Filip Křepelka
1. V průběhu uplynulých čtyř let jste se vůči současné děkance značně vymezoval, nyní proti ní kandidujete. Jak by se změnila fakulta s děkanem Filipem Křepelkou?
Pokusím se obnovit funkční akademickou samosprávu. Bez ní se totiž žádné změny neproberou a tedy ani neprosadí.
2. V akademickém senátu je přesně polovina studentů a polovina akademických pracovníků. Pro zvolení je proto třeba získat i hlasy studentů. Proč by měli studenti hlasovat pro Vás, když jim slibujete, že snížíte jejich zastoupení? A dá se z jedné volby děkana usuzovat, že je třeba systematicky měnit celou akademickou samosprávu?
K děkanování bych měl blíže, kdybych s tímto návrhem nepřišel. Vím, že je to pro studenty obtížné strávit. Opravdu jim to neslibuji, prosím studenty, aby toto zvážili. Aby zvážili, jak - ve srovnání s pedagogy - na ně dopadá působení děkana.
Připomínám nicméně, že vedle snížení podílu studentů navrhuji zřízení profesorsko-docentské kurie a vhodné zapojení neakademických pracovníků. Akademický senát se netěší autoritě - a to ani v mezích zákona, který jej jako volené fakultní grémium ve srovnání se zahraničím omezuje - bez dostatečné přítomnosti seniorních pedagogů. Studentští senátoři mají sice vysoké zastoupení, avšak v orgánu - nejde-li zrovna o volbu děkana - zhusta přehlíženém. Skoro nevedou přímou debatu s klíčovými vedoucími pedagogy fakulty.
Pro studenty je přitom zásadní výzva a podpora k vytvoření a provozu robustní studentské samosprávy. Zaručení práva veta studentské komoře při široké paletě rozhodnutí senátu - a to chci, aby senát schvaloval více, než mu určuje zákon - bude pedagogické reprezentaci soustavně připomínat, že je třeba hledat podporu studentů.
A zda se dá z jedné volby děkana usuzovat, že je třeba měnit celou akademickou samosprávu? Jeden silný zážitek mívá větší dopad než deset slabých. Díky psaní o akademické samosprávě jsem se však dozvěděl o několika srovnatelných případech na jiných českých fakultách. Mnohé vám pak dojde, když začnete srovnávat se zahraničím. Naše fakultní samospráva je opravdu podivná.
3. Jak má vypadat ideální absolvent právnické fakulty? Je to student, který ovládá odbornou právnickou terminologii ve dvou cizích jazycích, jak navrhujete?
Znovuzavedení druhého povinného odborného jazyka chci navrhnout. Je to asi další nápad, který mi na popularitě nepřidává. Moje očekávání jsou však skromnější: posílení schopnosti vstřebávat podněty ze zahraničí, a to též z jiných než anglicky psaných textů. Znovuzavedení druhého povinného jazyka nicméně není jediný vhodný krok a určitě není nejdůležitější.
4. Univerzitu čeká příští rok kulaté výročí. Co musíme udělat, abychom byli opravdovou špičkou v mezinárodním měřítku?
Špičku slibovat asi nelze. Česká republika financuje školství - od mateřských přes základní a střední až po vysoké - skoro nejhůře. Za těchto okolností lze - při uvážlivém využití omezených sil - slibovat lze nanejvýš solidní vzdělání, respektive poctivé úsili o ně.
Podívejme se, jak se právo vyučuje jinde v Evropě. Zjistíme, že se daleko více soustředí na základní právní disciplíny. Studium bývá náročnější. U nás jsme si za poslední čtvrtstoletí příliš navykli - jak mnozí studenti, tak také leckteří pedagogové - že je to vedlejšák. Rektor doc. Bek v čerstvém rozhovoru připustil, že studenti pracují na úkor studia. Jakkoli rozumím, že pro mnohé jsou přivýdělky zásadní.
5. V čem vynikají Vaši dva protikandidáti nebo čeho si na nich vážíte?
Současnou děkanku doc. Seluckou dlouhodobě kritizuji a vskutku kandiduji především proti ní. Ocenit však chci a mohu, že nevyužívala formálně rozsáhlé personální kompetence děkana způsoby, které by poměry na fakultě zhoršily.
Kolega doc. Škop si pak zaslouží ocenění za nabídku konzervativní léčby instituce. Jediný protikandidát by stěží mohl nabízet alternativní řešení. Rozumím, že radikálnějších změn se mnozí obávají, musejí se dělat s rozmyslem. Sám si nicméně myslím, že se některým takovým změnám nevyhneme.
