Rozsáhle se věnujete výzkumné činnosti. Můžete k tomu něco povědět?

Nejnapínavější okamžik bádání pro mne je, když poprvé spatřím výsledek. Cesta k němu trvá někdy i roky. Je potřeba vymyslet a zpřesnit výzkumnou otázku, shromáždit a připravit data a napsat skript, pomocí kterého zjistím odpověď na něco, o čem jsem teoreticky dlouho přemýšlel a na co nejde jinak odpovědět. Zatajím dech, spustím skript a spatřím výsledek. Přestože se jedná jen o pár čísel nebo graf, tak se na ně těším jako malej Jarda. Lehce pateticky řečeno cítím, že jsem pronikl o kousek dále do tajemné sféry a že lvů na mapách opět lehce ubylo.

Ne vždy mne výsledek potěší, čímž nemyslím, že je výsledek jiný, než jsem očekával (což někdy také nenadchne). Sociální vědy běžně zkoumají problémy fungování společnosti a nedostatky trestního práva mají přímé dopady na lidské životy. Nepromyšlená úprava a špatná praxe vedou k nesmyslnému utrpení velkého množství lidí. Fyzikální chemik Pavel Jungwirth nedávno zmínil, že věda je někdy až nemravně krásná. Ve společenských vědách je ale někdy věda až odporná – po prvním zjištění rozsahu jednoho problému se mi chtělo zvracet (doslova). Právě v takových případech je ale dokumentace problémů nedocenitelná. A když vidím, že výsledky alespoň jednou za čas někoho přesvědčí, že je třeba změnit přístup, tak si říkám, že to smysl má. A těším se na další výsledek. 

Zaměřujete se především na otázku ukládání a výkonu trestů. Co vás přivedlo k zájmu o tuto problematiku?

Když v prváku Marek Antoš přednášel o volebním právu a zmínil volby ve věznicích, tak mi něco nehrálo. Na gymnáziu jsem byl jako volební komisař v pankrácké věznici a věděl jsem, že přednášená teorie neodpovídá praxi. Zašel jsem za Markem, toho to zaujalo a výsledkem byl společný článek, můj první. Zjistil jsem, že praxe a teorie jsou někdy hodně daleko od sebe – a v oblasti ukládání a výkonů trestů často více než jinde. Přitom se jedná o nesmírně podstatnou oblast. A protože v rodině máme mnoho profesorů (tatínek matematik, dědeček psycholog, pradědeček etnograf na Moravě), tak se cesta nabízela sama.

Máte pocit, že je potřeba systém ukládání trestů u nás nějakým způsobem revidovat, pozměnit? Pokud ano, myslíte si, že jsme jako stát na dobré cestě k pozitivní změně v tomto ohledu nebo zda k postupnému posunu dochází už teď?

Můžete čtenářům sdělit, co vy osobně považujete za své úspěchy, nebo naopak, co se dle vašeho názoru nepovedlo, případně byste to udělal jinak?

Z posledních let se mi povedly články vztahující se ke kumulaci trestů a k tomu, jak v takových případech ukládat tresty (zde a zde). Z posledních měsíců jsem hodně času strávil na článku o možných změnách v oblasti ukládání trestů za znásilnění (zde) nebo analýzou problémů v souvislosti s následky nepřiměřeného ukládání trestů za nouzového stavu (zde). A k chybám? V počátcích vědecké kariéry bych se snažil jinak komunikovat výsledky; tedy primárně je komunikovat dovnitř odborné komunikace a s obezřetností je přinášet na veřejnost, zejména pokud jsou kritické k justici. Za prezentaci výsledků ve své diplomové práci bych se vytahal za uši, jako když mne ředitelka na základní škole tahala za uši proto, že jsem tvrdil, že Prahu pomohli osvobodit vlasovci (pozn. jednalo se o rok 2001).

Jste také spoluzakladatelem aplikace JakTrestame.cz. Co vás přimělo k jejímu založení?

Michal Šoltés přišel s tím, že by chtěl udělat kalkulačku pro soudce, jak ukládat tresty. Dlouho jsme o tom mluvili a hledali, jak napravit nedostatek informací v této oblasti, který nám přišel hrozný, ale zároveň nepřipravit kalkulačku (tak ukládání trestů nefunguje). A s ním a s Klárou Svitákovou jsme to rok a půl diskutovali a došli k tomu, jak by to mělo vypadat. A pak se přidal Honza Cibulka, který připravil krásnou grafiku aplikace.

Nelze ignorovat ani skutečnost, že jste byl dlouhou dobu asistentem ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové. Jaké bylo podílet se na přípravě řady rozhodnutí?

Excelentní. A jak to bývá, tak excelentní věci jsou náročné. Draft mého prvního usnesení byl celý červený připomínkami, srdce mi lehce pokleslo. O několik desítek rozhodnutí později to bylo lepší, ale stále každá stránka byla alespoň trochu červená. Paní doktorku to muselo stát neskutečně mnoho práce, jsem za to moc vděčný. V diskuzi člověk mohl přijít s čímkoli a nesouhlasy byly vítané. Práce se prolínala s diskuzemi o právních problémech, o politice či o osobních problémech. Poznal jsem jen velmi málo lidí, kteří byli tak pečliví, pracovití, přijímající, vřelí a dokázali vyvažovat zásadovost a občasný pragmatismus. Výborný příklad pro začínajícího právníka.

Co nebo kdo vás v životě motivuje?

„Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ (Jan 8:11), „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává" (Lukáš 12:48) a „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili." (Matouš 25:40). Jedná se o evangelia, dostupná např. na http://www.biblenet.cz/.

Jak rád trávíte volný čas?

V přírodě. Na poště mám akorát packraft z Novosibirsku, nafukovací kajak vážící se vším do čtyř kilo. Můžete tedy vzít batoh a na výletě střídat chůzi a jízdu po řece.

Úvodní foto: archiv Jakuba Drápala.