Nutnost změn v ochraně lidí s postižením – péče a ochrana lidí s postižením není dostatečná

Organizace In IUSTITIA dlouhodobě upozorňuje na problém ochrany lidí s postižením proti násilí. V rámci své činnosti vydala ohledně této problematiky memorandum. Jeho prostřednictvím se snaží apelovat na větší ochranu lidských práv těchto osob. Tato skupina se totiž i dnes potýká se zvýšenými projevy násilí. Z výzkumu vyplývá, že 17 % lidí s postižením zažilo v posledních pěti letech fyzické násilí, v případě lidí bez postižení to bylo pouze 9 %. Toto násilí je také často doprovázeno násilím předsudečným, tedy násilím páchaným kvůli předsudkům o lidech s postižením. Podle šetření z roku 2021 bylo v Česku v posledních pěti letech předsudečně napadeno 51 % dotazovaných lidí s postižením.[1] Takovéto útoky mají dalekosáhlé následky. Kromě fyzické újmy dochází i k újmě psychické, která pak může ovlivnit celkové zapojení těchto lidí do společnosti.

Jako společnost můžeme osoby s postižením často přehlížet a nemusíme si ani uvědomit, že by se právě tato skupina mohla stát terčem násilí. „Jako společnost máme sklon vnímat lidi se zdravotním postižením jako někoho, kdo si zaslouží náš soucit a lítost. Proto je také pro velkou část z nás obtížně představitelné, že by se tito lidé stávali oběťmi násilí,” uvádí Václav Walach, analytik a výzkumník In IUSTITIA.[2]

Zlepšení právní ochrany

Právní ochrana v tomto ohledu není dostatečná. Při určování trestu není brána v potaz motivace v podobě předsudečného násilí. „Je proto na místě, aby bylo neprodleně zahájeno legislativní úsilí směřující k posílení trestněprávní ochrany lidí se zdravotním postižením a dalších skupin osob, na které trestní zákoník nepamatuje,“ říká Klára Kalibová, ředitelka organizace In IUSTITIA.[3]

Důležitost zlepšení ochrany můžeme vidět na případech Doroty Šandorové, Věry Musilové nebo Terezy Kottenové.. Tyto kauzy jsou jen špičkou ledovce této problematiky a na rozdíl od ostatních případů násilí na lidech s postižením jsou alespoň trochu medializované. Vidíme na nich systémové nedostatky především ve vzdělávání pečovatelů, chování vůči osobám s postižením a následném rozhodování o trestu pro agresory.[4]

Práce s lidmi s postižením

Západní svět, a především anglosaské země, udělal v péči o lidi s postižením velký posun. Jedná se především o základní tezi přístupu, kterému se nejčastěji říká podpora pozitivního chování a který je dnes například ve Velké Británii, Irsku nebo Austrálii oficiálním rámcem poskytované péče. Zní: chování je vždycky forma komunikace.[5] Česká psychiatrie naproti tomu nemá ani specializaci pro pacienty s mentálním postižením a jejich léčba odporuje doporučením západní vědy. Tato problematika se objevuje i na specializovaných pracovištích a zvýšené riziko týrání pak hrozí hlavně ve velkých ústavech. Zlepšení situace by proto mělo začít už v prostředí, ve kterém se tito lidé nachází. Prostředí, které je vhodnější než ústavy, je přirozené prostředí, jež poskytuje služby komunitního typu terénní, ambulantní i pobytové formy. Zákon o sociálních službách a rovněž Úmluva o právech osob se zdravotním postižením garantují právo na nezávislý způsob života. Za plnění této skutečnosti odpovídá stát a pokud se ji rozhodne svěřit samosprávám, musí si i nadále ponechat nástroje, jimiž její plnění zajistí a ovlivní.[6]

Důležitým bodem je také zlepšení stížnostního mechanismu. Možnost obrany ze strany klientů je nedostatečná. Ohroženost této skupiny by se měla odrážet i na lepší možnosti klientů stěžovat si u nezávislého orgánu.[7] S tím souvisí i lepší dostupnost právní pomoci a zajištění přístupu ke spravedlnosti, a to zejména důsledným prosazováním jejich procesních práv, práv na náhradu škody v trestním řízení a práv plynoucích ze zákona o obětech trestných činů. Po ohlášení takových činů je také nutné posílení kompetencí policie v jednání s lidmi s postižením tak, aby její činnost nevedla k sekundární viktimizaci a napomáhala zvyšovat důvěru. Na toto navazuje také zvýšení sběru dat týkajících se násilí na lidech s postižením. Je nutné mapovat projevy násilí a předsudečného násilí, včetně vytváření a zveřejňování oficiálních policejních a justičních statistik.[8] S oběťmi takového násilí je nutné následně dále pracovat. Proto je třeba rozšířit programy pro lidi dotčené násilím o přístupy zohledňující potřeby lidí s postižením, včetně zohlednění skutečnosti, že v případě pachatele jde častěji o osobu, jež je napadenému známa a udržuje s ním dlouhodobý kontakt.[9]

