V dnešní době člověk nepotřebuje Arabelin prsten ani sluchátko Macha a Šebestové, aby si mohl pořídit cokoliv ho napadne. Existují místa, kde se dá koupit úplně vše, snad až na modré z nebe. A protože jde často o nelegální zboží, je třeba takovou tržnici dobře skrýt.
World wide web je tvořen třemi weby – surface (běžným, povrchovým) webem, deep (hlubokým, neviditelným) webem a dark (temným) webem neboli darknetem. Tento celek bývá často připodobňován ledovci, kde povrchový internet tvoří jeho špičku, a zbytek, mnohonásobně větší část pod vodou, tvoří deep web a dark web [1]. Deep web a dark web označují zcela rozdílné weby, často však bývají tyto pojmy zaměňovány.
Jako povrchový internet si můžete představit všechno, co najdou běžné vyhledávače, jako je Google nebo Seznam. Stránky nalezené běžnými vyhledávači tvoří asi 4 % z celkového objemu webu.
Jednoduše řečeno deep web tvoří stránky, které nejsou veřejně přístupné. Může se jednat o informační systémy vysokých škol, lékařské nebo vládní databáze. Zároveň jsou to všechny zaheslované účty – bankovní účty, e-mailové schránky a různé soukromé soubory. Zpravidla se tedy nejedná o nelegální prostředí.
Deep web tvoří sbírku údajů na webu, které umí nalézt jen specializované vyhledávače. Pro přístup k deep webu je možné využít nástroje, jako je vyhledávač Tor. Název sítě vznikl spojením slov The Onion Routing. Jde o softwarový systém zajišťující anonymizaci uživatele na internetu. Skrývá IP adresy uživatelů, čehož dosahuje pomocí rozptýlenější distribuce metadat a kryptografií. Tor není nelegální, ale často bývá zneužit k nelegálním účelům.
Z pohledu kyberkriminality je dark web o moc zajímavější. Na rozdíl od deep webu darknet nejenže skrývá stránky před běžnými vyhledávači, ale užívá spoustu anonymizačních nástrojů (Tor, I2P a Freenet [2]) ke skrytí IP adres svých uživatelů. Dark web tak představuje šifrovanou anonymní síť, která zahrnuje vlastní služby nepodléhající ani cenzuře, ani zákonům.
Dark web poskytuje ideální podmínky k obchodování na černém trhu. Probíhá přes něj obchod s kradenými databázemi, identitami, drogami, zbraněmi, dětskou pornografií, ale i s lidmi a lidskými orgány. Aby byla anonymita uživatelů stoprocentní, platí se na tomto černém trhu kryptoměnami.
Když je řeč o dark webu, nesmíme zapomenout zmínit nejznámější černý trh s názvem Hedvábná stezka (Silk Road), který měl v letech 2011–2012 dominantní roli. Tržiště s ilegálním zbožím nechala FBI roku 2013 odstavit a jeho zakladatele Rosse Ulbrichta obvinila z kyberzločinů a praní špinavých peněz. Na vrcholu své slávy se dalo na černém trhu zakoupit na 10 000 různých produktů. Dvě třetiny z toho tvořily drogy. Hodnota Hedvábné stezky byla roku 2012 oceněna na 22 milionů dolarů.
V roce 2014 ovládl dark web další černý trh s názvem Agora. Šlo na něm obchodovat jen s pomocí speciálních programů a platit pouze bitcoinem. O rok později ale Agora svou činnost ukončila. Roku 2014 se objevila i nová verze Hedvábné stezky, a to Silk Road 2.0. Dalším nástupcem byl trh AlphaBay, ten však roku 2017 vypnuly donucovací orgány. Dalšími nelegálními tržišti zůstávají Cannabis Road a Pandora.
K většině černých trhů se nedostanete jen tak, musíte být pozváni. Často se ale s hesly obchoduje i na přístupných sociálních sítích jako je Reddit [3]. Netřeba snad zmiňovat, že aktivity na darknetu mají zpravidla protizákonnou a trestnou povahu.
Autorka: Barbora Mitášová
[1] Václavík, Lukáš. Většina internetu je skrytá. Co jsou to deep a dark web? Cnews.cz, [on-line], Mladá fronta, publikováno 8. 10. 2018 [cit. 24. 11. 2018]. Dostupné z: https://www.cnews.cz/co-je-to-deep-invisible-hluboky-dark-temny-web
[2] Jde o zkratku anglického názvu Invisible Internet Project, což je překryvná počítačová síť, která umožňuje výměnu informací a zpráv pseudonymně a bezpečně. Freenet je P2P síť, která umožňuje anonymní sdílení informací. P2P (Peer-to-peer) je označení pro sítě s rovnocennými uživateli/odběrateli, výměna informací probíhá přímo mezi uživateli a umožňuje společné užívání obsahu. Freenet funguje tak, že obsah původních souborů rozdělí do více menších zašifrovaných souborů, které jsou rozesílány mezi počítači („uzly“) v síti. Přitom žádný neví, jaký obsah je u něj uložen.
[3] Zavrsnik, Aleš. Kyberkriminalita. Praha: Wolters Kluwer, 2017. Právní monografie (Wolters Kluwer ČR), s. 103-104.
Kybernetická kriminalita (zkráceně kyberkriminalita) je trestná činnost páchaná v prostředí informačních a komunikačních technologií včetně počítačových sítí. Statistiky ukazují, že se v posledních letech zvyšuje počet trestných činů spáchaných v kyberprostoru. Nárůst kyberkriminality představuje nové výzvy pro trestní právo i další vědní disciplíny. A protože je stále těžší se v této problematice zorientovat, připravili jsme pro vás krátký seriál o nejčastějších trestných činech a dalších pojmech souvisejících s počítačovou kriminalitou.
Aktuálně je Česká republika jednou z posledních zemí Evropské unie, která dosud nedostála svým mezinárodním závazkům v oblasti ochrany dětí před tělesnými tresty. Co má na situaci změnit chystaná novela občanského...
Práce z domova neboli „home office“ je v poslední době stále žhavějším tématem – o to se „zasloužila“ zejména pandemie covid-19. Zažehnání této krize však neznamená, že by se po něm slehla zem. Právě naopak – mnoho...
