Práva v letectví: One Year After

Tento fenomén jsme zhruba před rokem důkladně analyzovali v článcích na našem webu, konkrétně zde:

Mění se práva cestujících v letectví: Co přináší nová soudní rozhodnutí a debaty o příručních zavazadlech? (část 1) | Právo21 – Právo srozumitelně a pro všechny

Mění se práva cestujících v letectví: Co přináší nová soudní rozhodnutí a debaty o příručních zavazadlech? (část 2) | Právo21 – Právo srozumitelně a pro všechny

Mění se práva cestujících v letectví: Co přináší nová soudní rozhodnutí a debaty o příručních zavazadlech? (část 3) | Právo21 – Právo srozumitelně a pro všechny

Tomu je nyní konec. Na stůl přichází komplexní a hluboká materiální reforma v podobě návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady pod prozatímním označením PE-CONS 39/1/26 REV 1.[1] Nejde o žádnou kosmetickou úpravu textu. Tato reforma přináší zcela nový pohled na rovnováhu mezi vysokou ochranou spotřebitele (v souladu s článkem 38 Listiny základních práv EU[2]) a zachováním konektivity i konkurenceschopnosti unijních dopravců, přičemž bere v úvahu i závěry Draghiho zprávy o konkurenceschopnosti Unie[3] a rizika odklonu byznysu do třetích zemí.

V této podrobné analýze si rozebereme klíčové změny, které nová pravidla přinášejí do praxe.

Letecký slabikář: Slovníček pojmů pro běžné cestující

Než se ponoříme do samotných změn, ujasněme si pojmy z leteckého a právního prostředí, které se v textu objevují a které aerolinky často zneužívají při neinformovanosti cestujících:

• Overbooking (Překročení kapacity): Obchodní praktika, kdy aerolinka prodá na jeden let více letenek, než je reálný počet sedadel v letadle. Spoléhá na to, že procento cestujících k letu nedorazí. Pokud dorazí všichni, dochází k tzv. odepření nástupu na palubu.
• Zdržení na odbavovací ploše (Tarmac delay): Situace, kdy jsou cestující již zavření v letadle na zemi (buď po nastoupení před vzletem, nebo po přistání) a letadlo stojí na ranveji déle než 30 minut.
• Svépomocné přesměrování (Self-routing): Právo cestujícího koupit si v případě nečinnosti původní aerolinky náhradní dopravu sám (včetně využití konkurenčních leteckých společností nebo vlaků) a požadovat po původním dopravci proplacení účtu.
• Drip pricing: Nekalá digitální praktika, kdy vyhledávač nebo aerolinka na začátku ukáže lákavou nízkou cenu, ale během rezervačních kroků k ní postupně „přikapávají“ další skryté poplatky za služby, které jsou přitom pro cestu nezbytné (např. běžné příruční zavazadlo).
• PIR (Property Irregularity Report): Oficiální protokol o neshodě u zavazadel, který cestující vyplňuje na letišti u speciální přepážky (Baggage Claim) v případě, že jeho kufr nedorazil, zpozdil se nebo byl poškozen.
• Trvalý nosič: Jakékoli médium, které umožňuje bezpečně uchovat informace v nezměněném stavu pro budoucí použití (typicky e-mail, stažený PDF soubor nebo SMS, nikoli však pouhé dynamické zobrazení na webové stránce).
• Prekluzivní lhůta: Přísná zákonná lhůta, po jejímž uplynutí právo na odškodnění definitivně a nevratně zaniká, i kdyby měl cestující na kompenzaci sebevětší nárok.

Kodifikace judikatury – Konec právní anarchie a výmluv aerolinek

Až dosud platilo, že pokud letecká společnost zpozdila let o více než tři hodiny, v samotném textu nařízení[4] z roku 2004 byste se práva na finanční kompenzaci nedopátrali. Museli jste se složitě odvolávat na ustálenou judikaturu SDEU (zejména spojené věci Sturgeon a Böck[5]). Aerolinky toho často zneužívaly v mimosoudních sporech a sázely na to, že běžný cestující své judikatorní precedenty nezná.

