Obecné zásady OSN pro byznys a lidská práva jako cesta k právně zodpovědnému podnikání?

Velkou pozornost ve veřejném prostoru přitáhl případ zřícení továrny na oblečení Rana Platza v dubnu 2013 v Bangladéši. Při této katastrofě zemřelo nejméně 1 135 pracovníků a odhadovaný počet zraněných se vyšplhal až na 2 500. Podle některých údajů se v této továrně vyrábělo oblečení pro 31 módních značek.[1]

V den tragédie upozorňovali pracovníci na trhliny v budově. Obchody a banka sídlící v nižších patrech se ihned zavřely. Továrna ale nikoli. Zaměstnavatelé veškeré znepokojení pracujících ignorovali a následující den nařídili všem vrátit se zpět do práce. Za několik hodin došlo ke zřícení budovy.[2]

Tento incident vyvolal mnoho otázek o tom, v jakém prostředí vlastně pracovníci vykonávali práci, jak mohla být ignorována jejich bezpečnost a také jakým způsobem dojde k odškodnění poškozených osob. Některé korporace se ale k vyplacení odškodného neměly a neobešlo se to bez tlaku společnosti, neziskových organizací a dalších subjektů. Otevřelo se tak znovu jedno velké téma, a to, jak se lidská práva dotýkají zaměstnanců.

Do jakých práv bývá nejčastěji zasaženo?

Jednání obchodních korporací, při kterých bylo zaznamenáno porušení lidských práv, se týkalo zejména porušení práv spojených s prací. Tato práva lze přiblížit optikou lidskoprávních dokumentů.

Všeobecná deklarace lidských práv se těmito právy zabývá v čl. 23 a 24. Konstatuje například, že „(k)aždý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti (a že) (k)aždý, bez jakéhokoli rozlišování, má nárok na stejný plat za stejnou práci.“[3]

Jako další lze uvést Úmluvu č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce (Úmluva o nejhorších formách dětské práce) z dílny Generální konference Mezinárodní organizace práce. Úmluva byla přijata v roce 1999 a pro ratifikující země znamená zákaz dětské práce, kterou definuje mj. jako „všechny formy otroctví a praktik podobných otroctví, jako je prodej a obchodování s dětmi, poddanství pro dluhy a nevolnictví a nucená nebo povinná práce, včetně nuceného nebo povinného najímání dětí k účasti v ozbrojených konfliktech (…) práci, která svou povahou nebo okolnostmi, za kterých je vykonávána, je schopna poškodit zdraví, ohrozit bezpečnost nebo morálku dětí.“[4]

Například podle statistiky UNICEF z roku 2020 je celosvětový počet zaměstnaných dětí 160 milionů.[5] Jedná se tak stále o rozsáhlý problém. Je potřeba ještě uvést, že tento problém se nejvíce projevuje v rozvojových zemích a Asii.

Jak dohlížet na chování obchodních korporací? OSN a zásady pro byznys a lidská práva

Otázka byznysu a lidských práv začala být diskutována již v minulém století, kdy obchodní korporace začaly hrát důležitější roli v celosvětovém dění. Toho si samozřejmě začaly všímat i mezinárodní organizace, a to včetně Organizace spojených národů (OSN), která se zapojila do aktivit souvisejících s vytvářením Kodexu pro nadnárodní korporace již v roce 1972. Práce na kodexu zabrala 20 let, ale kodex nakonec nebyl přijat. Po tomto neúspěšném pokusu byla v roce 1998 ustavena komise, přesněji řečeno „podkomise“ OSN pro lidská práva – pracovní skupina pro činnosti nadnárodních korporací. Ta formulovala dokument s názvem Normy o odpovědnosti nadnárodních korporací a jiných podnikatelských společností a jiných podnikatelských subjektů v oblasti lidských práv. Nový návrh právní úpravy se taktéž nesetkal s úspěchem – tyto normy totiž měly za cíl stanovit závazné povinnosti v oblasti lidských práv.[6]

Na přelomu tisíciletí se snaha usměrnit chování korporací zase otevřela. Generální tajemník OSN tentokrát jmenoval profesora Johna Ruggieho zvláštním zástupcem pro otázky podnikání a lidských práv. V roce 2008 přišel profesor Ruggie s konceptem, který byl rozdělen do 3 částí: chránit, respektovat a odškodnit.

