Ženy z pohledu práva a jejich postavení – diskuse s Kateřinou Šimáčkovou

Pod záštitou Moravské zemské knihovny proběhly na podzim roku 2020 dvě online akce zabývající se postavením žen a jejich reálným zastoupením ve vyšších soudcovských funkcích. Podnětem bylo vydání knihy Mužské právo. Jsou právní pravidla neutrální? autorského kolektivu pod vedením ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové, advokátky Pavly Špondrové a právničky Barbary Havelkové. Jak akce probíhaly a jak je hodnotí Kateřina Šimáčková?  

5. 11. 2020 Jakub Novák


<span style="font-weight: 400;">Kateřina Šimáčková je jednou z nejinspirativnějších žen nejen v české justici. Autor: Vladimír Novotný, Ústavní soud, dostupné z: <a href="https://www.usoud.cz/galerie/">www.usoud.cz/galerie</a></span>

Představení knihy Mužské právo. Jsou právní pravidla neutrální? 

Moravská zemská knihovna uspořádala ve čtvrtek 8. října prezentaci k uvedení knihy Mužské právo. Jsou právní pravidla neutrální?. Z důvodu vládních protipandemických opatření proběhla akce v online prostředí. Besedy se zúčastnili ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková, advokátka Pavla Špondrová, advokátka Adéla Hořejší, právnička Hana Lupačová, advokátka Jiřina Chmelová, ústavní právník David Kosař a soudce Martin Kopa. Postupně divákům představili vybrané části knihy. Zazněla témata zdravotnického práva v kontextu práv rodiček, zastoupení žen na vysokých pozicích v justici i systémové chyby, se kterými se potýkají rodiče dětí s poruchou autistického spektra.

Na úvod vystoupila Kateřina Šimáčková. Vysvětlila pozadí vzniku knihy, její vztah k ženskému právu a vnímání nespravedlnosti. Zmínila úbytek žen v justici a popsala průběh svých aktivit na podporu kariér mladých právniček. 

Na ni navázala Pavla Špondrová s představením teoretického konceptu knihy a historickým vývojem práva a zrovnoprávnění žen. Na začátek uvedla, že s podobnými problémy jako ženy se mohou setkávat i muži v soudnictví, pokud „nenaplňují tzv. roli typického muže, když chtějí například pečovat o své děti, rozejdou se s partnerkou a hledají nějakou dohodu. Řešíme otázky střídavé péče, společné výchovy atd., která nebývá tak často nařizována“. Dále vysvětlila volbu názvu knihy, který je pouze jakousi „zkratkou“, kniha ale není nijak zaměřena proti mužům. 

Pokračovala Adéla Hořejší s problematikou porodnického násilí a práv rodiček. Popsala různé aspekty právní úpravy porodu a praktiky porodníků a nemocnic. Posledními ženskými přispěvatelkami byly Hana Lupačová a Jiřina Chmelová, které prezentovaly právní problémy rodičů dětí s poruchou autistického spektra. Zmínily speciální způsoby komunikace, a to, jakým způsobem upravuje práva a povinnosti osob pečujících o tyto děti český právní řád. 

Předposlední prezentující David Kosař popisoval statistická data z prostředí české justice a porovnával zastoupení žen obecně v soudcovských pozicích a v nejvyšších funkcích, jako je například předsednictví vyšších soudů. Pro porovnání, v České republice zastávají tři pětiny soudcovských funkcí ženy, na Nejvyšším soudě však jejich zastoupení dosahuje přibližně pouze dvaceti procent. Ke konci přednášky Matin Kopa připomněl život a význam nedávno zesnulé soudkyně amerického Nejvyššího soudu Ruth Bader Ginsburg z pohledu jejího vlivu na americké soudnictví.

V rámci následné diskuse diváci pokládali dotazy, a to například ohledně zastoupení žen soudkyň v jiných státech. Kateřina Šimáčková prezentovala pozitivní trend zvyšování zastoupení žen na německém Ústavním soudě, kde je v současnosti poměr soudkyň a soudců osm ku sedmi. Dvě otázky zamířily také na zdravotnické právo a praktiky lékařů. První z nich se týkala vývoje tohoto problému, tedy zda existují perspektivy pozitivního vývoje, druhá pak hledala objektivní důvody chování porodníků. 

