Report světové situace lidských práv ze 49. zasedání Rady pro lidská práva: Někde je lépe, jinde ochrana stagnuje

Ve dnech 28. března až 1. dubna 2022 proběhlo 49. zasedání Rady pro lidská práva OSN v Ženevě, jíž se autor článku zúčastnil jako stážista u Stálé mise ČR při OSN a ostatních mezinárodních organizací v Ženevě. Slovy vedoucího stáže se jedná o „politickou olympiádu“, která se koná vždy třikrát do roka, bude tedy následovat hned další 50. zasedání v červnu 2022. Právě dovršené zasedání bylo poznamenáno válkou na Ukrajině, která propukla 24. února. Rada pro lidská práva OSN (dále také jen „RLP“) se však nesoustředí jenom na dění v Evropě, ale na jejím programu je rozličná agenda celého světa.

Krátce o Radě pro lidská práva. Vyloučení Ruska

Rada pro lidská práva[1] (angl. Human Rights Council) je mezivládní orgán OSN odpovědný za posilování, podporu a ochranu lidských práv po celém světě. Komplexně řeší porušování lidských práv (politických, občanských, kulturních, sociálních i ekonomických) a vydává doporučení pro státy. RLP nahradila dřívější Komisi pro lidská práva OSN a byla ustavena 15. března 2006 rezolucí č. A/RES/60/251. RLP však nachází svůj právní základ v Chartě OSN, Univerzální deklaraci lidských práv, Vídeňské deklaraci, Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, Mezinárodním paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech. Samotná rada je složena z pozorovatelských států a 47 členů rady, kteří jsou voleni Valným shromážděním OSN. Členové jsou rozřazeni do 5 skupin: Africké státy (13 členů), Asijsko-pacifické státy (13 členů), Státy latinské Ameriky a Karibiku (8 členů), státy západní Evropy (7 členů) a státy východní Evropy (6 členů). V poslední skupině je také Česká republika a to z pragmatického důvodu – je jednodušší prosadit svou kandidaturu u ostatních států, pokud je vaším soupeřem do RLP například Bělorusko.

Členové rady jsou voleni vždy na 3 roky, rozhodují a přijímají rezoluce, hlasují a mají přednostní právo vystupovat na jednotlivých setkáních RLP. Stávající členové RLP jsou: Argentina, Arménie, Benin, Bolívie, Brazílie, Kamerun, Čína, Pobřeží slonoviny, Kuba, Eritrea, Finsko, Francie, Gabon, Gambie, Německo, Honduras, Indie, Indonésie, Japonsko, Kazachstán, Libye, Litva, Lucembursko, Malawi, Malajsie, Marshallovy ostrovy, Mauritánie, Mexiko, Černá Hora, Namibie, Nepál, Nizozemsko, Pákistán, Paraguay, Polsko, Katar, Jižní Korea, Senegal, Somálsko, Súdán, Ukrajina, Spojené arabské emiráty, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Spojené státy americké, Uzbekistán, Venezuela.[2]

Bylo jím i Rusko, jenomže to bylo vyloučeno během 49. zasedání RLP v reakci na útočnou válku a vážná porušení lidských práv.[3] Jedná se o bezprecedentní historický akt. Na Valném shromáždění OSN hlasovali proti vyloučení Ruska jeho tradiční spojenci i státy, které mají „máslo na hlavě“ a nechtějí, aby se založil politický precedent, konkrétně Alžírsko, Bělorusko, Bolívie, Burundi, Středoafrická republika, Írán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Laos, Mali, Nikaragua, Sýrie, Tádžikistán, Uzbekistán, Vietnam a Zimbabwe.

Valná většina aktů, jakým bylo např. vyloučení Ruska, je RLP přijímána formou rezolucí či jiných dokumentů. Samotná RLP spolupracuje také se zvláštními mechanismy OSN (ty, které nejsou založeny přímo smlouvami). U RLP můžeme také nalézt velice důležitý Úřad Vysoké komisařky pro lidská práva OSN (Michelle Bachelet), zvláštní zpravodaje pro jednotlivá témata či státy, vyšetřovací komise, zjišťovací mise, monitorovací mise.

