Právo a udržitelnost. Jak spolu souvisí?

Pojem udržitelnost

V roce 1972 publikovala švýcarská nevládní organizace Clube of Rome studii Limity růstu zabývající se společenskými, ekonomickými a environmentálními aspekty společnosti. Kolektiv autorů v ní uvedl, že pokud bude růst světové populace, industrializace, znečištění, produkce potravin a vyčerpávání zdrojů pokračovat beze změny, bude dosaženo „limitu růstu“ během příštích 100 let. Lidstvo by už nemělo kam dále postupovat a hrozilo by, že z planety přestane být příjemné místo k žití.

Ve studii se zároveň poprvé objevuje klíčové slovo „udržitelnost“, a to jako termín, jenž reprezentuje chování, které by mělo zmírnit nepříznivé prognózy vývoje světa. Autoři studie totiž uvádí, že rychlý a ohrožující chod věcí lze změnit a zpomalit. Tím by se dosáhlo stavu ekologické a ekonomické stability. V důsledku by to znamenalo, že budou uspokojeny materiální potřeby jedinců a zároveň nedojde ke zničení planety.[1]

Vznikl tak základ pro definování toho, co vlastně udržitelnost znamená. Některé definice vycházejí z ekonomie a hovoří o udržitelnosti jako o růstu kapitálu. Jiné zohledňují i oblast ekonomickou, sociální a environmentální.[2] Udržitelnost můžeme ale zjednodušeně popsat jako „rozvoj, který naplňuje potřeby současných generací a zároveň bere ohled na schopnost uspokojit potřeby generací budoucích.“[3]

Dokumenty zabývající se udržitelností

Termín udržitelnost, resp. udržitelný rozvoj si vzaly za vlastní i některé mezinárodní organizace. Nemusíme jít daleko – s udržitelným rozvojem počítá už sama Evropská unie. V čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii se dočteme, že „[Unie] usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a na vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok.“[4]

Mezinárodní organizace a státy začaly postupně přijímat dokumenty podporující kroky vedoucí k udržitelnému rozvoji. Objevuje se tak první můstek, který přenáší otázky rozvoje planety do právního prostředí. Ostatně právo může hrát klíčovou roli v tom, kam bude udržitelný rozvoj směřovat.[5]

Mezi významné právní dokumenty, které se zabývají udržitelností, můžeme zařadit:

• Naše společná budoucnost – zpráva vypracovaná Světovou komisí pro životní prostředí, přijatá OSN v roce 1987
• Agenda 21 – programový dokument přijatý OSN v roce 1992
• Agenda 2030 pro udržitelný rozvoj – programový dokument přijatý OSN v roce 2015
• Strategický rámec Česká republika 2030 – přijatý českou vládou v roce 2017

Tyto dokumenty se zabývají problematikou udržitelnosti jako jednoho velkého celku, který v sobě zahrnuje mnoho dílčích témat. Nejedná se však o všechny dokumenty související s udržitelností – například i Green Deal Evropské unie byl vytvořen jako nástroj ke zmírnění dopadů lidských aktivit ohrožujících planetu.

Agenda 2030 pro udržitelný rozvoj

O tomto dokumentu OSN pojednám podrobněji, protože je stále aktuální a zároveň se jedná o první komplexní snahu nastavit fungování společnosti. Najdeme v něm 17 cílů udržitelného rozvoje, které by měly být splněny do roku 2030. Zahrnuje v sobě několik různorodých oblastí. Můžeme je rozdělit na oblast sociální (např. skoncování s chudobou, hladem, genderovou rovností), ekonomickou (např. ekonomický růst, odpovědná výroba a spotřeba, věda), environmentální (např. klimatická opatření, ochrana života ve vodě) a celospolečenskou (např. spolupráce, udržitelná města).[6]

Cíle jsou ze své podstaty politickými cíli, které přijaly členské státy OSN. Zdůrazňují, že jsou v souladu se všeobecnou deklarací lidských práv a dalšími lidskoprávními dokumenty. Celá agenda musí být také provedena způsobem, který je v souladu s právy a povinnostmi států podle mezinárodního práva. I při zapojení světového společenství do provádění cílů platí, že každá země má primární odpovědnost za svůj vlastní hospodářský a sociální rozvoj.[7]

To vše znamená, že Agenda 2030 není právně závazným dokumentem. Pokud některý stát nesplní všech 17 cílů, nebude nijak sankcionován. Jedná se spíš o rámec, který by měl podpořit přijímání strategií, plánů nebo i zákonů jednotlivých států. Ty by se měly chovat tak, aby svým jednáním ony zmíněné cíle naplnily.

