Seriál o insolvencích: Rozhodnutí o insolvenčním návrhu a o návrhu na povolení oddlužení

Každý soud, nejen insolvenční, je povinen před obsahovým posouzením jakéhokoliv podání nejprve zkontrolovat, zda obsahuje všechny formální náležitosti. V insolvenčním řízení soud insolvenční návrh anebo návrh na povolení oddlužení při nesplnění formálních požadavků odmítne. Pokud jsou splněny formální náležitosti, ale po obsahové stránce nejsou v návrhu uvedeny nebo doloženy skutečnosti, které zákon požaduje k jeho vyhovění, je tento soudem zamítnut. Jsou-li při posuzování návrhu splněny předpoklady pro odmítnutí i zamítnutí, soud rozhodne o odmítnutí.

Je-li k insolvenčnímu návrhu připojen návrh na povolení oddlužení a insolvenční soud odmítne, nebo zamítne insolvenční návrh, o návrhu na povolení oddlužení už nerozhoduje. 

Jestliže je návrh na povolení oddlužení odmítnut, nebo zamítnut, insolvenčnímu soudu zbývá rozhodnout o insolvenčním návrhu. V takovém případě buď prohlásí konkurs na majetek dlužníka, nebo řízení zastaví. Konkurs může být prohlášen tehdy, pokud má dlužník majetek, který by po uhrazení odměny insolvenčního správce (min. odměna v konkursu činí 50 000 Kč, příp. s DPH) postačoval i k alespoň částečné úhradě pohledávek věřitelů [k tomu blíže § 396 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“)].

Pokud odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení zavinil sepisovatel návrhu, dlužník mu není povinen uhradit odměnu (§ 396 odst. 2 IZ).

Odmítnutí insolvenčního návrhu

Vady insolvenčního návrhu jako takového zpravidla vedou k jeho odmítnutí bez dalšího. Pokud navrhovatel pouze opomněl k návrhu připojit zákonem požadované přílohy nebo tyto přílohy neobsahují všechny náležitosti, insolvenční soud ho vyzve k jeho doplnění. Lhůta je stanovena zákonem v § 128 odst. 2 IZ a činí nejvýše 7 dnů od doručení výzvy. Její prodloužení není možné, a to ani rozhodnutím soudu. Výzvu soud vyhotovuje v případě, že navrhovatel nedoložil přihlášku pohledávky (pokud byl navrhovatelem věřitel), seznam závazků, seznam majetku, seznam zaměstnanců a listiny dokládající úpadek dlužníka. Na rozdíl od odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost (viz článek Zahájení insolvenčního řízení – předběžné posouzení insolvenčního návrhu), při odmítnutí návrhu pro vady si může navrhovatel podat nový insolvenční návrh hned po právní moci rozhodnutí o odmítnutí. 

Zamítnutí insolvenčního návrhu

Insolvenční soud insolvenční návrh zamítne v situaci, kdy nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí o úpadku (§ 143 IZ). Taková situace může nastat v případě, kdy navrhovatel řádně tvrdí skutečnosti, doloží je a připojí všechny přílohy, nicméně dlužník není v úpadku, např. proto, že má pouze jednu pohledávku po splatnosti. 

Odmítnutí návrhu na povolení oddlužení

U návrhu na povolení oddlužení soud vyzývá k opravě či doplnění v případě, že není učiněn na formuláři, ve stanoveném formátu nebo stanoveným způsobem, dále pokud neobsahuje všechny náležitosti, není srozumitelný a určitý nebo pokud nejsou k návrhu přiloženy všechny přílohy (§ 393 odst. 1 IZ). Výzva se doručuje jak dlužníku, tak sepisovateli návrhu. Lhůta na doplnění opět nesmí přesáhnout 7 dnů a běží ode dne, kdy byla výzva doručena dlužníkovi i sepisovateli. Pokud návrh na povolení oddlužení dlužník nepodá prostřednictvím sepisovatele, soud návrh odmítne bez výzvy (§ 390, § 393 odst. 3 IZ).

Zamítnutí návrhu na povolení oddlužení

Právní úprava zamítnutí návrhu na povolení oddlužení se s účinností od 1. 6. 2019 zásadně změnila. S ohledem na zmírnění podmínek pro povolení oddlužení zákonodárce rozšířil skutkové podstaty pro zamítnutí, aby zamezil dlužníkům institut oddlužení zneužívat. 

Soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) dlužník nebude schopen splácet v plné výši pohledávky uvedené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ. 