Nová legislativa tento stav zcela odstraňuje a přímo do textu nařízení integruje klíčová rozhodnutí unijní justice:

• Nově „finančně ohodnocené“ právo na kompenzaci za zpoždění

Právo na finanční odškodnění (250 €, 400 € nebo 600 € podle vzdálenosti – 1500, 3500, více km) při zpoždění příletu do konečného cíle o více než 3 hodiny je nyní pevně a jasně zakotveno přímo v článku 6 a článku 7.[6]

• Zmeškané navazující přípoje

Pokud kvůli zpoždění prvního letu zmeškáte navazující spoj v rámci jedné cesty (zakoupené jako jediná smlouva o letecké přepravě) a do cílového místa dorazíte se zpožděním nad 3 hodiny, odpovědnost dle článku 6b padá na dopravce prvního letu (kodifikace rozsudku Folkerts[7]).

• Předběžné oznámení o odepření nástupu

Pokud vás aerolinka z provozních důvodů či overbookingu vyškrtne z letu ještě předtím, než se dostavíte k bráně, a informuje vás předem, status „odepření nástupu na palubu“ vzniká dle článku 4 okamžitě (kodifikace kauzy Finnair[8]). Cestující se již nemusí formálně „stresovat u přepážky“, aby mu vznikl právní titul.

• Zpřesnění pojmu „zrušení letu“

Nově „zrušení letu“ ex lege zahrnuje dle článku 2 písmena l) situace, kdy letadlo sice vzlétlo, ale bylo odkloněno na jiné letiště nebo se muselo vrátit a nemůže pokračovat, a také situace, kdy aerolinka posune čas odletu na dřívější dobu o více než jednu hodinu.[9]

Tomáš letí z Prahy do Říma s přestupem ve Frankfurtu na základě jediné letenky. První let z Prahy má drobné zpoždění 20 minut, kvůli kterému však Tomáš ve Frankfurtu zmešká navazující let do Říma. Aerolinka ho přesměruje na další spoj, kterým Tomáš dorazí do Říma o 4 hodiny později oproti původnímu plánu.

Před novou úpravou: Aerolinka se vymlouvala, že let z Prahy měl zpoždění jen 20 minut, což na kompenzaci nestačí.

Podle nových pravidel: Tomáš uplatňuje nárok na 400 € u prvního dopravce přímo na základě článku 6b, protože zpoždění se počítá až v cílové destinaci (Řím) a překročilo 3 hodiny.

Konec zavazadlového chaosu a skrytých poplatků

Nízkonákladoví dopravci postavili podstatnou část svého obchodního modelu na takzvaném drip pricingu – umělém snižování základní ceny letenky a následném agresivním zpoplatňování i těch nejzákladnějších položek.[10] Nově zavedený článek 11a a článek 11b dělají těmto praktikám přítrž v zájmu transparentnosti.

Garantovaná osobní věc zdarma

Každý letecký dopravce je povinen umožnit cestujícímu bezplatnou přepravu jedné osobní věci v kabině bez dodatečných nákladů. Nařízení definuje osobní věc jako neodbavené zavazadlo o maximálních rozměrech 40 × 30 × 15 cm nebo takové, které splňuje podmínku, že se vejde do prostoru pod sedadlo.[11]

Povinný standard při zobrazení cen

Při nabízení a zveřejňování leteckých tarifů musejí letečtí dopravci, zprostředkovatelé i metavyhledávače standardně zobrazovat cenu letenky již se zahrnutím povoleného příručního zavazadla (kabinového kufru) před začátkem rezervačního procesu. Odlišené nabídky bez zavazadla jsou možné jen tehdy, pokud se pro ně cestující sám dobrovolně a aktivně rozhodne.

