Mění se práva cestujících v letectví: Co přináší nová soudní rozhodnutí a debaty o příručních zavazadlech? (část 3)

Práva a povinnosti při rezervaci přes zprostředkovatele

 Ve věci Aegean Airlines (C-163/18) Soudní dvůr rozhodl, že cestující nemůže požadovat od leteckého dopravce proplacení letenky, má-li cestující nárok na stejnou úhradu od cestovního organizátora v rámci souborné cesty, a to ani tehdy, pokud je cestovní organizátor v platební neschopnosti.[1]

Ve věci Primera Air Scandinavia (C-215/18) Soudní dvůr posuzoval, zda cestující může žalovat leteckého dopravce, i když je jeho let součástí souborné cesty, takže nemá s dopravcem smluvní vztah. Soud potvrdil, že cestující má právo podat žalobu o odškodnění přímo proti provozujícímu leteckému dopravci.[2]

Ve věci Harms (C-601/17) byla řešena povinnost leteckého dopravce v případě zrušení letu rezervovaného přes on-line platformu. Soudní dvůr určil, že dopravce musí nabídnout cestujícím asistenci, včetně proplacení letenky za kupní cenu, a případně i zpáteční let.[3]

Ve věci Krijgsman (C-302/16)[4] a Airhelp (C-263/20)[5] se posuzovalo, kdo nese odpovědnost za neinformování o zrušení letu. Soudní dvůr rozhodl, že dopravce je povinen vyplatit odškodnění, pokud cestující nebyl informován alespoň dva týdny před odletem, a to i tehdy, jestliže zprostředkovatel informaci nepředal. Výjimkou je situace, kdy cestující zprostředkovatele k přijímání informací výslovně pověřil.

Odškodnění, náhrady a zvláštní práva cestujících

Ve věci Sousa Rodríguez (C-83/10)[6], Rusu (C-354/18)[7] a DER Touristik (C-153/19)[8] byla řešena otázka „dalšího odškodnění“. Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy mohou přiznat náhradu škody (včetně nemajetkové) podle Montrealské úmluvy nebo vnitrostátního práva. Soud sice může odškodnění dle nařízení č. 261/2004 odečíst od dalšího odškodnění, není to však jeho povinnost.

Ve věci Mennens (C-255/15) se řešil způsob výpočtu náhrady v případě snížení třídy cestujícího. Soudní dvůr stanovil, že náhrada se vypočítá z ceny letu, na kterém ke snížení třídy došlo, přičemž se nezapočítávají daně a poplatky. Pokud cena není uvedena, použije se poměr vzdálenosti daného letu a celkové vzdálenosti, kterou cestující cestoval.[9]

Ve věci Delfly (C-356/19) byla posuzována měna, v níž má být vyplaceno odškodnění. Soudní dvůr určil, že cestující má právo požadovat vyplacení odškodnění za zrušený nebo zpožděný let v národní měně svého místa bydliště.[10]

Ve věci Walz (C-63/09) se posuzoval pojem „škoda“ podle Montrealské úmluvy. Soudní dvůr rozhodl, že pojem „škoda“ zahrnuje jak majetkovou, tak i nemajetkovou újmu.[11]

Ve věci Niki Luftfahrt (C-532/18)[12] a Altenrhein Luftfahrt (C-70/20)[13] se řešil pojem „nehoda“. Soudní dvůr definoval, že se jedná o jakoukoli situaci, kdy předmět použitý na palubě způsobí zranění cestujícímu (např. rozlitá horká káva), aniž by to muselo souviset s riziky letectví. Nezahrnuje to však standardní přistání (byť tvrdší, než je obvyklé), i když ho cestující vnímá jako nepředvídanou událost.

