Veřejnoprávní média v Evropě a jejich význam pro právo, společnost a demokracii

BBC, stárnoucí průkopník z Británie

„Muži a ženy, kteří jsou tak odříznutí sněhem, pouští nebo mořem, že k nim mohou doléhat pouze hlasy ze vzduchu,“ [1] charakterizoval skrze osudy občanů v roce 1932 BBC Empire Service[2] král Jiří V. Kromě vzletných definic existují také ty krátké a úderné; právě tímto směrem se vydal John Reith, první generální ředitel BBC a otec konceptu veřejnoprávních médií, který zformuloval myšlenku hlavního poslání veřejnoprávního média: „informovat, vzdělávat a bavit“.[3]

BBC, architekt a vlajková loď zmiňovaných organizací, je nejstarším médiem svého typu.[4] V evropském kontextu slouží jako předobraz pro to, jak by mělo veřejnoprávní médium vypadat. Podle pravidelného oficiálního měření mezinárodního publika osloví všechny služby BBC bezmála půl miliardy lidí týdně, což z ní činí největší médium veřejné služby na světě z pohledu dosahu a vlivu.[5] Přesah BBC za hranice Spojeného království je pochopitelně způsoben její historií, tradicí a jazykem.

Podle výroční zprávy dále zaměstnává až 22 000 lidí a hospodaří zhruba se 160 miliardami korun ročně. BBC se věnuje nespočtu aktivit a poskytuje celou řadu služeb, mj. hovoříme o zpravodajství, kreativní a dokumentární tvorbě, vlastních symfonických orchestrech, sportu či vzdělávání dětí i dospělých.[6] Za zmínku stojí také již výše uvedený BBC World Service, jehož posláním je vysílání za hranicemi Spojeného království. V současné době vysílají stanice až ve 45 jazycích a pokrývají regiony z celého světa.[7]

Financování tohoto britského veřejnoprávního giganta je tvořeno koncesionářskými poplatky přibližně ze 70 %, zbytek prostředků přináší příjmy z komerční činnosti a vládní granty. Tyto granty slouží především k financování BBC World Service, jehož vysílání není primárně určeno občanům Spojeného království, a forma dotací z koncesionářských poplatků by tedy nedávala smysl.[8] [9]

Debatám o změně modelu financování se ale nevyhýbá ani médium takového významu jako právě BBC. Nynější generální ředitel, Matt Brittin, totiž avizoval, že je podle něj současný systém „včerejší“ ve smyslu zastaralý a nefunkční. Nejzásadnějším problémem je dle Brittina neschopnost efektivně vymáhat platby od všech občanů. Tvrdí, že by iniciativa měla pokračovat tímto směrem, ale že rozumnějším řešením do budoucna je celková reforma systému, kdy by koncesionářský příspěvek museli platit všichni.[10]

V kontroverzní diskusi nechyběl ani dokola omílaný návrh modelu dobrovolného příspěvku na bázi předplatného, a právě tyto podněty se objevují také v českém mediálním prostoru. Vedoucí složky BBC argumentují tvrzením, že po této změně by veřejnoprávní médium přestalo být tím, čím ho známe. „Zrušily by se pořady, které generují menší zisk, některé důležité složky by bylo velmi náročné financovat (pozn. aut. např. výše zmiňované vzdělávací pořady pro děti). Přestali bychom být univerzální, vlastně bychom přestali být tou BBC, jakou známe.“[11]

Skandinávský model, ideální systém nebo specifikum národů

Severské země jsou v kontextu médií veřejné služby jedinečné zejména díky svému přístupu. Pro začátek je stěžejní zmínit, že sociologické a politologické teorie řadí tyto země do tzv. Media Welfare States. Tyto státy operují s médii a informacemi jako s veřejným statkem a základním občanským právem, nahlížejí tak na ně stejně jako např. na školství či zdravotnictví.[12]

Pionýrem změny modelu financování se v roce 2013 stalo Finsko se svou Yleisradio Oy. Místo koncesionářských poplatků přešla země na systém speciální daně, kterou platí každý člověk. Výše této daně se pak odvíjí od výše příjmu s pevně stanoveným stropem (328 korun měsíčně).[13] V roce 2019 následovalo Švédsko,[14] rok později pak také Norsko.[15] Tento model řeší problematiku nedostatečného vymáhání koncesionářských poplatků a do systému vnáší také často avizovanou rovnost občanů při dotování veřejnoprávních médií.

