TZ TEDx Masaryk University: Studenti Masarykovy univerzity organizují světoznámou konferenci TEDx
Studenti Masarykovy univerzity pořádají již čtvrtý ročník TEDxMasarykUniverzity – konference od studentů pro studenty, akademiky i širší veřejnost.
První, a přesto jedenáctý v pořadí. Několik zajímavostí k zákonu z 28. října 1918
Nejstarší československý zákon byl sepsán v Praze během noci z 27. na 28. října. V této době Národní výbor československý očekával porážku Rakouska-Uherska v první světové válce. Nabízela se proto vhodná příležitost k revoluční změně: vyhlášení samostatného státu Čechů a Slováků. Zmiňovaný zákon je navzdory své stručnosti v mnohém zajímavý. Dodnes je o něm možné vést diskuze, zda byl skutečně prvním zákonem Československa.
Ke schválení a publikaci zákona Národním výborem došlo 28. října. [1] Pražská veřejnost se toho dne od ministra zahraničí dozvěděla, že Rakousko-Uhersko přistupuje na mírové podmínky amerického prezidenta. Tuto tzv. Andrássyho nótu si lidé mylně vyložili jako souhlas Habsburků s českou, případně československou samostatností. [2] Vše mělo rychlý spád – kromě Zákona o zřízení samostatného státu československého bylo sepsáno i provolání Lide československý [3] a dalšího dne se oba texty dočkaly otištění v novinách.
Co zásadního zákon obsahoval? V preambuli se kromě jiného píše o vstoupení samostatného Československa v život. Následuje pětice článků nařízených Národním výborem v roli vykonavatele státní svrchovanosti. Dle čl. 1 má být forma státního zřízení určena Národním shromážděním (v tu dobu ještě neexistujícím). Čl. 2 stanovuje ponechání všech dosavadních zákonů a nařízení v platnosti. Čl. 3 podřizuje Národnímu výboru veškeré státní, krajské či samosprávné úřady. Dle čl. 4 nabývá zákon účinnosti 28. říjnem 1918. Poslední čl. 5 ukládá Národnímu výboru československému provedení zákona. [4]
Proč první československý zákon z 28. října není tak úplně první
Zákon o zřízení samostatného státu československého byl prvním schváleným zákonem Československa. Na počátku listopadu se ale v nově publikované Sbírce zákonů a nařízení státu československého objevil pod číslem 11/1918 Sb. z. a n. Kde hledat příčinu?
Při vzniku nového státního útvaru vyvstala otázka, zda má být v zákoně č. 1/1918 Sb. z. a n. právně ošetřena existence státu, nebo Sbírky zákonů a nařízení. Zákonodárce se nakonec přiklonil ke druhé variantě, tudíž zákon č. 1/1918 Sb. z. a n. (účinný od 2. listopadu 1918) upravuje vyhlašování právních předpisů ve Sbírce zákonů a nařízení. V jeho textu je přitom odkaz na nejstarší československý zákon: „Do této sbírky pojímají se dodatečně i zákony a nařízení Národním výborem československým před vyhlášením tohoto zákona vydané. Jich účinnost počítá se však ode dne, kdy byly veřejně vyhlášeny.“ [5] Zákon o zřízení samostatného státu československého byl vyhlášen 28. října a tohoto dne rovněž nabyl účinnosti.
Národní výbor nepokládal za nutné umístit klíčový Zákon o zřízení samostatného státu československého na druhé místo hned za zákon č. 1/1918 Sb. z. a n. Zákon byl publikován 6. listopadu pod č. 11/1918 Sb. z. a n.
Z ryze formálního hlediska bychom měli za první československý zákon považovat ten o vyhlašování právních předpisů. Za rozhodující kritérium je však třeba považovat nabytí účinnosti a v tomto ohledu drží jasný primát zákon č. 11/1918 Sb. z. a n. [6]
Jeden zákon, více verzí
Oficiální znění nejstaršího československého zákona publikované na počátku listopadu ve Sbírce bylo samozřejmě jen jedno. Je ovšem pozoruhodné, že toto znění se v některých detailech odlišovalo jak od zákona vyhlášeného 28. října Národním výborem, tak textů otištěných o den později v periodikách.
Zmínku si zaslouží především formulace „zákon tento nabývá účinnosti dnešním dnem“. Takto vypadá pátý článek v zákoně č. 11/1918 Sb., ale předešlé verze (včetně té z 28. října) uvádí „zákon tento nabývá platnosti dnešním dnem“ a ve slovenském znění dokonce stojí „zákon tento vstupuje do života dnešním dňom.“ Tato skutečnost má prosté vysvětlení: pro autory tehdejších zákonů mohl někdy pojem platnost znamenat to stejné co účinnost. [7] V dnešní době (doufejme) nemyslitelné.
Státní zřízení existovalo od samého počátku
Právní historik Ladislav Vojáček podotýká, že ačkoliv zákon č. 11/1918 Sb. z. a n. ukládal Národnímu shromáždění určení státního zřízení, neznamená to, že by do onoho kýženého okamžiku československý stát státní zřízení neměl. [8] Jak je to možné? Národní výbor československý se v zákoně z 28. října označil za vykonavatele státní svrchovanosti. Touto formulací bylo v podstatě vymezeno provizorní státní zřízení, neboť z ní šlo odvodit, že v čele státu stojí Národní výbor československý.
