Česká republika chce zakázat dvojí kvalitu potravin zákonem. Možná tím poruší svobodu volného pohybu zboží v EU

Vývoj problematiky v posledních letech

Dvojí kvalita potravin se v rámci Evropské unie řeší již několik let. Obecně se vychází z myšlenky volného pohybu zboží jako jedné ze základních svobod EU. Volný pohyb zboží nutně neznamená, že každý výrobek musí být ve všech částech trhu stejný. Znepokojení vyvolává situace, kdy jsou výrobky s totožnou značkou, ale odlišným složením uváděny na trh způsobem, který by mohl spotřebitele uvést v omyl.

V Úředním věstníku Evropské unie se objevilo v druhé polovině roku 2017 Oznámení Komise o uplatňování právních předpisů EU v oblasti potravin a ochrany spotřebitele v případech dvojí kvality výrobků – konkrétní případ potravin (2017/C 327/01). Oznámení zdůrazňuje, že všichni občané Evropské unie jsou si rovni a nemůže existovat spotřebitel druhé kategorie. Proto je nepřijatelné, aby se občanům v některých částech Evropské unie pod stejnou značkou a ve stejném balení prodávaly potraviny nižší kvality než občanům v jiných zemích.

Komise svým oznámením chtěla dospět k zahájení dialogu a započíst přípravy na konkrétním opatření. Taktéž se zaměřovala na případné zlepšení informovanosti o přesném obsahu výrobku. Jednou ze zvažovaných možností byl kodex chování pro výrobce, který by museli výrobci dodržovat v rámci zamezení dvojí kvality potravin. Cílem Komise bylo, aby informace o potravinách byly přesné, jasné a spotřebitelům snadno srozumitelné.

Aktuálně

V polovině dubna roku 2019 plénum Evropského parlamentu schválilo úpravu směrnice o nekalých obchodních praktikách. Nekalou obchodní praktikou je nově „jakékoliv uvádění zboží na trh v jednom členském státě jako zboží totožného se stejným zbožím uváděným na trh v jiných členských státech, ačkoliv takové zboží má podstatně odlišné složení nebo znaky, pokud to není odůvodněno oprávněnými a objektivními faktory“.

Reakce veřejnosti nebyla příliš pozitivní. Nejde totiž o úplný zákaz dvojí kvality potravin. Směrnice připouští odůvodněné a objektivní faktory opravňující výrobce nadále přizpůsobovat potraviny a další zboží místním chutím a cenovým preferencím spotřebitelů. Přesně tyto důvody již dříve výrobci uváděli. Nadto se také argumentovalo různou dostupností ingrediencí a rozdílností v zákonech zemí společenství. Oproti původnímu návrhu zmizela povinnost o různém složení spotřebitele zcela zřetelně informovat. [1]

A co na to ČR?

Poté, co neprošel tzv. „tvrdý zákaz“, rozhodlo se do celé situace vstoupit Ministerstvo zemědělství ČR. Vypracovalo návrh novely zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. V § 10 návrhu nově zakázalo uvádět na trh potraviny „označené zdánlivě totožně s potravinou uváděnou na trh v jiném členském státě Evropské unie, ačkoliv potravina uváděná na trh v České republice má odlišné složení nebo vlastnosti.“ Tento návrh vláda schválila usenesením a postoupila do Poslanecké sněmovny.

Novela přistupuje ke dvojí kvalitě potravin přísněji než směrnice. „Díky tomu, že dvojí kvalitu zakážeme v aktuálně chystané české novele zákona o potravinách, začne zákaz platit podstatně dříve než v rámci dvouleté, takzvaně transpoziční lhůty evropské směrnice,“ řekl ministr zemědělství Miroslav Toman.

Dle důvodové zprávy není cílem novely zajistit existenci pouze jedné verze produktu, která bude prodávána v České republice a ostatních členských státech Evropské unie. Cílem má být, aby „potravina v České republice prezentovaná spotřebiteli stejným způsobem jako potravina v jiném členském státě Evropské unie byla svými vlastnostmi také totožná.“

Obáváme se, že ani novela zákona problém dvojí kvality potravin nevyřeší. Do České republiky se budou moci stále vozit potraviny nižší kvality. Jen budou v souladu s novelou jinak označené než v zahraničí.

Dalším problémem je, že navrhovaná novela dopadne i na české potraviny vyvážené do zahraničí. Ty musí mít buď stejné složení a vlastnosti jako potraviny prodávané v tuzemsku, nebo musí být označeny odlišně. V praxi může dojít ke dvěma situacím. První je, že si budeme moci koupit například pivo z brněnského pivovaru ve stejné kvalitě, složení i obalu nejen v Česku, ale i v zahraničí. Druhou variantou je, že si pivo z brněnského pivovaru koupíme kvůli odlišnému složení v zahraničí v jiném obalu, než na který jsme v tuzemsku zvyklí. Někteří spotřebitelé kvůli tomu možná nebudou schopni identifikovat v zahraničí potraviny jako ty „naše“ a nekoupí je.

