Až třetina vyprodukovaných potravin putuje do koše

Evropská unie nechala v roce 2016 vyhotovit zprávu týkající se plýtvání potravinami. Podle ní skončí v rámci Evropské unie zhruba třetina vyprodukovaných potravin v koši. Celkově se jedná přibližně o 88 milionů tun potravin ročně. To je v průměru 173 kilogramů potravin za rok na každého unijního občana. Průzkumy odhalily, že 53 % spotřebitelů nezná význam označení „minimální trvanlivost“ a 60 % spotřebitelů nechápe význam označení „spotřebujte do“.

Hlad okolo nás

Plýtvání s potravinami je problém, na který lze nazírat z několika různých úhlů. V první řadě můžeme zmínit etické hledisko. Dle zprávy OSN trpělo v letech 2014–2016 přibližně 795 milionů lidí podvýživou. Každý devátý člověk na světě tedy trpěl nedostatkem potravy. V důsledku špatné výživy ročně umírá 3,1 milionu dětí mladších pěti let a celosvětově každé čtvrté dítě trpí nedostatečným růstem. Již z tohoto pohledu by se dalo očekávat, že v oblastech, kde lidé netrpí nedostatkem potravin, budou k potravinám přistupovat uvědoměle a s respektem.

Potravina. Jídlo, nebo odpad?

Kvůli plýtvání potravinami přichází nazmar obrovské množství dalších komodit, které jsou potřeba k jejich výrobě, transportu, uskladnění, ale také uvedení do prodeje. Dá se tedy s čistým svědomím říci, že životní prostředí tímto lidským nešvarem dostává na frak téměř ve všech myslitelných sférách.

Kromě obrovského množství vody, která je třeba k výrobě potravin, dochází ke zbytečnému znehodnocení půdy. Ta je využita k pěstování rostlin či chovu. Je zapotřebí nemalé množství elektrické energie, a to ať už hovoříme o výrobě, nebo v mnohých případech o udržování podmínek vhodných pro uskladnění potravin. Potraviny jsou také velmi často transportovány na velké vzdálenosti. To souvisí se zatížením planety v rámci ropného průmyslu a také se zplodinami, které se dostávají do ovzduší v důsledku dopravy. Nemluvě o hlukových emisích, s nimiž je doprava neodvratitelně spojena.

Zmíněné komodity je třeba brát v úvahu také ve spojení s obalovými materiály, které jsou nutně zapotřebí pro drtivou většinu potravin. Poté, co se potraviny neprodají či nespotřebují, putují i se svými obaly na skládku coby odpad, kde po další léta, v horším případě desetiletí, zatěžují planetu.

Legislativní opatření

Postupně si mnohé státy začínají uvědomovat, že situace není v tomto měřítku udržitelná a dopady na životní prostředí jsou značné. Proto jsou patrné snahy o změnu. Evropský parlament například vyzval členské státy, aby přijaly opatření k omezení plýtvání s potravinami. Oproti roku 2014, kdy bylo vyhozeno 88 milionů tun potravin, by mělo být množství potravin, které skončí na skládce, do roku 2025 o 30 % nižší. Do roku 2030 by toto množství mělo být poloviční.

Pokroky můžeme vidět rovněž u jednotlivých členských států. Francie například v roce 2016 přijala opatření, které nařizuje supermarketům odevzdávat potraviny, které neprodají, charitativním organizacím. Ve Velké Británii byla v roce 2017 vyhotovena zpráva navrhující legislativní změny, které by pomohly omezit plýtvání potravinami. Autoři této zprávy čerpali inspiraci mimo jiné z francouzské právní úpravy. Snahy o legislativní opatření jsme mohli zaznamenat také v České republice.

V České republice byla přijata novela zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen jako „zákon o potravinách“), která nabyla účinnosti 1. 1. 2017. Zakomponovala do ustanovení § 11 zákona o potravinách povinnost provozovatelů potravinářských podniků, kteří uvádí na trh potraviny v provozovnách s prodejní plochou nad 400 m2, poskytovat bezplatně neziskovým organizacím potraviny, jež není možné dle platné legislativy prodávat, ale zůstávají zdravotně nezávadné. Takové poskytnutí potravin přitom musí být pouze ve prospěch takové organizace, která je bezplatně shromažďuje, skladuje a předává humanitárním nebo charitativním organizacím, které nabízejí potravinovou pomoc klientům sociálních služeb. Za neposkytnutí potravin je možné uložit pokutu až do výše 10 000 000 Kč.

