Skupina poslanců vznesla dne 14. března 2018 návrh zákona o zálohovaném výživném. Dnes proběhlo jeho první čtení, a proto stojí za to v krátkosti nahlédnout do jeho nejdůležitějších paragrafů. Institut zálohovaného výživného by měl vést k větší sociální stabilitě rodin, jejichž rodinný rozpočet je na výživné částečně odkázán. Situaci dětí odkázaných na nemajetné dlužníky-rodiče však již návrh zákona neřeší.
Zálohované výživné stručně řečeno znamená, že stát chudým dětem nahradí výživné, které jim neplatí jejich rodiče. Následně si stát peníze vymůže na dlužníku sám cestou exekuce.
Podmínky nároku na zálohované výživné jsou relativně stručné dle návrhu zákona. [1] Výživné je třeba nejdříve stanovit soudně, to znamená, že je nutno dospět až k pravomocnému rozhodnutí. [2] Nárok na dávku tak mají děti s přisouzeným právem na výživné, které mají zároveň na území České republiky trvalý pobyt i reálné bydliště. [3] Reálné bydliště se musí týkat i osob společně posuzovaných.
Dlužník-rodič musí být po dobu delší než dva měsíce před podáním žádosti o dávku v prodlení s placením výživného. Vyživované dítě, případně jeho zákonný zástupce, tedy musí důsledně sledovat, kdy a kolik dlužník na výživné zaplatil, a až poté podávat žádost o dávku.
Návrh zákona explicitně nevyžaduje, aby žadatel o dávku v době podání žádosti již sám vedl proti dlužníkovi exekuci. Je však otázkou, zda si úřady práce formou vnitřní metodiky toto pravidlo nezavedou. K prokázání, že dlužník výživné skutečně neplatí, by tak mohly například požadovat, aby byl podán alespoň návrh na zahájení exekuce. Úřad práce však exekuci každopádně zahájí sám, aby na dlužníku náhradu za vyplacenou dávku výživného vymohl.
Návrh zákona dokonce ani nepožaduje, aby bylo dítětem (nebo jeho zákonným zástupcem) podáno trestní oznámení pro trestný čin zanedbání povinné výživy ze strany neplatiče. Důvodová zpráva ovšem výslovně hovoří o tom, že budou tato trestní oznámení podávat samy úřady práce. Poslanci si od toho slibují zvýšení vymahatelnosti práva.
Alena Gajdušíková (ČSSD) místopředsedkyně výboru pro sociální politiku hovoří o zálohovaném výživném: “Včera jsem mluvila s ženami v azylovém domě. Smutné a skoro neřešitelné příběhy mne utvrdily v tom, že návrh je víc než potřebný.”
Podání žádosti o zálohované výživné pravděpodobně povede k zahájení trestního řízení proti dlužníku – druhému rodiči. Počítat je třeba s tím, že exekuční řízení proti dlužníku následně vždy zahájí úřad práce.
Má-li dítě a osoby společně s ním posuzované příjem vyšší než 2,7 násobek životního minima, nemá na dávku nárok. Z toho vyplývá, že dávka svědčí především dětem z chudých poměrů. Životní minimum se přitom vypočítává pro žadatele a osoby s ním společně posuzované jako skupinu. [4]
Příjem se rovněž posuzuje ve vztahu ke skupině společně posuzovaných osob. Těmito společně posuzovanými jsou zpravidla rodiče a jejich nezaopatřené děti, rodiče a nezletilé zaopatřené či už zletilé děti (které však s rodiči užívají byt) či například manželé a partneři a další. Nelze tedy automaticky vycházet jenom z příjmu a životního minima oprávněného dítěte.
Právo dítěte na výživné při kladném posouzení žádosti (tedy za splnění zákonných podmínek) přechází na stát, a to v rozsahu, v jakém úřad práce výživné přiznal. Úřad práce bude posléze vymáhat náhradu za vyplacené výživné na dlužníkovi. Nebude k tomu potřebovat žádné další soudní řízení, protože na základě zákona vstoupí do práv vyživované osoby, které už bylo výživné přisouzeno.