Stručné shrnutí programu RLP

Každé zasedání RLP má svůj program shrnut v 10 bodech. Jedná se o následující: organizační a procedurální záležitosti, segment na vysoké úrovni; každoroční zpráva Vysoké komisařky pro lidská práva a zprávy Úřadu generálního tajemníka; ochrana a podpora všech lidských práv, včetně práva na rozvoj; lidskoprávní situace, které vyžadují pozornost Rady; lidskoprávní orgány a mechanismy; univerzální periodický přezkum; lidskoprávní situace v Palestině a jiných okupovaných arabských územích; sledování implementace Vídeňské deklarace a programu akce; rasismus, rasová diskriminace, xenofobie a další formy netolerance, sledování implementace Durbanské deklarace a programu akce; Technická asistence a posilování kapacit.

ikaragua se potýká s vážnými porušeními politických i občanských práv, zejména vážnými zásahy do lidských práv domorodého obyvatelstva nebo nedostatkem odpovědnosti pachatelů. Mezi porušení patří svévolná zadržování osob, vykonstruované politické procesy, činy násilí a zastrašování, represe i potlačování občanské společnosti.[6]

Súdánem otřásl 25. října 2021 převrat, který uvrhl zemi do krize. Jsou potvrzena vážná porušení lidských práv. Státem otřásá humanitární krize, ozbrojený konflikt, nepokoje, tvrdé represe, omezování občanské společnosti i médií, případy sexuálního násilí (zejm. znásilnění, skupinová znásilnění a další formy násilí zaměřené na ženy a dívky).[7]

Afghánistán se během nadvlády Talibánu přeměnil v náboženskou diktaturu, s čímž souvisí omezování, porušování i zásahy do lidských práv. Zvláště ohroženou skupinou jsou dívky a ženy, kterým je odpíráno právo na vzdělání, práci, občanská a politická práva, jakož i jejich reprodukční a sexuální práva. Zemí zmítají ozbrojené boje mezi Talibánem a jinými teroristickými hnutími, etnické násilí a tvrdé represe. Zároveň stát zažívá nejhorší humanitární a ekonomickou krizi 21. století. Velkým problémem jsou práva dětí. Zástupci exilové afghánské vlády stále orodují za silné sankce i tvrdý zásah proti Talibánu. Diplomatická mise Talibánu stále nemá licenci vystupovat na RLP.[8]

Etiopie je jedna ze zemí, jejíž vláda spolupracuje s vyšetřovacími mechanismy i Úřadem Vysoké komisařky, ovšem tamní lidskoprávní situaci se nadále nedaří zlepšit. Vyjma ekonomickou a humanitární krizi zemi postihují pokračující boje s ozbrojenými povstalci zejména v oblasti Tigraj. Obě strany boje používají celou škálu zbraní, nálety i cílené násilí proti civilnímu obyvatelstvu. Země se potýká také se silnou vlnou sexuálního násilí (jen během jednoho měsíce došlo k 306 případům znásilnění, s malým počtem znásilnění mužů). Skupiny cílí na školy či nemocnice (Amhara a Afar regiony). Kriticky zasažená je civilní infrastruktura. Nedaří se zkrotit ani humanitární krizi.[9]

Bělorusko a jeho vláda diktátora Lukašenka tvrdě potlačuje občanská a politická práva, jakož i občanskou společnost. Skupina expertů na Bělorusko, spolupracující s Úřadem Vysoké komisařky, navíc zjistila rozsáhlá porušování lidských práv zadržených politických vězňů, mučení, trýznění, nelidské zacházení i další. Vláda tvrdě potlačuje všechny protivládní protesty. Mezi 13 500 zadrženými je dokonce 700 dětí. Navíc je Bělorusko zataženo také do ruské agrese vůči Ukrajině.[10]

Írán se po islámské revoluci ocitl v tvrdém náboženském režimu. Islámské revoluční gardy postupně ovládají veškerá veřejná stanoviště a dochází k silným represím občanské společnosti. Napříč silnému feministickému hnutí žen a dívek se nedaří zlepšit jejich lidskoprávní situaci a lze očekávat další vlnu represí. Masové protesty proti loňským volbám jen posílily již tak tvrdé zásahy proti demonstrantům.[11]

