Úsilí, co se vyplatí. To je Lidskoprávní Moot Court

Motivy pro účast v Lidskoprávním Moot Courtu mohou být pro každého různé. V našem případě byly důvodem zájem o problematiku lidských práv a možnost účastnit se takřka jediné soutěže takového druhu v České republice. Zadaný případ zněl možná jednoduše, ale jak jsme později zjistili, pokládal mnoho nesnadných otázek. Meritem sporu byla otázka, zda mají rodiče právo přemístit své dítě do speciální školy, přestože by se mu dle učitelů běžné základní školy dařilo lépe na jeho původní běžné základní škole. Na jedné straně stáli rodiče. Dle nich by syn prospíval na speciální škole, protože se na běžné základní škole potýkal s narážkami na svou romskou etnicitu a posměšky za své špatné známky. Na druhé straně byli učitelé, resp. orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ten měl za to, že nezletilý bude lépe prospívat na běžné základní škole, která mu navíc zajistí lepší budoucnost. Jedna strana soudu předkládala argumenty, proč by měla být omezena rodičovská odpovědnost rodičů. Tedy proč by měl stát zasahovat do rodinných vztahů za účelem ochrany nejlepšího zájmu dítěte. Druhá strana naopak soud přesvědčovala, proč se bude dítěti dařit lépe na speciální škole a proč by takový zásah do rodinného práva byl zásahem neproporcionálním.

Prvotní přípravy

Z pohledu nezúčastněného diváka je moot court pětadvacet minut ústního přednesu každé ze stran sporu před soudci. Z pohledu zúčastněných soutěžících bylo finální ústní kolo moot courtu završením více než pětiměsíční aktivní přípravy. Moot court se skládá z písemného a ústního kola. Každý tým má za úkol připravit písemné podání za obě strany sporu a následně v ústním fakultním, resp. celostátním kole prezentovat své závěry soudu. Soudci účastníky konfrontují s otázkami týkajícími se případu i s právně-teoretickými otázkami, jako např. závazností judikatury Evropského soudu pro lidská práva pro české obecné soudy.

Na samotném počátku příprav jsme se rozdělili na dva dvoučlenné týmy. Každá dvojice měla na starost jednu stranu sporu a toto složení nám vydrželo až do samotného konce soutěže. Tento způsob rozdělení týmu nám umožnil soustředit se pouze na svoji stranu sporu, a tím sestavit promyšlenější a hlubší argumentaci.

V úvodní fázi jsme ve svých dvojicích provedli prvotní rešerši zdrojů, připravili přibližnou osnovu každého z písemných podání a hlavní argumenty. Poté jsme svá zjištění konfrontovali navzájem mezi sebou, díky čemuž jsme již na počátku věděli, na které momenty argumentace se zaměřit. Jedním z rysů moot courtu je absence jednoznačné odpovědi. Tuto skutečnost je nutné si uvědomit a podle toho se zařídit. K případu není efektivní přistupovat tak, že právo zcela jistě stojí na jedné straně, zatímco druhá strana je od počátku ztracená. Tak by totiž jedna strana mohla nabýt dojmu, že jejich právní pozice je silná a nepotřebují se příliš připravovat. Takto podceněná příprava by nemusela u ústního kola obstát ve střetu s otázkami soudců, které mohou být směřovány všelijak.

Za další klíčový moment považujeme tvorbu osnovy. Pokud je písemné podání logicky a systematicky strukturované, velmi to pomůže při přípravě řeči do ústního kola. Vzhledem k tomu, že soudci hodnotí mnoho aspektů písemných, ale i ústních podání, doporučujeme nahlédnout do manuálu hodnocení pro soudce a zaměřit se na tam zmíněné oblasti. Byť se jedná o podání směřované soudu, soudci hodnotí také úroveň rešerše zdrojů, formátování a další.

Ústní kolo

Po odevzdání písemných podání následuje ústní kolo, které vyžaduje stejně, ne-li více příprav než kolo písemné. Ve dvojicích jsme si rozdělili řeč vždy napůl tak, aby každý mluvil před soudci dohromady přibližně 12 minut. Stejně jako v případě písemných podání jsme každý svoji řeč logicky a systematicky strukturovali a postupovali jednotným systémem. Svoji řeč jsme si rozdělili na několik hlavních argumentů, ty tvořily pomyslné úseky. Na úvod každého úseku jsme soudcům sdělili, o čem budeme hovořit, dále jsme prezentovali svůj argument a následně vše shrnuli. To samé jsme udělali na samotném začátku a konci celé naší řeči každého z nás. Tím lze zajistit, že se soudci v řeči neztratí a pochopí sdělení. Je jistě lepší sdělit soudcům méně, ale srozumitelně, než více, ale chaoticky. S tím také souvisí forma řeči. Je nezbytné se vyvarovat dlouhým a složitým souvětím, a naopak veškeré své myšlenky formulovat co nejjednodušeji do prostých vět. Cílem ústního kola je bezprostředně předat soudcům své argumenty, přičemž spíše než zahlcovat soudce zdlouhavým zdůvodňováním, je vhodné se snažit vystihnout podstatu argumentu. Nakonec se nám v celostátním finále osvědčilo si najisto vymezit, co je samotnou podstatou celého sporu a v čem spočívá náš hlavní argument. Díky tomu jsme pak byli schopni reagovat na dotazy soudců, které jsme dopředu neznali.

Co se samotné přípravy na ústní kolo týče, každý si svoji řeč připravoval sám, dle jeho citu a stylu přednesu. Před fakultním kolem v prosinci jsme se mnohokrát naživo sešli s naší koučkou Kamilou Abbasi a trénovali jak samotný projev z pohledu rétoriky, tak jsme se učili reagovat na stresové situace a odpovídat na otázky. Každý z nás byl soudcem toho, kdo zrovna prezentoval svoji řeč, a vymýšlel dotazy, které by mohli potenciálně položit soudci. Finále fakultního kola se nahrávalo, díky čemuž jsme identifikovali chyby v přednesu každého z nás, a tím se jich poté v celostátním finále vyvarovali.

Zkušenost

Díky moot courtu jsme měli příležitost vyzkoušet si aplikaci našich právních znalostí – dá se říct – v praxi. Všichni jsme si procvičili argumentační a rétorické dovednosti a dostalo se nám velmi cenných rad od zkušených odborníků. Moot court je ale také skvělou socializační příležitostí, díky které každý z nás mohl strávit mnoho času s lidmi se stejným zájmem o právo.

Účast v moot courtu můžeme všem studentům, kteří se zajímají o lidská práva jen doporučit. I když člověk do soutěže musí investovat hodně času a úsilí, všechno se mu mnohonásobně vrátí a nakonec si odnese spoustu cenných zkušeností do své budoucí praxe.