Markéta Selucká
1. Jak hodnotíte čtyři roky Vašeho děkanování? Co považujete za svůj největší úspěch?
Šla jsem do toho s přesvědčením, že mohu něco změnit, a že mohu pro fakultu něco udělat. Mám za to, že se mnohé povedlo, a i když jsou to "jen žebříčky", je pro mne velkou radostí, že jsme byli vůbec zařazeni do mezinárodního srovnání právnických fakult celého světa, a že jsme se umístili na 101. - 125. místě (žebříček Times Higher Education). Být 101. na světě není špatné, ne? Považuji to za velký úspěch a jsem na to hrdá. Ovšem je to "jen žebříček"...
Z těch "hmatatelných" úspěchů je báječná zpráva skutečnost, že jsme získali akreditaci našeho magisterského, ale i všech bakalářských programů na maximální možnou dobu 10 let (na rozdíl od jiných právnických fakult), takže teď má fakulta dostatečný časový prostor diskutovat a přemýšlet nad celou koncepcí výuky těchto programů a nemusí činit žádná zbrklá a nepromyšlená rozhodnutí. Mám dále radost z toho, že se mi podařilo zrealizovat "můj sen" o kavárně na naší fakultě, ačkoli mně všichni tvrdili "že to nejde"..., a ono to šlo! A navíc nejen že máme prostor, kde se můžeme potkat nad šálkem dobré kávy, ale tento projekt boří určité sociální stereotypy a předsudky, neboť kavárnu provozuje Práh, z. ú., který pomáhá lidem v návratu do společnosti po psychické nemoci. Dále pak považuji za velký úspěch získání největšího daru v historii MU od našeho významného absolventa Dr. Křetínského. V naší postkomunistické společnosti není zcela obvyklé, aby absolventi pamatovali na svou alma mater, a po té, co se z nich stanou úspěšní a bohatí lidé, aby své škole, které vděčí za kvalitní vzdělání, věnovali svou podporu. Jsem ráda, že v tomto ohledu jsme se přiblížili běžnému chování v tradičních demokratických společnostech. Pamatovat na svou alma mater je prostě normální a měl by tak činit každý její absolvent.
2. Je něco, co se Vám nepovedlo? Fakulta byla opakovaně zmiňována v regionálních médiích – návrhy proděkanů, spolupráce s EPH, otevřené dopisy Vašeho protikandidáta apod.
Regionální média jsou od toho, aby informovala o dění v regionu, měla by tak však činit objektivně a kultivovaně. Pokud si dobře vzpomínám v předcházejících letech jsme byli v celostátních médiích zmiňováni v dost negativním smyslu např. v případě plagiátorské aféry a dalších kauzách... to, že se akademici hádají o tom, jestli mají spolupracovat s průmyslem či businessem je zpravidla pro lidi z praxe dost nepochopitelné, protože se o tom stále mluví a mluví, jak musíme my vysoké školy spolupracovat s praxí, průmyslem atd., ale zpravidla zůstane pouze u hezkých řečí.
A jestli se mi něco nepovedlo, určitě ano. Za největší neúspěch považuji to, že se mi nepodařilo přesvědčit akademiky o nutnosti zrealizovat projekt opti-law. Opti-law byl projekt pro optimalizaci výuky práva (obdobný projekt byl na lékařské fakultě a dobře se osvědčil, takže jsem chtěla použít jejich know-how), který měl analýzou obsahu výuky odkrýt duplicity a nevyučované oblasti práva ve výuce, a nabídnout systematizaci výuky a možnou specializaci a profilaci absolventa pomocí vhodných voleb povinně volitelných předmětů. Považuji to za velkou škodu pro fakultu a mrzí mě to.
3. V rámci Masarykovy univerzity jste v současné době jedinou děkankou. Je žen ve vedení univerzit podle Vás dostatek? A řídí žena fakultu jinak než muž?
Těžko mohu posoudit, zdali žena řídí fakultu jinak než muž. Moje zkušenost je taková, že muži bývají více autoritativní a méně přístupní diskusi a kompromisu, rádi "vítězí na celé čáře" a dávají najevo svoji mužnou sílu. Myslím, že ženy postupují trochu jinak. Ovšem politika, a děkanování je v mnohém univerzitní politika, je především o kompromisu. Mám za to, že žen ve vedení univerzit není dost, ale to obecně platí pro naši společnost, že máme málo žen na vedoucích postech. Práce, které jsou převážně zastávány ženami jsou hůře placené (typicky sociální služby) a mám za to, že společnost se ochuzuje o "ženský" úhel pohledu a je to škoda.