K nepoctivému záměru dlužníka existuje bohatá judikatura vrchních soudů i Nejvyššího soudu a není v našich možnostech zde o tomto širokém tématu pojednat. Nezbývá proto než upozornit dlužníky, že insolvenční soud zkoumá poctivost jejich záměru kdykoli v průběhu celého insolvenčního řízení. Skutečnosti, které nasvědčují, že dlužník poctivý nebyl, vyjdou mnohdy najevo třeba až před jeho koncem. Insolvenční soud má možnosti na takováto zjištění reagovat. Má-li dlužník zájem na úspěšném oddlužení s osvobozením od placení zbytků dluhů, měl by vyložit na stůl všechny karty a plnit své povinnosti tak, jak je mu uloženo soudem, insolvenčním správcem i zákonem. Nekalá jednání jsou sankcionována. 

Co se týče pohledávek uvedených v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, s ohledem na poněkud složitější výpočet minimální částky potřebné pro vstup do oddlužení došlo mezi krajskými soudy ke shodě ohledně splátek, které musí být dlužník schopen zajistit tak, aby bylo oddlužení povoleno. V případě dlužníka – jednotlivce je to částka 2 200 Kč, u dlužníků – manželů činí splátka alespoň 3 300 Kč. Považuji za nutné zdůraznit, že tyto nejsou konečné. Teprve po přezkumném jednání bude postaveno na jisto, kolik bude činit odměna insolvenčního správce z přezkumu přihlášek, jak vysoké běžné výživné je dlužník povinen hradit, zda má dluh na výživném a jak velký je. Tyto částky mají vliv na výpočet minimální splátky pro schválení oddlužení, nicméně nejsou přesně známy v okamžiku rozhodnutí o povolení oddlužení. Proto byly přiměřeně stanoveny výše uvedené minimální částky. Pokud dlužník dosahuje nízkých příjmů, ze kterých není možné provést srážku v minimálním rozsahu, může si zajistit plnění prostřednictvím darovací smlouvy anebo může navýšit svůj příjem vhodnou brigádou. Insolvenční soud je povinen dlužníka poučit o tom, že jeho příjmy nepostačují k povolení oddlužení, a vyzvat jej k jejich navýšení (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2010, č. j. 3 VSPH 554/2010-B-15 k KSLB 57 INS 2902/2010).

Lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností je taktéž důvodem pro zamítnutí návrhu (§ 395 odst. 2 IZ). Vzhledem k fázi řízení krátce po podání návrhu je dlužníkova aktivita soudu doposud neznáma, tudíž toto ustanovení se nejčastěji aplikuje později v průběhu řízení, zpravidla před schválením oddlužení. Pod tuto skutkovou podstatu například spadá nepřítomnost dlužníka na přezkumném jednání.

Dalším důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení je osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů v posledních deseti letech před podáním nového návrhu (§ 395 odst. 3 IZ). K tomuto chci upozornit dlužníky na to, že ačkoliv ve veřejném insolvenčním rejstříku jsou již smazány údaje o dávno proběhlých řízeních, insolvenční soud má vlastní interní systém, ve kterém má přístup i k řízením, která vůči dlužníkovi proběhla v minulosti, tudíž se o takovém řízení dozví.

Soud návrh zamítne také tehdy, jestliže v posledních pěti letech před podáním návrhu byl předchozí návrh na povolení oddlužení zamítnut z důvodu nepoctivého záměru nebo jestliže z téhož důvodu nebylo oddlužení schváleno nebo bylo zrušeno (§ 395 odst. 4 IZ), a také tehdy, jestliže dlužník vzal svůj návrh na povolení oddlužení v posledních třech měsících zpět (odst. 5 tamtéž).

Insolvenční zákon umožňuje soudu učinit výjimku z § 395 odst. 3 až 5 IZ, nicméně pouze na základě důvodů zvláštního zřetele hodných, zejména zavázal-li se dlužník z ospravedlnitelného důvodu nebo existuje-li výrazný nepoměr mezi výší dluhu a poskytnutého plnění. Doposud nepanuje napříč soudy shoda v tom, zda je dlužník povinen takové důvody pro udělení výjimky sám tvrdit a prokázat, či zda k nim soud bude přihlížet z úřední povinnosti. Z opatrnosti proto doporučuji žádost o udělení této výjimky velmi pečlivě odůvodnit. 

Zastavení řízení

V příštím díle seriálu si povíme bližší informace k rozhodnutí o úpadku a o způsobu jeho řešení. Vysvětlíme si, jak je to s placením zálohy na odměnu insolvenčního správce a jeho hotové výdaje.