Venezuela je jedna ze zemí, která kritizuje RLP, neboť je na ni cílena celá řada rezolucí i mechanismů. U moci se stále drží socialistický prezident Maduro v čele se svojí vládou (po vzoru Hugo Cháveze). Země se nadále potýká s rozsáhlou ekonomickou krizí. Dochází k tvrdým represím občanské společnosti. Úřad Vysoké komisařky však zaznamenal mírná zlepšení v oblasti justice i spolupráce s mezinárodními mechanismy. Stále však dochází ke svévolnému zadržování lidí.[12]

Jižní Súdán je další ze zemí, která je na cestě k reformám i zlepšení. Stále se objevují vážná porušování lidských práv, zejména v oblastech Tambury ve státě Západní Equatorie. Stabilitu v zemi nadále ohrožují ozbrojené konflikty, lokální povstání i humanitární krize. Vláda však spolupracuje s mezinárodními orgány a svítá tedy naděje.[13]

Sýrie byla navštívena nezávislou mezinárodní vyšetřovací komisí. „Peklo na zemi“, k němuž Sýrie bývá přirovnávána, je zmítané válkou, vážnými porušeními lidských práv, humanitární krizí, ekonomickou krizí, vylidněním, rozsáhlou migrací. Zemi v tento moment již takřka není pomoci. Ta nejhorší porušení lidských práv, která si lze představit, jsou dokumentována u všech stran konfliktu – od rozsáhlých použití zahraničních bojovníků, mučení, tvrdé represe občanské společnosti až po válečné zločiny.[14]

Myanmar (Burma) je země, ve které před rokem převzala vládu vojenská junta, která tak chtěla zabránit demokratickým reformám. Podezření z genocidy a násilného vystěhování, které vyústily v jednu z nejhorších migračních krizí etnické skupiny Rohingyů (muslimů) do Bangladéše a dalších hostitelských zemí, dokreslují obrázek jedné z nejhorších lidskoprávních situací v 21. století. Krizi se dlouhodobě nedaří řešit ani za spolupráce s regionálními mezinárodními mechanismy (Asociace jihovýchodních asijských států) a vojenská junta nyní otevřeně bojuje s povstaleckými skupinami takřka ve všech okrajových provinciích a regionech. Obě strany se dopouštějí vážných porušení lidských práv, násilností. Vše ústí v pokračující humanitární krizi, které čelí více než 14 milionů lidí v zemi.[15]

KLDR je tradičně monitorovaná země, kde dochází k systematickým porušováním lidských práv. Zde asi není třeba uvádět žádných dalších informací, valná většina čtenářů je jistě více než dobře obeznámena s aktuální situací i vývojem (nulovým). KLDR nadále vystupuje na RLP, odmítá veškerá obvinění a kritizuje RLP z neobjektivnosti, stranění, politizaci. V tomto přístupu drží koalici s Čínou, Venezuelou, Eritreou, Kubou nebo například Ruskem.[16]

Demokratická republika Kongo patří nadále mezi složité, nelepšící se a kriticky zasažené státy. Zemí zmítají nepokoje, ozbrojené lokální konflikty, rozsáhlé násilnosti i porušování lidských práv, chaos a zmar. Za jediný rok 2021 zdokumentovala OSN detailně více než 7 000 případů vážných porušení lidských práv. Celá řada měst je ve stavu obléhání, v zemi působí žoldnéřské skupiny (mimo jiné také ruská polostátní Wagnerova skupina). Zemí zmítá jedna z nejhorších humanitárních krizí 21. století.