Jak se cíle daří plnit?

Pro naplnění cílů musí spolupracovat celé světové společenství, obzvlášť v dnešním globalizovaném světě, který je neuvěřitelně propojený. Jak již ale bylo řečeno výše, nejedná se o právně závazný dokument, jehož dodržení by se vynucovalo. Jednotlivé státy samy volí způsob, jakým se cíle udržitelnosti promítnou do jejich právních řádů. Může se tak dít pomocí akčních plánů, strategií nebo poskytování finanční pomoci.

Jedním z nástrojů, jak monitorovat plnění cílů, je vypracování dobrovolného přezkumu. Svůj první dobrovolný přezkum zveřejnila Evropská unie v roce 2023.[8] Jedná se o obsáhlý dokument, který se na téměř 400 stranách věnuje jednotlivým cílům. Nejlépe se podle něj Evropské unii daří naplnit cíle mířící na důstojnou práci a ekonomický růst, ukončení chudoby a dobře si vede i v nastolení genderové rovnosti. Naopak největší odklon vidí ve spolupráci mezi státy a jejich společné snaze na cílech spolupracovat a také v podpoře života na souši (podpora ekosystémů, lesa, zastavení úbytku biodiverzity).[9]

Sustainable development report

Dalším způsobem, jak můžeme sledovat naplňování cílů, je zpráva sustainable development report. Vychází pravidelně od roku 2016, přičemž tu za rok 2024 sepsala skupina nezávislých odborníků z Centra pro transformaci 17 cílů.[10] Zhodnocuje naplňování agendy v rámci všech států.

Jaké jsou její závěry?

Zpráva ve svém shrnutí uvádí, že v průměru pouze 16 % cílů udržitelného rozvoje je na dobré cestě ke splnění do roku 2030, přičemž u zbývajících 84 % je pokrok omezený nebo se obrací. Na celosvětové úrovni pokrok stagnuje od roku 2020.

Nejlépe si v plnění cílů vedou severské země. Na prvních třech příčkách se nachází Finsko, Švédsko a Dánsko. Pozitivní je i vývoj ve státech BRICS, u nichž byl zaznamenán významný pokrok.

K samotným cílům zpráva uvádí, že v celosvětovém měřítku se jako nejproblematičtější cíl jeví zastavení hladomoru. Report se snaží hledat řešení a věnuje se i tomu, co brzdí naplňování agendy. Zdůrazňuje například naléhavost reformy rozdělování financí v rámci celého společenství států.[11]

Jak se v rámci celosvětového reportu daří České republice?

Česká republika si vede vlastně poněkud dobře, neboť její celkové skóre činí 81,26 bodů ze 100 (skóre je možné interpretovat jako % úspěšnosti naplnění jednotlivých cílů). Nachází se na 12. místě v seznamu zemí podle nejlepšího skóre. Lze vyzdvihnout, že u žádného cíle nedošlo ke zhoršení, pouze ke zlepšení nebo zachování stavu.[12]

Když se podíváme na vývoj u nás, republika začínala v roce 2000 s 74,95 body. Nejlépe si vedla v roce 2022, kdy dosáhla nejvyššího počtu bodů vůbec, a to 82,22. Obecně lze říct, že se u České republiky nejedná o prudký růst a v posledních letech byl zaznamenán malý bodový pokles. Stále ale patří k těm nejlepším státům, kterým se daří provádět Agendu 2030 velmi obstojně.

Agenda 2030 a Česká republika

Česká republika do svého právního řádu implementovala Agendu 2030 v roce 2018. Učinila tak formou Strategického rámce Česká republika 2030, který určil u každého z cílů způsob, kterým se chce republika přiblížit k jeho splnění. Jedná se spíše o obecné plány a rámce.

Například u cíle důstojná práce a ekonomický růst uvádí, že Česká republika plánuje tento cíl naplnit mimo jiné tím, že bude přijímat opatření pro osoby ohrožené na trhu práce (osoby s vyšším věkem) a podporovat vstup investorů do nově vznikajících firem.