4. Univerzitu čeká příští rok kulaté výročí. Co musíme udělat, abychom byli opravdovou špičkou v mezinárodním měřítku?
No, nevím, nevím, jestli bychom mohli sesadit z trůnu Stanford, Harvard či Barkeley. A když si uvědomíte, kolik finančních prostředků dostávají tyto špičkové právnické fakulty a s jakými finančními prostředky hospodaříme my, je až neuvěřitelné, že jsme schopni nabízet takové kvalitní vzdělání. Mám za to, že důležité je klást důraz na mezinárodní aspekty našeho vzdělávání, tj. podpora výuky cizích jazyků a výuku v cizích jazycích. Zvát významné zahraniční odborníky, podporovat excelentní výzkumné týmy, projekty a pracoviště, být otevření celé společnosti, spolupracovat s průmyslem, businessem...
5. V čem vynikají Vaši dva protikandidáti nebo čeho si na nich vážíte?
Doc. Křepelka vyniká určitě svým netradičním přístupem k zákonu o vysokých školách a možnému fungování vysokých škol. Doc. Škop je výborný rétor a je patrné, že není vzdělán pouze v oboru právo, ale že je také absolvent FSS oboru Sociologie, což prezentuje např. i ve svých publikacích o právu.
Martin Škop
1. Čtyři roky jste členem vedení fakulty. Setkali jsme se s názorem, že by kandidát s takovými zkušenostmi ve svém programu měl přinášet více konkrétních plánů a vizí a méně příslibů otevírání diskuzí. Jak se k tomuto stavíte?
Tohle je velmi pozoruhodné. Já se setkal s názory opačnými (příliš mnoho konkrétního), nebo i jinými (příliš konzervativní, příliš liberální atp.). Je tedy patrné, že v programu se každý může najít a najít to, co mu vyhovuje, či naopak to, s čím chce polemizovat. Jsem rád, že to není strnulý dokument. Plně respektuji váš názor, že se někomu může jevit diskusní – domnívám se však, že je vhodné nejprve zjistit, jak se věci mají, tedy znát názor fakulty, resp. jejích členů. Bez diskuse se nedozvíme, jaké jsou potřeby a kam můžeme směřovat. Akademická samospráva je velmi důležitá a každý by měl dostat prostor vyjádřit se k zásadním otázkám. Nejsem zastánce direktivního řízení, ale spíše otevřenosti.
2. Ve svém programu zmiňujete spolupráci se soukromým sektorem. Jak by tato spolupráce mohla vypadat a co by mohla přinést studentům?
Měla by podněcovat výuku a řešení obecných otázek, ke kterým je fakulta velmi dobře vybavena. Soukromý sektor by měl dávat podněty a připomínky (což se mimo jiné promítá i v nové podobě fungování studijních programů), ale také se podílet na formování obsahu, byť dominantní stále zůstane fakulta, se všemi svými akademickými svobodami. Musíme ale vzdělávat studenty, kteří se v praxi uplatní. Studentům by tato spolupráce mohla a měla přinést více praxe, teoretický rozbor praktických problémů, ale také možnost již při studiu si vytvářet podmínky pro další profesní působení. Ovšem vždy za jejich souhlasu a v žádném případě jako jakýsi „prodej“ studentů.
3. Jak má vypadat ideální absolvent právnické fakulty? Je to student, který bude mít větší volnost ve výběru toho, jaké předměty chce studovat?
Ano, s tím jednoznačně souhlasím.
4. Univerzitu čeká příští rok kulaté výročí. Co musíme udělat, abychom byli opravdovou špičkou v mezinárodním měřítku?
Nesmíme se zastavit. Minulost není dostatečnou podmínkou pro to být špičkou. Všichni (vyučující, studenti, zaměstnanci) se musí neustále zlepšovat. Pokud kterákoli ze skupin sníží své nároky, pak nemáme šanci.
5. V čem vynikají Vaši dva protikandidáti nebo čeho si na nich vážíte?
Vynikají v mnoha ohledech – ale jeden je velmi významný. Snaží se na fakultě něco udělat, třeba i změnit a není jim lhostejná.
Článek neprošel korekturou. Vyjádření jsme záměrně nechali ve stejné formě, v jaké nám byla kandidáty zaslána. Všem kandidátům přejeme hodně štěstí, ať vyhraje ten nejlepší. Více informací o volbě děkana spolu s programy a životopisy kandidátů naleznete zde.
Autor: Svatava Veverková