Od Napoleona Hilla k dnešním Master mindům
Myšlenka Master Mind není žádnou novinkou. Americký autor Napoleon Hill ji popularizoval již v roce 1937 ve své knize Think and Grow Rich (česky Myšlením k bohatství). Podstatou jeho konceptu bylo spojení několika lidí, kteří prostřednictvím sdílení znalostí, zkušeností a vzájemné spolupráce směřují k určitému cíli.[1]
Hill vycházel z přesvědčení, že spolupráce může jednotlivcům otevřít možnosti, k nimž by se samostatně dostávali obtížně. Jeho původní pojetí přitom kombinovalo poměrně praktické úvahy o vzájemné podpoře a plánování s představami o zvláštní energii vznikající propojením lidských myslí.[2] Druhou, spekulativní část o energiích necháme jiným zájmovým skupinám. Z původního konceptu si ponecháváme především název a jednoduchou, prakticky využitelnou myšlenku: lidé mohou při společném hledání řešení těžit ze zkušeností ostatních, vzájemně se inspirovat a posouvat se dál.
A právě v právnickém prostředí může mít taková spolupráce zvláštní význam.
Nemusíme na všechno přicházet sami
Právnické vzdělávání nás učí hledat odpovědi, formulovat argumenty a obhajovat vlastní závěry. Méně prostoru už ale zbývá pro otázky, na které neexistuje jediná správná odpověď.
Jak poznat, že je čas změnit profesní zaměření? Jak se naučit psát srozumitelněji? Jak zvládat nejistotu v prvních letech praxe? Jak využívat nové technologie, aniž bychom rezignovali na vlastní odborný úsudek?
Podobná dilemata řeší řada studentů a studentek i zkušených právníků a právniček. Přesto mohou mít pocit, že by si s nimi měli poradit sami. Jenže právě možnost nahlédnout na vlastní problém očima někoho jiného může být mimořádně užitečná. Někdo již podobnou situací prošel, jiný nabídne nečekaný úhel pohledu a další upozorní na riziko, které jsme dosud přehlíželi.
Smyslem Master mindu není shromáždit skupinu lidí, která jednomu účastníkovi sdělí, co má dělat. Jeho podstatou je vytvořit prostor, v němž mohou účastníci společně hledat možnosti řešení, přemýšlet nad jejich důsledky a vzájemně se učit.
Taková zkušenost přitom nemusí přinést jen konkrétní nápad. Může ovlivnit také způsob, jakým člověk přemýšlí o vlastních schopnostech.
Self-efficacy: Věříte, že to dokážete?
Americký psycholog Albert Bandura rozpracoval koncept označovaný jako self-efficacy, který se do češtiny překládá nejčastěji jako vnímaná vlastní účinnost.
Zjednodušeně řečeno jde o přesvědčení člověka, že je schopen vlastním jednáním zvládnout určitou situaci nebo dosáhnout konkrétního cíle.[3] Srozumitelné vysvětlení tohoto konceptu nabízí v českém prostředí také Petr Pražák.[4]
Nejde přitom o obecné sebevědomí ani o přesvědčení, že jsme ve všem dobří. Člověk může být například výborným právním analytikem, ale současně si nemusí věřit při veřejném vystupování. Stejně tak může znát všechny zásady kvalitního právního psaní, ale pochybovat o tom, zda je dokáže skutečně uplatnit.
Podle Bandury ovlivňuje vnímaná vlastní účinnost mimo jiné to, zda se do náročného úkolu vůbec pustíme, kolik úsilí mu věnujeme a jak vytrvalí budeme při překonávání překážek.
Nejde tedy pouze o to, co skutečně umíme, ale také o to, zda věříme, že své schopnosti dokážeme v konkrétní situaci využít.