Výsledkem obecných plánů a strategií jsou nakonec konkrétní opatření, do kterých můžeme zařadit například financování vědy a výzkumu ze státního rozpočtu.[13] Dále uveďme institut posuzování vlivů na životní prostředí v rámci stavebního práva EIA a SEA, jenž má za úkol vytvořit udržitelný rozvoj bez devastace životního prostředí.[14] Pro další příklad je možné otevřít zákoník práce, kde je v § 317a zakotveno sdílené pracovní místo. Jedná se o flexibilní možnost, jak rozvrhnout pracovní dobu ve spolupráci s jiným zaměstnancem, což by se v důsledku mělo promítnout jako přiblížení k naplnění cíle genderové rovnosti.

Co se týká dobrovolných přezkumných zpráv, Česká republika zveřejnila již dvě tyto zprávy. Třetí bude prezentovat v červenci 2025 na půdě OSN.[15]

Jak tyto optimistické vize obstojí?

Ozývá se kritika, že není propracovaná součinnost jednotlivých cílů a je těžké navazovat celosvětovou spolupráci. Skeptické hlasy upozorňují i na rozdělování financí. Rozsáhlost úkolů, které by státy měly plnit, znemožňuje přidělení dostatečných finančních zdrojů na každý cíl. Vlády se zároveň mohou soustředit na cíle, které jsou pro ně nejvýhodnější, což jim umožňuje prohlašovat, že dosáhly částečného rozvojového úspěchu – aniž by se ale zabývaly hlavními problémy.[16]

Představu o dosažení všech cílů na světové úrovni se nedaří zcela naplnit. Splnění agendy je velmi komplexní a složitou záležitostí, která si žádá postupný vývoj. Nenapomáhají tomu ani rozdíly životní úrovně v jednotlivých státech a nedostatek financí. Spolu s dalšími zprávami a reporty můžeme sledovat, jakým směrem udržitelný rozvoj míří a zda v budoucnu dojde k nějakému zásadnějšímu celosvětovému progresu.

Neznamená to ale, že by se na plnění cílů mělo zanevřít. Stále existuje rámec, který státy motivuje k udržitelnému chování a přijímání adekvátních opatření na národní úrovni. Právo má totiž schopnost i dílčími zákony regulovat oblasti, které s rozvojem souvisí.

Úvodní foto: Fotografie: Woman Holding Globe in Front of Face, autor: Slava Bowman, Wikipedia Commons, CC-Zero

[1] Donella H. Meadows, Dennis L. Meadows, Jørgen Randers, William Behrens III. The Limits to Growth. New York: Universe Books, 1972, kapitola 1.

[2] Základní pojetí konceptu udržitelného rozvoje [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/regionalni-rozvoj/informace,-aktuality,-seminare,-pracovni-skupiny/psur/uvodni-informace-o-udrzitelnem-rozvoji/zakladni-pojeti-konceptu-udrzitelneho-rozvoje

[3] Definice Světové komise pro životní prostředí a rozvoj ve Zprávě Brundtlandové (angl. Brundtland report) z roku 1987.

[4] Smlouva o Evropské unii, čl. 3 odst. 3.

[5] French, Duncan, J. Kotzé, Louis. Sustainable Development Goals. Elgar: 2018, s. 4.

[6] United Nations Department of Economic and social affairs – Sustainable development. The 17 Goals.

[7] Agenda 2030, bod 10.

[8] Udržitelný rozvoj. [online] European Union. https://eur-lex.europa.eu/CS/legal-content/glossary/sustainable-development.html

[9] Sustainable development in the European Union Monitoring report on progress towards the SDGs in an EU context 2023 edition, s. 11.

[10] Viz https://sdgtransformationcenter.org/reports/sustainable-development-report-2024

[11] Sustainable Development Report 2024 – executive summary.

[12] Sustainable Development Report, overview for the Czech Republic.

[13] Státní rozpočtové výdaje na výzkum a vývoj (GBARD). [online]

https://www.sdg-data.cz/cr-2030/hospodarsky-model/statni-rozpoctove-vydaje-na-vyzkum-a-vyvoj-gbard

[14] Druhý Dobrovolný národní přezkum Agendy 2030 v České republice (2021), s. 21.

[15] Udržitelný rozvoj ve světě. [online]. ČR 2030. https://www.cr2030.cz/udrzitelny-rozvoj-ve-svete/svet

[16] BRIANT CARANT, Jane. Unheard voices: a critical discourse analysis of the MillenniumDevelopment Goals’ evolution into the SustainableDevelopment Goals. In Third World Quarterlys, 38. vydání, 2017, s. 33. Dostupné z https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/01436597.2016.1166944