(Ne)volný pohyb zboží v EU

Bude novela zákona o potravinách v souladu s unijním právem, konkrétně s právem na volný pohyb zboží? Z důvodové zprávy vyplývá, že chce zákonodárce docílit stavu, kdy „provozovatel potravinářského podniku zajistí, aby potraviny, které se svými vlastnostmi liší, nebyly spotřebiteli prezentovány zdánlivě stejným způsobem (obalem, označením, barvami, grafikou, marketingem).“ Obecně lze říci, že jakékoliv opatření způsobilé skutečně či potencionálně, přímo či nepřímo narušit volný pohyb zboží na území EU, může být považováno za opatření s rovnocenným účinkem, který je čl. 34 a 35 Smlouvou o fungování EU zakázán. [2]

Výjimky z tohoto pravidla obsahuje čl. 36 Smlouvy o fungování EU a dále jimi jsou tzv. kategorické požadavky, kterými rozumíme naléhavý společenský zájem odůvodňující omezení volného pohybu zboží, mezi jinými také ochrana spotřebitele. [3] Otázkou je, zdali by argument ochrany spotřebitele v tomto případě obstál, neboť se v minulosti již několik členských států neúspěšně odvolávalo na ochranu spotřebitele a Soudní dvůr Evropské unie jejich argument neuznal. [4] Pokud vyvstanou pochybnosti o odůvodněnosti výše uvedeného zákazu, je úkolem České republiky, aby prokázala, že je omezující opatření důvodné a v souladu s principem proporcionality přiměřené. [5]

Autorky: Jana Marková, Svatava Veverková a Anna Katerina Vintrová

[1] Blíže bod 53 odůvodnění směrnice o nekalých obchodních praktikách: „Zkušenosti s vymáháním ale ukazují, že spotřebitelům, obchodníkům a příslušným vnitrostátním orgánům nemusí být jasné, které obchodní praktiky by mohly být při neexistenci výslovného ustanovení v rozporu se směrnicí 2005/29/ES. Proto by měla být směrnice 2005/29/ES změněna, aby se zajistila právní jistota pro obchodníky i pro donucovací orgány, a to tak, že se bude výslovně zabývat uváděním na trh zboží vydávaného za totožné se zbožím uváděným na trh v dalších členských státech, ačkoliv takové zboží má podstatně odlišné složení nebo znaky. Příslušné orgány by měly podle ustanovení směrnice tyto praktiky posoudit a individuálně se jimi zabývat. Při posuzování by měl příslušný orgán zohlednit skutečnost, zda spotřebitelé mohou tyto rozdíly snadno rozpoznat, právo obchodníka přizpůsobovat zboží stejné značky různým geografickým trhům s ohledem na odůvodněné a objektivní faktory, jako jsou vnitrostátní právní předpisy, dostupnost nebo sezónnost surovin nebo dobrovolné strategie zaměřené na zlepšení přístupu ke zdravým a výživným potravinám a právo obchodníka nabízet na různých geografických trzích zboží stejné značky v obalech různé hmotnosti či objemu. Příslušné orgány by měly posoudit, zda spotřebitelé mohou tyto rozdíly snadno rozpoznat, tím, že budou zjišťovat dostupnost a přiměřenost informací. Je důležité, aby spotřebitelé byli informováni o rozdílech mezi zbožím z důvodu oprávněných a objektivních faktorů. Obchodníci by měli mít možnost poskytovat tyto informace různými způsoby, které spotřebitelům umožní získat přístup k nezbytným informacím. Obchodníci by obecně měli dávat přednost alternativám k poskytování informací na etiketě zboží. Měla by být dodržována příslušná odvětvová pravidla Unie a pravidla Unie pro volný pohyb zboží.“

[2] Srov. SDEU Dassonville, 8/74

[3] Srov. SDEU Cassis de Dijon, 120/78

[4] K tomu např. SDEU Komise vs. Itálie 193/80 týkající se vyhrazení označení „ocet“ pro octy vyrobené pouze z vína, popř. SDEU Clinique C-315/92 týkající se zákazu prodeje kosmetiky s označením „clinique“.

[5] K tomu blíže TOMÁŠEK, Michal, Vladimír TÝČ a Jiří MALENOVSKÝ. Právo Evropské unie. Praha: Leges, 2013. Student (Leges). str. 214-219.  ISBN 978-80-87576-53-3.