Nejvyšší soud USA – lze odmítnout poskytnutí služby homosexuálům?

Rozsudek 303 Creative LLC v. Elenis[1] byl odhlasován šesti hlasy ku třem, přičemž menšina zastávala názor, že se jedná o diskriminaci, a nikoliv o obhajobu svobody projevu. Spor byl veden vůči Colorado Anti-Discrimination Act (CADA).[2] Tento zákon zakazuje diskriminaci chráněných skupin osob, a to v zaměstnání, při poskytování (veřejně dostupných) služeb či poskytování ubytování a bydlení. Mezi chráněné osoby se mimo jiné řadí právě LGBTQ+ osoby. Ve zkratce, zákon zakazuje odepřít komukoliv plné a rovné užívání zboží a služeb na základě rasy, vyznání, zdravotního postižení a právě i sexuální orientace.

O co vlastně šlo?

Spor byl veden proti zákonu CADA paní Smith, která podala „preventivní“ žalobu. Paní Smith se domáhala odpovědi na hypotetickou otázku „co by kdyby“. V realitě tak žádný problém nevyvstal. Paní Smith tvrdila, že je porušena svoboda jejího projevu na základě prvního dodatku americké ústavy, jelikož by byla nucena poskytovat své zakázkové služby LGBTQ+ párům, které by dle jejího názoru neměly uzavírat sňatky. Argumentace paní Smith stála především na tom, že poskytnutí jejích služeb je otevřeno všem, ale jen do té chvíle, než to začne odporovat jejím hodnotám a jejímu přesvědčení.

Masterpiece Cakeshop 2.0.?

Již v roce 2018 se udál vcelku obdobný případ Masterpiece Cakeshop v. Colorado Civil Rights Commission.[3] V tomto případě se podobně jednalo o poměřování svobody projevu vůči CADA. Případ se točil okolo toho, že poskytovatel veřejné služby, v tomto případě pekařství, odmítl vytvořit dort na zakázku pro stejnopohlavní pár z toho důvodu, že výroba takového dortu odporovala náboženskému přesvědčení majitele. Pekařství ve sporu vyhrálo sedm hlasů za ochranu svobody vyznání vůči dvěma hlasům ze strany již zesnulé soudkyně Ruth Bader Ginsburg a soudkyně Sonii Sotomayor. Ginsburg a Sotomayor zde zastávaly názor, že se jedná o diskriminaci na základě sexuální orientace. Soudce Kennedy se o rozhodnutí vyjádřil tak, že pokud by bylo rozhodnuto jinak, jednalo by se o znevážení náboženství a jeho hodnot.

Hlavní rozdíl mezi případem Masterpiece Cakeshop a 303 Creative LLC spočívá v tom, jak Nejvyšší soud změnil přístup v otázce, zda mohou být potenciální zákazníci diskriminováni majitelem podniku na základě jeho náboženského přesvědčení. V prvním případě záviselo rozhodnutí na vztahu k náboženství, které bylo jádrem případu. Ve druhém případě je spíše stěžejní svoboda projevu na základě prvního dodatku ústavy USA v porovnání s CADA.

Obdoba Masterpiece Cakeshop a 303 LLC na domácí půdě

Rozhodnutím, které do jisté míry následuje „americký model“, je nález Ústavního soudu II. ÚS 3212/18 z roku 2019.[4] V tomto případě se jednalo o to, že poskytovatel hotelových ubytovacích služeb vyžadoval po hostech, kteří měli ruské občanství, aby podepsali prohlášení, ve kterém sdělují, že nesouhlasí s anexí Krymu. Ústavní soud zde shledal, že stěžovateli (vlastníku hotelu) bylo ze strany státu zasaženo do svobody politického projevu, jelikož byl dle Ústavního soudu důvod omezení poskytování dané služby racionální a nebyl veden „zavrženíhodnými“ pohnutkami, nebylo využito zákonem zakázaných diskriminačních důvodů a povaha služby nebyla taková, že by zájemce o ni nemohl najít alternativu. Stěžovatel se dle soudu tedy nedopustil nepřípustné diskriminace spotřebitele, jelikož důvody byly „zjevně motivovány bezprostřední reakcí na protiprávní akt anexe Krymu.“[5] V tomto případu můžeme vidět paralelu mezi americkým případem, kdy soud ochránil svobodu slova, v obou případech dost možná na úkor toho, že došlo k diskriminaci.

Jak to tedy dopadlo?

Rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu nebylo, vzhledem k jeho obsazení, žádným překvapením, avšak stále je to rozhodnutí, které mnohé zklamalo.

