Nejčastější mýty o duševním zdraví. Jak je to doopravdy?

Nejprve se zaměříme na obecné mýty a obavy, které se vztahují ke všem odborníkům na poli duševního zdraví. Následně se podíváme na specifika u profese psychiatra, klinického psychologa, psychoterapeuta a peer konzultanta. Nejste si jistí, kdo je kdo? Odpovědi najdete v předchozím díle seriálu.

Obecné mýty a obavy z návštěvy odborníka

Mýtus či obava: „Všichni, kdo chodí za odborníkem, jsou slaboši, kteří si nedokázali se svými problémy poradit sami.“

Tento výrok kolem sebe můžeme slyšet bohužel ještě pořád často. Péče o duševní zdraví je poměrně komplikovaná disciplína. Pokud nás ve škole nenaučí, jak se o něj starat a neosvojíme si znalosti základních principů duševní hygieny, potřebujeme se tyto věci někde naučit nebo se na ně zeptat a poradit se. Od toho tu přece máme odborníky. Navíc se může stát, že ve strachu z toho, abych nevypadal jako slaboch, raději své problémy potlačím a nevšímám si jich. To často není řešení a problémy se mohou objevit později a v jiném měřítku. Naopak ten, kdo vyhledá pomoc ve chvíli, kdy je to potřeba, tím předchází větším problémům v budoucnosti. Umět se o sebe postarat tímto způsobem zkrátka může být v dnešní době spíše hrdinstvím.

Mýtus či obava: „Lidé kolem mě nebo pojišťovna se nějak dozví, co jsem na sezení řešil/a.“

Mlčenlivost je v tomto typu služby naprostým základem a klíčovým předpokladem bezpečného prostředí –⁠ vše, co u odborníka řešíte, se tak nedozví nikdo jiný a bylo by proti profesní etice cokoliv o vás komukoliv zveřejňovat. Pokud se vykazuje vaše sezení na pojišťovnu, budete o tom mít zápis u pojišťovny. Pokud vás k odborníkovi vyslal váš praktik, budete mít navíc záznam v kartě vašeho praktického lékaře. Praktický lékař se však nedozví obsah rozhovorů s odborníkem.

Mýtus či obava: „Za jedno sezení u odborníka se mi změní život.“ Eventuálně: „Aby se něco změnilo, musím chodit k odborníkovi dlouhá léta.“

Pokud je v psychologii něco, co se dá říci s jistotou, je to skutečnost, že vše související s psychikou a lidským životem je velmi individuální. Každý problém je odlišný, každá životní situace něčím jiná a každý má v životě jiné prostředky ke specifickému řešení a zvládání nesnází. Vždy také záleží na obtížích nebo tématech, která chcete řešit. Může se stát, že vám bude k řešení obtíží stačit pár sezení. Sami uvidíte, zda vám návštěva odborníka pomáhá či nikoli. Vždy se můžete rozhodnout, zda pokračovat či nikoli.

Mýtus či obava: „Budu muset mluvit o svém dětství a bude se mě pořád ptát na matku nebo otce.“

To je častá představa o terapii. Vychází pravděpodobně z dávných dob počátků psychoterapie, když vztahy s rodiči hrály ústřední roli. Dnes je v psychoterapii mnoho rozdílných směrů a přístupů. Pro všechny však platí, že v terapii jste vy ten, kdo určuje, o čem a do jaké míry se chcete bavit v danou chvíli. Vždy můžete říci, že se o něčem bavit zrovna nechcete nebo byste s tím raději ještě počkali na nějaké další sezení. To bude každý dobrý odborník respektovat a nebude vás nutit mluvit o tom, o čem si zrovna mluvit nepřejete.

Spíše než že by z vás odborník téma „páčil”, bude vás v něm doprovázet a bude vést sezení tak, abyste z něj měli prospěch. Může se pak například stát, že zjistíte, že vaše obtíže nebo problémy mohou skutečně nějak souviset se vztahem s vaší matkou nebo otcem, ale rozhodně to neznamená, že všechny potíže musí mít původ v dětství nebo právě ve vztahu s rodiči.

