Testování kosmetiky na zvířatech není minulostí. Je-li vyvážena do Číny, výrobce ji testovat musí

Již od roku 2004 zakázala Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků v rámci Evropské unie testování finálních kosmetických produktů na zvířatech. Rok 2009 lze z hlediska testování na zvířatech nepochybně nazvat přelomovým. Právě 11. březen tohoto roku stanovila Evropská komise jako den, kdy nabude účinnost zákaz prodeje testovaných produktů na území Evropské unie.

Další významný mezník nastal v roce 2013, kdy nabylo účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích. V jeho důsledku se sjednotil přístup evropských států a zakázal dovoz i prodej všech kosmetických výrobků testovaných na zvířatech, včetně těch, jejichž jednotlivé složky takovými testy prošly. Zdánlivě není třeba mít v tomto směru v rámci Evropské unie obavy.  Navzdory změně, která se v této oblasti v minulosti udála, zde ale stále můžeme nalézt hned několik háčků.

Jak testování na zvířatech probíhá?

Mnozí by mohli očekávat, že například šampony budou testovány tak, že se jimi zvíře jednoduše umyje, aby bylo jisté, že nedojde k podráždění pokožky či jiné nežádoucí reakci. Realita se ale od této představy diametrálně liší.

Je testování kosmetiky na zvířatech nezbytné?

Testování kosmetických produktů na zvířatech v drtivé většině případů nejen že není nutné, dokonce ani nijak zvlášť nevypovídá o bezpečnosti produktu. Každý živočich je fyziologicky a anatomicky odlišný. Testy se nejčastěji provádí na myších, potkanech, králících, rybách, ale také na kočkách, psech a v některých případech dokonce opicích či dalších zvířatech. Ačkoliv pak výrobky v testech vyjdou jako nezávadné, v případě lidského organismu může vyvstat některá z nežádoucích reakcí, a to právě z důvodu již zmíněných odlišností.

Mezi další faktory ovlivňující výsledky testů patří skutečnost, že člověk výrobky používá zpravidla dlouhodobě a opakovaně. Negativní účinky pro člověka se při jednorázovém použití v rámci testu na zvířatech nemusí projevit. Roli může hrát i stres, kterému jsou zvířata vystavována při testování. Také tyto faktory mohou do určité míry ovlivnit funkce zvířecího organismu a jeho reakce na testovanou látku. To přispělo k potřebě hledání vhodnějších alternativ, které umožní garanci nezávadnosti kosmetických produktů.

Jako nejjednodušší a častá alternativa se využívají pokusy na dobrovolnících. Ač by mnozí mohli namítat, že z hlediska etiky by bylo lepší, kdyby se produkty nejprve otestovaly na zvířeti, faktem zůstává, že na rozdíl od zvířat se dobrovolníci na testy hlásí ze své vlastní vůle. Následně se jim také dostane náležité odměny. Když se u dobrovolníka objeví problém a organismus reaguje jinak, než je žádoucí, testování se okamžitě ukončí a dobrovolníkovi se dostane lékařského ošetření. Zvíře takové štěstí mít nemusí.

Dalšími alternativními metodami jsou počítačové programy. Mnohdy vládnou schopností odhalit potenciální chemické reakce a zjistit závadnost výrobků. Využívány jsou také uměle vypěstované vzorky lidské kůže, testy na jatečním odpadu a další. Seznam schválených alternativních metod pro Evropskou unii naleznete na stránkách Evropského centra pro validaci alternativních metod.

Testování kosmetiky na zvířatech na půdě Evropská unie

V rámci Evropské unie se testy kosmetických produktů na zvířatech již před několika lety zakázaly. To ale bohužel zcela nezaručuje, že se na evropský trh nedostávají výrobky, které testování na zvířatech absolvovaly. Velmi problematickou oblast tvoří aspekt kontroly dodržování zákazů.

Každý členský stát by si sám měl vytvořit síť kontrolních orgánů a mechanismů. Nebyl stanoven jednotný kontrolní mechanismus. Kontrola v jednotlivých členských státech proto dosahuje různé úrovně. To ale nebrání závěru, že se jedná o jednu z klíčových otázek, kterou Evropská unie řeší. Evropský parlament například ve své tiskové zprávě z února roku 2018 deklaroval snahu o prosazení zákazu testování kosmetiky na zvířatech v celosvětovém měřítku.

V ideálním případě by tohoto cíle chtěl dosáhnout do roku 2023. Pro úplnost považujeme za vhodné doplnit, že čisticí prostředky pro domácnost ani lékárenské výrobky tomuto zákazu nepodléhají.

Jak je to s testováním produktů v Číně?

Velký problém představuje export kosmetických produktů do mimoevropských zemí. Například v Číně předpisy stanovují, že veškeré kosmetické výrobky z dovozu se musí na zvířatech otestovat. Jedná se tedy o přesně opačné pravidlo oproti trhu Evropské unie. Toto pravidlo se přitom netýká pouze výsledného produktu, nýbrž také složek, které se k jeho výrobě použily. To může často vést k velké dezinformaci spotřebitelů.

Mnohé společnosti, které u nás propagují své výrobky, samy produkty na zvířatech netestují, k čemuž se ostatně často i v rámci reklam hrdě hlásí. Nicméně v případě, že své produkty vyváží do Číny, jsou jejich produkty ještě před uvedením na trh povinně otestovány – pravděpodobně v některé z asijských zemí. Povinné testy na zvířatech se ale netýkají e-shopů, které působí mimo území Číny a zasílají své produkty přímo čínským zákazníkům.