Tyto základní pilíře se staly páteří celé práce na dokumentu, který by objasnil některé základní otázky. Po dalších konzultacích a odborných debatách profesor Ruggie představil 31 zásad, které upravují postavení korporací a vlád a nabízí klíč k náhradě již způsobené škody.[7]

V roce 2011 tyto zásady přijala Rada OSN pro lidská práva, a tak světlo světa spatřil dokument s oficiálním názvem United Nations Guiding Principles on Business and Human Rights, do češtiny překládán jako Zásady OSN pro byznys a lidská práva (dále jen „Zásady“).[8]

Současná podoba Zásad OSN pro byznys a lidská práva

Dokument přijatý na půdě OSN si zachovává onu třípilířovou strukturu, přičemž každý z těchto pilířů je vystaven na jedné či více základních zásadách a další zásady nejdůležitější myšlenky rozvíjí a zpřesňují. Pro přehled představím každý pilíř tak, jak je prezentován v příslušném dokumentu.

První pilíř: Povinnost státu chránit lidská práva

Základní zásada:[9] Státy musí chránit jednotlivce před porušováním lidských práv na svém území a/nebo v rámci své jurisdikce třetími stranami, včetně obchodních společností. To vyžaduje přijetí vhodných opatření k prevenci, vyšetřování, potrestání a nápravě takového porušování prostřednictvím účinných politik, právních předpisů, nařízení a soudních rozhodnutí.

Komentář k tomuto ustanovení se mj. vyjadřuje k otázce, zda jsou státy odpovědné za porušování lidských práv soukromými subjekty – a jako odpověď uvádí, že nejsou. Narativ je založen spíše na tom, že by státy měly přijímat vhodná opatření, jelikož jako právní stát musí zajistit rovnost před zákonem a procesní záruky.

Další navazující zásady se vyjadřují k tomu, jak by se státy měly zachovat – měly by zajistit, aby zákony regulující obchodní korporace umožňovaly podnikům efektivně chránit lidská práva, poskytnout korporacím pokyny, jak se v lidských právech zorientovat, a další doporučení. Své místo mají v dokumentu i korporace, které vlastní stát, ale závěr zůstává stále stejný – státy by měly přijmout opatření….

Druhý pilíř: Odpovědnost obchodních korporací za lidská práva

Základní zásada: Podniky by měly respektovat lidská práva. To znamená, že by se měly vyvarovat porušování lidských práv jiných osob a měly by řešit nepříznivé dopady na lidská práva, na nichž se podílejí.

Zásada vychází z toho, že odpovědnost za dodržování lidských práv je globálním standardem očekávaného chování všech korporací. Nenajdeme tu přímo žádný závazný příkaz, jehož dodržení by bylo třeba vynucovat. Podle dalších zásad by se korporace měly vyhýbat tomu, aby jejich podnikatelské aktivity měly negativní dopad na lidská práva a případně tyto dopady zmírňovat. Rozpracovaný je i princip due diligence.

Důležité je ale určit, o kterých korporacích se vlastně celou dobu bavíme. V zásadách se uvádí, že se vše zmíněné týká všech korporací nehledě na jejich velikost, odvětví, vlastnictví a strukturu. Velikost a struktura korporace má „pouze“ odrážet to, jaké mechanismy k ochraně lidských práv má k dispozici. Počítá se s tím, že malé a střední korporace budou mít menší kapacity a budou přijímat méně formální procesy aplikované při řízení podniku.

Třetí pilíř: Prostředky nápravy

Základní zásada: V rámci své povinnosti chránit před porušováním lidských práv v souvislosti s podnikáním musí státy přijmout vhodná opatření, aby prostřednictvím soudních, správních, legislativních nebo jiných vhodných prostředků zajistily, že když k takovému porušení dojde na jejich území a/nebo v jejich jurisdikci, budou mít poškozené osoby přístup k účinným opravným prostředkům.

