Rakousko je dalším sousedním státem umožňujícím sňatek homosexuálům. V Česku se na změnu čeká

Sňatky osob stejného pohlaví nejsou v Evropě žádnou novinkou. První zemí, která uzákonila tzv. manželství pro všechny, bylo Nizozemí v roce 2001. Z našich sousedů umožňuje sňatek mezi mužem a mužem, popř. ženou a ženou Německo [1] a od loňského roku také Rakousko. Státy zpravidla zavádí manželství osob stejného pohlaví cestou legislativního procesu, jako tomu bylo například v případě Německa. V Rakousku však na počátku stálo rozhodnutí Ústavního soudního dvora (Verfassungsgerichtshof; obdoba Ústavního soudu ČR) v roce 2017.

Rakouský občanský zákoník a zákon o registrovaném partnerství

Podle rakouského občanského zákoníku bylo manželství svazkem dvou osob rozdílného pohlaví, jež projeví vůli vstoupit do svazku manželského, vychovávat spolu děti a být si navzájem oporou. [2] Rakouské právo tedy do konce roku 2018 počítalo toliko s manželstvím mezi dvěma lidmi opačného pohlaví.

Zákon o registrovaném partnerství [3] vstoupil v Rakousku v účinnost v roce 2010. Tento zákon umožňoval registrované partnerství dvou lidí stejného pohlaví. [4] Od té doby mohly osoby stejného pohlaví uzavřít alespoň nějaký druh právem uznaného svazku. O manželství se všemi právy a povinnostmi se ale nejednalo. Páry, které se rozhodly uzavřít registrované partnerství, však mohly nejen adoptovat děti, ale využít i asistované reprodukce. [5]

Rozdíly mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím v Rakousku 

Hlavním rozdílem mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím je „sňatečný věk“. Manželství lze uzavřít zpravidla po dovršení zletilosti v 18 letech a za určitých okolností do něj mohou vstoupit také šestnáctiletí. Naproti tomu registrované partnerství je možné uzavřít toliko po dovršení zletilosti.

Další rozdíl spočívá v tom, zda je k uzavření formalizovaného svazku nutná účast svědků. Zákon explicitně stanovuje povinnost mít svědky v případě uzavření manželství. U registrovaného partnerství však existence této povinnosti není postavena najisto, jak míní rakouská advokátka Katharina Braun. [6] V praxi tak může dojít k situaci, kdy jeden pár bude mít svědky dva a jiný žádného. Třetí možností u partnerství je vyslovení slibu při registrovaném partnerství i před jedním svědkem.

Existují také rozdíly v oblasti skládání slibu a úpravy rozluky vztahu. Manželství se uzavírá před úředníkem na matričním úřadě, kdežto registrované partnerství u správního úřadu, který je pověřen k provádění zákonů, tzv. Bezirksverwaltungsbehörde. Výživné na dítě upravuje pouze zákon o manželství, v případě zrušení registrovaného partnerství tedy není možnost výživné získat. Stejně tak může o výživné požádat pouze nemajetný ex-manžel či ex-manželka. V případě smrti jednoho z ex-manželů může druhý nemajetný získat také českou obdobu vdovského/vdoveckého důchodu.

V neposlední řadě existuje také rozdíl týkající se nájmu bytu. Po rozvodu manželství může soud rozhodnout, že pouze jeden z manželů má právo obývat byt, ve kterém spolu manželé bydleli. A to i v případě, že nájemní smlouva zní na jméno druhého z manželů. 

Rozhodnutí Ústavního soudního dvora

Dvě rakouské státní příslušnice, které spolu žily v registrovaném partnerství a vychovávaly dítě, chtěly uzavřít manželství. Magistrát města Vídeň a později i správní soud ve Vídni však jejich žádost zamítly. Následně se ženy obrátily na Ústavní soudní dvůr. Namítaly diskriminaci z důvodu sexuální orientace. [7] 

Soud jejich stížnosti vyhověl. Rozhodnutím ze dne 12. října 2017 [8] zrušil některá ustanovení občanského zákoníku a zákona o registrovaném partnerství, protože dle jeho právního názoru porušovala zásadu rovného zacházení a diskriminovala lidi na základě jejich sexuální orientace. V odůvodnění uvedl, že rozlišování registrovaného partnerství a manželství nemůže v dnešní době obstát, aniž by stejnopohlavní páry nebyly diskriminovány. Rozdíly mezi těmito dvěma právními instituty totiž vzbuzují dojem, že homosexuální páry se nemohou rovnat párům heterosexuálním. Ústavní soudní dvůr dodal, že by v případě určení rodinného statusu neměla hrát sexuální orientace žádnou roli. 