Psychiatr: mýty a obavy

Více o tom, kdo je psychiatr, se dočtete v předchozím díle seriálu.

Mýtus či obava z návštěvy psychiatra: „Za návštěvu psychiatra budu platit nehorázné peníze.“

Pokud má psychiatr smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou, za návštěvu neplatíte nic, pouze případný doplatek na recept, napíše-li vám lékař recept s doplatkem.

Mýtus či obava z návštěvy psychiatra: „Když se chci objednat,⁠ musím o sobě říct vše již do telefonu.“

Nemusíte říkat svou osobní historii, stačí, když popíšete, co pociťujete za nepříjemné stavy –⁠ např. nemohu dlouhodobě spát; už několik týdnů se necítím psychicky dobře; přepadá mne panika; cítím se vyčerpaný a nic pro mě nemá smysl.

Mýtus či obava z návštěvy psychiatra: „Nejprve musím za praktickým lékařem pro žádanku, aby mě poslal k psychiatrovi.“

Nemusíte nejprve navštívit vašeho praktického lékaře. Stačí se rovnou objednat k psychiatrovi. Pokud však máte ke svému praktickému lékaři důvěru, můžete s ním nejprve problém prodiskutovat a poradit se, jakého odborníka by vám doporučil.

Mýtus či obava z návštěvy psychiatra: „Dnes se k psychiatrovi objednám a už na zítra budu mít termín.”

Psychiatři jsou obecně hodně zaneprázdnění, proto mají obvykle méně času na jednoho člověka než psychologové. Čekací doby se mohou lišit, ale obecně je nutné předpokládat, že volný termín bude dostupný až za několik týdnů nebo měsíců. Někteří psychiatři ale poskytují okamžitou psychiatrickou pomoc bez nutnosti objednání.

Mýtus či obava z návštěvy psychiatra: „Dostanu hned nějakou diagnózu a budu označený/á za nemocného/nemocnou.“

Tím, že navštívíte psychiatra, se z vás hned nestává člověk s diagnózou. Pravděpodobně však lékař do zprávy nějaký kód reprezentující určitou skupinu potíží bude muset vybrat, aby byl obsah sezení srozumitelný pro pojišťovnu, která lékaře platí.

Mýtus či obava z návštěvy psychiatra: „Nejsem blázen, nemám ,kolečko navíc', nepatřím na psychiatrii. Ostatní si budou myslet, že jsem selhal/a a že jsem slaboch, nebo se mi budou smát. Budu se svým problémem první/jediný, můj problém je výjimečný, a proto divný.“

Mnoho lidí má pocit, že jejich problém se nevyskytuje často, a proto se obávají, že jsou nějaká výjimka, že jejich potíže jsou divné a mohou se za to stydět. Lékaři se však během své praxe setkávají s mnoha potížemi, které jsou již v medicíně dobře popsané a velmi pravděpodobně vám vysvětlí, čeho mohou být vaše potíže projevem.

Mýtus či obava z návštěvy psychiatra: „Lékař mne bude hodnotit, co si pomyslí, když jsem v profesních kruzích známá osoba.“

Na psychiatra se již v dnešní době obrací mnoho lidí s různým vzděláním, profesí, životní cestou – protože do situace, kdy člověk potřebuje pomoc psychiatra, se může v průběhu života dostat každý. Pokud je tedy psychiatr profesionál a postupuje tak, jak by měl, spíše se bude snažit najít postup, který vám pomůže a podpoří vás, spíše než že by vás zpochybňoval.

Lékaře můžete kdykoliv změnit, pokud vám jeho přístup nebude vyhovovat nebo budete mít z jeho jednání nepříjemné pocity.

Mýtus či obava z návštěvy psychiatra: „Psychiatr mi bude nutit prášky, které nechci a na kterých se můžu stát i závislý/á.“

Máte právo lékaři klást jakékoliv otázky, které s léčbou souvisí, včetně těch, které se týkají obav z užívání léků a jejich případných vedlejších účinků.

