Odborníci na duševní zdraví aneb za kým kdy zajít

Přiznat si, že máme psychické obtíže, nám ke zdravému životu nestačí. Je potřeba obrátit se na odborníka. Vědomí o tom, na koho přesně se máme obrátit, může celý proces cesty k duševní pohodě výrazně urychlit. V tomto díle seriálu o duševním zdraví právníků se proto zaměříme na typy a podobu jednotlivých nabízených služeb na poli duševní pomoci.

12. 12. 2021 Eva Kostolanská a Lucie Želinská

Když soused pravidelně pořádá u sebe v bytě v průběhu noci hlučné večírky, chceme se rozvést anebo podat žalobu, většinou víme, na jakého odborníka se obrátit nebo s kým se poradit. V právu se často jedná o události, které mohou výrazně změnit náš život. Z toho důvodu se raději obracíme na odborníky, u kterých se můžeme spolehnout, že nám dobře poradí a provedou nás „právní džunglí”, aniž bychom cokoli přehlédli nebo udělali chybu. A není to tak jen v právu. S bolestmi zajdeme za lékařem a pokud se rozhodneme investovat, poradíme se raději s někým, kdo tomu rozumí. A stejně by tomu mělo být i v péči o naše duševní zdraví.

Existuje široká škála odborníků a jejich služeb, kterých můžeme využít. Jenže ve chvíli, kdy se rozhodujeme, nemusí být vždy úplně zřejmé, koho navštívit a s čím nám vlastně můžou pomoci.

Kdo je kdo?

Psycholog není psychiatr a klinický psycholog nemusí být psychoterapeut. Může to být trochu matoucí. Nejčastěji se však setkáme v oblasti péče o duševní zdraví právě s těmito čtyřmi profesemi a jejich rozlišení není tak náročné. Hlavním rozdílem je u nich vzdělání a rozsah či oblast toho, co ve své praxi mohou dělat.

Psychiatrem může být jedině ten, kdo vystudoval lékařskou fakultu a složil atestaci z psychiatrie. Pracuje buď ve své soukromé ambulanci, či v nemocnici. Může stanovovat diagnózy a případně i předepisovat léky.

Psychologem je pak každý, kdo úspěšně zakončil pětileté studium v oboru psychologie. Je to podobné jako označení právníka, kterým se stáváme po úspěšném studiu práv. Psycholog se pak může také specializovat například ve školách nebo nachází uplatnění v pracovní nebo klinické psychologii. Aby se však mohl stát klinickým psychologem, potřebuje složit ještě odborné zkoušky a mít dostatečnou praxi v oboru, nejčastěji ve zdravotnickém zařízení. Ve své praxi provádí například diagnostiku a dle ní určuje léčebný plán. Také může pracovat jak ve zdravotnickém zařízení, tak i ve své vlastní soukromé praxi.

Označení psychoterapeut může využívat každý, kdo úspěšně absolvuje psychoterapeutický výcvik, který trvá několik let a kde se díky stovkám hodin sebezkušenosti i teoretické přípravy učí, jak vést psychoterapeutický rozhovor a jak svým klientům pomoci a neuškodit jim. Předpokladem pro přijetí do takového výcviku je většinou absolvování alespoň bakalářského studia v pomáhající profesi. Psychoterapeutem proto nemusí být jen psycholog, ale může jím být i lékař nebo například sociální pracovník.

Koučem se může stát kdokoli, kdo projde koučovacím výcvikem. Ten je náplní podobný psychoterapeutickému výcviku, ale většinou je o dost kratší, trvá přibližně rok. Obecně lze říci, že se koučové zabývají tématy osobního rozvoje nebo směřování či efektivitě v práci. Koučové se také ve své praxi mohou zaměřovat na některá specifická témata, jako například efektivní metody práce nebo leadership, případně se mohou věnovat práci s manažery nebo osobnějším či vztahovým tématům. Jednotné a konkrétní vymezení činnosti kouče však neexistuje, závisí tak především na tom, co kouč svým klientům může s ohledem na své zkušenosti a vzdělání nabídnout.

Peer konzultant je člověk, který má zkušenost s duševním onemocněním. Tyto zkušenosti pak využívá jako jeden z členů profesionálních týmů v neziskových organizacích nebo institucích jako odborník na vlastní onemocnění a také jako podpora a motivace pro všechny, kteří se s psychickými obtížemi potýkají.

V oblasti péče o duševní zdraví se můžeme setkat ještě s dalšími službami. Jsou to například krizové linky, centra duševního zdraví nebo online poradenství. Zde se nejčastěji setkáváme s psychology, kteří mají úspěšně složený kurz krizové intervence nebo jsou speciálně vyškoleni. Na krizové linky přitom můžeme většinou volat kdykoliv, a to i v nočních hodinách, při akutní krizi. Obrátit se můžeme také osobně na nejbližší krizové centrum (Brno - FN Bohunice). Seznam kontaktů na tyto linky nalezneme například zde.