V důsledku tohoto rozhodnutí mohou nově od roku 2019 nejen páry stejného pohlaví vstoupit do svazku manželského, ale i páry opačného pohlaví mohou uzavřít registrované partnerství. Změnu během prvního roku účinnosti využilo jen ve Vídni na 400 párů. Manželství uzavřelo 150 párů stejného pohlaví, z registrovaného partnerství do manželství přestoupilo 80 párů a 260 párů stejného pohlaví uzavřelo registrované partnerství. [9] Celkově v roce 2019 v Rakousku uzavřelo manželství asi tisíc osob stejného pohlaví. Přibližně stejný počet heterosexuálních párů vstoupil do registrovaného partnerství. [10]

Loňský rok byl pro LGBT+ komunitu v Rakousku významným nejen nově nabytou možností uzavřít manželství. Ve Vídni proběhla jedna z největších evropských akcí na podporu práv a společenského postavení LGBT+ komunity „EUROPRIDE“[11], což symbolicky podtrhlo důležitost manželství pro všechny v Rakousku. Shodou okolností ve stejný rok slavila 40. výročí od svého založení vídeňská Iniciativa pro homosexuály (HOSI) a také uběhlo 50 let od tzv. Stonewallských nepokojů ve Spojených státech amerických. [12]

Institut manželství v České republice

Posuňme se ale nyní do českého společenského a právního prostředí. Občanský zákoník definuje manželství jako trvalý svazek muže a ženy, jehož hlavním účelem je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. [13] Je tak v českém právním prostředí definováno dvěma základními pojmovými znaky, jimiž jsou trvalost a odlišnost pohlaví osob, které do manželství vstupují. Jedná se o svazek, který vzniká mezi dvěma osobami opačného pohlaví – mužem a ženou. Právě požadavek opačného pohlaví partnerů v praxi brání stejnopohlavním párům uzavřít manželský svazek. 

Pokud uvažujeme o manželství a oprostíme se od jeho tradičního pojetí, můžeme ho vnímat jakožto alternativní formu právního uznání životních svazků muže a muže, případně ženy a ženy. Tyto úvahy jednotlivců mohou přerůst nejen v úvahy společnosti, ale také demokraticky legitimovaného zákonodárce. Ten má však, rozhodne-li se poskytnout právní uznání stejnopohlavním svazkům, na výběr ze dvou relevantních možností. Považuje-li za potřebné a vhodné poskytnout neheterosexuálním párům právo na standardní rodinný život a akcentuje-li význam manželství jakožto vhodné formy ke stabilizaci párových vztahů bez ohledu na sexuální orientaci partnerů, přizná manželský status stejnopohlavním párům. Chápe-li však manželství jako výsostný institut, jehož hlavní funkcí je zachování lidského pokolení, zpřístupní jej pouze párům tvořeným mužem a ženou. [14] Stejnopohlavním partnerům v takové situaci nabídne „alternativu“ ve formě zákonem uznaného svazku, jenž je od manželství odlišný. V České republice zvolil zákonodárce druhou cestu a v roce 2006 dal vzniknout tzv. registrovanému partnerství určenému toliko pro stejnopohlavní páry a co do práv a povinností partnerů značně odlišnému od manželského svazku.

Společností výrazně rezonuje, co registrovaní partneři na rozdíl od manželů v českém právním prostředí „nemohou“. Jedná se například o rozdíly v oblasti majetkových vztahů, výchovy dětí a rodičovské odpovědnosti, ale i v oblasti sociálního zabezpečení. Často se však zapomíná na symbolickou rovinu. I zde existují značné odlišnosti. Ač fakticky nezpůsobují nerovnováhu v rozsahu práv a povinností, jsou schopny registrované partnerství oproti manželství degradovat z hlediska jeho exkluzivity. Zatímco uzavření manželství je pojmově slavnostním aktem, z formulace právní úpravy registrovaného partnerství lze vysledovat snahu o jeho zatlačení do matričních kanceláří a co možná nejdiskrétnější provedení. [15] O vhodnosti samotného přívlastku „registrovaný“, jež je obvykle užíván v souvislosti s úřední evidencí mimolidských entit, například vozidel, pak ani netřeba blíže polemizovat. 