Diskuse: Ženy soudkyně ve vysokých funkcích?

Druhá událost se uskutečnila ve středu 21. října a byla opět realizována online formou. V panelu seděli opět Kateřina Šimáčková, David Kosař a Martin Kopa. Kromě nich prezentovala také soudkyně a předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová. Řečníci se zaměřili především na morální a teoretickou stránku právního řádu z pohledu de lege ferenda, tedy jaké by právo mělo do budoucna být. 

Úvodní slovo si vzala Kateřina Šimáčková, která zdůraznila důležitost transparentnosti výběrových řízení na vysoké soudcovské pozice a stejně tak sounáležitosti žen a nutnost podpory ze strany jejich okolí: „To spolehnutí se na ženské sesterství a na tu sílu, kterou může být, když sdílíte svoje starosti, ale třeba také svoje radosti s ostatními ženami.“

Panel řečníků jmenoval několik problémů, se kterými se ženy mohou potýkat při vstupu nejen do soudnictví, ale i obecně do právní profese. Příkladem může být: 

  • Nutnost přestěhovat se za prací, což je pro mnoho žen problematické.
  • Riziko budoucího mateřství, které by výkon povolání komplikovalo.
  • Paradoxně jsou ženy kritizovány i za rozhodnutí nestát se matkami, neboť je na tohle rozhodnutí nahlíženo jako na nenaplnění jejich života.
  • Pocity zklamání sama ze sebe z důvodu upřednostňování kariéry před rodinným životem.
  • Nedostatek podpory ze strany okolí.

Účastníci zmínili mnoho alternativních řešení, jak předcházet problému diskriminace žen z pohledu práva, doprovázených příklady z českého i zahraničního soudnictví. K tématu kvót pro zastoupení žen připomněli tzv. zipové kandidátky s rovným zastoupením mužů a žen. V českém prostředí by však Kateřina Šimáčková upřednostnila transparentnost procesu volby nebo jmenování oproti kvótám, které jsou v naší společnosti často vnímány negativně. Šimáčková vyprávěla mimo jiné o svých zkušenostech z mezinárodních konferencí, kde zjistila, že v řadě států je stav zastoupení žen ve vysokých pozicích velmi podobný jako u nás. Rozebírána byla i možnost částečných úvazků soudců či soudkyň, která je však individuální dle předsedy daného soudu a zároveň je problematickou z hlediska dělby práce.  

Část diskuse řečníci věnovali také přínosu soudkyně Elišky Wagnerové pro české soudnictví a jejímu profesnímu životu. Diskuse s posluchači po posledním panelu byla velmi rozsáhlá, zmínit lze například osobní zkušenost Kateřiny Šimáčkové, která popsala svou pozitivní zkušenost z Nejvyššího správního soudu v podobě vstřícného přijetí ze strany žen, které tam působily. Naproti tomu ale uvedla, že se ve své kariéře setkala i s nevraživostí či snahou o přehlížení ze strany mužů.

Ohlédnutí za přednáškami v rozhovoru s Kateřinou Šimáčkovou

Pro obohacení tohoto článku jsme oslovili Kateřinu Šimáčkovou s několika otázkami, týkajícími se jak proběhlých prezentací, tak probírané problematiky.

Jak hodnotíte proběhlé přednášky? Jaký jste měla pocit z mluvení k prázdnému sálu, pouze do kamer?  

KŠ: Věřím, že se obě akce v Moravské zemské knihovně vydařily, minimálně nás prezentující dost bavily. Přednášení bez přítomného diváctva už pro mne není takovou zvláštností, obdobně to probíhá i při online výuce pro studenty práv nebo pro kurzy Justiční akademie. Tím, že nás bylo víc a mohli jsme na sebe reagovat, to vlastně bylo příjemnější než standardní přednášky jen tak do počítače. Zajímavá byla i interaktivní část, dostávali jsme dotazy a reagovali na ně. Přednášky jsou pořád dostupné na FB Moravské zemské knihovny nebo na YouTube kanálu Mužské právo

Kdy jste se vy sama rozhodla zabývat se právem? Přála jste si vždy stát se soudkyní?

