"Když mi naši ve třeťáku oznámili, že se budou rozvádět, první myšlenka, co mně proběhla hlavou, byla, jestli to bude spornej, nebo nespornej rozvod. Do tý doby pro mě totiž právo bylo takovým návodem na život. Měl jsem pocit, že všechny konflikty a nesnadný situace se daj rozložit a krásně napasovat na nějakou normu, nějaký pravidlo. Pamatuju se, jak sem jednou v neděli u oběda navrhl, abychom hádku ohledně kuřecích a vepřovejch řízků vyřešili pomocí poupravenýho testu proporcionality.
Když se ale naši rozvedli, najednou to nestačilo. A o tom nejvíc je asi moje poezie, respektive moje sbírka. Snažím se v ní popsat chvíle, kdy člověk přestane rozumět, všechno je málo a nic nepomáhá. A teď nemyslím zkoušku z mezinárodního práva soukromýho, ale třeba první lásku, první ránu do hlavy nebo let větroněm. Nevím, jestli to, co píšu, je dostatečně hezký, jsu ale přesvědčenej, že je to o to víc vopravdový."
Panelák
Ševa se chtěla zabít
a nikomu o tom neřekla
jen se rozběhla k balkónu
ve čtrnáctým patře
vítek ji chňapl po vlasech
a držel je oběma rukama
i když už nemohl
i když tak plakala
a držel je u sebe
jen aby nespadly
aby mu nespadly
z takové výšky.