Volný pohyb občanů v EU
Jednou ze základních svobod v rámci Evropské unie je volný pohyb občanů. Zakotvuje jej článek 45 Smlouvy o fungování EU, který pojednává o volném pohybu pracovníků. Ten zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky. Občané EU tedy mají právo hledat práci v jiné zemi EU a následně tam pracovat bez nutnosti pracovního povolení.
Toto oprávnění se nevztahuje jen na státy EU, ale též na ostatní státy Evropského hospodářského prostoru (Island, Lichtenštejnsko a Norsko). Stejná pravidla platí též pro Švýcarsko a v tuto chvíli i Spojené království, které již není součástí EU. Orgány sociálního zabezpečení tak musí zacházet s migrujícími občany stejně jako s vlastními státními příslušníky. Možnost práce v jiných členských zemích nesmí být omezena. Jejich sociální systémy však nejsou stejné a liší se i jejich specifické institucionální uspořádání. EU tedy v rámci svých předpisů tuto oblast reguluje a koordinuje. [1]
Hlavní zásady
Základním východiskem je pravidlo, že se na jednoho občana nikdy nevztahuje systém více zemí zároveň. Nelze si však vybrat, kterému státu budete platit. O této povinnosti rozhodují příslušné orgány sociálního zabezpečení. Při práci v zahraničí v rámci EU mají zaměstnanci stejná práva i povinnosti, jaká mají občané daného státu. Tato zásada se též nazývá jako zásada rovného zacházení. Dále je stěžejní zásada převoditelnosti. V praxi znamená to, že pokud splníte podmínky a máte nárok na výplatu určité dávky v cizím státě, jste oprávněni dávku čerpat, i když žijete ve státě jiném.
Využívá se též princip sčítání dob pojištění. Ten se uplatní v případě, kdy osoba pracuje část svého života v jednom členském státě a část v jiném. Přitom nedojde ke splnění předepsané doby pro nárok na dávku v některém z těchto států. Koordinační nařízení [2] umožňuje získání nároku dávky tam, kde to připadá v úvahu. Přihlíží se k dobám pojištění získaných v jiných členských státech.
Práce pouze v zahraničí
V tomto případě podléháte právním předpisům té země, v níž vykonáváte svoji činnost. To znamená, že v zemi buď pracujete jako zaměstnanec, či jako osoby samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“). V takovém případě bude záležet na tom, zda v zemi chcete zůstat i po ukončení výdělečné činnosti. Pokud ano, bude se na vás nahlížet jako na místního státního příslušníka a dávka vám bude vyplácena systémem země, ve které pracujete. Existuje však možnost nechat si zasílat dávku i do zahraničí. Bližší náležitosti záleží na systému země, ve které práci vykonáváte.
Práce v zahraničí s pravidelnými návraty do ČR
Možná o tom ani nevíte, ale jste takzvaným přeshraničním pracovníkem. Typicky se jedná o případy, kdy pracujete v týdnu v jiné zemi EU a pravidelně se vracíte do země svého bydliště. V tomto případě za výplatu dávek sociálního zabezpečení zodpovídá země, v níž pracujete. Jste-li přeshraniční pracovník, ať již v zaměstnaneckém poměru, nebo jako OSVČ, vztahují se na vás tato pravidla:
- Odvádíte příspěvky do systému země EU, kde pracujete, a v tomto systému jste také pojištěni.
- Na lékařské ošetření však máte nárok i v zemi, ve které bydlíte.
- V případě ztráty zaměstnání byste měli zažádat o dávky ve státě, v němž bydlíte.
Pravidla výplaty dávek v nezaměstnanosti a pravidelné zdravotní péče jsou však mnohem komplikovanější a záleží na konkrétní situaci. V případě nutnosti řešení problémů z této oblasti je vhodné kontaktovat správu sociálního zabezpečení.
