Děsivá realita německých zajateckých táborů v SSSR

Budování válečných táborů na sovětském území bylo logickým důsledkem masivní invaze (nejen) německých vojsk do Stalinova impéria v červnu 1941. Pro část příslušníků sovětské Rudé armády znamenala úvodní série porážek okamžitou smrt na bojišti, mnozí ale v ozbrojených konfliktech nepadli. Namísto toho putovali do německého zajetí. V ten okamžik nejspíše nemohli tušit, že pro ně určená zajatecká zařízení mají pramálo společného s dosavadními válečnými zvyklostmi – a to v tom nejhorším slova smyslu.

Brutalita na každém kroku

Nebývale krutému zacházení byli sovětští váleční zajatci vystaveni už před příchodem do tábora. Výjimkou nebyly desítky či stovky kilometrů dlouhé pochody, během kterých Němci Sověty bili a jedince neschopné pokračovat rovnou stříleli. Ve stěží lepší situaci se ocitali vojáci převážení do táborů vlaky – zpravidla se k sobě museli tísnit v otevřených vagónech, takže jakmile venkovní teploty citelně poklesly, mnozí z převážených umrzli. Zmíněné pochody a transporty mohly způsobit smrt až 200 000 Sovětů.[1]

Ve zhruba osmdesáti nacistických zajateckých táborech celková úmrtnost ještě narostla. Němci si příliš nelámali hlavu s poskytnutím adekvátního přístřeší, natožpak hygienických zařízení. Nedbali ani na zajištění ucházející lékařské péče a stravy. Na oficiálně stanovené potravinové příděly, které sotva postačovaly k důstojnému přežití, zdaleka nedosáhli všichni zajatci. Není divu, že vyhladovělí lidé uvnitř táborů konzumovali trávu, kůru, jehličí, zastřelené psy a v řadě případů i lidské maso.[2] Kromě toho si žádný ze zajatců nemohl být jistý, zda nepřijde o život rukou německých dozorců, kteří disponovali širokými pravomocemi ohledně užívání střelných zbraní.[3]

Obzvláště kruté podmínky zažívali ti, kteří v přeplněných táborech nemohli k přespání či úkrytu před zimou využít některou z budov. Jelikož nacisté mnohé tábory vystavěli v otevřených polích, venku pobývající zajatci museli často snášet mrazivé „fujavice“, a to ještě v naprosto nevyhovujícím oblečení. Teplé ošacení zajatých Sovětů si nezřídka přivlastňovali Němci, kteří nebyli zvyklí na tamní extrémně chladné počasí. Zoufalá snaha o přežití v ledovém pekle vedla některé sovětské zajatce k vyhrabávání podzemních úkrytů nebo vzájemnému zahřívání.[4]

Stalag 352: Mrazivé peklo na zemi

Jedním z nejvíce odstrašujících příkladů nacistických zajateckých táborů na východě byl Stalag 352, vybudovaný nedaleko Minsku. V době jeho největšího zaplnění byla zdejší kapacita tak nevyhovující, že se řada zajatců nemohla pohnout z místa, natož naplnit své základní fyziologické potřeby.[5] Dokud Němci nenařídili budování dodatečných přístřeší, většina vězněných přespávala venku. Život lidí trávících noc v budovách ale nebyl o nicsnazší, protože zde nefungovalo topení a chodilo se pouze po studené zemi.[6]

Kvalita stravy byla mizivá, ba přímo odpudivá – v polévce plavaly shnilé brambory a sláma; chléb obsahoval piliny a v horším případě i plíseň, kvůli které se stalagem rozšířila epidemie úplavice. V listopadu 1941 navíc vypukla epidemie tyfu, což mělo v kombinaci s chybějící lékařskou péčí katastrofické následky. Odhaduje se, že jen na přelomu let 1941–1942 ve Stalagu 352 zahynulo přes 55 000 lidí.[7]

Vysílené válečné zajatce Němci často využívali jako levnou pracovní sílu a běloruský stalag nebyl výjimkou. Tamější vězni museli pracovat v továrnách či jiných zařízeních produkujících výrobky potřebné pro válečné úsilí Třetí říše a vykonávali obvykle ty nejnáročnější a nejnebezpečnější úkony. Takto pracující vězni sice dostali více jídla, nelehké pracovní podmínky ale mnohdy zapříčinily jejich smrt, ať už v důsledku vyčerpání, či úrazů.[8] O velmi vysoké úmrtnosti ve Stalagu 352 nejlépe vypovídá zjištění, že za celou dobu fungování zde zahynulo minimálně 80 000 zajatců.[9]

Příčiny nebývale vysoké úmrtnosti

Pokud jde o celkovou bilanci hrůzného systému zajateckých táborů, je třeba počítat se zhruba třemi miliony mrtvých Sovětů, což odpovídá 50% úmrtnosti.[10] Toto číslo by pravděpodobně bylo ještě horší, kdyby statisíce vězňů nebyly během války propuštěny, aby se zapojili do zemědělských či válečných aktivit. Významný nárůst v počtech mrtvých nastal v podzimních měsících roku 1941, a to kvůli souběhu tří klíčových faktorů – dlouhotrvajícího hladovění, šíření epidemií a poklesu teplot.[11]