KŠ: Právničkou jsem se stala na radu své maminky – lékařky. Uvažovala jsem spíše o sociologii nebo teorii literatury, maminka mne však přesvědčila, že si má člověk najít takovou práci, aby byl užitečný ostatním. Maminka, která dělala psychiatrii, navíc mezi svými pacienty měla řadu případů, jimž by se dobrý právník hodil, tak jsme se shodly, že by tím řemeslem, kterým bych mohla pomáhat lidem, mohla být práva. Mnoho let jsem byla advokátkou, soudkyní jsem se stala proto, že mi to nabídl dřívější předseda Nejvyššího správního soudu. Bylo to lákavé začít zevnitř napravovat to, co se mým klientům na chodu justice nelíbilo; také mne přitáhlo kvalitní personální složení soudu. 

Kde se vzal nápad k napsání této knihy? Jak psaní probíhalo?

KŠ: K vytvoření knihy vedla delší cesta. Začalo to tím, že jsem chtěla podpořit mladé vynikající právničky, aby mezi třicítkou a čtyřicítkou někam nezmizely, což se skoro pravidelně ženám v tomto věku v českém prostředí stává. Začaly jsme se scházet a hledat důvody, proč jsou ženy podreprezentovány v rozhodovacích funkcích a proč jsou v právu opomíjena témata, která jsou pro nás důležitá (ochrana zranitelných obětí trestné činnosti, podpora slaďování rodinného a pracovního života, solidarita vůči slabším). A z těchto debat nakonec vznikla kniha, která nabízí poměrně ucelenou feministickou kritiku současné legislativy a právního provozu.

Jaký účinek doufáte, že bude Vaše kniha mít na českou společnost? Věříte v nějaké legislativní změny týkající se právního postavení žen?

KŠ: Jedním z důležitých cílů knihy bylo upozornit na výjimečně talentované právničky, které jsou spoluautorkami knihy, a ukázat jim, jak jsou dobré a čeho všeho mohou dosáhnout, jde tedy o sebeuvědomění žen. Budeme-li si uvědomovat, že chyba může spočívat přímo v obsahu pravidla či jeho standardní interpretaci, nikoli v nás nebo našich životech, snáze se nám podaří věci napravovat. 

Hlavně však kniha přináší komplexní kritický pohled na právo z genderového pohledu. Šlo nám totiž o zahájení skutečné debaty o nespravedlnostech, které se u nás dějí ženám i dalším podreprezentovaným skupinám. Rizikem samozřejmě je, že místo rozproudění debaty se setkáme s mlčením (což se u nás někdy nepohodlným názorům stává).

Jak se sama hodnotíte v souvislosti s postavením žen? Kdo je pro vás inspirativní ženou práva?

KŠ: Mým vzorem a inspirací určitě byla a je Eliška Wagnerová svou pracovitostí, poctivostí a svými myšlenkami. Také si velmi vážím Boženy Komárkové, filozofky a teoložky, jejíž kniha Původ a význam lidských práv z doby těsně po druhé světové válce je stále aktuální. Vynikající právničkou a soudní funkcionářkou je v současnosti třeba Barbara Pořízková, líbí se mi, jak pracuje i vystupuje Daniela Zemanová, Hana Gawlasová nebo Lenka Bradáčová. Nelze opomenout ani mnoho vynikajících právních akademiček – Barbaru Havelkovou, Veroniku Bílkovou, Kristýnu Koldinskou, Ivanu Průchovou, Kateřinu Ronovskou… Myslím, že studentky práv mají mnoho inspirativních vzorů. 

Je něco, co byste čtenářům chtěla vzkázat? Je něco, co byste chtěla inzerovat konkrétně ženám?

KŠ: Moc se mi líbí jedna buddhistická moudrost, která říká: „Neptej se, co je tu pro tebe, ale jak můžeš posloužit druhým.” Myslím, že je to dobrá rada, jak prožít spokojený život – nemyslet na sebe, ale na druhé a jejich potřeby. A co bych vzkázala ženám? V knize Mužské právo jsou takové dva vzkazy, které by ženám i světu mohly pomoci. První zní: „Starat se o své děti znamená také starat se o svět, ve kterém budou žít.” A druhá moje rada směřuje k tomu, abychom se naučily vnímat ostatní ženy jako sestry a pomocnice, ne jako soupeřky. Společná ženská síla a podpora má velký význam.

Jakub Novák

student Právnické fakulty Masarykovy univerzity

Více článků

Přehled všech článků