15 let poté: je titul v Plzni pořád za dva měsíce? Díl 2.

Pro tento článek jsem proto oslovila Stanislava Balíka, který je děkanem fakulty od konce ledna roku 2020,[1] a dva členy z řad studentských zástupců v akademickém senátu. Mojí první otázkou pro děkana Balíka bylo, zda jakožto emeritní soudce Ústavního soudu neměl obavy při nástupu do funkce, ať už kvůli ohrožení své pověsti nebo i z toho, že by mohly znovu nastat podobné problémy jako kdysi. Na mou otázku odpovídá, že ani jednoho se neobával, a dodává, že pokud by mu v roce 2009 nebránila neslučitelnost funkcí děkana a soudce Ústavního soudu, na post by kandidoval již tehdy. A ještě podotýká: „Vadilo mi totiž a vadí, že pod vypěstovaným klišé ‚aféry plzeňských práv‘ se zcela pozapomíná na to, že na fakultě působila a působí celá řada slušných lidí, vynikajících pedagogů a právních vědců. Za sebe vás tak mohu ujistit, že ve vztahu k mojí osobě a mým kolegům, za které bych dal ruku do ohně, nic ‚nevyplave‘. Vadilo mi a vadí, že ona plytká dehonestace fakulty poškozovala a poškozuje v očích neinformované veřejnosti řadu kvalitních a čestných studentů a absolventů naší fakulty, dnes úspěšných soudců, advokátů, notářů, úředníků, politiků… Mimochodem, v roce 2009 mi někteří „dobří přátelé“ radili, abych fakultu opustil, že prý by mi to mohlo pokazit dobré jméno. Věděl jsem tehdy jasně, proč neskáču přes palubu jako první, abych doplaval k jiné právnické fakultě a tam prosil, aby mi hodili záchranné lano. Bylo to přece proto, že jsem nemohl opustit „svoje“ studenty, kteří byli řádně přijati, řádně studovali a hrozilo jim, že po ztrátě akreditace se ocitnou „na dlažbě“, protože nikdo nedomyslel a nechtěl řešit, co s nimi, kde dostudují… Svojí almae matris se tehdy zastali i tehdejší studenti, statečná paní rektorka Mauritzová a též fakultní spoluzakladatelé - tehdejší předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa a soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková , přičemž tento výčet zdaleka není taxativní.“

Další otázkou jsem opět zabrousila k tomu , zda si myslí, že se fakulta se svojí historií již vypořádala, na což odpovídá: „V historii platí, že to, co se stalo, nelze smazat, leda byste retušovala fotografie, jak činila komunistická propaganda. Je však třeba dbát o to, aby dějepisectví bylo objektivní, aby historie nebyla překrucována či zatajována.“ A dále dodává: „Fakulta v roce 2018 získala desetiletou akreditaci pro magisterský, bakalářský a navazující magisterský studijní program,[2] máme akreditován doktorský studijní program v oboru soukromého práva a pracujeme na žádosti o akreditaci dalších doktorských studijních programů. [3] V právnické obci má naše fakulta dobrou pověst, o což se v nemalé míře zasloužili i naši v praxi již působící absolventi.“ Oslovení členové studentské kurie akademického senátu , Emma a Antonín, přitakávají. Oba jsou téhož názoru, že fakulta se vyrovnala jak se samotnou aférou, tak i s neetickým chováním. Ani jeden nezaznamenal náznak něčeho jen vzdáleně podobného.[4]

Zde mě napadá otázka související s aktuálním problémem, který by se ve správné právnické terminologii dal , jak podotýká Stanislav Balík, označit za „podezření z trestné činnosti při hospodaření se stipendijním fondem“[5] ze strany jednoho děkana. Narážím zde na děkana fakulty zdravotnických studií Lukáše Šticha, který byl vyzván k rezignaci poté, co byl rektor Západočeské univerzity v Plzni, Miroslav Holeček, informován deníkem Právo o jeho nekalé činnosti. Údajně se jedná o vyplácení stipendia nejméně jedné studentce, z něhož si pak měl část nechat vrátit.[6] V souvislosti s tím se musím zeptat, zda se vedení fakulty a samotný děkan nebojí, že aféra ohrozí i fakultu právnickou, například co se týče snížení počtu zájemců.[7] Zde Stanislav Balík podotýká, že není zastáncem kolektivní viny a že „s kauzou se nepotýká univerzita, ale především pan podezřelý.“

Je „kauza“ pro fakultu stále aktivním tématem?

Zde se mi dostává na jednu stranu pozitivní reakce v tom smyslu, že dotazy ohledně kauzy nejsou již na děkana směřovány, na druhou stranu negativní, avšak očekávaná odpověď: „Mrzí mě, že se toto téma připomíná, ať již narážkami prezidenta Zemana, v projevu pana rektora Holečka na předloňském slavnostním zasedání Vědecké rady ZČU či v televizních seriálech. Naše fakulta je – jak říkám – neználky apriorně bez hlubší znalosti věci takto puncována, ač jde o věc již dávno vyčpělou.“ Na dotaz, zda jsou nějaké otázky směřující k již patnáct let staré kauze směřovány na akademický senát fakulty, ať už jako celek, či na jednotlivé zástupce, se mi dostalo odpovědi jak od Emmy, tak od Antonína, že nikoliv. Ten pouze dodává v podobném duchu, jako reagoval Stanislav Balík, že se sem tam najdou nějaké narážky, ale nejedná se o nic, čím by se akademický senát zabýval.