Obavy z politického ovlivňování výše této daně jsou pak minimální díky již zmiňovanému specifickému přístupu těchto zemí k médiím. Ve Švédsku a Norsku se stanovují rozpočtová období na delší dobu, zpravidla 4 až 8 let.[16] [17] Finsko má zas zvláštní parlamentní radu, v níž jsou zastoupeny strany koaliční i opoziční, ke změně se tedy vyžaduje celoparlamentní konsensus.[18] Samozřejmě tato opatření s sebou přinášejí svá vlastní rizika, systém se sice zdá být velmi stabilní,  je ale zároveň velmi rigidní.

Stejně jako Finsko, přešlo na systém speciální daně v roce 2022 také Dánsko, podoba daně se ale liší a je pro všechny rovná.[19] I zde pak fungují dlouholeté rozpočtové smlouvy s cílem chránit před svévolnými škrty politiků.[20] Island zavedl speciální daň již v roce 2009 jako odpověď na finanční krizi, jež postihla celou zemi. Na rozdíl od svých severských sousedů tyto prostředky ale neoddělil od státního rozpočtu a peníze mířily rovnou do státní pokladny. Rok co rok tedy mohl islandský parlament rozhodovat o jejich následné alokaci, což stálo tamní veřejnoprávní médium nezávislost. Následující roky pak trávila země opravou svého systému a dnes již funguje podobně jako Dánsko.[21]

Samozřejmě ani tyto na první pohled solidně stavěné systémy nejsou dokonalé - ať už je to rigidita dlouholetých smluv a dalších stabilizačních mechanismů, boj levice a pravice o rovnou nebo progresivní daň, či politické diskuse na konci víceletého rozpočtového období.

Německo, střet ústavnosti a nákladnosti

Veřejnoprávní média v Německu hospodaří s nejvyšším rozpočtem nejen v Evropě, ale i na celém světě. Tato skutečnost je dána výší koncesionářského poplatku, jenž činí zhruba 444 korun měsíčně, a také jeho téměř stoprocentní vymahatelností. Příspěvek platí každá domácnost, díky tomu tak německá média veřejné služby hospodaří s neuvěřitelnými 215 miliardami korun ročně.[22]

O výši ročního rozpočtu rozhoduje autonomní komise KEF, čímž garantuje finanční nezávislost na státu a politice.[23] Zemské sněmy sice pak návrhy KEFu schvalují, jenže odmítnout je mohou jen ze závažných důvodů. Při potenciálním odmítnutí vstupuje do hry Spolkový ústavní soud, který se v minulosti v mnoha situacích pasoval do role strážce a garanta těchto služeb.[24]

Podle průzkumů veřejného mínění považuje přes 60 % Němců poplatek za příliš vysoký. Nemalá část německých občanů si dokonce přeje, aby byl poplatek zcela zrušen. V kontextu těchto diskusí se používá také termín „Zwangsbeitrag“, který značí státem stanovené poplatky, které jste ze zákona povinni platit, nehledě na to, zda dané služby používáte či nikoli.[25]

Podle řady mediálních odborníků i právníků systém směřuje ke kompromisu v podobě zmrazení výše poplatků, což způsobí postupné faktické snižování rozpočtu z důvodu inflace. I přesto ale KEF doporučuje příspěvek zvýšit o zhruba 60 centů měsíčně.[26]Spolkový ústavní soud by s největší pravděpodobností stál za veřejnoprávními médii, ač musí nutně zvážit již tak závažnou frustraci veřejnosti.[27]