I v Číně můžeme pozorovat postupnou změnu přístupu, zapříčiněnou mimo jiné zvyšujícím se povědomím veřejnosti o tom, co vlastně testování pro zvířata obnáší, a s tím spojenou poptávkou o netestované produkty. Od roku 2014 Čína nepožaduje povinné testování na zvířatech u produktů, které v ní byly vyrobeny a spadají do kategorie takzvaných běžných výrobků. Mezi tyto se řadí parfémy, make-up a kosmetika používaná k péči o vlasy, pokožku a nehty. Bohužel, ani domácí výrobci se prozatím naopak nevyhnou testování takzvaných speciálních produktů, tedy barev na vlasy, trvalé ondulace, přípravků na růst vlasů, deodorantů, bělících krémů a dalších přípravků deklarujících na obalu konkrétní účinky.

Zda bude Čína pokračovat ve zmírňování požadavků, ukáže čas. S ohledem na aktuální dění se lze přiklánět spíše k pozitivním scénářům. Čína totiž v posledních letech zahájila spolupráci se zahraničními centry pro alternativní testování. V loňském roce také spustila ve spolupráci s organizací Cruelty Free International pilotní projekt, který by měl v blízké budoucnosti umožnit zahraničním výrobcům kosmetiky uvádět na trh netestované produkty.

Jak poznat netestované výrobky?

Nabízí se jasná otázka. Můžeme vůbec zakoupit kosmetiku, která na zvířatech s jistotou otestována nebyla? Ačkoliv to vyžaduje určitou dávku snahy ze strany kupujících, takové výrobky na evropském trhu dostupné jsou. Vodítkem mohou být certifikáty. Asi nejznámějším certifikátem je tzv. „Humane cosmetics standard“, tedy HCS certifikát. Tento certifikát uděluje mezinárodní organizace Cruelty Free International a k jeho získání musí žadatel splnit řadu podmínek. Na produktech se projevuje zobrazením loga, nejčastěji takzvaného „leaping bunny“, tedy králíčka ve skoku. U takto značených produktů máme jistotu, že testování na zvířatech nepodstoupily. Seznam společností, které certifikát získaly, naleznete na stránkách zmíněné organizace. S ohledem na velmi důsledné audity a pravidelné kontroly jej můžeme označit za zřejmě nejdůvěryhodnější z certifikátů.

Dalším certifikátem je Natrue. Tento certifikát garantuje, že nejméně 75 % látek obsažených v daném produktu pochází z přírodních zdrojů. K udělení tohoto certifikátu výrobek taktéž nesmí být testován na zvířatech, stejně jako jeho jednotlivé složky. K zajištění důvěryhodnosti se certifikát uděluje pouze na dva roky, pak jsou produkty opět podrobeny kontrole. Často se objevuje také logo Vegan, k němuž uděluje certifikáty britská organizace Vegan Society. Toto logo garantuje, že výrobky ani jednotlivé složky nebyly nikdy testovány na zvířatech, ani v nich nejsou k nalezení žádné živočišné složky. Na rozdíl od dříve zmíněných certifikátů se tento certifikát uděluje pouze jednotlivým produktům. Nedává nám sice jistotu, že výrobce vůbec nepoužívá testy na zvířatech, ale produkt s tímto logem testován na zvířatech nebyl.

Pro usnadnění orientace v jednotlivých značkách zmíníme ty, co lze bez obav zakoupit v drogeriích. Jedná se o všechny privátní značky společnosti SOLVENT, které prodává síť drogerií Teta (např. Ameté, Ellie, 4WARD, Happy mimi a podobně). Dále privátní výrobky drogerií DM (Alverde, Balea a další), které sice uvádí i na čínský trh, ale pouze v rámci e-shopu. Jistotu, že nedochází k testům na zvířatech, lze mít také u výrobků společnosti Dermacol. Ten své výrobky uvádí na čínský trh pouze přes online platformu distributora v Hongkongu. Společnost Dermacol nicméně využívá ingredience, které byly v minulosti na zvířatech testovány. Běžně dostupné jsou také výrobky Manufactura, Marks & Spencer, Lush, Melvita či Ecover, které dokonce oplývají certifikátem HCS. Výrobce produktů Gabriela Salvette o získání certifikátu HCS usiluje a lze jej tedy taktéž považovat za v tomto směru důvěryhodnou značku.

Problematické mohou být například výrobky společností L´oreal, Procter & Gamble (např. Gilette, Pantene, Wella, Head & Shoulders a další), Nivea, Henkel (např. Schwarzkopf, Taft nebo Gliss Kur), Unilever (např. Rexona, Dove, Radox, Signal), Johnson & Johnson, Maybelline, Avon nebo Oriflame. Tyto společnosti v drtivé většině proklamují, že s testováním na zvířatech nesouhlasí. Mnohé z nich dokonce významně podporují vývoj alternativních metod testování a snaží se vyvolat diskusi a následnou změnu legislativy v zemích, kam své výrobky vyváží, tak, aby se testy v budoucnu nepožadovaly. To ovšem nic nemění na aktuálním stavu věci, tedy že výrobky těchto společností mohly být na zvířatech testovány.

Může přijít změna?

Bohužel, testování na zvířatech představuje i v dnešních dnech problém. Ke změně přitom mohou přispět nejen výrobci kosmetických produktů, ale také sami zákazníci. Zajímejme se o to, co kupujeme. Možná tím budeme motivovat výrobce, aby více dbali o ochranu zvířat a přestali kosmetiku vyvážet do zemí s povinným testováním. Navíc lze předpokládat, že pokud by k tomu došlo, země s povinným testováním by měly větší zájem na změně vlastních zákonů. Jak vypovídají uvedené seznamy, nemusí to pro nás být tak náročné a není třeba se vzdávat produktů, které máme rádi, ani se bát velkých výdajů. Alternativních výrobců existuje totiž víc než dost.