Ve věci Vueling (C-86/19) byla posuzována horní hranice odškodnění za zavazadla. Soudní dvůr rozhodl, že částka stanovená v Montrealské úmluvě je maximální limit, nikoli pevná částka, na kterou má cestující automaticky nárok.[14]

Ve věci Espada Sánchez a další (C-410/11) Soudní dvůr řešil nárok na odškodnění za ztracené zavazadlo. Rozhodl, že cestující má nárok na odškodnění, i když bylo zavazadlo odbaveno na jméno jiného cestujícího, pokud v něm měl své věci.[15]

Ve věci Air Baltic Corporation (C-429/14) se posuzovala odpovědnost dopravce vůči zaměstnavateli cestujícího. Soudní dvůr stanovil, že dopravce odpovídá zaměstnavateli za škodu, která mu vznikla zpožděním letu jeho zaměstnance.[16]

Ve věci Finnair (C-258/16) se řešily formální požadavky na stížnost za poškozené zavazadlo. Soudní dvůr určil, že písemná stížnost je splněna i zaznamenáním do systému dopravce, pokud cestující může zkontrolovat a případně upravit obsah záznamu. Stížnost nevyžaduje žádné další podstatné požadavky kromě informování dopravce o vzniklé škodě.[17]

Příslušnost soudů a procesní záležitosti

Ve věci Ruijssenaars (C-145/15) a Jansen (C-146/15)[18] byla posuzována role vnitrostátních orgánů pro prosazování práva (NEB). Soudní dvůr konstatoval, že tyto orgány primárně provádějí obecný dohled a nejsou povinny jednat v případě každé individuální stížnosti s cílem přimět dopravce k platbě odškodnění. Členské státy však mohou tyto orgány zmocnit k přijímání opatření i na základě individuálních stížností.[19]

Ve věci Cuadrench Moré (C-139/11) se řešila promlčecí lhůta pro podání žaloby. Soudní dvůr rozhodl, že lhůty pro podání žalob o odškodnění se řídí vnitrostátním právem každého členského státu a že Varšavská ani Montrealská úmluva v této věci nejsou relevantní.[20]

Ve věci Rehder (C-204/08) byla posuzována příslušnost vnitrostátního soudu u letů v rámci EU. Soudní dvůr stanovil, že žalobu lze podat u soudu v místě odletu nebo v místě příletu, dle volby žalobce, nebo u soudu v místě bydliště leteckého dopravce.[21]

Ve věci flightright (C-274/16, C-447/16 a C-448/16)[22], flightright (C-606/19)[23] a LOT Polish Airlines (C-20/21)[24] se řešila příslušnost soudu v případě navazujících letů. Soudní dvůr potvrdil, že žalobu lze podat u soudu v místě příletu druhého letu, pokud problém nastal při prvním letu, nebo v místě odletu prvního letu, pokud problém vznikl na posledním letu. Nelze však podat žalobu v místě příletu prvního letu, pokud se nárok vztahuje pouze na zpoždění prvního letu.

Ve věci Ryanair (C-464/18) Soudní dvůr posuzoval, zda je soud příslušný projednávat spor proti letecké společnosti se sídlem v jiném státě, pokud má tato společnost v jurisdikci soudu pobočku. Soud rozhodl, že příslušnost není dána, pokud se tato pobočka nepodílela na vztahu mezi leteckou společností a cestujícím.[25]

Ve věci DelayFix (C-519/19) byla posuzována platnost klauzule o příslušnosti soudu ve smlouvě o přepravě. Soudní dvůr rozhodl, že taková klauzule, která svěřuje výhradní příslušnost soudu v sídle letecké společnosti, je nekalá. Klauzuli nelze uplatnit ani proti agentuře pro vymáhání pohledávek, pokud agentura není právním nástupcem cestujícího ve všech právech a povinnostech.[26]

Ve věci Guaitoli e.a. (C-213/18) byla řešena souběžná příslušnost soudů. Soudní dvůr rozhodl, že nárok na odškodnění podle nařízení č. 261/2004 se posuzuje podle nařízení Brusel I bis, zatímco doplňkový nárok na náhradu další škody podle Montrealské úmluvy se posuzuje podle této úmluvy.[27]