České snahy o manželství pro všechny

Z aktuálního průzkumu agentury Median vyplývá, že dvě třetiny zletilých Čechů souhlasí, aby gayové a lesby mohli uzavírat manželství. [16] Pokud se jedná o názor LGBT+ osob, schvaluje manželství pro všechny až 98 % z nich, což  plyne z loňského rozsáhlého průzkumu veřejného ochránce práv. [17] Dostupná data tak poodhalují skutečnost, že česká společnost se zdá být připravená na otevření institutu manželství stejnopohlavním párům. Případná redefinice manželství v českém právním řádu je však v rukou zákonodárce, který mlčí. Doslova. 

V roce 2018 předložila skupina 46 poslanců sněmovně návrh zákona, jímž se mění občanský zákoník a související zákony tak, že manželství je svazkem „dvou lidí“. [18] Návrh směřuje k úplnému srovnání formalizovaných partnerských svazků a přiznává jim totožné postavení bez ohledu na pohlaví partnerů. Manželství se všemi právy a povinnostmi by tak po schválení mohly uzavírat všechny páry, jak ty heterosexuální, tak ty neheterosexuální. V letech 2018 a 2019 vedla Poslanecká sněmovna o návrhu bouřlivé diskuse několik hodin. Přesto však dosud neopustil první čtení, ať již s kladným, či záporným výsledkem. Dne 23. března 2019 bylo projednávání přerušeno. Hlasovalo-li se od té doby o zařazení tohoto bodu na pořad schůze, projednávání předmětného návrhu podpořila pouze menšina poslanců.

Příčiny této pasivity mohou být různé a při jejich hledání budeme vždy balancovat na hraně spekulací. Lze uvažovat o tom, že se někteří poslanci mohou obávat výsledku projednání a vlastního hlasování, respektive jeho obhajoby před kmenovým voličstvem. Dále je reálné i to, že velká část poslanců považuje záležitost, jež se týká „pouze“ (skoro až pověstných) 4 % občanů (bez ohledu na její význam pro jejich každodenní život), za zanedbatelnou. V neposlední řadě můžeme shledat příčinu v nepochopení role zákonodárce a jeho nakládání s návrhy legislativních aktů. Někteří poslanci pravděpodobně chápou odepření projednání návrhu jako formu vyjádření nesouhlasu s jeho obsahem. Nemá být však právě ono projednání, jež je završeno hlasováním o předloženém návrhu, prostředkem k vyjádření názoru a cestou k vyslovení nesouhlasu s jeho zněním? 

Význam českého manželství pro všechny pro migrující občany Evropské unie

Až 46 % evropských obyvatel má dnes přístup k rovnému manželství. [19] Unijní právo garantuje občanům Evropské unie volný pohyb, ať už se jedná o právo na volný pohyb pracovníků a svobodu jejich usazování jako zaměstnanců či poskytovatelů služeb, tak i na volný pohyb a pobyt za účelem trávení volného času či poznávání odlišných kultur. Nutno především zdůraznit, že se páry, které v jiném ze států Evropské unie po právu uzavřely manželský svazek, mohou stěhovat (a v praxi i stěhují) do České republiky za prací. 

Z uzavření manželského svazku mezi mužem a ženou vyplývá právní postavení, jež se uznává ve všech zemích Evropské unie (odhlédneme-li od dílčích pravidel a postupů, které se mohou v jednotlivých zemích lišit). V případě přeshraničních stejnopohlavních manželství si však s obdobným prostým konstatováním nevystačíme. Uzavře-li stejnopohlavní pár v některém z unijních států manželský svazek, jenž byl naplněn jistými právy a povinnostmi, Česká republika jej za současného právního stavu neuzná. Plnohodnotný manželský status v takovém případě poníží na status registrovaných partnerů, životním partnerům tedy odepře mnoho práv, ale i dojem exkluzivnosti jejich svazku. Otevření institutu manželství stejnopohlavním párům v České republice má tedy nepopiratelný přímý význam i pro občany Evropské unie, kteří nejsou českými státními občany.