Aerolinky již také nesmějí dle článku 11b cestujícím odpírat nástup na palubu ani jim účtovat dodatečné poplatky za to, že použili vlastní vytištěnou verzi digitální palubní vstupenky (pokud je čitelná).[12] Stejně tak je zakázáno podmiňovat získání letenky povinnou instalací proprietární mobilní aplikace nebo zřízením uživatelského účtu. Pokud se cestující řádně odbavil on-line, tisk palubní vstupenky na letišti musí být bezplatný.

Tomáš se doma online odbavil na let do Milána a vytiskl si palubní lístek na tiskárně. Na zádech má klasický městský batoh s rozměry 38x28x12 cm, ve kterém má pas, léky a knihu. U brány ho agent aerolinky zastaví a požaduje 50 € za tisk letenky na letištní přepážce a dalších 40 € za to, že nemá zakoupený tarif s příručním zavazadlem.

Podle nových pravidel: Tomáš poplatky odmítá. Odkazuje na článek 11a, protože jeho batoh bezpečně splňuje rozměry osobní věci 40 x 30 x 15 cm, která musí být vždy zdarma. Zároveň na základě článku 11b dokazuje, že aerolinka nesmí účtovat ani cent za tisk palubního lístku, pokud již on-line odbavení proběhlo. Tomáš nastupuje bez placení.

Absolutní zákaz „No-Show“ doložek a ochrana smluvního vztahu

Jednou z nejvíce šikanózních praktik leteckých společností bylo automatické stornování zpátečního letu v případě, že cestující z jakéhokoli důvodu (nemoc, využití jiné dopravy) nevyužil let tam v rámci jedné smlouvy.[13]

Nový článek 4 odst. 5a přináší radikální ochranu spotřebitele: „Cestujícím nesmí být odepřen nástup na palubu a nesmí jim být účtován žádný poplatek za cestu zpět, včetně cesty sestávající z navazujících letů, z toho důvodu, že cestu tam neuskutečnili v rámci téže smlouvy o letecké přepravě.“

S tím souvisí i novinka v článku 12a (Oprava jmen cestujících).[14] Cestující nebo zprostředkovatel má nově právo požádat nejpozději 48 hodin před odletem o bezplatnou opravu překlepu nebo administrativní aktualizaci jména v rezervaci. Tato oprava musí být provedena zdarma alespoň jednou za rezervaci, pokud se nemění samotný termín, trasa nebo identita osoby (nesmí jít o skrytý převod letenky na jiného člověka).

Tomáš si koupil zpáteční letenku Praha–Benátky. V den odletu tam však kvůli poruše auta na dálnici let nestihl. Rozhodl se situaci zachránit, sedl na vlak a do Benátek dojel po kolejích. Po týdnu dovolené se dostaví na letiště v Benátkách k odletu zpět do Prahy. Při kontrole letenky navíc zjistí, že při nákupu udělal překlep a do systému zadal jméno „Tomad Novak“ namísto „Tomas Novak“.

Před novou úpravou: Aerolinka by mu s úsměvem oznámila, že jelikož neodletěl z Prahy, jeho zpáteční letenka byla stornována. Za opravu jména by navíc požadovala drakonický poplatek.

Podle nových pravidel: Podle článku 4 odst. 5a aerolinka nesmí zpáteční letenku zrušit ani požadovat doplatek. Co se týče chybějící diakritiky nebo překlepu, článek 12a garantuje, že drobné administrativní chyby v zápisu jména nejsou důvodem k odepření nástupu na palubu a Tomáš odlétá bez sankcí.

Právo na svépomoc (Self-routing) a lidská důstojnost na ranveji

Doposud byli cestující při zrušení letu často rukojmími aerolinky, která je odmítala „přebukovat“ na lety konkurenčních společností a nutila je čekat dny na své vlastní volné kapacity. Reforma zavádí tvrdý časový limit pro reakci dopravce.