Kdy za kým?

To je možná další otázka, která nás může v souvislosti s naším duševním zdravím napadnout. Bohužel ale na ni není jasná konkrétní odpověď, a to z jednoho prostého důvodu. Největšími odborníky na to, jak se cítíme a co v životě prožíváme a potřebujeme, jsme jedině my samotní.

Psychiatři většinou fungují jako lékaři. Proto je vhodné za nimi přijít ve chvíli, kdy cítíme, že máme v životě nějaké obtíže, které nás a naše normální fungování, osobní a pracovní život omezují, nebo když cítíme, že se náš psychický stav zhoršil. Psychiatr nás může vyšetřit, případně nám (na rozdíl od ostatních profesí) dokonce předepsat i léky a dále nás odkázat například na psychoterapii. Psychiatrické vyšetření probíhá podobně jako u praktického lékaře, a to většinou i svoji několikaminutovou délkou. Podobně to funguje také u klinického psychologa. U toho nás však může rovněž čekat následné diagnostické vyšetření.

Pokud se rozhodneme navštívit psychoterapeuta, sezení trvá zpravidla kolem 50 minut. Po tuto dobu se řeší témata, která sami přinášíme. Vyjasňujeme si společně, jaké by měly být cíle spolupráce – jedná se například o pomoc s vyrovnáním se s obtížnou životní situací, vnitřní potřebu nasměrovat svůj život jiným směrem, neschopnost nahlížet na svou současnou situaci s nadhledem, případně jiný pocit duševní nepohody. Většinou se bude také jednat o více společných pravidelných sezení, přičemž jejich počet často závisí také na konkrétním psychoterapeutickém směru, kterým psychoterapeut pracuje, a tématech, se kterými přicházíme. Někteří psychoterapeuti mají smlouvu s pojišťovnou, která může pravidelná sezení hradit. V takovém případě je potřeba se objednávat na psychoterapii s žádankou od svého praktického lékaře. Velké množství psychoterapeutů však smlouvu s pojišťovnou nemá, a tudíž si sezení platíme sami. Ceníky většinou nalezneme na internetových stránkách a dle délky praxe a specializace terapeuta se mohou lišit o několik stovek korun za jedno sezení.

 

Zbývá tedy zodpovědět otázku, kdy vlastně potřebujeme zajít za psychoterapeutem? Na tu už máme poměrně jednoduchou odpověď: kdykoli cítíme, že by to mohlo pomoci. Žádný problém totiž není pro psychoterapii příliš malý a v ideálním světě by každý člověk pečoval jak o zdraví své fyzické schránky, tak o své zdraví duševní. Každý člověk může mít svého terapeuta.

Jak najít svého vlastního psychoterapeuta

Vzhledem k tomu, že vztah a čas s psychoterapeutem je jednou z hlavních esencí psychoterapie (což je potvrzeno již mnoha studiemi), je důležité vnímat, jak se při sezeních cítíme a zda nám terapeut vyhovuje. Nikde není psáno, že musíme chodit k tomu prvnímu, kterého najdeme. Naopak, při terapii bychom se měli cítit příjemně a bezpečně. Je proto možné terapeuta po jednom či pár sezeních změnit a dál hledat někoho, kdo nám bude sedět.

Navíc existuje velké množství směrů a každý psychoterapeut pracuje trochu jinak. I když se přístupy mohou lišit, byla u všech akreditovaných terapeutických směrů prokázána jejich účinnost. Jde tedy spíše o individuální preference než o hledání psychoterapie, která skutečně pomáhá. Více informací o hledání toho správného psychoterapeuta můžeme najít třeba zde.

Pokud ani nyní není jasné, za kým v případě potřeby zajít, je nutné myslet na následující. Pokud bychom se netrefili, všichni výše jmenovaní odborníci by měli být schopni nám předat kontakt na toho, kdo by nám s obtížemi mohl pomoci. Ostatně většinou také odborníci vzájemně spolupracují, protože se jejich služby doplňují. Takže se vlastně ani nemůžeme splést, a více než jedno sezení v řádech desítek minut našeho času tak nemůžeme ztratit. Podstatné je již to, že v případě individuální potřeby za někým zajděme. Uděláme tak první krok k tomu, aby nám bylo lépe. A to je to hlavní, co se ve finále počítá.

Eva Kostolanská

absolventka magisterského studia psychologie na FSS MUNI, právnička a analytička Nejvyššího správního soudu

Lucie Želinská

vystudovala magisterskou psychologii na FSS MUNI a nyní působí jako psycholožka a case manažerka v Centru Platan v Brně

Tvorbu Práva21 sponzorují

Čtěte také

Vybrali jsme pro vás


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info