Vedle uvedeného je třeba podotknout, že problémy související s absencí manželství pro všechny v České republice, ale i některých dalších evropských státech, se přirozeně mohou dotknout nejen občanů Evropské unie, ale i cizinců, kteří jsou státními příslušníky zemí mimo Unii. Postavením těchto osob se v nedávné době zabýval Soudní dvůr Evropské unie. V roce 2018 jeho velký senát rozhodl v řízení o předběžné otázce ve věci Coman [20], že členské státy Evropské unie nesmějí odmítnout přiznat odvozené právo pobytu na dobu delší než tři měsíce na svém území občanovi třetího státu, jenž uzavřel stejnopohlavní manželství s občanem Evropské unie, z důvodu, že jejich právo toto manželství nezná. Svoboda pohybu a pobytu občanů Evropské unie by totiž dle názoru soudu neměla záviset na vnitrostátních zákonech, které vymezují institut manželství. Z tohoto rozsudku tedy mj. plyne, že Česká republika musí přiznat právo pobytu nad 90 dní občanovi třetího státu, jenž uzavřel manželství s osobou stejného pohlaví v jiném členském státě Evropské unie, přestože sama takové manželství neuznává.

Doporučení veřejného ochránce práv

Otázka manželství pro všechny v České republice se v loňském roce odrazila i v činnosti veřejného ochránce práv, a to především, zcela symbolicky, 17. května 2019 při příležitosti Mezinárodního dne proti homofobii, bifobii a transfobii (IDAHOT).

Veřejný ochránce práv ze zákona primárně chrání osoby před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy nebo jsou úřady nečinné. [21] Z tohoto důvodu zásadně nezasahuje do právních vztahů, jež mají soukromoprávní povahu, ať již jde o vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, pronajímateli a nájemci, nebo i mezi manžely a členy rodiny. Výjimku z tohoto pravidla představuje situace, kdy existuje podezření na diskriminaci. V takovém případě je ochránce oprávněn vstupovat do soukromoprávních vztahů. Ze zákona totiž také přispívá k prosazování práva na rovné zacházení a v této souvislosti poskytuje metodickou pomoc obětem diskriminace. [22] S ohledem na tuto skutečnost tak ochránce ze zákona provádí výzkumy a vydává doporučení k důležitým otázkám, jež s diskriminací souvisejí. [23]

Tehdejší veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová proto 17. května 2019 vydala zprávu Být LGBT+ v Česku – zkušenosti LGBT+ lidí s předsudky, diskriminací, obtěžováním a násilím z nenávisti, v níž rozpracovala svá výzkumná zjištění v této oblasti. [24] Výsledky dotazníkového šetření doplnila řadou doporučení s cílem přispět k tomu, aby se LGBT+ lidem (představujícím několik skupin, jimž poskytuje ochranu před znevýhodněním antidiskriminační zákon) žilo v České republice lépe. [25] Poněvadž výzkumná zjištění ukázala, že právní odlišnosti mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím činí v praxi stejnopohlavním párům obtíže a až 95 % dotázaných LGBT+ lidí registrované partnerství označilo za nedostatečné, zaměřila ochránkyně jedno ze svých legislativních doporučení do oblasti manželství, respektive manželství pro všechny. 

Především zdůraznila nutnost narovnání právního i faktického postavení stejnopohlavních párů a homoparentálních rodin otevřením institutu manželství všem párům bez ohledu na sexuální orientaci partnerů. Poslancům a poslankyním tak v této souvislosti doporučila, aby důkladně zhodnotili přínosy a význam tohoto návrhu změny občanského zákoníku a s ním souvisejících zákonů pro životy stejnopohlavních párů a jimi vychovávaných dětí. Současně navrhla, aby na základě dostupných faktů, vývoje rozpravy na půdě sněmovny a diskuse v jednotlivých výborech odpovědně zvážili podporu manželství pro stejnopohlavní páry. [26]

Ani doporučení veřejného ochránce práv však poměr sil v Poslanecké sněmovně nezměnilo a nepředpokládáme, že by v nejbližších týdnech či měsících zákonodárci dokončili první čtení projednávaného návrhu zákona. 