Lepší prostředí pro život

Při práci s lidmi s postižením je důležité dbát etických kodexů. Kromě zlepšení přístupu k možnosti podání stížnosti je tak třeba také zlepšit mechanismus kontroly zařízení, kde jsou tito lidé ubytovaní. Mnoho zařízení totiž trpí nedostatky a neexistence jednotného personálního a materiálně-technického standardu vede k nemožnosti postihovat tyto nedostatky na straně domovů. Je tak třeba konkretizovat standardy v sociálních službách.[10] Příklady takových nedostatků nalezneme třeba v jedné ze starších zpráv Veřejného ochránce práv z návštěv zařízení, kde uvádí: „Ve všech zařízeních (vyjma posledního) je znatelný nedostatečný počet personálu v přímé péči, mající za následek zejména v případech závislých klientů nutnost dodržování režimových opatření, absenci práva na svobodnou volbu a praktickou nemožnost individuálního přístupu ke klientům. Potřeby klientů je tak třeba přizpůsobovat organizaci práce a provozním podmínkám.“ Nebo: „Do lidské důstojnosti zasahuje rovněž praxe v několika ústavech spočívající v používání toaletních křesel přímo na pokoji za přítomnosti ostatních klientů, a to bez jakýchkoli zástěn.“ [11] Tyto problémy stále přetrvávají a Veřejný ochránce práv se s nimi setkává při své kontrolní činnosti nadále.

Téma osob s postižením je třeba dlouhodobě a systematicky zviditelňovat, aby došlo k prevenci vůči stigmatizaci a stereotypizaci těchto lidí. Je třeba společně usilovat o dlouhodobé systematické informování veřejnosti o jejich situaci. Bez toho může být pohled veřejnosti zkreslený. Při zlepšování postavení lidí s postižením je nutné jejich zapojení, protože na to mají právo a protože to pomůže zvýšit účinnost výše uvedených opatření a snížit jejich sociální znevýhodnění a vyloučení. [12]

Úvodní foto: Not Every Disability is Visible, Allan Leonard, Flickr, CC BY-NC 2.0

[1] In IUSTITIA. Memorandum o ochraně lidí s postižením před násilím. 2022 [online] [cit. 20. 1. 2023]. Dostupné z: https://in-ius.cz/wp-content/uploads/2023/01/Memorandum_FINALE.pdf

[2] HAMPLOVÁ, L. Většina lidí se zdravotním postižením zažila nějakou formou násilí. Často i od i pracovníků sociálních služeb. Česká justice. 2022 [online] [cit. 20. 1. 2023]. Dostupné z: https://www.ceska-justice.cz/2022/06/vetsina-lidi-se-zdravotnim-postizenim-zazila-nejakou-formou-nasili-casto-i-od-i-pracovniku-socialnich-sluzeb/

[3] HAMPLOVÁ, L. Většina lidí se zdravotním postižením zažila nějakou formou násilí. Často i od i pracovníků sociálních služeb. Česká justice. 2022 [online] [cit. 20. 1. 2023]. Dostupné z: https://www.ceska-justice.cz/2022/06/vetsina-lidi-se-zdravotnim-postizenim-zazila-nejakou-formou-nasili-casto-i-od-i-pracovniku-socialnich-sluzeb/

[4] TŘEŠŇÁK, P. Kdo zabil Dorotu Š. Respekt. 2022 [online] [cit. 20. 1. 2023]. Dostupné z: https://www.respekt.cz/tydenik/2022/47/kdo-zabil-dorotu-s

[5] TŘEŠŇÁK, P. Kdo zabil Dorotu Š. Respekt. 2022 [online] [cit. 20. 1. 2023]. Dostupné z: https://www.respekt.cz/tydenik/2022/47/kdo-zabil-dorotu-s

[6] Veřejný ochránce práv. Domovy pro osoby se zdravotním postižením [online]. Brno: 2020 [cit. 20. 1. 2023]. Dostupné z: https://www.ochrance.cz/uploads-import/ESO/11-2017-NZ-OV_souhrnna_zprava_DOZP.pdf

[7] Veřejný ochránce práv. Domovy pro osoby se zdravotním postižením [online]. Brno: 2020 [cit. 20. 1. 2023]. Dostupné z: https://www.ochrance.cz/uploads-import/ESO/11-2017-NZ-OV_souhrnna_zprava_DOZP.pdf

[8] In IUSTITIA. Memorandum o ochraně lidí s postižením před násilím. 2022 [online] [cit. 20. 1. 2023]. Dostupné z: https://in-ius.cz/wp-content/uploads/2023/01/Memorandum_FINALE.pdf

[9] In IUSTITIA. Memorandum o ochraně lidí s postižením před násilím. 2022 [online] [cit. 20. 1. 2023]. Dostupné z: https://in-ius.cz/wp-content/uploads/2023/01/Memorandum_FINALE.pdf

[10] Veřejný ochránce práv. Domovy pro osoby se zdravotním postižením. Brno: 2020 [cit. 20. 1. 2023]. Dostupné z: https://www.ochrance.cz/uploads-import/ESO/11-2017-NZ-OV_souhrnna_zprava_DOZP.pdf

[11] Veřejný ochránce práv. Zpráva z návštěv zařízení: Ústavy sociální péče pro tělesně postižené dospělé. Brno: 2006, Sp. zn. 25/2006/NZ, [online] [cit. 20.1.2023]. Dostupné z: https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/5268

[12] In IUSTITIA. Memorandum o ochraně lidí s postižením před násilím. 2022 [online] [cit. 20. 1. 2023]. Dostupné z: https://in-ius.cz/wp-content/uploads/2023/01/Memorandum_FINALE.pdf