Dle posledního pilíře by státy měly zajistit efektivní přístup k náhradě, a to i mimosoudními mechanismy.

Způsob nápravy není přesně definován – zásady se zmiňují o omluvě, finančním či nefinančním odškodnění, sankcích (správních i trestních), prevenci prostřednictvím soudních příkazů nebo záruk.

Zásady OSN pro byznys a lidská práva jsou velmi komplexním dokumentem – v této oblasti dokonce prvním takto rozsáhlým. Obsahují mnoho zásad včetně komentářů k nim. Do článku jsem stručně shrnula jádro celého dokumentu, i když se ve skutečnosti jedná o mnohem rozsáhlejší problematiku. Dokument v kompletním znění je přístupný na webových stánkách OSN.

Právě s komplexností celé agendy se váže i otázka, jak naložit s povahou celých Zásad. Obecně můžeme říci, že se nejedná o závazný dokument, neboť nestanovuje žádné nové závazky. Jedná se tak o nástroj soft law, v tomto případě jde o rámec plný doporučení.[10]

Odraz Zásad v České republice

Česká republika po schválení Zásad ustavila v roce 2016 pracovní skupinu pro oblast byznysu a lidských práv. Ta se skládala ze zástupců ministerstev, neziskových organizací, zaměstnavatelských a zaměstnaneckých svazů a korporací a měla za cíl si poradit s implementací Zásad do českého právního řádu.[11]

O rok později vláda přijala Národní akční plán pro byznys a lidská práva. Česká republika se tehdy stala teprve 19. zemí světa, která podnikla kroky k promítnutí Zásad do svého právního řádu.

Akční plán byl přijat pro roky 2017–2022. Úkolem pracovní skupiny bylo navrhnout doporučení, zhodnotit současná opatření a také téma více dostat do povědomí veřejnosti. Při přípravě plánu byl pozitivně hodnocen přístup korporací, které dle něj řešení této problematiky přivítaly (tvrzení pochází z dat získaných z tvorby akčních plánů v zahraničí) – což je alespoň podle tohoto konstatování značný posun. Ke konci minulého století totiž nebyl přijat návrh kodexu chování pro korporace mj. z důvodu jeho bojkotu korporacemi, které se cítily touto regulací ohroženy. Je ale třeba mít na paměti, že plán už sám o sobě předpokládá, že korporace dodržují lidská práva, a vychází tak spíše z toho, co je třeba do budoucna zlepšit.

V praxi jednotlivá opatření zasahují do více oblastí, a proto není možné vybrat pouze jednu oblast a na ni se zaměřit. Například k zhodnocení aktuálního stavu plán udává mnoho témat, která zahrnul do analýzy a jejichž význam zhodnotil jako důležitý pro naplnění Zásad.

Průřez oblastí a jejich zhodnocení:

Z Akčního plánu jsem vybrala některé výroky, které hodnotí počínání České republiky v realizaci Zásad:

• Vrcholné soudní orgány vydávají shrnutí nejdůležitějších rozhodnutí, zejména těch s lidskoprávním dopadem;
• Trestní odpovědnost právnických osob již byla zavedena (v roce 2011);
• Lze stíhat právnickou osobu se sídlem v České republice, i když spáchala trestný čin v zahraničí;
• Česká republika ratifikovala Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 181 o soukromých agenturách práce;
• Probíhá konkretizace skutkových podstat přestupků v pracovním právu;
• Česká republika transponovala směrnici o nefinančním reportingu;
• Za jistých podmínek lze upustit od placení soudních poplatků (dotýká se zajištění přístupu k soudu);
• Česká obchodní inspekce, Energetický regulační úřad, Český telekomunikační úřad a některé další subjekty umožňují mimosoudní řešení spotřebitelských sporů a další…

Ve stanovení úkolů do budoucna se často objevuje nutnost více komunikovat s veřejností a šířit povědomí o dané problematice, provést další analýzy a zhodnocení.