Kambodža je zemí rozsáhlých opatření a tvrdých represí vůči všem pod rouškou covid-19 opatření. V zemi dochází k „demokratickým“ reformám, které jsou však provázeny rozsáhlými represemi politické opozice i svévolným zadržováním, masovými politickými procesy a nelepšící se politickou situací.[17]

Středoafrická republika má historii krvavých konfliktů. Byť se objevují případy zlepšení, pokračující ozbrojený konflikt mezi jednotlivými aktéry uvnitř státu generuje stále více než dosti závažných porušení lidských práv. Za poslední tři měsíce roku 2021 bylo detailně zdokumentováno více než takových 363 hrubých porušení.[18]

Libye je stále zmítána politickou nestabilitou i tvrdými represemi spolu s vážnými porušeními lidských práv. Většina z nich se týká demokratických reforem a integrity volebního procesu – zastrašování aktivistů, útoky na justici, masová porušování práv zvláště zranitelných skupin (migranti, ženy, zadržení). Zjišťovací mise odhalila také několik tajných věznic. Zvláště špatná situace je v detenčních centrech. Země se potýká s rozsáhlým problémem ilegálních převozců a pašeráků osob.

Ukrajina byla zařazena na program jako mimořádný bod urgentní debaty. Ostře sledovaná část zasedání rozdělila RLP na podpůrce Ukrajiny a podpůrce Ruska či alespoň tichou skupinu států, které vyzývaly obě strany k míru. RLP nakonec silně odsoudila ruskou agresi a vyzvala k ukončení cílení na civilisty, civilní infrastrukturu, k přístupu vyšetřovacích mechanismů i sběru důkazů pro budoucí řízení před mezinárodním trestním soudem a jinými mezinárodními soudními orgány. Historická rezoluce A/HRC/RES/49/1 o lidskoprávní situaci na Ukrajině způsobená ruskou agresí byla podpořena členskými státy EU, US a jejich spojenci. Státy jako Čína nebo Venezuela, Kuba či další, které obvykle ostře a kriticky vystupují proti rezolucím cílícím na určité země, se překvapivě zdržely hlasování. Proti rezoluci hlasovalo jedině Rusko (ještě jako člen RLP) a Eritrea (diktátorský režim).

Byť se může zdát, že situace ve zmiňovaných zemích je více než špatná, nic není černobílé. V některých oblastech existují mírná zlepšení. Vše je podmíněno politickou vůlí a podporou. Bezesporu je ostudou být zemí, na kterou se musí zaměřovat RLP. A je pravdou, že RLP ani OSN samotné nemohou přímo zachraňovat životy – na první pohled se tak může zdát, že jsou veškeré její činnosti zbytečné či neúčinné. Reálně však nelze být dále od pravdy. Spousta práce a činností, které OSN dělá a kterou nelze vidět na první pohled, je mnohdy kritická a pomáhá státům zlepšovat situaci lidských práv. Monitorování situace, vyšetřování a sbírání důkazů je mnohdy kritické, pomáhá totiž nejen v tvorbě doporučení pro zlepšení, ale také dokumentuje protiprávní jednání i porušování lidských práv do budoucna. Ve většině států také pomáhá jen samotná přítomnost Úřadu Vysoké komisařky či některých mechanismů – státy si dávají větší pozor a nehrnou se do tak intenzivních porušení. Mnohdy by krize mohla být ještě vyostřenější, pokud by se na státy neupíraly oči celého světa. Politická síla těchto nezávislých a nestranných mechanismů je klíčová, neboť dokumenty a rezoluce přijaté RLP nejsou právně závazné.

Vedle konkrétních států se však probírala i průřezová témata, která trápí státy i lidi po celém světě. Jedná se o tematické části, mezi které patří například dopady pandemie covid-19, práva dětí, chudoba, bydlení, migrace, ekonomické reformy, udržitelná ekonomika, práva na vodu i čisté ovzduší, práva na rozvoj, práva lidí s postižením, potraviny, boj proti terorismu, diskriminace lidí s albinismem a další. K důležitým nástrojům RLP patří například univerzální periodický přezkum (Universal Periodic Review – UPR), kde jednotlivé země samy popisují, jak se jim daří zlepšovat lidskoprávní situaci. UPR je neskutečně mocný nástroj, kterému podléhají všechny členské státy, vždy několik států v pravidelných intervalech. Na letošním 49. zasedání byly přezkumu podrobeny státy Maďarska, Surinamu, Samoy, Řecka, Svatého Vincence a Grenadin, Papuy – Nové Guiney, Tádžikistánu, Tanzanie, Eswatini, Antiguy a Barbudy, Trinidadu a Tobaga, Thajska a Irska.[19]

