V posledních letech neúměrně narůstá produkce i spotřeba plastů, které v obrovské míře znečišťují životní prostředí. Přibližně 8 milion tun plastového odpadu končí každý rok v oceánech. Mikročástice plastů nalezneme téměř všude. Zatímco Evropská komise navrhuje zákaz snadno nahraditelných jednorázových plastů, vědci vyvíjejí enzymy, co plasty redukují.
Plasty jsou součástí našeho každodenního života. Kupujeme si zeleninu i pečivo v plastových obalech. Používáme plastové elektronické přístroje. Ve spěchu si s sebou na cestu bereme kávu v kelímku, který nás nepálí, protože i když se jeví jako papírový, právě přidáním plastu výrobci zajišťují jeho nižší teplotu a vyšší odolnost. Plastová lahev s vodou je zcela běžným doplňkem na cesty.
Dokud nám plasty slouží, jsou skvělým pomocníkem. Jakmile však naplní svůj účel, z pomocníka se stává problém, tedy odpad. Pozitivní vlastnosti plastu tak ve velké míře vyvažují jeho negativa.
Plast je obtížně rozložitelný materiál. Zatímco čistý papír se rozkládá v průměru 4 měsíce, igelitové tašce to trvá 25 let. Plastová PET lahev podléhá rozkladu celých 100 let, jednorázová plena 250 let a polystyren desetitisíce let, pokud vůbec. S ohledem na délku jejich rozkladu a nadužívání tak vyvstává otázka, co s tímto odpadem dál?
Velké množství plastového odpadu je možné recyklovat, k čemuž slouží speciální popelnice. Neplatí to však o každém druhu plastu. Nerecyklovatelné jsou například plasty z již recyklovaného materiálu, jednorázové pleny, vložky, kartáčky na zuby či znečištěné plasty (např. mastné obaly). Ne každý plastový výrobek se navíc skutečně dostane do té správné popelnice. A tak končí nechtěně na skládkách stejně jako nerecyklovatelné plasty.
Kam s plastem se někteří rozhodli řešit po svém. Dle zpráv OSN se každý rok dostane na osm milionů tun plastu do řek, moří a oceánů. Od roku 1950 se do oceánu v důsledku lidské činnosti dostalo na 150 milionů tun plastu, který se zde, s ohledem na délku rozkladu, neustále nachází a jeho množství stále roste. Dle některých odhadů by v případě pokračování tímto tempem mohlo být v roce 2050 v oceánech více plastů než ryb.
V některých oblastech se plasty kumulují. V Tichém oceánu můžeme nalézt tzv. „plastový ostrov“. Plasty zde tvoří skvrnu o rozloze přibližně 1 milion km2, nicméně s rozsahem roztroušených částic do rozlohy 3,5 milionu km2, což je pro srovnání téměř třetina velikosti Evropy.
Plasty v oceánech jsou velkým rizikem především pro mořské živočichy, kteří se do nich zamotávají, případně se o ně mohou poranit. Často také plasty pozřou, což může vést až k úmrtí daného jedince.
Před pár měsíci byl nalezen ve Španělsku vorvaň, v jehož útrobách bylo téměř 30 kg plastového odpadu. Tento případ však rozhodně nebyl prvním a je velmi pravděpodobné, že se bude opakovat.
Ještě větším problémem jsou mikročástice plastů. Jedná se o drobné částice o velikosti do 5 mm, které jsou dle výzkumů přítomny v tělech více než 75 % mořských ryb. Nalezneme je také například v soli, medu či pitné kohoutkové i balené vodě. Dle výzkumu organizace Orb Media však balená voda obsahuje mnohdy až dvakrát vyšší koncentraci plastových vláken, přičemž tato vlákna byla nalezena v 93 % testovaných vzorků.
Pokud denně pijete 2 litry balené vody, můžete tím do sebe dostat více než 600 mikročástic plastů. Jaké to bude mít zdravotní dopady zatím není známo. V reakci na zmíněný výzkum vydala Světová zdravotnická organizace prohlášení, v němž deklarovala, že se problémem bude zabývat.