Slovensko a Maďarsko, rozklad rukou autoritářů

V roce 2010 se do čela Maďarska dostal Viktor Orbán se svou stranou Fidesz, v parlamentu získali dvoutřetinovou většinu a jako jeden z prvních kroků nového kabinetu byla reforma mediálního trhu. Po zrušení koncesionářských poplatků následovalo sloučení televize, rozhlasu a tiskové agentury pod státní mediální skupinu MTVA. Financování MTVA bylo zcela napojeno na státní rozpočet, parlament měl tak každoročně vliv na výši rozpočtu těchto služeb.[28]

Nejen financování, ale také zřízení mediální rady, dohlížecího orgánu nad všemi médii, přispělo k ovládnutí mediálního prostoru státem. Úředníci zde byli voleni dvoutřetinovou většinou v parlamentu a mohli ovlivňovat obsah vysílání médii veřejné služby. Fungování tohoto úřadu se dočkalo velké vlny kritiky zejména kvůli svému napojení na Orbánovu garnituru.[29]

Odborně se tento proces nazývá Media Capture. Jde o stav, kdy stát plně ovládne média veřejné služby a promění je ve své nástroje. Z veřejnoprávního média se stal propagátor a hlásná trouba Orbánovy vlády. Na veřejnost dokonce unikly nahrávky nadřízených redaktorů, v nichž ukládají svým podřízeným pokyny, o čem psát.[30] Několik zaměstnanců uvedlo, že měli zakázáno používat slovo „uprchlík“ a místo něj vždy, i když byl status uprchlíka udělen, o osobě psát jako o „migrantovi“. Omezování svobody slova se dále týkalo témat týkajících se LGBT problematiky nebo změny klimatu.[31]

Nynější Maďarsko se ale po 16 letech Orbánovy vlády vrací zpět do normálu. Nový premiér, Péter Magyar, začal s okamžitým rozpuštěním MTVA a založením samostatných a autonomních entit. Dále se zavádějí systémové změny sloužící jako pojistky proti navrácení původního řádu, např. volba ředitelů skrze transparentní konkurzy nebo zavedení paritní nezávislé rady jako dozorčího orgánu. Tím nejviditelnějším okamžikem, který rozdělil dvě různá období, je 7. červenec tohoto roku, kdy kanál M1 odvysílal černý podklad s textem: „Veřejnoprávní média nesmějí lhát. Omlouváme se, že jsme to po dlouhá léta přesto dělali.“[32] [33]

Zatímco v Maďarsku se na rozvrat veřejnoprávních médií díváme retrospektivně, Slovensko nám nabízí živý přenos. Příběh začal teprve v roce 2022, kdy slovenská vláda schválila zrušení koncesionářských poplatků od roku 2023.[34] Vláda slíbila, že výpadek peněz plně nahradí stálou sumou 0,17 % HDP. Ve stejném roce se ale po volbách opětovně dostal do čela Slovenska Robert Fico a jeho vláda sumu snížila na 0,12 % HDP.[35]

Finanční tlak ale Ficově vládě nestačil, k prvnímu červenci roku 2024 proto ministerstvo kultury připravilo nový zákon, který celou RTVS zrušil, a namísto ní ustanovil novou instituci STVR. Tento krok zajistil vládě možnost bez právních překážek odvolat ředitele televize, mandát navíc zanikl také celé dozorčí radě. Vládě se tak otevřela cesta k obměně lidí na klíčových pozicích. Vznikl dokonce také nový kontrolní orgán, Rada STVR, do něhož volí ministerstvo kultury téměř polovinu členů.[36] Mezi pravomoci Rady patří mj. odvolání ředitele STVR bez udání důvodů,[37] což dává vládě přímou možnost kontrolovat vysílání televize a rozhlasu.