Několik postřehů a důležitých komentářů k RLP

Mnoho čtenářů bude mít jistě stejnou otázku – proč jsou země jako Eritrea, Rusko nebo třeba Venezuela vůbec členy RLP? Kdo je zvolil a proč? Vždyť jsou to státy známé svým porušováním lidských práv. Jak někdo takový může hlasovat o rozhodnutí o jiných státech? Logika je jednodušší, než se na první pohled zdá. Můžeme ji shrnout do známého „přátele si drž blízko, ale nepřátele ještě blíž.“

Státy, které jsou členy RLP, jsou nuceny alespoň předstírat, že se o lidská práva zajímají. Upírají se na ně oči celého světa. Tyto státy se mnohdy cítí „zahrnuty“ do rozhodování, cítí se být součástí mezinárodního společenství, a tedy pociťují mezinárodní tlak na zlepšení své vlastní situace. Byť se jedná o proces dlouhodobý (něco takového může mít dopad až po několika desítkách let), jedná se o daleko lepší variantu, než kdyby byly tyto státy politicky naprosto izolovány. Zároveň OSN není Evropská unie, jedná se o mezinárodní těleso, které je založeno na konsenzu a hlasování. Vyloučení Ruska z RLP je proto naprosto bezprecedentní reakce, na kterou se našel dostatek politické vůle. Autor článku ponechá na zvážení čtenáře, co může být motivem pro tak silnou politickou reakci: je to dosud trvající eurocentrismus, který ignoruje problémy bývalých kolonií či států dodnes potupně označovaných jako „třetí svět“, ale citlivě vnímá válku v Evropě? Najednou se totiž nejedná o blízký a střední východ, kde „se muslimové navzájem vraždí“, ale média referují o „modrookých, světlovlasých křesťanech-Evropanech“, kteří jsou nám kulturně i vzhledově blíže.[20] Je objektivním faktem, že valná většina politické vůle leží ve velkých politických uskupení, jako je USA a jejich spojenci, Rusko a jeho spojenci, EU a její spojenci, OIC (Organizace islámské kooperace), ASEAN (Asociace jihovýchodních asijských států) nebo třeba Africká unie. I v rámci těchto uskupení je však Evropa a severní Amerika ekonomicky, politicky, vojensky silnější a dominantnější.

Tolik kritizovaná selektivita RLP je bohužel ne až tak od reality vzdálenou kritikou. Byť je často zneužívána státy, které by měly nejvíce zpytovat svědomí. Je to stejný problém, díky kterému selhala a naprosto se zablokovala Komise pro lidská práva OSN, fungující do 2006.

Valná většina problémů je navíc sice zmíněna jednotlivými státy, ovšem aby mohlo skutečně dojít k objektivnímu vyšetření, je třeba volného přístupu zvláštních mechanismů i orgánů OSN do zemí. Země musí spolupracovat s OSN (např. Úřadem Vysoké komisařky), aby mohla být situace zhodnocena objektivně, holisticky a nestranně. To se mnohdy nedaří. Státy jako Čína dlouhodobě odmítají přístup vyšetřovacím mechanismům do Tibetu, Xinjiangu a dalších oblastí, kde dochází k systematickým porušováním lidských práv, které by laik nazval novodobou genocidou.

Mezi významné třecí plochy rovněž patří například důležitost základních práv. Západní státy přicházejí s konceptem generací základních práv a tedy i rozdílnosti v jejich důležitosti. Zjednodušeně řečeno, ta první jsou občanská a politická, socio-eko-kulturní práva přijdou později. Další státy chtějí hlavně socio-eko-kulturní práva, minimálně však rovnocennost všech základních práv. To je něco, co například USA dlouhodobě odmítá. Výjimkami však nejsou problémy, rezoluce či řešení, kde se státy napříč kontinenty shodnou. Takovými tématy může být participace žen na veřejném životě, diskriminace a rasismus. Mnohdy některé státy či uskupení států ustupují, aby zase mohly požádat o politickou vůli někde jinde. Existují proto rezoluce, které jsou přijaty, aniž by se o nich na konci zasedání RLP hlasovalo, protože mají univerzální podporu.

