Sex a hendikep. Proč by měl být výsadou pouze zdravých?

Sexuální život hendikepovaných je v dnešní době pro mnohé čtenáře zřejmě velká neznámá. Možná je to téma, o kterém mnozí nikdy nepřemýšleli. Proč také? Nebo je spojení slov sex a hendikep pro většinu lidí tabu? Realita je ovšem taková, že hendikep člověka sexuální touhy nezbaví. S ohledem na toto téma si pokládám otázku, zda-li jsou si všichni lidé skutečně rovni v důstojnosti a právech, jak je zakotveno v prvním článku Listiny základních práv a svobod.

Sex, láska a hendikep

V roce 2010 režisér Jean-Michel Carré natočil dokument Sex, láska a hendikep. Tento film je také volně přístupný ke shlédnutí na serveru Youtube pod originálním názvem Sexe, amour et handicap, a to dokonce s českými titulky. [1] Dokument diváky seznamuje se situací osob se zdravotním postižením, které mají zájem o intimní kontakt, ale z různých důvodů pro ně není snadné ho získat. Ukazuje příběhy postižených, ale i zkušenosti sexuologů a terapeutů a dalších lidí, kteří jsou s hendikepovanými v pravidelném kontaktu.

Sexuální asistence

Důvod, proč dokument zmiňuji, je ten, že v podstatě celý pojednává o službě zvané sexuální asistence. Kolik čtenářů pojem sexuální asistence slyšelo? Pokud se s tímto slovním spojením právě teď seznamujete poprvé, nejste jediní. A to navzdory tomu, že myšlenka této služby vznikla bezmála před padesáti lety. Z patnácti respondentů ve věku od dvaceti do pětadvaceti let znali povolání sexuálních asistentů a asistentek pouze dva lidé. Dva další dokázali odhadnout, co tato práce obnáší.

Sexuální asistenti a asistentky mohou klientovi poskytnout kontaktní pomoc při seznamování se svým tělem, s tělem opačného pohlaví nebo při uspokojování jejich sexuálních potřeb. Dále ho seznamují s pornografií a ukazují mu, kde ji hledat, pomáhají mu s nákupem sexuálních pomůcek nebo asistují hendikepovaným párům při přípravě intimního života.

Problémy osob se zdravotním postižením samozřejmě pramení na různých místech. Postižený člověk například nemusí být schopný se sám uspokojit. Jednoduše proto, že mu to fyzické dispozice neumožňují. „Každý týden přijímám telefonáty od lidí se zdravotním postižením, nebo od jejich příbuzných, zejména od matek, které napomáhají svému synovi při masturbaci, protože on sám to neumí a je z toho vynervovaný“, říká v dokumentu sexuoložka Sheila Warembourg. Protože podobná situace je nutně pro oba zúčastněné velmi vypjatá, existenci sexuálních asistentů vítá.

I páry musí řešit překážky

Pokud hendikepovaný člověk žije v ústavu, nedostatek soukromí může způsobit nejeden problém. V dokumentu se hovoří i o takových absurditách, jakou je situace sezdaného páru žijícího v ústavu pro ošetřování tělesně postižených, kde ale kvůli vnitřním předpisům nemohou žít společně.

Situace párů je složitá, i když spolu naopak žijí, protože nemusí být svépomocí schopní intimního vztahu. „To, čeho jsem já chtěl s párem dosáhnout bylo, položit je oba dva do postele, vysvléct, napolohovat jednoho proti druhému, a nechat je o samotě. Když potřebovali pomoct se změnou pozice, tak mi zavolali“, vypráví v dokumentu svoji zkušenost asistent Jacques Arnould.

Miluj mě, jestli to dokážeš

Podobný dokument byl vloni natočen pod taktovkou Dagmar Smržové i v našem prostředí. Jmenuje se Miluj mě, jestli to dokážeš a ukazuje příběh dvou vozíčkářů a jednoho autisty. Po intimním vztahu touží stejně jako lidé zdraví. Režisérka dokument natočila s cílem otevřít veřejnosti téma sexuální asistence i u nás. Možná čtenáře napadlo, že řešením celého problému může být například eskort služba. Dokument ale ukazuje, že ne každá prostitutka je připravena a ochotna svoje služby hendikepovaným nabídnout a pomoci jim s jejich potřebami a touhami.

Situace v České republice

Při zavádění institucionalizované sexuální asistence bylo v Evropě nemalým problémem, že výměna intimního styku za peníze je v některých zemích zkrátka nelegální. První sexuální asistentky působí v České republice od začátku roku 2016. Tehdy Ministerstvo vnitra na popud organizace Rozkoš bez rizika vypracovalo posudek, jehož výsledkem bylo, že sexuální asistence protizákonná není. Znaky kuplířství nesplňuje a prostituce jako taková není zakázaná.

Překážkou ovšem zůstává, že se klienti a asistenti musí domlouvat sami, bez prostředníků. Není tedy možné, aby se asistentky sdružovaly v nějaké  organizaci, která by je posílala za klienty. Ta jim ale může poskytnout školení a seznámit je s tím, co tato profese obnáší. Což se také na podzim roku 2015 stalo. Pracovníci Rozkoše bez rizika certifikovali pět asistentek a je možné, že v budoucnu proškolí i další.

Měří společnost dvojím metrem?

Toto palčivé téma si pomalu ale jistě razí cestu mediálním prostorem. Kromě dokumentů internet nabízí nekonečnou řadu článků, které mají buď informovat, nebo dotčeným pomoci, a to jak samotným osobám se zdravotním postižením, tak jejich okolí. Od soupisů erotických pomůcek až po články, kde autoři poskytují tipy pro zpestření sexuálního života.

Sex zkrátka prostupuje všemi vrstvami našich životů a to nemluvím nutně o našem soukromí! Den co den na něj narážíme ve filmech, v hudbě, nebo v reklamě. Sám o sobě už dávno nezůstává něčím, o čem se za žádných okolností nemluví. Proč by měl být v jednadvacátém století kýmkoliv skandalizován jen proto, že ho použijeme v jedné větě se slovem hendikep?

[1] Film má něco málo přes hodinu, je potřeba si v nastavení (vpravo dole) zapnout české titulky.