Prvního ledna 2018 nabyla účinnosti novela zákona č. 477/2001 Sb., o obalech, která byla vypracována v reakci na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/720. Tato směrnice si kladla za cíl omezit spotřebu plastových tašek. Kupující již nemohou k nákupu dostat bezplatně plastové tašky s tloušťkou nad 15 mikronů. Prodejce jim musí za tašku naúčtovat alespoň částku, která pokryje náklady na její pořízení. Sáčky do 15 mikronů je nadále možno v rámci nákupu bezplatně poskytnout.
V lednu tohoto roku byla Evropskou komisí vydána nová strategie pro plasty. Unie předpokládá, že do roku 2030 budou všechny plastové obaly opětovně použitelné či recyklovatelné. Dále chce zvýšit povědomí spotřebitelů o tomto problému a dosáhnout zodpovědnějšího přístupu podnikatelů.
Evropská komise nedávno zveřejnila návrh směrnice, dle níž by mělo dojít k zákazu jednorázových plastových výrobků tam, kde je možno nalézt dostupné a cenově přijatelné alternativy (např. plastových příborů, talířů, míchátek, brček či vatových tyčinek). Návrh směrnice chce zajistit sběr jednorázových plastových lahví a snížit spotřebu kelímků a nádob na potraviny např. nabídkou alternativních produktů.
V České republice můžeme zmínit snahy Ministerstva životního prostředí, které aktuálně vede kampaň nazvanou „Dost bylo plastu“. Ta směřuje k omezení spotřeby jednorázového plastového nádobí. V rámci kampaně se mohou podnikatelé dobrovolně rozhodnout přijmout kroky vedoucí ke snížení spotřebovaných plastů, například poskytovat slevu na kávu do vlastního kelímku, za což jim Ministerstvo slibuje mediální podporu.
Obecně je v tomto směru ohleduplná k životnímu prostředí bohužel jen menšina podnikatelů. Vyzdvihnout můžeme například síť DM drogerií, kde si můžete zakoupit bavlněnou tašku s garancí bezplatné výměny v případě jejího opotřebení.
Negativním příkladem je společnost Student Agency, provozující vlaky a autobusy značky RegioJet. Ve svých vlacích cestujícím poskytuje vodu o objemu 0,3 l bezplatně. Tento bonus vytváří obrovské množství plastového odpadu, přičemž by si z důvodu neekonomičnosti s velkou pravděpodobností drtivá většina cestujících láhev nekoupila. V autobusech společnosti je nabízen bezplatně horký nápoj v jednorázových kelímcích a k zapůjčení sluchátka, která jsou vždy zabalena v plastové folii.
Společnost jsme opakovaně v průběhu téměř jednoho měsíce žádali o vyjádření, zda neplánuje změnit svoje praktiky za přátelštější k životnímu prostředí, bohužel jsme se však nedočkali žádné reakce. Přišly nám pouze automatické odpovědi ohledně toho, že naše dotazy zpracují.
Budoucnost planety visí ve vzduchu, podobně jako plastové mikročástice. Ačkoliv se objevují snahy o vývoj enzymů a mikrobů požírajících plasty, budoucnost a především časový horizont těchto výzkumů je stále ve hvězdách. Je tedy jen na nás, jak se k tomuto problému postavíme.
Jsou zde dvě cesty. Jednou cestou je omezení spotřeby plastů za cenu našeho pohodlí. Každý drobný krok přitom má smysl – ať už jde například o opakované využívání mikrotenových sáčků, nošení vlastních tašek na nákupy či vlastního kelímku na ranní kávu nebo upřednostňování nezabalených potravin. Druhou cestou je pokračování v trendu jednorázových plastových obalů, igelitových tašek a pohodlném životě s každodenní plastovou stopou. Zde ovšem může být cena daleko vyšší, než si dovedeme představit. A platit bude celá společnost.
Ve Francii právě za velkého zájmu médií probíhá trestní proces s mužem, který po dlouhá léta na internetu nabízel svou zdrogovanou manželku jiným mužům. Tato žena teď trvá na tom, aby bylo řízení veřejné a vyburcovalo...
Ve výuce dějepisu si rozhodně nelze stěžovat na nedostatek právních dokumentů. Mnozí si jistě vybaví Zlatou bulu sicilskou, Pragmatickou sankci, Versailleskou mírovou smlouvu či Mnichovskou dohodu. S řadou důležitých...