Význam pro Českou republiku

Současná situace v Česku může připomínat začátek další kapitoly tohoto článku. Vládní garnitura v čele s premiérem Andrejem Babišem a ministrem kultury Otou Klempířem se chystá k příštímu roku zrušit koncesionářské poplatky a změnit tak financování České televize a Českého rozhlasu. Peníze budou do veřejnoprávních médií putovat rovnou ze státního rozpočtu a celková suma, s níž se bude hospodařit, se sníží. Opoziční politici hovoří o omezení nezávislosti a o paralele s Ficem či Orbánem.[38]

Odmítavý postoj zaujali také odborníci a lidé z branže. Syndikát novinářů ČR krok vlády kritizuje s tím, že podle něj porušuje Evropský akt o svobodě médií. Alarmujícím také shledává lhostejný postoj ke garanci nezávislosti a současnou situaci srovnává se sousedním Slovenskem a Maďarskem.[39] Kromě odborné veřejnosti proti zákonu protestují také samotní zaměstnanci ČT a ČRo. 22. 6. 2026 dokonce proběhla výstražná stávka, vysílalo se v omezeném rozsahu a pracovníci během přenosu informovali o pozadí a důvodech stávky. Před studii a budovami se také scházeli lidé vyjadřující svůj nesouhlas.[40]

Velmi varující je naprostá absence diskuse ohledně záruk či pojistek nezávislosti a autonomie. Sám ministr kultury Klempíř, který ještě na konci minulého roku avizoval, že Motoristé poplatky rušit nechtějí, po jednání s prezidentem Pavlem tvrdil, že existuje více forem financování a že podle něj je jednou z možností právě výše uvedený skandinávský model.[41] Premiér Babiš pak ve svém příspěvku na sociální síti X oznámil, že financování jeho vláda nastaví z rozpočtu tak, jako je to ve Švédsku, Dánsku, Belgii a v dalších 14 zemích EU.[42] Dodnes však nepadla jediná zmínka o garancích, jež by připomínaly jakýkoli ze systémů v jiných evropských zemích.

Česká republika stojí na pomyslném rozcestí. Jak je z výše zmíněného zřejmé, ne každá změna financování je pokus politiků o rozvrat. To, zda se jedná o reformu či postupnou erozi mediálního trhu nerozhoduje systém vybírání peněz, nýbrž existence pevných právních záruk. Současná situace však připomíná spíše scénáře destrukce médií veřejné služby rukou autoritářů v sousedních zemích než pozvolnou přeměnu v jiný model s cílem jej zefektivnit a zmodernizovat. Je proto nutné si klást otázky, odkud pramení motivace činit takové kroky a jak bude fungování médií reálně fungovat po případných změnách.

Úvodní foto: Česká televize reportující události před vilou Tugendhat. Foto: Přenosový vůz České televize před vilou Tugendhat v Brně, odkaz, Ben Skála, Benfoto, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

[1] KING GEORGE V. HM King George V — The first ever Royal Christmas Message (Written by Rudyard Kipling) - 1932 [online video]. YouTube, 3. 5. 2014 [cit. 24. 7. 2026]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Bf30P_PbcZo

[2] dnes BBC World Service

[3] No need to change BBC’s mission to „inform, educate and entertain“ - Committees - UK Parliament. In: [cit. 24.07.2026]. Dostupné z: https://committees.parliament.uk/committee/170/communications-committee/news/93824/bbc-charter-review-report-published/

[4] BRITANNICA, The Editors of Encyclopaedia. British Broadcasting Corporation (BBC) | Britannica Money. In: Encyclopedia Britannica [online]. 24. 7. 2026 [cit. 24.07.2026]. Dostupné z: https://www.britannica.com/money/British-Broadcasting-Corporation

[5] BBC Annual Report & Accounts 2024/25 [online] [cit. 24.07.2026]. Dostupné z: https://www.bbc.co.uk/aboutthebbc/documents/bbc-annual-report-and-accounts-24-25.pdf

[6] Ibid.

[7] Global news services. In: [cit. 24.07.2026]. Dostupné z: https://www.bbc.co.uk/aboutthebbc/whatwedo/worldservice/

[8] BBC Annual Report & Accounts 2024/25.

[9] BBC World Service: Government to increase funding by £33m over next three years. In: . 18. 3. 2026 [cit. 24.07.2026]. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/articles/cn0z0k7wdleo

[10] Licence fee is „yesterday’s model“, says new BBC director general Matt Brittin. In: . 8. 7. 2026 [cit. 24.07.2026]. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/articles/c20yjjm7n87o

[11] Ibid.