Pokud vám provozující letecký dopravce do 3 hodin od narušení letu nenabídne přesměrování za srovnatelných podmínek, získáváte právo zajistit si náhradní dopravu sami.[15] Můžete si zakoupit letenku u jiné společnosti, případně využít vlak či jiný druh dopravy. Původní dopravce je povinen vám tyto prokazatelné, nezbytné a přiměřené náklady proplatit do 14 kalendářních dnů od podání žádosti o náhradu škody, a to až do výše 400 % plné ceny původní letenky.

Nová pravidla pro zdržení na odbavovací ploše (Tarmac delay)

Zcela nový článek 6a řeší situace, kdy cestující trpí zavření v letadle stojícím na zemi:[16]

• Nad 30 minut – Dopravce musí zajistit dostatečné vytápění nebo chlazení kabiny, bezplatný přístup k toaletám a bezplatnou pitnou vodu.
• Nad 2 hodiny – Letadlo musí být bezprostředně přistaveno k bráně nebo na jiné vhodné místo a cestujícím musí být dovoleno vystoupit (výjimkou jsou pouze striktní bezpečnostní nebo imigrační omezení).

Tomáš sedí v letadle v Neapoli. Dveře jsou zavřené, ale kvůli kolapsu řízení letového provozu letadlo stojí 2,5 hodiny na rozpálené ranveji. V letadle nefunguje klimatizace, posádka odmítá rozlévat vodu. Po 2,5 hodinách je let definitivně zrušen. Aerolinka Tomáše vyloží v terminálu a její přepážka se zavře bez nabídky náhradního spoje.

Podle nových pravidel: Už po 30 minutách stání na ploše mohl Tomáš na základě článku 6a vyžadovat klimatizaci a pitnou vodu zdarma. Jelikož zdržení dosáhlo 2 hodin, kapitán měl ex lege povinnost vrátit se k bráně a nechat lidi vystoupit. Následně, když aerolinka po zrušení letu do 3 hodin nenabídla žádnou alternativu, Tomáš uplatňuje článek 8 odst. 3: kupuje si na internetu letenku u konkurenční společnosti a původní aerolinka mu ji musí do 14 dnů proplatit (až do výše 400 % ceny původní letenky).

Přehled nových procesních lhůt a finančních mantinelů

Reforma přináší jasně definované časové rámce, které sjednocují dříve roztříštěnou vnitrostátní praxi napříč členskými státy EU. Přináší však i přísnější metr na samotné cestující.

 Tomášův let z Florencie byl zrušen z viny dopravce. Aerolinka mu v mobilní aplikaci nabízí kompenzační voucher v hodnotě 250 € s předvybraným tlačítkem „Souhlasím“. Tomáš se v tom nechce vrtat hned, na tlačítko „Souhlasím“ nekliká, odjíždí domů a situaci začne řešit až po 10 měsících od dovolené.

Podle nových pravidel: Tomáš udělal zásadní chybu. Nová unijní prekluzivní lhůta je striktních 9 měsíců (článek 7 odst. 5). Jelikož Tomáš podal žádost po 10 měsících, aerolinka má plné právo jeho nárok odmítnout jako promlčený. Pokud by to stihl včas, článek 8a mu dává právo předvybraný voucher odmítnout, vyžádat si bankovní převod a aerolinka by mu peníze musela poslat nejpozději do 30 dnů. Pokud by voucher přijal a zapomněl na něj, aerolinka by mu po 12 měsících musela peníze vrátit na účet sama automaticky.

Pozitivní diskriminace – Vyšší ochrana pro zranitelné osoby a hudební nástroje

Reforma paralelně mění i nařízení (ES) č. 2027/97[18] a přináší specifické sociální i praktické úlevy pro zranitelné skupiny a specifická zavazadla.

Ochrana osob se specifickými potřebami (PRM)

Do této kategorie spadají osoby se zdravotním postižením, s omezenou schopností pohybu a orientace, těhotné ženy, děti do dvou let a nezletilí bez doprovodu.