Bandura popsal čtyři významné zdroje informací, které ovlivňují vnímanou vlastní účinnost:
- Vlastní zkušenost se zvládnutím úkolu. Pokud se nám podaří překonat překážku nebo vyřešit náročný problém, získáváme důvod věřit, že si poradíme i příště.
- Zkušenost zprostředkovaná pozorováním druhých. Když vidíme někoho, kdo je v podobné situaci jako my a dokáže ji zvládnout, může to posílit naše přesvědčení, že podobného výsledku můžeme dosáhnout také.
- Sociální přesvědčování a zpětná vazba. Realistické povzbuzení, konstruktivní hodnocení nebo podpora ze strany důvěryhodných lidí mohou ovlivnit, jak své možnosti vnímáme.
- Fyziologické stavy a emoční prožívání. Stres, úzkost nebo naopak pocit klidu mohou ovlivnit naše hodnocení vlastní schopnosti zvládnout určitou situaci.[5]
Tyto zdroje samozřejmě nepůsobí automaticky a nemají stejnou váhu. Zvláště důležitá bývá vlastní zkušenost s úspěšným zvládnutím úkolu. A právě zde se nabízí zajímavé propojení s konceptem Master mindů.
Když zkušenost druhých posiluje naše vlastní schopnosti
Představme si začínající právničku, která má problém s formulováním argumentace v odborných textech. Přestože věnuje přípravě podání, článků a vyjádření mnoho času, s výsledkem není spokojená. Postupně začíná pochybovat, zda má pro odborné psaní předpoklady.
Během Master mindu zjistí, že podobné problémy řešili i zkušenější kolegové. Vyslechne si jejich postupy, získá konkrétní zpětnou vazbu a společně s ostatními najde několik způsobů, jak k psaní přistupovat jinak.
Samotná diskuse z ní samozřejmě ještě neudělá lepší autorku. Může jí ale pomoci uvědomit si, že její obtíže nejsou nepřekonatelné, a především jí poskytne konkrétní možnosti, které může následně vyzkoušet.
Pokud některý z nových postupů úspěšně uplatní, získá navíc vlastní zkušenost se zvládnutím problému. A právě ta může její vnímanou vlastní účinnost dále posílit.
Takto lze na možné přínosy Master mindů nahlížet optikou Bandurovy teorie: pozorování zkušeností druhých, konstruktivní zpětná vazba a vlastní následné úspěchy mohou představovat zdroje posilování vnímané vlastní účinnosti.
Cílem Master mindu tedy není pouze pomoci najít řešení aktuálního problému, ale také podpořit schopnost účastníků zvládat podobné výzvy v budoucnu.
Takový přístup zároveň umožňuje nahlížet na profesní rozvoj jinak než jen jako na postupné získávání znalostí. Neméně důležitá je totiž schopnost znalosti používat, rozhodovat se v nejistotě, učit se z chyb a aktivně hledat cesty k dalšímu zlepšování.
Od diskuse ke konkrétnímu kroku
Aby však podobné setkání nebylo jen příjemným povídáním, musí mít jasnou strukturu a konkrétní výstup.
Právě proto budou Master mindy Práva21 stavět na kombinaci sdílení zkušeností, moderované skupinové diskusi a odborného pohledu hosta. Zásadní bude také závěrečná formulace konkrétních kroků, které může účastník následně uskutečnit.
Nechceme vytvářet prostor, kde si lidé pouze vyslechnou inspirativní příběhy a odejdou s neurčitým pocitem motivace. Chceme, aby si odnášeli konkrétní podněty, realistický plán a větší jistotu v tom, jak se svým problémem dále pracovat.
Master mind totiž nemůže za nikoho vyřešit jeho profesní dilema. Může mu však pomoci lépe mu porozumět, objevit nové možnosti a získat odvahu udělat další krok.
A někdy právě ten první krok představuje největší překážku.
Jak budou Master mindy Práva21 konkrétně probíhat, komu jsou určeny a jak se na ně připravit? To představíme v navazujícím článku.