[12] The Media Welfare State: Nordic Media in the Digital Era. In: JSTOR [online] [cit. 24.07.2026]. Dostupné z: https://www.jstor.org/content/oa_book_monograph/j.ctv65swsg

[13] Yle’s finances. In: About Yle [online]. 26. 5. 2026 [cit. 24.07.2026]. Dostupné z: https://yle.fi/a/20-10009541

[14] Public service fee. In: [cit. 24.07.2026]. Dostupné z: https://www.skatteverket.se/servicelankar/otherlanguages/englishengelska/individualsandemployees/livinginsweden/publicservicefee.4.676f4884175c97df4193041.html

[15] JANERIK. Understanding the Norwegian TV and Radio License (NRK-avgift) [online]. 2026 [cit. 24.07.2026]. Dostupné z: https://nlsnorwayrelocation.no/understanding-the-norwegian-tv-and-radio-license-nrk-avgift/

[16] GUTHUS, Gudbrand. Norway: More independence and predictability in media support cases [online]. IRIS Merlin: European Audiovisual Observatory, 2021 [cit. 24. 7. 2026]. Dostupné z: https://merlin.obs.coe.int/article/9063

[17] K_PORT. Changing times for public media funding [online]. 2019 [cit. 24.07.2026]. Dostupné z: https://www.publicmediaalliance.org/changing-times-for-public-media-funding/

[18] Yle’s organisation. In: About Yle [online]. 1. 6. 2026 [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://yle.fi/a/20-10009547

[19] The abolition of the media licence contributes to digital-ready legislation. In: [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://en.digst.dk/digital-transformation/digital-ready-legislation/guidances-and-tools/examples-of-digital-ready-legislation/example-6/

[20] TERESE FOGED. New Bill for appointment of members to the board of directors of the Danish Broadcasting Corporation. [online]. 2025. Dostupné z: https://merlin.obs.coe.int/article/10266

[21] JÓHANNSDÓTTIR, Valgerður a Jón Gunnar ÓLAFSSON. The Icelandic news media in times of crisis and change. Icelandic Review of Politics & Administration. 2018, roč. 14, č. 1. DOI: 10.13177/irpa.a.2018.14.1.9

[22] Poplatek za vysílání. In: [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://www.rundfunkbeitrag.de; Domovská stránka. Komise pro stanovení finančních požadavků vysílacích organizací. In: [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://kef-online.de/

[23] Domovská stránka. Komise pro stanovení finančních požadavků vysílacích organizací.

[24] Order of 20 July 2021. In: [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://www.bundesverfassungsgericht.de/SharedDocs/Entscheidungen/EN/2021/07/rs20210720_1bvr275620en.html

[25] Umfrage zeigt überraschenden Trend: ARD und ZDF unter Druck – oder doch nicht? In: t-online [online]. 28. 6. 2026 [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://www.t-online.de/unterhaltung/tv/id_101314342/ard-zdf-und-rundfunkbeitrag-umfrage-zeigt-ueberraschenden-trend.html

[26] PION, Charlotte. ZDF lodges constitutional complaint [online]. 2024 [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://www.publicmediaalliance.org/zdf-lodges-constitutional-complaint/; RHEINLAND-PFALZ, K. E. F. KEF empfiehlt Anhebung des Rundfunkbeitrags auf 18,94 €. In: . 23. 2. 2024 [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://kef-online.de/presse/detail/kef-empfiehlt-anhebung-des-rundfunkbeitrags-auf-1894-eur

[27] SEHL, Annika. Funding of Public Service Media in Germany. The Political Quarterly. 2024, roč. 95, č. 1. DOI: 10.1111/1467-923X.13370

[28] MÁRIA VÁSÁRHELYI. The Takeover and Colonization of the Hungarian Media - Aspen Institute Central Europe [online]. 2017 [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://www.aspeninstitutece.org/article/2017/the-takeover-and-colonization-of-the-hungarian-media/