Závěr

Svět mezinárodního práva je naprosto odlišný od práva národního či evropského. Není zde orgánu, který by vymáhal. Není zde soudu, který by odsuzoval, pakliže k tomu není politická vůle. Zatím však svět nepřišel s ničím jiným, co by fungovalo lépe.

Byť se tedy může zdát, že svět je v plamenech a vše hoří, děje se také spousta dobrého. Zvyšuje se participace žen, aktivně se bojuje s diskriminací, rozvíjí se občanská společnost i účast v mezinárodním prostředí, postupují demokratizační snahy, tlačí se na ekonomické a ekologické reformy, zlepšují se postavení zvláště zranitelných skupin, zapojují se do mezinárodního společenství i malé státečky a ostrovní státy, které by si bez podpory OSN nemohly dovolit například stálé zastoupení v Ženevě či jinde.

Nic není černobílé, extrémně to platí v mezinárodním prostředí. A i když se vše zdá černé a bez naděje, nesmíme jen dát ruce do kapes jenom proto, že to nefunguje hned a okamžitě. Musíme pracovat s tím, co máme. Pohybovat se, kde můžeme. A činit, co nám rozpočet dovolí, zatímco se svět postupně mění a přetváří. Nikdy dřív nebyli lidé tak propojeni internetem jako dnes. Lidé vidí, že se jinak žít může. Takže nám nezbývá než doufat, že když budeme pokračovat, bude to stačit.

Obrázek 1 Široký pohled do sálu 20. budovy E Paláce národů v Ženevě. Foto: Jean-Marc Ferré. Flickr.com, Licence Creative Commons

[1] Rada OSN pro lidská práva | Stálá mise České republiky při Úřadovně OSN a dalších mezinárodních organizacích v Ženevě (mzv.cz), OHCHR | HRC | Welcome to the Human Rights Council

[2] https://www.ohchr.org/en/hr-bodies/hrc/current-members

[3] Rusko bylo vyloučeno z Rady OSN pro lidská práva. ‚Váleční zločinci tam nemají co dělat,‘ uvedl Kuleba | iROZHLAS - spolehlivé zprávy, Rusko bylo vyloučeno z Rady OSN pro lidská práva - Novinky.cz

[4] OHCHR | A/HRC/44/23: Human rights situation in Eritrea - Report of the Special Rapporteur on the situation of human rights in Eritrea

[5] Update and Interactive dialogue on Sri Lanka | OHCHR

[6] Annual report of the United Nations High Commissioner for Human Rights on the situation of human rights in Nicaragua | OHCHR

[7] Oral update on the situation of human rights in the Sudan | OHCHR

[8] Interactive dialogue on the High Commissioner's report on Afghanistan | OHCHR

[9] Oral Update on the situation of human rights in the Tigray region of Ethiopia and on progress made in the context of the Joint Investigation | OHCHR

[10] https://www.ohchr.org/en/statements-and-speeches/2022/03/interactive-dialogue-high-commissioners-report-belarus

[11] Iran (Islamic Republic of) (ohchr.org)

[12] High Commissioner updates the Human Rights Council on Venezuela | OHCHR

[13] Update on South Sudan | OHCHR

[14] Statement by Paulo Pinheiro, Chair of the Independent International Commission of Inquiry on the Syrian Arab Republic, to the 49th Session of the United Nations Human Rights Council | OHCHR

[15] Interactive dialogue on the situation of human rights in Myanmar | OHCHR

[16] Oral update on the situation of human rights in the Democratic People’s Republic of Korea by the United Nations High Commissioner for Human Rights | OHCHR

[17] Global Update: Bachelet urges inclusion to combat "sharply escalating misery and fear" | OHCHR

[18] Bachelet updates the Human Rights Council on the Central African Republic | OHCHR

[19] Jedná se o rozhodnutí RLP 49/101 až 49/113, dostupné zde: OHCHR | HRC | 49th regular session of the Human Rights Council: Resolutions, decisions and President’s statements

[20] Je lidská důstojnost univerzální hodnotou? Uprchlíci z Ukrajiny ukazují, že ne – A2larm, MSNBC's Joy Reid faces backlash for criticizing media's coverage of Ukraine | Daily Mail Online