Čtyři studentky, dvě podání, nespočet jednání a litry kafe aneb FDI moot

První moot v životě? V zahraničí? Není problém! Přečtu si pár rozhodnutí, maximálně dvě knížky a za dva týdny mám hotovo. Tak nějak jsem si to v květnu, když jsem se přihlásila, představovala. Nastal ovšem konec července a já si s hrůzou uvědomila, že mi nebudou stačit ani dva týdny, ani měsíc, ale že budu potřebovat minimálně další tři. Mluvit spatra a v právnické angličtině? Že ten případ chápu špatně? Jaké nové rozhodnutí? Já zapomněla na citace! Tak přesně tyhle problémy (a ještě mnohé další) mě pronásledovaly od rána do večera každý den, půl roku. Když se mi konečně podařilo jednu otázku vyřešit, objevilo se několik dalších. A tak mě ten koloběh čekal znova.  

FDI moot je simulovaná mezinárodní arbitráž, jejímž předmětem je spor vycházející ze zahraniční investice, respektive z jejího znehodnocení zásahem státu. Soutěž se skládá ze dvou částí. Nejprve týmy odevzdají dvě podání za obě strany sporu, tedy za investora a za stát. Každé podání má zhruba 30 stran. Následně předvedou své argumentační schopnosti v ústním kole.

Tým Masarykovy univerzity, který již několik let koučuje Mgr. Martin Švec pod záštitou doc. JUDr. Mgr. Pavla Molka, Ph.D., LL.M., reprezentovaly čtyři studentky právnické fakulty. Zájmy státu zastupovaly Hana Brchaňová (5. ročník) a Karolína Menšíková (5. ročník). Zájmy investora hájily Nikola Honzová (3. ročník) a Lucie Ostrá (5. ročník). Obě poloviny týmu od konce června do 20. září podrobně studovaly případ Fenoscadia Limited v. Kronoská republika. Scházely se v knihovně, skypovaly, řešily nejrůznější překážky, vzájemně se podporovaly, ale především psaly svá podání.  

Náš tým podpořila také advokátní kancelář Deloitte Legal, která pro nás zorganizovala dva cvičné mooty. Dále jsme se zúčastnily dvou předkol (pre-moot) v Budapešti a ve Varšavě. Celá soutěž vyvrcholila světovým finále ve Stockholmu.

„Dělat moot není lehké, to jsem pochopila už dávno. Zvlášť když se při tom snažíte alespoň párkrát týdně zajít na univerzitu, odevzdávat plnění na semináře a nezbláznit se z toho.“

Na psaní zmíněného podání mě nejvíce ohromovala nepředvídatelnost investičního práva. Fascinovalo mě, jak byly argumenty protistran vyvážené. Reálně neexistoval žádný předpis, o který bychom se mohly opřít. Byly jsme to my, kdo navigoval tribunál, aby našel správný výsledek sporu. Například při definování národnosti investora jsme vycházely z bilaterální smlouvy na ochranu investic (která je tak vágně formulovaná, že můžete tvrdit vlastně cokoliv) a Vídeňské úmluvy o smluvním právu (u které se při interpretaci vychází z předmětu a účelu smlouvy, což poskytuje takřka nekonečný prostor pro fantazii). Podpůrnými argumenty nám byla předchozí rozhodnutí arbitrážních tribunálů (která ovšem nejsou v mezinárodním právu závazná) a autority (o jejichž autoritě musíte nejprve přesvědčit vaše arbitry).

Dělat moot není lehké, to jsem pochopila už dávno. Zvlášť když se při tom snažíte alespoň párkrát týdně zajít na univerzitu, odevzdávat plnění na semináře a nezbláznit se z toho. Na druhou stranu, všechny jsme to braly s ledovým klidem i trochou humoru. Byly jsme si jisté, že vše máme pod kontrolou. Nerozhodil nás ani fakt, že našimi arbitry byly uznávané autority jako prof. Christopher Gibson nebo Diego Brian Gosis.

Myslím si, že mohu mluvit za všechny, když řeknu, že nás FDI nadchl a my si rozšířily znalosti v oblasti investičních arbitráží, kterými by mě jinak nikdy nenapadlo se zabývat. Skvělou odměnou se stal nakonec i samotný kolektiv, který se na pre-mootech i ve Stockholmu sešel. Ráda bych proto všem, kteří si nevěří nebo váhají nad účastí na mezinárodním mootu, chtěla upřímně poradit, aby se přihlásili a alespoň to zkusili. Minimálně budete bohatší o vědomosti a zážitky, co vám už nikdo nevezme.

Autorka: Nikola Honzová