„Usmívám se, protože říkáte jenom lži“: reflexe svérázné debaty Moskvy s Pavlem Novotným
Na konci listopadu upoutal ruskou i českou veřejnost řeporyjský starosta Pavel Novotný. Téměř sedmiminutové vystoupení vysílané ruskou stanicí Rossija 1 zaujalo nejenom ostrými výroky z obou stran, ale i Novotného nonverbální komunikací. Kontroverzní komunální politik se stal tématem pořadu 60 minut i následující den, třebaže sám se již vysílání neúčastnil. Cílem příspěvku je obsah diskuze z 29. a 30. listopadu 2019 reflektovat pohledem historika, a to na třech konkrétních příkladech.
4.2.2020 Adam Pálka
Pavel Novotný v ruské televizi Rusija 1, záznam s titulky
Nejprve se však sluší připomenout, co vlastně bylo důvodem pozvání Pavla Novotného do ruského pořadu60 minut. Novotný předtím oznámil záměr nechat v Řeporyjích vybudovat památník připomínající podíl Ruské osvobozenecké armády (zkráceně ROA) neboli vlasovců na osvobození Prahy od Němců. Na tom by snad nebylo nic kontroverzního, kdyby se vlasovci před touto bezpochyby záslužnou akcí „neproslavili“ jako kolaboranti pomáhající na východní frontě hitlerovskému Německu.
Jinými slovy, po většinu své existence byla ROA pro svůj stát v podstatě zrádcovskou organizací, která až v závěru války z taktických důvodu podpořila protihitlerovskou koalici. Po válce byli generál Vlasov a další příslušníci jeho armády za svou činnost popraveni na půdě Sovětského svazu. Když se tedy Rusové dozvěděli, že se v jedné z pražských městských částí uvažuje o zbudování památníků těmto kolaborantům, nedalo jim, aby to nechali bez odezvy. Patrně ale netušili, jak osobitý nakonec bude výstup Novotného vysílaný z Řeporyjí.
Dvě nepravdy v jedné otázce?
Ruská moderátorka nadzvedla českého komunálního politika ze židle vícekrát, dost možná nejvíce ve chvíli, kdy pronášela slova: „A nemáte obavy vzít na sebe takovou zodpovědnost a vystupovat s iniciativou zřízení sochy člověku, jehož činnost byla odsouzena během Norimberského procesu?“ (v čase 0:41 odkazu 1 výše).Z Novotného úst zaznělo, že moderátorka říká jenom lži. Nejprve odmítl myšlenku, že uvažuje o vybudování sochy Vlasovovi, neboť jeho záměrem je zbudování monumentu pro 300 vlasovců padlých při osvobozování Prahy. Později prohlásil, že „v Norimberku o ROA nepadlo nic, to je lež“ (v čase 3:40 odkazu 1 výše).
Tvrzení o záměru Novotného zbudovat sochu Andreji Vlasovovi skutečně neodpovídá realitě. Platí to samé rovněž o procesu v Norimberku? Moderátorka mluvila o odsouzení Vlasovovy činnosti při Norimberském procesu. To v posluchači nepochybně evokuje pocit, že tehdejší soudci kromě špiček nacistického Německa jmenovitě odsoudili i generála Vlasova či jeho vojáky. K ničemu takovému ovšem patrně nedošlo, jak lze usuzovat ze slov historika Jana Rychlíka. [1] Sama moderátorka svá slova později upřesnila, když řekla, že ne každého válečného zločince „odsoudili v Norimberku jmenovitě, činnost vlasovců byla samozřejmě odsouzena Norimberským tribunálem a má přímé spojení se zločiny, na něž neplatí promlčecí lhůta“ (v čase 3:59 odkazu 1 výše).
Právě uvedený výrok moderátorky lze vyložit tak, že Vlasov ani jeho vojáci sice nebyli odsouzeni jmenovitě, ale jejich činnost spadá do kategorie válečných zločinů, jak byly definovány v Chartě Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku. [2] Zjednodušeně řečeno tak v konečném důsledku jejich činnost v Norimberku odsouzena byla. V podobném duchu vyznívá i vyjádření ruské ambasády v Praze, v němž se navíc Rusové odvolávají na přijetí závěrů tribunálu Organizací spojených národů. [3]
Je tu však zajímavý rozdíl. Ve vyjádření ruské ambasády se píše jen o zločinnosti ROA ve smyslu Charty. Zato moderátorka ruské televize stále trvala na odsouzení ROA Mezinárodním tribunálem, i když připustila, že vlasovci při norimberském procesu jmenováni nebyli. Jako by tím chtěla říct, že norimberští soudci někdy prohlásili: „Odsuzujeme všechny osoby a organizace, které spáchaly zločiny definované v Chartě.“ Tímto způsobem ale tribunál postupoval jen stěží. Tvrzení o Norimberku z Rossija 1jsou tak shovívavě řečeno zavádějící.