Znamená to, že s původním rozsudkem o stanovení výživného bude moci úřad práce zahájit exekuční řízení u exekutorského úřadu, eventuálně vést tzv. soudní výkon rozhodnutí u soudu. Jiný nástroj vymáhání navrhovaný zákon úřadu práce nedává.
V praxi právního vymáhání pohledávek je exekuční vymáhání považováno za mnohem efektivnější než vymáhání soudní. Exekutor je totiž odměňován procenty z toho, co vymůže. Lze proto očekávat, že se úřady práce rozhodnou volit cestu exekučního řízení. To s sebou však nutně ponese povinnost dlužníka hradit náklady exekuce, bude-li z čeho.
Jedním z důvodů zániku nároku na dávku je, že exekuční řízení vedené proti dlužníku bylo zastaveno. To se bude stávat typicky v situacích, kdy úřad práce zahájí výplatu dávky, následně začne pohledávku po dlužníku exekučně vymáhat a za pár měsíců exekutor zjistí, že dlužník nemá žádný majetek. Exekuční řízení proto rodiči-neplatiči pak exekutor zastaví, aby neplýtval náklady na nedobytnou pohledávku.
Zálohované výživné tedy není lékem na nouzi dětí nemajetných rodičů, protože jejich exekuce dříve či později skončí zastavením pro nedobytnost. Zákon tento důvod zastavení formuluje tak, že „průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.“ [5] Tyto děti pak o dávku přijdou. Dalšími důvody pro zastavení exekuce mohou být například změna rozsudku anebo fakt, že dlužník začne běžné výživné hradit řádně a včas. [6]
Žadatel má povinnost prokázat na výzvu úřadu práce skutečnosti, které mu dávají nárok na dávku (například příjmy, bydliště, existenci rozsudku apod.). Úřad mu v takové výzvě zpravidla stanoví lhůtu. Nepřinese-li žadatel v této lhůtě požadovaný důkaz, nárok na dávku za příslušné období zanikne. Novou žádost lze podat až za dva měsíce.
Dávka se vždy vyplatí až za měsíc, jenž následuje po měsíci, v němž byla podána žádost. Pravidla řízení o zálohovaném výživném jsou relativně přísná. Možná až moc, s ohledem na skutečnost, že se jedná o dávku pro osoby v nouzi, které jsou na příjmu z povahy věci existenčně závislé.
Poslanci a resort práce a sociálních věcí by měli důsledně zvážit, zda je skutečně nutné, aby úřady práce podávaly na rodiče trestní oznámení. V mnoha případech to může situaci rodiny spíše zhoršit. Nejenže s sebou trestní řízení zpravidla pro odsouzeného dlužníka nese další dluhy (náklady řízení), ale většinou mu zkomplikuje i hledání práce v budoucnu. Rozhodnutí, zda proti neplatícímu rodiči vést trestní řízení, by tedy mělo i na nadále zůstat především na dítěti, resp. jeho zákonném zástupci.
Autor: Petr Jedlička
Autor je koncipientem v brněnské Advokátní kanceláři Polanský, Vršková, Křížová.
[1] Návrh byl rozeslán jako sněmovní tisk č. 126 a je dostupný zde: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&t=126
[2] Podle důvodové zprávy se tím myslí jak situace, kdy soud výživné stanoví autoritativně rozsudkem, tak i situace, kdy soud schválí dohodu rodičů o výši výživného.
[3] Tím se myslí bydliště podle § 5 odst. 6 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Výjimky z pravidla trvalého pobytu platí pro cizince (§ 2 návrhu).
[4] Kdo se pro účely výpočtu životního minima posuzuje společně, to stanoví § 4 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.
[5] Ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu.
[6] Běžným výživným se obvykle rozumí výživné do budoucna, kdežto dlužným výživným potom výživné za dobu minulou, které dosud nebylo uhrazeno.
Aktuálně je Česká republika jednou z posledních zemí Evropské unie, která dosud nedostála svým mezinárodním závazkům v oblasti ochrany dětí před tělesnými tresty. Co má na situaci změnit chystaná novela občanského...
Práce z domova neboli „home office“ je v poslední době stále žhavějším tématem – o to se „zasloužila“ zejména pandemie covid-19. Zažehnání této krize však neznamená, že by se po něm slehla zem. Právě naopak – mnoho...