[29] MASQUELIER-PAGE, Alice. How Hungary’s Orbán uses control of the media to escape scrutiny and keep the public in the dark [online]. 2024 [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://www.ap.org/news-highlights/spotlights/2024/how-hungarys-orban-uses-control-of-the-media-to-escape-scrutiny-and-keep-the-public-in-the-dark/

[30] KELLER-ALANT, Akos. How Hungary’s State News Agency Whitewashes The News: An RFE/RL Investigation. Radio Free Europe/Radio Liberty [online]. 18:22:01Z [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://www.rferl.org/a/how-hungary-state-news-agency-whitewashes-news-rferl-investigation/30984420.html

[31] KELLER-ALANT, Akos. Twisting The Truth? How Editors Manipulate News Coverage At Hungary’s State Broadcaster. Radio Free Europe/Radio Liberty [online]. 16:28:23Z [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://www.rferl.org/a/twisting-the-truth-how-editors-manipulate-news-coverage-at-hungary-s-state-broadcaster/30949003.html

[32] Hungary’s public news broadcasts halted in bid to scrap Orban-era propaganda. In: . 7. 7. 2026 [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/articles/cgevwq1pndgo

[33] FILIP HARZER. „Omlouváme se, že jsme lhali.“ Dlouho očekávaný den D v Maďarsku nastal - Seznam Zprávy. In: . 8. 7. 2026 [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-stredni-evropa-cerna-obrazovka-misto-zprav-jak-v-madarsku-vypnuli-propagandu-310444

[34] Uhrady RTVS. In: [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://uhrady.stvr.sk/

[35] LISÁ, Anežka. Príspevok pre RTVS chce vláda znížiť. Po novom by mal mať výšku 0,12 percenta HDP [online]. 2023 [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://spravy.stvr.sk/2023/12/prispevok-pre-rtvs-chce-vlada-znizit-po-novom-by-mal-mat-vysku-012-percenta-hdp/

[36] Veřejnoprávní RTVS nahradí Slovenská televize a rozhlas. Na Slovensku vstoupil v platnost nový zákon. In: iROZHLAS [online]. 1. 7. 2024 [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/verejnopravni-rtvs-nahradi-slovenska-televize-a-rozhlas-na-slovensku-vstoupil-v_2407010817_adn

[37] Slovenská televízia a rozhlas - STVR. In: [cit. 25.07.2026]. Dostupné z: https://www.stvr.org/rada-stvr/o-rade-stvr

[38] VAŠINOVÁ, ČTK, Jolana. Vláda schválila novelu, která ruší poplatky za veřejnoprávní média. In: [cit. 30.07.2026]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/vlada-bude-jednat-o-zruseni-televiznich-a-rozhlasovych-poplatku-374579

[39] Syndikát novinářů ČR k vládnímu návrhu financování veřejnoprávních médií [online] [cit. 30.07.2026]. Dostupné z: https://www.syndikat-novinaru.cz/aktuality/syndikat-novinaru-cr-k-vladnimu-navrhu-financovani-verejnopravnich-medii/

[40] SMRKOVSKÝ, ČTK, Lukáš. V České televizi a Českém rozhlase se stávkovalo kvůli financování. In: [cit. 30.07.2026]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/v-ceske-televizi-a-ceskem-rozhlase-zacala-jednodenni-stavka-kvuli-financovani-374814

[41] MARTIN.HAMPEJS. Konec poplatků za ČT? Klempíř navrhuje skandinávský model. In: publico.cz [online]. 8. 12. 2025 [cit. 30.07.2026]. Dostupné z: https://publico.cz/cesko/klempir-pavel-ministr-ct-poplatky

[42] ANDREJ BABIŠ [@ANDREJBABIS]. Pokud budeme ve vládě, koncesionářské poplatky ZRUŠÍME. Financování veřejnoprávních médií nastavíme z rozpočtu tak, jako je to ve Švédsku, Dánsku, Belgii a v dalších 14 zemích EU. [online]. 2024 [cit. 30.07.2026]. Dostupné z: https://x.com/AndrejBabis/status/1866488513283428668