Střílení Poláků a jiné sporné činy
Když moderátor pořadu kritizoval vlasovce za střílení Ukrajinců, Poláků a jiných národů, okamžitě se mi vybavil masakr zhruba 20 000 Poláků v Katyni a jiných lokalitách. Toto zvěrstvo z roku 1940 nebylo zaštítěno vlasovci či Němci. Právě naopak, za vším stál sovětský režim snažící se posílit nadvládu nad východem Polska. Pavel Novotný prokázal pohotovou reakci, neboť katyňský masakr hned dvakrát zmínil. Novotný takto Rusům připomněl, že Sověti se před vstupem do války proti Hitlerovi dopustili nesporného válečného zločinu. Žádné reakce na svou trefnou připomínku se však ze strany diskutujících Rusů nedočkal.
Obecně se nabízí úvaha, do jaké míry si Rusové při kritice vlasovců uvědomují, že sám sovětský režim první dva roky války spolupracoval s hitlerovským Německem. Jistě, tuto spolupráci nelze kvalifikovat jako vlastizradu, které se vlasovci svou proněmeckou a protibolševickou činností bezpochyby dopustili – nutno však jedním dechem podotknout, že tím vlasovci zradili totalitní stát likvidující životy milionů lidí.
V srpnu 1939 byl podepsán pakt Ribbentrop-Molotov, na jehož základě SSSR nezákonně obsadil východ Polska či pobaltské státy. Byť vypuknutí druhé světové války jednoznačně způsobil Hitler invazí do Polska, na konci října 1939 sovětský ministr zahraničí Molotov pronesl slova, že Německo je „v pozici země, která usiluje o co nejrychlejší ukončení války a o mír, zatímco Anglie a Francie, které ještě včera vystupovaly proti agresi, usilují o pokračování války a proti uzavření míru.“ O pár dnů později takto překrucoval realitu i sovětský deník Pravda. [4] Poslední příklad sporného vystupování samotných Sovětů: jak vyplývá z telegramu německého vyslance v Moskvě, v červnu 1940 blahopřál Molotov Němcům k porážce Francie. [5]
Právo Stalina na obsazení Československa
V textu: Generál Vlasov si podává ruku s Heinrichem Himmlerem (1943), neznámý autor, Wikimedia Commons, Public domain
Jako zajímavost na závěr připomeňme myšlenku ruského politika Vladimira Žirinovskeho, která zazněla den po Novotného vystoupení v tomtéž pořadu. Postarší muž prohlásil: „(Stalin) měl poslat skutečnou okupační armádu po 100 tisících do Polska, Maďarska, Česka, Slovenska, Rumunska, Bulharska. A do Německa milionovou armádu. A všem zavřít huby, aby všichni dodnes mlčeli, a ještě dalších 100 let (...) Měli jsme právo tohle všechno udělat. Všichni to byli agresoři. Všichni táhli na východ proti SSSR. Všichni! Celá východní Evropa. Všichni kromě Portugalska a Řecka. Měli jsme je potrestat všechny.“ (v čase 0:12 odkazu 2 níže)
Vladimir Žirinovskij v ruské televizi Rusija 1, záznam s titulky
Rozumím-li těmto slovům správně, Češi a Slováci byli za druhé světové války agresory proti Sovětskému svazu. Situace je samozřejmě mnohem komplikovanější. Nebudeme samozřejmě zpochybňovat, že Slovenská republika, loutkový stát Německa, válku SSSR skutečně vyhlásila. [6] Češi naopak nic takového udělat nemohli, jelikož Protektorát Čechy a Morava byl plně závislý na Třetí říši a neměl vlastní zahraniční politiku.
Co je však důležitější, v době útoku na SSSR uznávali Britové a Francouzi za legitimního zástupce Čechů a Slováků Prozatímní státní zřízení se sídlem v Londýně. Tato exilová československá vláda pochopitelně plně stála na straně protiněmecké koalice. Sluší se rovněž dodat, že spousta Čechů a Slováků se aktivně účastnila různých forem odboje. Například přímo po boku Sovětů bojoval 1. československý armádní sbor sdružující desítky tisíc Čechů, Slováků a Rusínů. Opravdu by si tedy poválečné Československo bývalo zasloužilo okupaci Rudou armádou, jak tomu bylo v případě Německa?
[3] „V souladu s Chartou Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku jsou zločiny Andereje Vlasova a jeho kompliců kvalifikovány jako účast na spáchaných nacisty válečných zločinech a zločinech proti lidskosti a napomáhání jim (zásady Norimberského tribunálu byly potvrzeny za účasti Československé republiky v rezoluci 95 (1) Valného shromáždění OSN ze dne 11. prosince 1946).“ Celé vyjádření ruské ambasády zde: https://www.facebook.com/AmbRusCz/posts/2316174095269957. K přijetí zásad Norimberského tribunálu ze strany OSN viz tento dokument: https://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/95(I)