Návrh na zrušení zákona

Novela se stala terčem vášnivé kritiky ze strany 25 senátorů, kteří se proti opatření vymezili natolik, že se rozhodli podat návrh na jeho zrušení k Ústavnímu soudu. Ve svém návrhu mimo jiné namítali, že situace, kdy jsou podnikatelé nuceni darovat svůj majetek ve prospěch charitativní činnosti, představuje zásah do jejich vlastnického práva. Uvedli, že účast na charitativní činnosti by měla být dobrovolná, nikoliv nucená. Fakticky se tak dle jejich názoru jedná o vyvlastnění bez náhrady. V souvislosti s tím byly připomenuty praktiky v nacistickém Německu, kdy byli Židé nuceni k darování majetku státu či osobám árijských kořenů, nebo podobně i znárodňování za komunistické totality. Ani tyto praktiky však nebyly uzákoněny, pouze se fakticky uplatňovaly. In eventum označili takto koncipované darování za „naturální daň“.

Vláda z pohledu senátorů novelou fakticky částečně privatizovala veřejnou správu ve prospěch „neziskovek“ stojících mimo demokratickou kontrolu, neboť fiskální zájmy zajistila nuceným darem. V tom senátoři spatřovali porušení principu demokracie. Za zmínku senátorům stála také například absence odpovědnosti za škodu pro případ znehodnocení potravin v důsledku skladování či dopravy potravin a absence jakékoliv náhrady za zboží či nákladů za dopravu.  V neposlední řadě označili argument, že jde o plnění mezinárodních závazků státu, za pokrytecký.

Ústavní soud proto přistoupil k abstraktnímu přezkumu ústavnosti této novely. Návrh ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 27/16 ze dne 18. 12. 2018 zamítl. V odůvodnění připomenul například mezinárodní závazky České republiky, ale i skutečnost, že by vlastnictví nemělo být vnímáno jako výlučné a ničím neomezené panství nad věcí, bez ohledu na to, jaké škody či zátěže jím mohou být způsobeny jiným. Vyzdvihnul fakt, že ačkoliv je vlastník omezen v dispozici s věcí, je třeba brát v potaz také hodnotu věci, kterou pro vlastníka má. Ve chvíli, kdy věc musí odevzdat, jde pro něj z hlediska hodnoty o odpad. V poskytnutí potravin v zájmu ochrany životního prostředí, šetření s potravinami a pomoci sociálně slabším Ústavní soud nespatřuje žádný teror. Poukázal přitom na to, že: „Představu provozovatele potravinářského podniku, který jako Harpagon hromadí potraviny nesplňující požadavky potravinového práva, jistě ani navrhovatelka nesdílí, i když její argumentace, že jde o opatření podobná zvůli za Protektorátu nebo minulého režimu, tomu zčásti nasvědčují.“

Politická strategie?

Je samozřejmě na každém z nás, ke kterému z názorů se po přečtení zmíněného rozhodnutí přikloní – zda k názoru skupiny senátorů, že novela omezuje podnikatele, či k názoru, který nakonec zaujal Ústavní soud. Neoddiskutovatelným faktem však zůstává, že přijaté opatření může napomoci omezit plýtvání potravinami. Těžko se ubránit otázce, nakolik byl návrh politickým tahem, s ohledem na mediální obrázek celé novely, který se někteří z iniciátorů návrhu snaží prezentovat. Mohli jsme se setkat například s prognózami, že do budoucna může povinnost darovat potraviny postihnout rovněž domácnosti, což můžeme označit přinejmenším za velmi divokou a těžko představitelnou situaci, která balancuje na hraně populismu.

Ačkoliv může přijatá novela napomoci v řešení problému s plýtváním potravinami, zmiňované průzkumy ukazují, že asi 53 % vyplýtvaných potravin pochází z domácností. Může nás tedy motivovat etika, životní prostředí nebo třeba finanční situace, jen v rámci Evropy se totiž ročně vyhodí potraviny za přibližně 143 miliard EUR. V každém případě se ale vyplatí při nákupu potravin pečlivě zvážit, nakolik a zda vůbec které potraviny opravdu potřebujeme. Poděkuje nám za to nejen naše peněženka, ale také životní prostředí.

Autorka: Kateřina Gabrhelíková