Hlasování soudců odpovídalo jejich politickému jmenování.[6] Šest z devíti soudců bylo jmenováno republikánskými prezidenty a na liberálně-konzervativní ose jsou spíše na konzervativní straně.[7] Rozhodnutí tak sice není šokem samo o sobě, ale je to možné pomalu se zvedající tsunami, které ještě může napáchat hodně škod. Jak rozsáhlé, to se můžeme jen domnívat. Jak rozhodnutí Nejvyššího soudu ovlivní již teď tak polarizovanou (nejen americkou) společnost? Kyle Velte, vyučující na právnické fakultě Kansaské univerzity a bývalý prezident Coloradské LGBTQ+ Advokátní komory, poskytl rozhovor, ve kterém se vyjadřuje k možné vizi budoucnosti.[8] V rozhovoru vysvětluje, že se nejedná o úplné, avšak značné narušení ochrany LGBTQ+ osob. „Soud nezrušil coloradský antidiskriminační zákon jako celek. Spíše uvedl, že jej nelze za těchto okolností použít na tohoto konkrétního prodejce svatebních webových stránek.“ Dále dodává: „Přirozeně to přechází na rasu, pohlaví, národnost, zdravotní postižení, a dokonce i na náboženství, jako jsou mezináboženské sňatky. Takže by to mohlo vést k nárůstu diskriminace i vůči náboženským menšinám.“[9]

Vyostří se již tak napjaté vztahy mezi tábory republikánů a demokratů? Bude to mít vliv na nové zákonodárství či judikaturu, popřípadě jak silně toto rozhodnutí ovlivní americké právo? To jsou některé z mnoha otázek, které jistě napadají mnoho z nás. Nejen americká, ale i veškerá společnost, a především lidé ze skupiny chráněných osob, by měli situaci bedlivě sledovat.

K nesouhlasnému stanovisku soudkyně Sotomayor se dále jako disentující přidaly soudkyně Kagan a Jackson. Jak píše Sotomayor, „Snad poprvé v samotné historii soudu došlo k tomu, že bylo přiznáno ústavní právo podniku, který je dobrovolně otevřen veřejnosti, aby mohl odmítnout příslušníky některé z chráněných skupin.“[10] Dle soudu je tedy svoboda slova a názoru důležitější než rovné zacházení a zákonem zajištěný rovný přístup k veřejně dostupným službám a zboží. Ústava USA však nezakládá žádné takové právo, jako je právo na odmítnutí poskytnutí služby některé ze znevýhodněných skupin na základě víry či svobody projevu. Samotný disent výslovně říká, že první dodatek ústavy rozhodně nevytváří prostor pro diskriminaci. Právě proto je dle mého názoru rozhodnutí většiny Nejvyššího soudu USA mylné. Sotomayor se v disentu k rozsudku vyjádřila slovy: „To je špatně. Hluboce špatně. Nesouhlasím s tím.“[11]

Většina prosazující svobodu projevu vybudovala svoji argumentaci na vyjádření paní Smith, která tvrdila, že poskytne své zakázkové služby pro osoby či organizace znevýhodněných, ale jen do té chvíle, dokud to nebude v rozporu s její vírou. Tento argument je naprosto nelogický a zmatečný, ostatně disentující soudkyně jsou stejného názoru. Rozhodnutí působí jako snaha stočit pozornost ke svobodě projevu od faktu, že se jedná o diskriminaci, která vychází z osobních hodnot paní Smith. Vůbec se tedy nejedná o to, že by dotyčné bylo odepřeno právo na názor. Již v úvodu je totiž zmíněno, že paní Smith je toho přesvědčení, že manželství je svazek pouze mezi ženou a mužem. Mít takový názor je naprosto v pořádku, ale tímto faktem se stává celý argument nefunkčním. Jednoduše z toho vyplývá, že jakákoliv odlišnost bude porušovat její víru a hodnoty, a tudíž jsou vyloučeny jakékoliv jiné sexuální menšiny z toho, aby jim byla poskytnuta veřejná služba, na kterou by ale dle dosavadní judikatury měly mít ze zákona právo.

Dále zde soud napadá argumentaci státu Colorado, že se v tomto případě nejedná o čistý projev názoru a myšlení, ale spíše o prodej běžného obchodního produktu, a že daná svoboda projevu paní Smith je tedy náhodná a vedlejší. Soud argumentuje tím, že i když se jedná o placenou službu, tak přeci mnoho „děl světové literatury a umění“ bylo vytvořeno za úplatu. Tato argumentace se strany soudu však není přesvědčivá. Porovnávat ať už jakkoliv unikátní a kvalitní webové stránky s klasickou světovou literaturou či jinou formou umění není úplně šťastné.

