Tým Právnické fakulty Masarykovy univerzity zvítězil v Česko-slovenském azylovém moot courtu

Při registraci předmětů na podzimní semestr jsme měli problém vybrat z široké nabídky. Oba nás však zaujal předmět Azylové a migrační právo a s ním související Právní klinika uprchlického práva. Ačkoliv nejsou tyto kurzy tolik žádané, výuka v nich je zajišťována odborníky z praxe. Je tak interaktivní a velmi odlišná od klasické výuky formou přednášek. V rámci kliniky jsme navštívili přijímací středisko pro uprchlíky v Zastávce u Brna a podíleli se na řešení reálných azylových případů pod hlavičkou Organizace pro pomoc uprchlíkům. 

Když nám byla v rámci vyučování výše zmiňovaných předmětů nabídnuta možnost zúčastnit se soutěže v simulovaném soudním sporu v oblasti azylu, dlouho jsme neváhali. I když jsme se zpočátku obávali, že naše znalosti a schopnosti nebudou stačit, díky odbornému vedení Lindy Janků jsme si s předstihem dohledali a nastudovali vše potřebné. 

Problém obchodování s lidmi 

Hlavní roli v soutěžním případu hrála nigerijská dívka Oghogho Ogbeide, která se stala obětí obchodování s lidmi. To je totiž, zejména se ženami ze střední Afriky, aktuálním problémem. I samotný soutěžní případ vycházel z reálné žádosti o azyl, která byla v minulosti předmětem sporu u Nejvyššího správního soudu ČR. Oghogho byla nabídnuta lepší budoucnost v bohaté Evropě. Její cesta však skončila již v Itálii, kde byla vydírána a nucena k prostituci. Po čase z Itálie uprchla, aby ve fiktivním státě Slavonie zažádala o azyl. 

Dvoučlenné týmy pak měly za úkol vypracovat dvě podání – žádost o azyl a stanovisko Ministerstva vnitra proti udělení azylu. V průběhu psaní jsme zjistili, že zastupovat obě strany sporu není vůbec snadné. Museli jsme hledat různé cesty, jak se na případ podívat z více úhlů. Situaci navíc zkomplikovala epidemie koronaviru, která v ČR vypukla jen dva týdny před termínem odevzdání, a bylo nám tak znemožněno osobní setkávání. 

Soutěžní taktika a hodnocení 

Udělali jsme si pracovní osnovu a rozdělili mezi sebe jednotlivá podání, aby byla co možná nejkvalitnější. Následně jsme si je vzájemně posílali k doplnění, revizím a komentářům. Takto jsme postupovali několikrát. Vždy jsme tak našli nové argumenty pro či proti udělení azylu. Díky užitečným tipům naší odborné vedoucí jsme navíc dokázali vyhledat potřebné informace o zemi původu žadatelky a své argumenty podat v co nejčitelnější formě. 

Práce na písemných podáních nám zabrala několik dnů intenzivní práce. Při vyhledávání informací a judikátů jsme byli odkázáni zejména na internetové zdroje. Opatření proti šíření koronaviru však nakonec hrála také v náš prospěch, jelikož došlo k posunutí termínu odevzdání. Měli jsme tak větší prostor k závěrečným úpravám.

Ústní kolo soutěže, které mělo proběhnout v dubnu, bylo bohužel zrušeno. Pořadatelé tedy alespoň vyhodnotili písemná podání jednotlivých týmů z České republiky a Slovenska. Každý ze šesti zúčastněných týmů dostal slovní a bodové hodnocení od čtyřčlenné komise pod vedením Věry Honuskové z katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Odborná komise u našeho podání ocenila práci s právními předpisy a judikaturou a celkově hodnotila ve všech bodech písemná podání jako nadprůměrná.

Nebojte se moot courtu

Rozhodnutí zúčastnit se moot courtu hodnotíme velmi kladně. Ještě dlouho budeme čerpat ze zkušeností, které jsme při psaní podání získali. Účast v moot courtu doporučujeme všem studentům, kteří by si rádi zpestřili klasickou výuku práv a zároveň mají zájem se více vzdělávat, např. v odvětví azylového práva.