K čemu Zásady vedou?

Ačkoli zastánci závazných regulací kritizují celé Zásady pro jejich měkkost, vágnost a nejednotnou realizaci, má dokument profesora Ruggieho své místo a nejde o krok špatným směrem.

Zásady pro byznys a lidská práva poskytly základní rámec, od kterého se odvíjejí další debaty. Na důležitost řešení otázek a přijetí dokumentu poukazuje i fakt, že se na přijetí Zásad poprvé v historii shodly všechny zainteresované strany.

Na základě Zásad některé státy přijaly zákony, které mají zajistit lepší podmínky zaměstnanců, nebo je některé korporace používají jako inspiraci pro svou interní politiku. Některé výzkumy dokonce uvádí, že vzrostl počet korporací, které se zavázaly k dodržování lidských práv – například tím, že toto dodržování vyžadují už od svých dodavatelských řetězců.[12]

Diskuze stále probíhá a nejedná se o poslední slovo, které by v této oblasti padlo. Často se střetávají dva názorové proudy: jeden prosazuje regulaci prostřednictvím závazných dokumentů, druhý upozorňuje, že závaznost není pro takový počet států v této oblasti možná. Důvodem jisté neucelenosti je i to, že se jedná o relativně čerstvou a velmi komplexní problematiku. Uvidíme, jakým směrem další snahy povedou a zda dojde k jinému způsobu regulace.

Úvodní foto: Obecné zásady OSN pro byznys a lidská práva jako cesta k právně zodpovědnému podnikání? Foto: UN Geneva Human Rights and Alliance of Civilizations Room, Ludovic Courtes, Wikipedia Commons, CC BY-SA 3.0

[1] Chowdruhy, Rasherur. The Rana Plaza disaster and the complicit behavior of the elite NGO´s. Organization: Vol. 24(6), 2017, s. 938.

[2] Rana Plaz. Clean clothes Campaign. Dostupné z: https://cleanclothes.org/campaigns/past/rana-plaza

[3] Všeobecná deklarace lidských práv, čl. 23 a 24.

[4] Úmluva č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce, čl. 3 písm. a), d).

[5] UNICEFL, ILO: Child Labour: Global estimates 2020, trends and the road forward, June 9 2021.

[6] Bueno, N. Kaufmann, Ch. Guiding principles on business and human rights. In: Binder, Christina; Nowak, Manfred. Elgar Encyclopedia of Human Rights. Cham: Edward Elgar, 2020, s. 376.

[7] Cassell, D. Ramasastry, A. White Paper: Options For a Treaty on Business and Human Rights, In: Notre Dame Journal of Interantional and Comparative Law, 2016, Vol. 6 (1), s. 8

[8] UN: Special Representative of the Secretary-General on human rights and transnational corporations and other business enterprises, dostupné z: https://www.ohchr.org/en/special-procedures/wg-business/special-representative-secretary-general-human-rights-and-transnational-corporations-and-other

[9] Někdy jsou jako hlavní zásady uváděny třeba i dvě, pro potřeby článku jsem ale vybrala pouze jednu.

Všechny zásady pocházejí z UN Guiding Principles on Business and Human Rights.

[10] Machoňová Schellongová, Ivana. Ochrana lidských práv před negativními následky, Činnosti nadnárodních korporací a firem: Dilemata mezinárodního společenství, In: Acta Oeconomica Pragensia, 2016, Vol. 23 (5), s. 64.

[11] Vláda České republiky, Vzniká "Národní akční plán pro byznys a lidská práva", 25. 1. 2016. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/scripts/detail.php?id=139473&tmplid=50

[12] Trailhead. Get to Know the UN Guiding Principles on Business and Human Rights. Dostupné z: https://trailhead.salesforce.com/content/learn/modules/un-guiding-principles-on-business-and-human-rights/get-to-know-the-un-guiding-principles-on-business-and-human-rights?utm_source=chatgpt.com