Aktuální vývoj – přeprava příručních zavazadel

Rozsudek ve věci Vueling Airlines (C-487/12) způsobil výrazný posun v oblasti přepravy příručních zavazadel.[28] Soudní dvůr konstatoval, že dopravci nemohou účtovat zvláštní poplatek za příruční zavazadlo, pokud splňuje rozměrové a bezpečnostní limity.[29] Ačkoli tento rozsudek poskytl právní základ, absence jednotné implementace a pokračující praxe účtování poplatků vedla Evropský parlament k iniciativě na zavedení jasného a závazného standardu.[30] Je však klíčové zdůraznit, že pozměňovací návrh schválený výborem zatím neplatí. Následovat budou interinstitucionální jednání s Evropskou komisí a Radou Evropské unie, která zastupuje vlády členských států. Závěrečný kompromis musí následně schválit obě instituce, aby vstoupil v platnost. Většina vlád členských států se prozatím staví proti navrhovaným změnám, ačkoliv některé země, jako například Španělsko, návrh podporují.

Evropský parlament prostřednictvím svého výboru pro dopravu schválil 24. června tohoto roku pozměňovací návrh, který by měl v rámci modernizace práv cestujících v letecké dopravě zajistit, že letecké společnosti nebudou moci účtovat poplatky za přepravu kabinových zavazadel.[31] Návrh specificky stanovuje, že cestující by měli mít právo na bezplatnou přepravu dvou zavazadel: menšího na osobní věci (např. kabelky) a většího příručního zavazadla o hmotnosti do 7 kilogramů.[32] Velikost tohoto druhého zavazadla je definována součtem délky, šířky a výšky, který nesmí přesáhnout 100 cm. Pozměňovací návrh výslovně uvádí, že zavazadlo může být uloženo buď v kabině, nebo v nákladovém prostoru letadla, čímž eliminuje námitky dopravců ohledně omezené kapacity kabiny. Tento krok představuje reakci na letité stížnosti spotřebitelů a snahu o standardizaci podmínek přepravy napříč leteckými společnostmi.

Dopad na hospodářskou soutěž a ochranu spotřebitele

Navrhovaná regulace vyvolává ostrý odpor ze strany leteckých společností a jejich lobbistických skupin, jako je Airlines for Europe (A4E). Tyto skupiny argumentují, že povinná bezplatná přeprava příručních zavazadel by omezila možnost volby pro cestující a vedla by ke zvýšení cen základních letenek, čímž by byla narušena hospodářská soutěž. Podle A4E by takové opatření donutilo letecké společnosti kompenzovat ztrátu příjmů z doplňkových služeb (tzv. ancillary revenues). Například finanční výsledky společnosti Ryanair ukazují, že příjmy z doplňkových služeb, včetně poplatků za příruční zavazadla a další služby, tvořily v roce 2025 třetinu jejích celkových příjmů, což představovalo 4,7 miliardy EU z celkových 13,95 miliardy EUR.

Z pohledu ochrany spotřebitele je návrh vítán. Steven Berger z European Consumer Organization ocenil „jednoznačný postoj k příručním zavazadlům“ a uvedl, že návrh by uspokojil „základní očekávání spotřebitelů“ moci přepravovat osobní věci i příruční zavazadla bez dodatečných nákladů. Ve Španělsku byla již v minulosti pěti nízkonákladovým aerolinkám (včetně Ryanair, Vueling a easyJet) uložena pokuta ve výši 179 milionů EUR za „zneužívající praktiky“, včetně poplatků za příruční zavazadla, ačkoliv letecké společnosti se proti pokutám odvolaly (na což odvolací soudy reagovaly na konci června dočasným pozastavením pokuty – soud uvedl, že placení pokuty v době, kdy je napadena u soudu, by pro společnosti znamenalo finanční zátěž)[33].

