské společenství, z.s.[2]). Vězeňská služba ČR si dle slov Pavla Horáka, ředitele odboru výkonu vazby a trestu, nicméně klade za cíl programy nesoucí témata restorativní justice dále rozšiřovat a dbát na jejich kvalitu. Současně chce hledat možnosti, jak vnést restorativní témata i do běžné práce s pachatelem, mimo terapeutické a jiné programy.

Uplatňování principů a idejí restorativní justice se samozřejmě týká také práce s klienty odborníků z řad pomáhajících profesí. Sekce 4 (pro profese pomáhající v průběhu celého trestního řízení) primárně zdůraznila velkou podporu rozvoji RJ a ochotu začlenit její témata do své klientské práce. Současně byly jasně pojmenovány překážky, které v současnosti komplikují snahu o rozvíjení restorativní praxe, zejména výše dotací a jejich organizace ze strany státu.

Kateřina Šlesingerová z Probační a mediační služby v rámci sekce 4 hovořila o potřebě srozumitelně komunikovat možnosti RJ jednak ke klientům, jednak k odborné i širší veřejnosti. Důležité pak podle ní je vytvořit dostupnou nabídku restorativních programů, aby klienti měli reálnou příležitost v případě jejich zájmu věc restorativně řešit. Také zmínila potřebu sledování účelu práce a způsobu využívání nástrojů jednotlivých institucí – uvedla konkrétně příklad mediací, kdy můžeme program vnímat jako nástroj přípravného řízení vedoucí k uzavření dohody a odklonu, anebo jako způsob, který může podpořit uzdravení vztahů či způsobených traumat.

Vladimíra Čapková z Bílého kruhu bezpečí sdílela důležitou myšlenku o potřebě otevřít diskusi o pozitivních dopadech, které má RJ na životy obětí, ve skupině organizací, jež s oběťmi pracují. Na tomto poli se totiž můžeme setkávat často s protektivní tendencí pracovníků a potřebou oběti před pachateli chránit, takže možnost reálného setkání oběti s pachatelem často více tabu, než aby bylo prezentováno jako případná nabídka realizace nástroje RJ.

Výroční setkání bylo nejen zhodnocením poznatků z prvního roku platformy, ale i otevřením dveří do roku druhého. Institut pro restorativní justici proto na závěr účastníkům představil aktivity, jež budou probíhat od října 2022 do září 2023. Účastníkům bude nabídnuto celkem osm seminářů konaných zčásti online, zčásti prezenčně. I v dalším roce tak budou mít příležitost potkávat se, a to napříč jednotlivými sekcemi, což jim pomůže lépe porozumět výzvám jiných profesí a lépe nastavit vzájemnou spolupráci. Jedním z výstupů z Restorativní platformy pak bude Příručka pro českou restorativní praxi, jež bude představena na Závěrečné konferenci právě v září 2023.

V závěru v diskuzi zaznívalo, že za první rok činnosti Restorativní platformy udělala česká trestní justice zásadní krok směrem k rozvoji restorativní praxe a členové platformy i hosté věří, že cesta druhým rokem bude plná dalších konkrétních kroků, a velmi se na spolupráci těší.

O dalším průběhu práce Restorativní platformy budeme průběžně informovat. Pokud vás tato aktivita zaujala, chcete vědět více, stát se členem nebo se účastnit některých setkání, napište nám na tereza.rehakova@restorativni-justice.cz.

Úvodní foto: Výroční setkání Restorativní platformy. Archiv autora

[1] Procedurální spravedlnost vychází z předpokladu, že účastníci vnímají celé řízení jako spravedlivější, pokud je s nimi zacházeno důstojně a mají dostatečnou příležitost vyslovit se k věci, a to bez ohledu na to, zda zní finální rozhodnutí v jejich prospěch.

[2] Mezinárodní vězeňské společenství, z.s., je česká pobočka Prison Fellowship International, mezinárodní křesťanské nevládní organizace zaměřené na rehabilitaci vězňů a na pomoc jejich rodinám.