• Doprovázející osobě musí být bezplatně nabídnuto sedadlo sousedící se sedadlem osoby se zvláštními potřebami nebo dítěte.
• Dětské kočárky lze bezplatně využívat až k samotné bráně či dveřím letadla, kde musí být po přistání opět vráceny.
• Pro tyto zranitelné osoby neplatí strop tří nocí na ubytování v hotelu – v případě krize jim aerolinka musí hradit hotel po celou dobu trvání mimořádných okolností.
• V případě poškození či ztráty vybavení pro mobilitu (např. invalidní vozík) se zavádí možnost bezplatného „zvláštního prohlášení o zájmu“, které ruší standardní limity Montrealské úmluvy[19], a vyplácí se plná pořizovací hodnota vybavení. Aerolinka navíc musí okamžitě bezplatně poskytnout adekvátní dočasnou náhradu.

Přeprava hudebních nástrojů

„Hudební nástroje mohou mít obrovskou peněžitou, uměleckou i historickou hodnotu. Hudební nástroje jsou navíc pracovními nástroji hudebníků, na nichž pravidelně zkouší a s nimiž vystupují a jež nelze snadno nahradit.“ (recitál 47 nového nařízení)[20]

Muzikanti mají nově právo dle článku 6c přepravovat hudební nástroje v kabině letadla, pokud splňují bezpečnostní parametry a dají se bezpečně uložit do schránek nebo pod sedadlo. U větších nástrojů je dopravce povinen umožnit zakoupení sousedního sedadla (tzv. druhý tarif), které je ex lege osvobozeno od placení vybraných letištních tax a státních poplatků, přičemž nástroj musí být umístěn na sedadle u okna.

Závěr: Hluboká materiální reforma odvětví

Návrh PE-CONS 39/1/26 REV 1 v žádném případě není pouhou formální aktualizací. Jedná se o zásadní koncepční reformu, která reaguje na realitu letectví 21. století. Odstraňuje šedé zóny, do textu zákonů pevně zakotvuje práva, která si cestující dříve museli složitě vybojovávat u soudů, a staví digitální komfort a lidskou důstojnost spotřebitele na první místo. Pro cestující to znamená mnohem vyšší předvídatelnost a vymahatelnost práv, ovšem za cenu toho, že sami musí jednat proaktivně a dodržet novou, zkrácenou 9měsíční lhůtu pro podání svých nároků.

Legislativní proces nové úpravy byl formálně završen 16. září 2026 ve Štrasburku přijetím nařízení (EU) 2026/2202.[21] Samotný předpis vstoupí v platnost standardně 20 dní po vyhlášení v Úředním věstníku EU, nicméně jeho plná a přímá použitelnost ve všech členských státech je dle čl. 3 fixně ukotvena až na 23. října 2027. Do tohoto podzimního data běží přípravná fáze, během níž se musí podnikatelský sektor i národní orgány na nová pravidla bezpodmínečně adaptovat.

Úvodní foto: Airport terminal, Skitter Photo, Skitterphoto, CC0

[1] Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o změně nařízení (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a nařízení (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce při letecké dopravě cestujících a jejich zavazadel (Společný návrh schválený Dohodovacím výborem pod č. PE-CONS 39/26 a PE-CONS 39/1/26 REV 1; interinstitucionální spis 2013/0072(COD)). Rada Evropské unie / Evropský parlament, Brusel, 16. června 2026.

[2] Listina základních práv Evropské unie (2012/C 326/02), článek 38 (Ochrana spotřebitele).

[3] DRAGHI, Mario. The future of European competitiveness (Draghi Report). European Commission, září 2024. Dostupné z: The Draghi report on EU competitiveness

[4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004 o stanovení společných pravidel náhrad a pomoci cestujícím v případě odepření nástupu na palubu a zrušení nebo dlouhého zpoždění letů a o zrušení nařízení (EHS) č. 295/91. Úřední věstník Evropské unie, L 46, 17. 2. 2004, s. 1–8.