Postavení fakulty právnické mezi ostatními

V následujících otázkách jsem se zaměřila na hodnocení fungování fakulty, studijních programů či na to, jak si fakulta právnická ZČU stojí v porovnání s ostatními fakultami z vnitřního pohledu vedení.

Na mou otázku, jak si fakulta vede v porovnání s ostatními právnickými fakultami, Stanislav Balík odpovídá především, že si fakulty nekonkurují, ale zejména přátelsky spolupracují ve vzájemné úctě. Dále pak dodává pro budoucí uchazeče: „Pokud bych na věc hleděl očima uchazeče, asi bych si porovnal studijní programy a všiml si, že na naší fakultě je kladen důraz na teoretický základ, či, chcete-li slovy slavného českého právního romanisty Leopolda Heyrovského, na pomocné vědy právní. Od roku 1991 učíme v rámci povinně volitelných předmětů veledůležitou právní etiku, přibližujeme chod právnických profesí, máme srovnatelný rozsah výuky státnicových předmětů. Díky menšímu počtu studentů může naše fakulta studenty nejen vzdělávat, ale též vychovávat.“ Emma pak dodává, že oceňuje veliké množství učitelů z praxe, což považuje za stěžejní výhodu do budoucnosti.

Mou poslední otázkou bylo, jak hodnotí fungování fakulty, studijních programů a akademických výsledků. Na tuto otázku odpovídá Stanislav Balík větou, která by neměla nikoho z nás studentů ani dostudovaných překvapit: „Studium je interakcí vyučujícího a studenta, vysoká škola není dodavatelem znalostí na klíč a student pouze pasivním spotřebitelem.“ Dále však dodává, že dle něj: „Tato interakce u nás probíhá velmi dobře, všechny formy výuky jsou proporcionálně kombinovány se samostudiem, studijní výsledky jsou dobré, kvalifikační práce jsou na odpovídající úrovni. Zdá se mi, že i studenti jsou s výukou spokojeni.“

Co se týče akademických výsledků, zde se nedostává jednoznačné odpovědi, avšak to vlastně ani zcela nelze, protože, jak sám říká: „Model hodnocení vědy právníků v akademické sféře je předmětem diskuse, kterou vedeme s ostatními děkany oproti pojetí různých hodnotících institucí. Právník stěží představí vynález, publikovat o českém právu v zahraničních časopisech je velmi obtížné pro malý zájem redakcí o tuto tematiku, naopak komentáře k zákonům, členství v Legislativní radě vlády, předsednictví Nejvyššímu správnímu soudu, psaní kvalitních soudních rozhodnutí, komentáře v televizích a na rozhlasových stanicích apod., se nám nezapočítávají. Jinak řečeno, naší doménou je spíše tzv. třetí role univerzity. A tak paradoxně, ač jsem též předsedou rozkladové komise Českého statistického úřadu, pro tuto oblast se dlouhodobě hlásím k názoru britského premiéra 19. století Benjamina Disraeliho, že existují lži, zavrženíhodné lži a statistiky.“

Závěrem

První díl článku byl věnován tomu, jak si fakulta stojí dle jejích studentů či absolventů. Druhý díl dává prostor i druhé straně, a to vedení fakulty prostřednictvím jejího děkana Stanislava Balíka a prostřednictvím studentů zastupujících studentstvo v akademickém senátu fakulty. První část článku byla věnována především minulosti, kdy Stanislav Balík vysvětluje svoje důvody, proč se nebál stát děkanem fakulty nebo jak nahlíží na to, zda se dá odčinit již tak starý prohřešek. Dále jsme se Stanislavem Balíkem i se studenty akademického senátu probrali, jestli nemají obavy o pověst fakulty, když na jinou z fakult univerzity vyplavalo na povrch nekalé zacházení se stipendii.

Dále padly i otázky, které by mohly zajímat budoucí uchazeče při jejich rozhodová ní, kam si podat přihlášku. Jednalo se především o otázky spojené s tím, jak si fakulta stojí v porovnání s ostatními právnickými fakultami či jak je hodnoceno fungování fakulty, jejích studijních programů nebo jak jsou hodnoceny samotné akademické výsledky fakulty.

Úvodní foto: Budova Fakulty právnické, Západočeská univerzita v Plzni: FPR, ZČU vnější vztahy, Wikimedia Commons, CC BY SA 4.0.

​[1] STARÁ, Šárka. Fakultu právnickou ZČU povede Stanislav Balík [online]. Info.zcz.cz. 14. 10. 2019 [cit. 26. 2. 2023]. https://info.zcu.cz/clanek.jsp?id=2446

[2] Historie fakulty právnické. fpr.zcu.cz [online]. [cit. 26.2. 2023]. https://www.fpr.zcu.cz/cs/Faculty/About-us/history.html

[3] Doktorské studium. fpr.zcu.cz [online]. [cit. 27.2. 2023]. https://www.fpr.zcu.cz/cs/Admission/Doctoral-studies/

[4] Antonín Knittich, zastupitel AS za studenty, parafrázován

[5] JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D., parafrázován

[6] Mvr, Děkan plzeňské fakulty zdravotnických studií rezignoval. Škola prověřuje podezřelé udělování stipendií [online]. CT24.ceskatelevice.cz 1. 2. 2023 [cit. 3. 3. 2023] https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/3561963-dekan-plzenske-fakulty-zdravotnickych-studii-rezignoval-skola-proveruje-podezrele

[7] Stará Šárka. Děkan Fakulty zdravotnických studií rezignoval [online]. Info.zcu.cz. 1. 2. 2023 [cit. 26.2. 2023] https://info.zcu.cz/clanek.jsp?id=5081