Reálnou moc měl Národní výbor zpočátku jen v Praze, ale během několika dní se jeho vliv rozšířil do dalších českých měst. Provizorní forma republiky zanikla 13. listopadu 1918, když z nově přijaté prozatímní ústavy vyplynulo, že Československo je parlamentní republikou v čele s prezidentem. Den poté revoluční Národní shromáždění zvolilo za prezidenta v zahraničí pobývajícího Masaryka.
Úskalí recepční normy
Jistá nedokonalost zákona č. 11/1918 Sb. z. a n. je patrná z čl. 2 (tzv. recepční norma), který stanovil přetrvávající platnost všech dosavadních zákonů a nařízení. Sám o sobě tento článek nedává smysl. Z dob Rakouska-Uherska totiž existovalo mnoho právních předpisů, jež v podmínkách nového státu nemohly nadále platit (např. jakékoliv zákony či nařízení bezprostředně se vztahující k monarchistickému zřízení Rakouska-Uherska). Další problém představují slova zákony a nařízení. Touto formulací nebylo dostatečně zohledněno, že na územích obývaných Slováky platilo uherské právo. Zde kromě zákonů a nařízení měly velký význam právní obyčeje či soudní usnesení. [9]
V každém případě se recepce staršího práva na území Československa neobešla bez problémů především proto, že v různých oblastech republiky platily před rokem 1918 různé právní řády (rakouský v českých zemích, uherský na Slovensku, německý v Hlučínsku apod.). Jejich důsledná recepce logicky vedla k jakési „právní roztříštěnosti“ první republiky.
Autoři Martinské deklarace o zákonu vůbec nevěděli
Zmínku též zasluhuje dokument z 30. října známý jako Martinská deklarace. V něm slovenští politici vyjádřili odhodlání vytvořit společně s Čechy nezávislý státní útvar: „Pre tento česko-slovenský národ žiadame i my neobmedzené samourčovacie právo na základe úplnej neodvislosti.“ [10]
Zdá se vám, že Slováci sepsali tento památný dokument v přímé reakci na schválení prvního československého zákona 28. října? Skutečnost byla zcela odlišná. Nikdo z lidí přítomných v Martinu neměl ponětí, co se před dvěma dny v Čechách odehrálo. Impulsem pro sepsání Martinské deklarace mohla být stejně jako při pražském převratu Andrássyho nóta, která je v textu jednoznačně zmíněna. [11]
Vymezení hranic – otázka budoucnosti
Ačkoliv 28. říjen 1918 byl i z právního hlediska počátkem Československa, v danou dobu šlo o stát, jehož hranice nebyly ještě ani naznačeny, natož pak přesně vymezeny. Sám zákon č. 11/1918 Sb. z. a n. o teritoriu Československa nic neříká. Je to ale sotva překvapivé.
V té době ještě nikdo v Národním výboru netušil, do jaké míry budou hranice české části republiky odpovídat historickým hranicím Čech, Moravy a (českého) Slezska a kde bude uměle vytvořena jižní hranice Slovenska. Stejně tak asi nikdo nepočítal s česko-polskými střety o Těšínsko, ziskem Hlučínska a Valticka na úkor Německa, respektive Rakouska a přičleněním Podkarpatské Rusi k Československu.
Autor: Adam Pálka
historik
[1] Národní výbor československý existoval v Praze od července 1918 a sdružoval představitele českých politických stran, které měly zájem na vytvoření suverénního československého státu.
[2] Takto mylně byla pochopena Andrássyho slova, že rakousko-uherská vláda souhlasí také s jeho názorem, obsaženým v poslední notě o právech národů rakousko-uherských, zejména o právech Čechoslováků a Jihoslovanů. Prezident USA ale ve svých „14 bodech“ nepsal přímo o samostatnosti Čechoslováků, nýbrž jen o jejich autonomním rozvoji. Celý text Andrássyho nóty viz http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/andrassyho-nota-27-10-1918
[3] Někdy též označováno za provolání o vzniku republiky. Text dokumentu dostupný na http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/provolani-narodniho-vyboru-28-rijna-1918
[4] Kromě fotografie v článku lze text zákona nalézt na mnoha jiných webech, např. https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzge4f6mjrfuya
[5] Viz https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzge4f6mjnga
[6] Podrobněji in Ladislav VOJÁČEK: První československý zákon. Pokus o opožděný komentář. Praha 2018, s. 6–7.
[7] Podrobněji tamtéž, s. 39–48, 199–201.
[8] Tamtéž, s. 252–254.
[9] Tamtéž, s. 162–164.
[10] https://sk.wikisource.org/wiki/Martinsk%C3%A1_deklar%C3%A1cia
[11] V deklaraci konkrétně stojí: „Na základe tejto zásady prejavujeme svoj súhlas s tým novo utuoreným medzinárodným právnym položením, ktoré dňa 18. oktobra 1918 formuloval predseda Wilson a ktoré dňa 27. oktobra 1918 uznal rakúsko-uhorský minister zahraničia (myšlen Andrássy – pozn. A. P.).“