Praktické dopady na cestující

Navzdory existenci jasné právní úpravy čelí cestující řadě problémů. Mezi hlavní patří nízká informovanost o jejich právech, komplikovaná administrativa a časté odmítání nároků s odkazem na údajné mimořádné okolnosti. V praxi se často stává, že bez právní pomoci nebo specializované agentury se cestující domůže svých práv jen obtížně. Nový výklad týkající se přepravy příručních zavazadel má potenciál zvýšit transparentnost a spravedlivost cenotvorby, zejména u nízkonákladových dopravců.[34]

Závěr

Práva cestujících v letecké dopravě představují jeden z pilířů spotřebitelského práva EU. Judikatura Soudního dvora EU významně přispívá k jejich výkladu i posilování. Nejnovější rozhodnutí ve věci Ryanair a aktuální legislativní návrh ohledně přepravy příručních zavazadel představují důležitý posun směrem k harmonizaci a větší transparentnosti. Do budoucna lze očekávat další kroky v oblasti digitalizace, automatizace uplatňování nároků a posílení úlohy dozorových orgánů.

[1] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑163/18, HQ a další v. Aegean Airlines SA, rozsudek (Třetí senát) ze dne 10. 7. 2019; ECLI: EU:C:2019:585.

[2] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑215/18, Libuše Králová v. Primera Air Scandinavia A/S, rozsudek (První senát) ze dne 26. 3. 2020; ECLI: EU:C:2020:235.

[3] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑601/17, Dirk Harms a další v. Vueling Airlines SA, rozsudek (Osmý senát) ze dne 12. 9. 2018; ECLI: EU:C:2018:702.

[4] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑302/16, Bas Jacob Adriaan Krijgsman v. Surinaamse Luchtvaart Maatschappij NV, rozsudek (Osmý senát) ze dne 11. 5. 2017; ECLI: EU:C:2017:359.

[5] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑263/20, Airhelp Limited v. Laudamotion GmbH, rozsudek (První senát) ze dne 21. 12. 2021; ECLI: EU:C:2021:1039.

[6] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑83/10, Aurora Sousa Rodríguez a další v. Air France SA, rozsudek (Třetí senát) ze dne 13. 10. 2011; ECLI: EU:C:2011:652.

[7] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑354/18, Radu Lucian Rusu a Oana Maria Rusu v. SC Blue Air – Airline Management Solutions SRL, rozsudek (Osmý senát) ze dne 29. 7. 2019; ECLI: EU:C:2019:637.

[8] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑153/19, FZ v. DER Touristik GmbH, usnesení (Osmý senát) ze dne 28. 5. 2020; ECLI: EU:C:2020:412.

[9] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑255/15, Steef Mennens v. Emirates Direktion für Deutschland, rozsudek (Třetí senát) ze dne 22. 6. 2016; ECLI: EU:C:2016:472.

[10] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑356/19, Delfly sp. z o.o. v. Smartwings Poland sp. z o.o., rozsudek (Osmý senát) ze dne 3. 9. 2020; ECLI: EU:C:2020:633.

[11] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑63/09, Axel Walz v. Clickair S.A., rozsudek (Třetí senát) ze dne 6. 5. 2010; ECLI: EU:C:2010:251.

[12] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑532/18, GN v. ZU (insolvenční správce Niki Luftfahrt GmbH), rozsudek (Čtvrtý senát) ze dne 19. 12. 2019; ECLI: EU:C:2019:1127.

[13] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑70/20, YL v. Altenrhein Luftfahrt GmbH, rozsudek (Čtvrtý senát) ze dne 12. 5. 2021; ECLI: EU:C:2021:379.

[14] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑86/19, SL v. Vueling Airlines SA, rozsudek (Čtvrtý senát) ze dne 9. 7. 2020; ECLI: EU:C:2020:538.

[15] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑410/11, Pedro Espada Sánchez a další v. Iberia Líneas Aéreas de España SA, rozsudek (Třetí senát) ze dne 22. 11. 2012; ECLI: EU:C:2012:717.