Závěrem

Autoři vítají změny, k nimž došlo na poli institutu manželství v Rakousku v posledních letech. Z výše uvedených důvodů také přivítají, pokud by ke změně právní úpravy došlo i v právním prostředí České republiky. Obzvláště z toho důvodu, že se změně podle průzkumů zdát být nakloněna většina české společnosti. Ač se jeví, že cesta bude v obou popisovaných případech odlišná (výsledek legislativní iniciativy poslanců a poslankyň, nikoli soudního řízení směřujícího ke zrušení ustanovení stávajícího právního předpisu), výsledek by mohl být totožný – možnost žít v manželském svazku za zcela rovných podmínek bez ohledu na sexuální orientaci partnerů. 

[1] O manželství pro všechny v Německu jsme psali zde.

[2] Srov. § 44 rakouského občanského zákoníku (ABGB) do 31. 12. 2017.

[3] Bundesgesetz über die eingetragene Partnerschaft (zkráceně Eingetragene Partnerschaft-Gesetz nebo EPG)

[4] Srov. § 2 EPG.

[5] Zdroj: https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXVI/A/A_00924/imfname_756683.pdf 

[6] Zdroj informací: https://www.wienerzeitung.at/themen/recht/recht/2033240-Die-Unterschiede-zwischen-Ehe-und-eingetragener-Partnerschaft.html 

[7] K diskriminaci z důvodu sexuální orientace viz dále v textu.

[8] Rozsudek Ústavního soudního dvora ze dne 4. prosince 2017, sp. zn. G 258-259/2017-9, dostupné z: https://www.vfgh.gv.at/downloads/VfGH_Entscheidung_G_258-2017_ua_Ehe_gleichgeschlechtl_Paare.pdf 

[9] Zdroj: Tisková zpráva Zahraniční kanceláře města Vídně z 8. ledna 2020, kterou obdržela redakce Právo21 e-mailem téhož dne.

[10] Zdroj: https://orf.at/stories/3148815/ 

[11] Více informací o EUROPRIDE se dozvíte zde: https://europride2019.at/ 

[12] Stonewallské nepokoje (Stonewall riots) jsou známy jako série demonstrací newyorských gayů a leseb proti policejní razii. Považují se za první krok vedoucí k boji za práva LGBT+ komunity.

[13] Srov. § 655 zákona č. 89/2019 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 

[14] Zdroj: BOBEK, Michal a kol. Rovnost a diskriminace. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 268–269. ISBN 978-80-7179-584-1. 

[15] Srov. § 656 odst. 2 a § 657 občanského zákoníku, dále pak § 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

[16] Zdroj: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/median-manzelstvi-i-pro-gaye-a-lesby-podporuji-dve-tretiny-lidi/1845719 

[17] Zdroj: https://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/Vyzkum-LGBT.pdf 

[18] Sněmovní tisk č. 201/0. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=201&CT1=0 

[19] Zdroj: https://www.queergeography.cz/sexualni-obcanstvi/rovnost-manzelstvi-ve-svete/ 

[20] Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 5. června 2018 ve věci C-673/16, Relu Adrian Coman, Robert Clabourn Hamilton, Asociaţia Accept proti Inspectoratul General pentru Imigrări, Ministerul Afacerilor Interne. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:62016CJ0673&qid=1591651310122&from=CS 

[21] Srov. § 1 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpis. [22] Tamtéž, § 1 odst. 5.  

[23] Tamtéž, § 21b písm. a) až c). 

[24] Výzkum veřejného ochránce práv „Být LGBT+ v Česku. Zkušenosti LGBT+ lidí s předsudky, diskriminací, obtěžováním a násilím z nenávisti, 2019, © Kancelář veřejného ochránce práv. Dostupné z: https://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/Vyzkum-LGBT.pdf; výzkum získal cenu bePROUD v kategorii počin roku 2019 (http://beproud.cz/).

[25] Srov. tamtéž, úvodní slovo veřejné ochránkyně práv na s. 11 až 13. 

[26] Tamtéž, s. 65.