[5] Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 19. listopadu 2009. Christopher Sturgeon, Gabriel Sturgeon a Alisha Sturgeon v. Condor Flugdienst GmbH (C-402/07) a Stefan Böck a Cornelia Lepuschitz v. Air France SA (C-432/07). Spojené věci C-402/07 a C-432/07, ECLI:EU:C:2009:716.

[6] Viz ustanovení čl. 6 a čl. 7 návrhu nařízení PE-CONS 39/26.

[7] Rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 26. února 2013. Luz-Tereza Folkerts v. Air France SA. Věc C-11/11, ECLI:EU:C:2013:106; viz též čl. 6b návrhu nařízení PE-CONS 39/26.Folkerts.

[8] Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 4. října 2012. Finnair Oyj v. Timy Lassooy. Věc C-22/11, ECLI:EU:C:2012:604; viz též čl. 4 návrhu nařízení PE-CONS 39/26.

[9] Čl. 2 písm. l) návrhu nařízení PE-CONS 39/26.

[10] K problematice nekalé praktiky drip pricing a kaskádových poplatků u leteckých společností viz European Commission Staff Working Document: Evaluation of the Regulation (EC) No 261/2004, SWD(2019) 295 final, s. 38–42.

[11] K judikatornímu vymezení bezplatnosti příručních zavazadel viz rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 18. září 2014. Vueling Airlines SA v. Instituto Galego de Consumo de la Xunta de Galicia, C-487/12, ECLI:EU:C:2014:2232, bod 40; a usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. října 2023 o standardizovaných rozměrech kabinových zavazadel (2023/2774(RSP)), Úř. věst. EU C/2024/1182. Viz též čl. 11a návrhu nařízení PE-CONS 39/26.

[12] Čl. 11b návrhu nařízení PE-CONS 39/26.

[13] K právnímu rozboru nekalosti a systémovému zneužívání doložek „No-Show“ leteckými dopravci viz BEUC: Consumer groups take up fight against unfair ‘no-show’ clause in airline tickets, Brusel, 2018; viz též čl. 4 odst. 5a návrhu nařízení PE-CONS 39/26.

[14] Čl. 12a návrhu nařízení PE-CONS 39/26.

[15] Čl. 8 odst. 3 návrhu nařízení PE-CONS 39/26.

[16] Čl. 6a návrhu nařízení PE-CONS 39/26.

[17] Zajímavým faktem a srovnáním může být, že naše judikatura (podle některých civilistů nesprávně) na základě úpravy vnitrostátní dopravy dovodila, že promlčecí lhůta k uplatnění u dopravce činí 6 měsíců, nikoliv nyní evropskou úpravou nastaveným limitem 9 měsíců, který bude očividně vychylovat právní situaci ve prospěch spotřebitele. Více k tématu viz KOLMAČKA, Viktor. K aplikaci § 2553 odst. 3 ObčZ na paušalizovaný nárok cestujícího za zpožděný let podle nařízení č. 261/2004: k rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Právní rozhledy, 2024, č. 5, s. 157.

[18] Nařízení Rady (ES) č. 2027/97 ze dne 9. října 1997 o odpovědnosti leteckého dopravce při letecké dopravě cestujících a jejich zavazadel. Úřední věstník Evropské unie, L 285, 17. 10. 1997, s. 1–3 (ve znění návrhu nařízení PE-CONS 39/26).

[19] Úmluva o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu (Montrealská úmluva ze dne 28. května 1999), vyhlášená v ČR pod č. 35/2001 Sb. m. s.

[20] Čl. 6c a odůvodnění (recitál) č. 47 návrhu nařízení PE-CONS 39/26.

[21] Viz Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/2202 ze dne 16. září 2026 o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a nařízení Rady (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce při letecké dopravě cestujících a jejich zavazadel.