[16] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑429/14, Air Baltic Corporation AS v. Lietuvos Respublikos specialiųjų tyrimų tarnyba, rozsudek (Třetí senát) ze dne 17. 2. 2016; ECLI: EU:C:2016:88.

[17] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑258/16, Finnair Oyj v. Keskinäinen Vakuutusyhtiö Fennia, rozsudek (Třetí senát) ze dne 12. 4. 2018; ECLI: EU:C:2018:252.

[18] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑146/15, J.H. Dees-Erf v. Staatssecretaris van Infrastructuur en Milieu, rozsudek (Osmý senát) ze dne 17. 3. 2016; ECLI: EU:C:2016:187.

[19] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑145/15, K. Ruijssenaars a A. Jansen v. Staatssecretaris van Infrastructuur en Milieu, rozsudek (Osmý senát) ze dne 17. 3. 2016; ECLI: EU:C:2016:187.

[20] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑139/11, Joan Cuadrench Moré v. Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV, rozsudek (Třetí senát) ze dne 22. 11. 2012; ECLI: EU:C:2012:741.

[21] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑204/08, Peter Rehder v. Air Baltic Corporation, rozsudek (Čtvrtý senát) ze dne 9. 7. 2009; ECLI: EU:C:2009:439.

[22] Soudní dvůr (Evropská unie), věci C‑274/16, C‑447/16 a C‑448/16, flightright GmbH v. Air Nostrum, Roland Becker v. Hainan Airlines, Mohamed Barkan a další v. Air Nostrum, rozsudek (Třetí senát) ze dne 7. 3. 2018; ECLI: EU:C:2018:160

[23] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑606/19, flightright GmbH v. Iberia LAE SA, usnesení (Šestý senát) ze dne 13. 2. 2020; ECLI: EU:C:2020:101.

[24] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑20/21, JW a další v. LOT Polish Airlines, rozsudek (Devátý senát) ze dne 3. 2. 2022; ECLI: EU:C:2022:71.

[25] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑464/18, ZX v. Ryanair DAC, rozsudek (Šestý senát) ze dne 11. 4. 2019; ECLI: EU:C:2019:311.

[26] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑519/19, Ryanair DAC v. DelayFix, rozsudek (První senát) ze dne 18. 11. 2020; ECLI: EU:C:2020:933.

[27] Soudní dvůr (Evropská unie), věc C‑213/18, Adriano Guaitoli a další v. easyJet Airline Co. Ltd, rozsudek (První senát) ze dne 7. 11. 2019; ECLI: EU:C:2019:927.

[28] Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. září 2014, Vueling Airlines SA v. Instituto Galego de Consumo de la Xunta de Galicia, C-487/12, ECLI:EU:C:2014:2232, body 35–40.

[29] Tamtéž, body 34–39.

[30] LECCA, Tommaso. European Parliament presses air passenger carry-on baggage fees revolution [online]. Politico, 24. června 2025 [cit. 2025-08-08]. Dostupné z: https://www.politico.eu/article/eu-parliament-presses-air-passenger-carry-on-baggage-revolution/

[31] Ibid.

[32] ONES, Mared Gwyn. Fact check: The EU hasn’t banned carry-on luggage fees (yet) [online]. Euronews, 4. července 2025 [cit. 2025-08-08]. Dostupné z: https://www.euronews.com/my-europe/2025/07/04/fact-check-the-eu-hasnt-banned-carry-on-luggage-fees-yet

[33] FAUS, Joan, a Inti LANDAURO. Spanish court suspends fines for two airlines over cabin bag fees. Edited by Andrei KHALIP and Aurora ELLIS. Reuters, 26. června 2025. Dostupné z: https://www.reuters.com/en/spanish-court-suspends-fines-two-airlines-over-cabin-bag-fees-2025-06-26

[34] Tommaso Lecca v Politico, The air war over hand baggage reaches the EU, 22. 5. 2025 – článek o prudké reakci A4E a ekonomickém tlaku na dopravce.