Starobní důchod
V případě, že jste pracovali v několika zemích EU, je možné, že budete mít nárok na důchod v každé z nich. Žádost o důchod je nutné podat v zemi, kde máte momentálně bydliště nebo kde jste naposledy pracovali. Pokud v době nárokování dávky bydlíte v zemi, kde jste nikdy nepracovali, je možné kontaktovat místní orgány, které žádost automaticky postoupí příslušným zahraničním institucím. Příslušná země poté vyřizuje vaši žádost a shromažďuje údaje o vašich příspěvcích ze všech zemí, kde jste pracovali. Záleží na daném státě, které dokumenty bude požadovat. Většinou jde o bankovní údaje a doklad totožnosti.
Je nutné brát v potaz rozdílné doby odchodu do důchodu v členských státech. Někde se odchází dříve, jinde později. O důchod je možné zažádat po dosažení zákonného důchodového věku pouze v zemi, kde nyní bydlíte (nebo kde jste naposledy pracovali). V případě, že v ČR odejdete do důchodu v 65 letech a pracovali jste v zemi, kde je odchod do důchodu později, tak vám náleží zahraniční důchod až po dosažení stanoveného věku v dané zemi. Je tedy vhodné si dopředu zjistit, jaká je tato hranice. Pokud začnete jednu penzi pobírat dříve než druhou, můžete tím ovlivnit její výši.
Doba, kterou musíte odpracovat, aby vám vznikl nárok na výplatu starobního důchodu, není pevně stanovena pro všechny členské státy EU. Je nutné kontaktovat příslušnou zemi a dobu zjistit. Úkolem daného úřadu důchodového zabezpečení je zohlednit všechna období, během nichž jste pracovali v jiných zemích EU, jako kdybyste v dané zemi pracovali po celou dobu (tzv. zásada sčítání dob). Úřad též kontroluje výši příspěvků zaplacených do tamějšího systému, výši zaplacenou v jiných zemích a odpracované doby.
Nakonec vnitrostátní orgán vypočítá poměrnou a nezávislou dávku. Tyto dávky porovná a vy z této země obdržíte tu, která je vyšší. Rozhodnutí o tomto výpočtu vám bude zasláno a vysvětleno. Každá země, ve které máte nárok na penzi, většinou vyplácí odpovídající částku na bankovní účet v zemi vašeho bydliště (v případech, kdy bydlíte v EU). Pokud ne, situace se může zkomplikovat a příslušný vnitrostátní orgán může požadovat založení účtu v zemi, která důchod vyplácí. Výplata dávky pak podle principu zachování nabytých práv umožňuje vyplácení dávek osobě i mimo území členského státu, kde na ně vznikl nárok. To znamená, že jestliže jste část života žili a pracovali v Rakousku, vznikl vám nárok na dávku a následně se přestěhujete zpět do České republiky, rakouské úřady vám peníze vyplatí zde. Není nutné mít např. účet vedený u rakouské banky. Dávky, které jsou takto přiznány, se vyplácí přímo, v plné výši a podle předpisů, kterým je podřízen příslušný orgán. Samozřejmě je možné postupovat i opačně.
Autorka: Jana Marková
[1] Pojem koordinace je třeba rozlišovat od termínu harmonizace. Koordinace znamená společný postup a společná pravidla, která v oblasti sociálního zabezpečení platí. Koordinační pravidla nenahrazují vnitrostátní systémy. Členské státy samy rozhodují, kdo bude podle jejich předpisů pojištěn a jaké dávky budou vypláceny. Harmonizace spěje k souladu práva (tj. větší či menší podobnosti).
[2] Nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009
Článek byl zpracován za použití následujících zdrojů:
Koordinace sociálního zabezpečení na úrovni EU. Dostupné z: https://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=849&langId=cs
Koordinace sociálního zabezpečení. Dostupné z: https://www.cssz.cz/web/cz/koordinace-socialniho-zabezpeceni
Nařízení č. 883/2004. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:02004R0883-20140101&from=CS
Nařízení č. 987/2009. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32009R0987&from=CS
Státní důchod ze zahraničí. Dostupné z: https://europa.eu/youreurope/citizens/work/retire-abroad/state-pensions-abroad/index_cs.htm