Úmrtnost v zajateckých německých táborech na západní frontě nedosahovala ani zdaleka tak závratných čísel (uvádí se přibližně 5 %).[12] Je tedy zcela zjevné, že v případě východní fronty se nacisté dopouštěli mimořádně brutálního jednání. O zásadním porušení Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci (1929) (dále jen „Úmluva“) nemusíme ani na vteřinu pochybovat. V Úmluvě například stojí, že „váleční zajatci budou ubytováni v budovách (…) poskytujících veškeré možné záruky hygieny a plného zdraví. Ubytovací prostory musí být plně chráněny před vlhkostí, dostatečně vytápěny a osvětleny.“ Úmluva myslí i na adekvátní příděly jídla a nepřípustnost využití zajatců pro potřeby válečného průmyslu.[13] Pro ujasnění – Německo úmluvu podepsalo r. 1929 a ratifikovalo r. 1934 (tedy rok po nástupu Hitlera k moci).[14]

Mezi historiky nepanuje shoda ohledně zdůvodnění, proč v zajateckých táborech na východě tak úděsné podmínky nastaly. Někteří uvažují, že hlavní roli sehrálo nezvládnutí logistiky a zásobování ze strany Němců. Jiní naopak předpokládají, že milionová úmrtí sovětských zajatců Němci zapříčinili vědomě s ohledem na zvrhlou rasovou politiku. Není bez zajímavosti, že sám Hitler v souvislosti s východní frontou mluvil o vyhlazovací válce, v níž projevy přátelství nemají mít žádné místo. Ať už hlavní příčinou bylo cokoliv, ze strany nacistů šlo nepochybně o „jeden z nejhorších zločinů ve válečných dějinách“.[15]

Shrnutí

Cílem článku bylo ukázat, že nacistické tábory pro sovětské válečné zajatce patřily k tomu nejhoršímu, co německá válečná mašinérie ve 40. letech 20. století vytvořila. V táborech typu Stalag 352 se Sověti střetli se zcela nevyhovujícími podmínkami, na které mohli být jen stěží připraveni a které vedly k rekordně vysoké úmrtnosti. Dřívější ratifikace Ženevské úmluvy ze strany Německa zde nesehrála prakticky žádnou roli.

Úvodní foto: Sovětští váleční zajatci během prací v běloruském Minsku. Foto 2: Weißrussland, Minsk, Aufräumungsarbeiten. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bundesarchiv_Bild_101I-137-1010-21A,_Wei%C3%9Frussland,_Minsk,_Aufr%C3%A4umungsarbeiten.jpg

[1] Timothy Snyder: Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem, Praha 2013, s. 178.

[2] Tamtéž, s. 179–180.

[3] German atrocities committed against Soviet prisoners of war, cit. 23. 4. 2025, dostupné z:

https://en.wikipedia.org/wiki/German_atrocities_committed_against_Soviet_prisoners_of_war

[4] T. SNYDER: Krvavé země, s. 182.

[5] Tamtéž, s. 180.

[6] Ruslan BUDNIK: The Hellish Environment of German Stalag #352 in Belarus, cit. 23. 4. 2025, dostupné z: https://www.warhistoryonline.com/instant-articles/german-stalag-352.html

[7] Tamtéž.

[8] Tamtéž.

[9] Tamtéž; T. SNYDER: Krvavé země, s. 180.

[10] https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/nazi-persecution-of-soviet-prisoners-of-war

[11] German atrocities committed against Soviet prisoners of war, cit. 23. 4. 2025, dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/German_atrocities_committed_against_Soviet_prisoners_of_war

[12] Nazi Persecution of Soviet Prisoners of War, cit. 23. 4. 2025, dostupné z:https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/nazi-persecution-of-soviet-prisoners-of-war; T. SNYDER: Krvavé země, s. 183.

[13] Convention Between the United States of America and Other Powers, Relating to Prisoners of War; July 27, 1929, cit. 23. 4. 2025, dostupné z: https://avalon.law.yale.edu/20th_century/geneva02.asp Úmluvu porušovaly i jiné státy včetně protivníků Německa, nacistické brutalitě ale nemohli konkurovat. K tomu podrobněji Adam MUSIL – Pavel BENEŠ: Ženevská konvence o válečných zajatcích měla zajistit lidské zacházení, v praxi ale selhala, cit. 23. 4. 2025, dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/zenevska-konvence-o-valecnych-zajatcich-mela-zajistit-lidske-zachazeni-v-praxi-ale-selhala-61184

[14] Geneva Convention on Prisoners of War, cit. 23. 4. 2025, dostupné z:

https://en.wikipedia.org/wiki/Geneva_Convention_on_Prisoners_of_War Naopak Sovětský svaz zmíněnou smlouvu nepodepsal, ani neratifikoval, což ale Němcům sotva dávalo právo dopouštět se na sovětských občanech výše zmíněných krutostí.

[15] Nazi Persecution of Soviet Prisoners of War, cit. 23. 4. 2025, dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/German_atrocities_committed_against_Soviet_prisoners_of_war Autorem citovaného výroku je historik Christian Hartmann.