Globální oteplování – jak to vidí vyučující práva životního prostředí?

Zeptali jsme se našich vyučujících práva životního prostředí jakožto expertů, kteří k tomu mají hodně co říct, na to, co si myslí o globálním oteplování. Jakou roli zde hraje právo? Pomůže Pařížská dohoda? A jakou předvídají budoucnost naší planetě? Na místě je možná nadhled i skepse, avšak jednoznačně bychom se měli nad možnými scénáři všichni zamyslet. Odpovídali doktorka Jana Dudová a doktor Vojtěch Vomáčka.

11. 12. 2017 Sabina Baronová

Jana Dudová: Paříž, a co bude dál?

„Problematika globálního oteplování čeřila hladinu (nejen) naší politické scény v četných (mnohdy rozporuplných) diskusích ohledně přijetí Pařížské klimatické dohody. Dobrou zprávou bezesporu je, že tato úmluva byla konečně po mnoha názorových střetech minulý měsíc schválena oběma komorami našeho parlamentu. Méně příznivým faktem a otázkou k zamyšlení ovšem zůstává skutečnost, že tak činíme jako poslední stát Evropské unie. K celkovému optimismu z pohledu zajištění ochrany naší planety Země a naplnění cílů této úmluvy při prosazení celosvětového úsilí změnit trend zvyšování emisí skleníkových plynů však určitě nepřispívá současný postoj některých velmocí, zejména Spojených států amerických.“

Vojtěch Vomáčka: Příroda proti blahobytu nevyhraje

„Nepochybuji o prvotním úspěchu reality show Globální oteplování vysílané za hranicemi naší sluneční soustavy. Má vše potřebné: ikonické hrdiny a padouchy, zarputilé popírače i rychle se vyvíjející zápletku – takže děj nevyhnutelně přechází od hloubavého filozofování 90. let k tvrdému střetu se změnami klimatu. Ale zároveň je to už trochu nuda a velké proslovy šustí papírem. Medvědi na kusech ledu dojímají málokoho. Systematická regulace a adaptace zůstává ve stínu kouřících komínů, práva budoucích generací se objevují výhradně v akademických recyklátech (sic!).

Foto: Jakub Strouhal

Fandím myšlence rakouského BvWG (Bundesverwaltungsgericht), který v rozsudku z letošního února k rozšíření vídeňského letiště vůbec nepřistoupil na diskuzi o povaze klimatických změn a označil je za notorietu a také za urgentní problém, se kterým je nutné se vypořádat i na lokální úrovni. Tato myšlenka je však ve své druhé části naivní, což se ukázalo hned vzápětí, když ústavní soud rozsudek zrušil mimo jiné kvůli chybám v poměřování konkurujících veřejných zájmů. Příroda nikdy nevyhraje ve střetu s lidským blahobytem a těžko se zjeví Veidtova krakatice nebo podobná hmatatelná hrozba, která by nás nyní donutila domluvit se, omezit se, brát ohled na přírodu a otevřít nespočetná tabu rádoby vyspělé společnosti, mezi kterými se vyjímá živočišná výroba…

Ve skutečnosti jen čekáme na vývoj technologií, které nás především zbaví závislosti na fosilních zdrojích. A jako u každé závislosti platí, že odvykání není jednoduché. Každopádně je lepší být mezi těmi, kteří jej zvládnou mezi prvními, protože možnost oprostit se od negativních vlivů poškozování životního prostředí je jednou z největších výhod, které se na Zemi nabízejí. Vzduch, voda a půda budou luxusem třetího tisíciletí, který prodává a který dává moc. Který posunuje lidský pokrok. Nakonec tak přijde díky novým technologiím i pět minut po dvanácté alespoň hořkosladký konec. Možná ne pro všechny, a velká část lidstva změny klimatu nepřežije. Včetně environmentálních uprchlíků, které nechají bohatí bílí Češi udusit, uhořet nebo utopit se. Tyhle nůžky, které se strašně rychle otevírají mezi člověkem a přírodou a mezi bohatými a chudými, to je pro mě skutečná tvář globálního oteplování.“

Autorka: Sabina Baronová

Více článků

Přehled všech článků