A ač je zde přidaná hodnota díla zcela individuální, domnívám se, že individualita zakázky nezakládá nikomu právo na to, aby odepřel druhému jeho služby pouze na základě sexuální orientace.

Paní Smith nikdy nebyla nucena k prodeji určité služby, byla jen nucena dodržovat zákon, který jí ukládá, že pokud se podnikatel rozhodne využívat veřejný trh, který je zřizován a udržován státem, pro zisk, musí také dodržovat pravidla státem ukládaná a vyžadovaná.

Z toho tedy plyne, že pokud se daná osoba svobodně rozhodne podnikat, musí jednoduše dodržovat zákony a ani první dodatek americké ústavy nezaručuje výjimku z tohoto pravidla. Nikdo není nucen k potlačení své víry, názorů a myšlenek, stránky paní Smith mohou klidně obsahovat libovolně hodnotově zaměřený projev. Jediné, co zákon CADA vyžaduje, je, aby byly služby poskytovány všem stejně bez ohledu na jejich odlišnost.

Závěrem

Myslím, že jsme si všichni vědomi toho, že společnost kolem nás se neustále vyvíjí, bouří a postupně se i polarizuje, a Spojené státy z toho nejsou výjimkou. Jsou postaveny na rozmanitosti a odlišnosti kultur, ale právě jejich samotný základ, tvořený onou rozmanitostí, je ohrožuje.

Zde je dobré zmínit „slavný“ případ, kdy v 70. letech minulého století soud ochránil průvod nacistů městem,[12] které bylo mimo jiné z velké části obydleno přeživšími holocaustu, s odůvodněním, že není rolí státu předepisovat, co má být urážlivé. Tento případ zmiňuji právě proto, že Nejvyšší soud USA měl unikátní příležitost nastavit mantinely v rámci svobody projevu úžeji. Osobně si neumím představit, jaké je žít v zemi, kde svoboda projevu končí až tam, kdy je druhý doslova v nebezpečí, a diskriminace na základě odlišnosti je naprosto běžná a nyní i schválená Nejvyšším soudem.

Myslím, že v dnešní době, kdy hate speech a předsudečné násilí roste (z velké části kvůli internetu a rozmachu fake news[13]), by bylo na čase upravit precedenční rozhodování soudu. Z nedávné historie, kdy bylo překonáno rozhodnutí Roe v. Wade,[14] jsme si potvrdili, že je toho soud schopný, a že dokonce ustojí i vlnu nesouhlasu, která by jistě přišla. Nejvyšší soud Spojených států amerických by si tedy měl připomenout, že se jedná o ústavní instituci, která by neměla rozhodovat dle politických přesvědčení jednotlivých soudců a měla by spíše chránit ústavu a její základní hodnoty.

Úvodní foto: Nejvyšší soud USA za slunného dne (Autor: Pacamah, WikiCommons,CC BY-SA 4.0 DEED)

[1] Rozsudek Nejvyššího soudu USA ze dne 30. 7. 2023, 303 Creative LLC v. Elenis (600 U. S., 21-476 (2023))

[2] Discrimination [online]. One Colorado. 2019. [cit. 6. 8. 2023]. https://one-colorado.org/lgbtq-resources/anti-discrimination-laws-colorado/

[3] Rozsudek Nejvyššího soudu USA ze dne 4. 6. 2018, Masterpiece Cakeshop, Ltd., et al., Petitioners v. Colorado Civil Rights Commission, et al. (584 U.S. 16-111, 138 S. Ct. 1719; 201 L. Ed. 2d35)

[4] Nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3212/18.

[5] Ibid, bod 39

[6] Gonzáles Oriana, Alberti Danielle. The political leanings of the Supreme Court [online]. Axios.com. 3. 7. 2023 [cit. 6. 8. 2023].

[7] https://www.axios.com/2019/06/01/supreme-court-justices-ideology

[8] Estabrook Rachel. Interview: How the Supreme Court’s decision in 303 Creative could open the door to discrimination in Colorado [online]. Cpr.org. 12. 7. 2023 [cit. 31. 8. 2023]. https://www.cpr.org/2023/07/12/how-the-supreme-courts-decision-303-creative-could-allow-lgbtq-discrimination-in-colorado/

[9] Ibid. Překlad autorky.

[10] Disentní stanovisko k rozsudku Nejvyššího soudu USA ze dne 30. 7. 2023, 303 Creative LLC v. Elenis (600 U. S., s. 21 (2023))

[11] Ibid.

[12] Village of Skokie v. National Socialist Party of America, 373 N. E. 2d 21 (I1l. 1978)