Dnes předepisované léky jsou již bezpečné a bez větších rizik včetně rozvoje závislosti. Snahou psychiatrů je naopak návykové chování omezovat a věnovat se jeho prevenci, než závislost nějakou látkou vyvolávat.

Klinický psycholog: mýty a obavy

Více o tom, kdo je klinický psycholog, se dočtete v předchozím díle seriálu.

Mýtus či obava z návštěvy klinického psychologa: „Psycholog mi bude říkat, co mám dělat –⁠ bude mi nutit něco, co nechci, nebo mi řekne, jak mám žít svůj život a všechno vyřeší za mě.“

Mnoho lidí se domnívá, že psycholog ví o životě „víc”, nebo „lépe”, případně zná různé tipy a zaručené triky, jak na něj. Někdy se očekává, že těžké rozhodnutí udělá za nás, protože existuje univerzální nejlepší postup na jejich vyřešení. Představa psychologa jako nadčlověka je v něčem možná úlevná, bohužel je však pravda o něco „přízemnější” a náročnější – psycholog je člověk jako všichni ostatní, rozhodnutí bude nakonec stejně na nás a univerzální recept na štěstí neexistuje. Dobrá zpráva však je, že psycholog dělá vše pro to, aby byl dobrým a empatickým průvodcem, aby vedl sezení k vašemu prospěchu a aby nabídnul perspektivu, která vám může být užitečná.

Psychoterapeut: mýty a obavy

Více o tom, kdo je psychoterapeut, se dočtete v předchozím díle seriálu.

Mýtus či obava z návštěvy psychoterapeuta: „V terapii člověk leží na pohovce a terapeut jen dělá ,hm, hm' a něco si píše.“

Někdy je za mlčením terapeuta či prostým hm, hm záměr nechat vám prostor pro vaše myšlenky a pocity a nenarušovat vaši potřebu se vyjádřit. Současně vám chce terapeut dát najevo, že vás poslouchá a vnímá vás. Takto bývají často vyobrazena psychologická sezení ve filmech, ale v dnešní době je podoba terapie o mnoho pestřejší a méně romantizovaná. Je tedy pravděpodobné, že terapeut bude čas od času mluvit, nebude jen interpretovat a ptát se na vaše dětství a bude sedět na židli naproti vám.

Mýtus či obava z návštěvy psychoterapeuta: „Terapeut tuší, co si myslím; vidí mi do hlavy, ví, jaký jsem člověk a jaký žiju život.“

Terapeut je hlavně také člověk jako vy – má sice odborné znalosti o tom, jak může lidská psychika či osobnost fungovat, ale každý člověk je jedinečná bytost se svým vlastním příběhem a prožíváním, terapeut se o vás dozví hlavně to, co mu o sobě sdělíte vy. Mnoho zkušených terapeutů považuje otevřenost a „nevědoucí přístup“ za jeden z nejvýznamnějších aspektů jejich práce, protože velkou většinu věcí mohou terapeuti spíše tušit, než s jistotou tvrdit, a právě ono odkrývání může vám oběma pomoci se v situaci více zorientovat.

Mýtus či obava z návštěvy psychoterapeuta: „Terapeut zná řešení pro všechny problémy lidí a sám ví, jak nejlépe žít život.“

Zde opět platí, že terapeut je sám pouze člověk. To znamená, že sám někdy zažije nezdary nebo osobní potíže a v osobním životě se může potýkat s různými nepříjemnostmi stejně jako kdokoliv jiný. Jeho role však v terapii není primárně o tom, rozhodnout za vás a převzít za váš život zodpovědnost, ale spíše být vaší podporou a průvodcem v náročné situaci či v obtížném období. Může nabízet různé perspektivy a pomáhat vám mapovat možné zdroje či informace pro to, abyste rozhodnutí mohli udělat vy sami. Také může mít jiné hodnoty a přesto vás podporovat v tom, co vy považujete za nejpřínosnější a správné pro vás samotné.

Mýtus či obava z návštěvy psychoterapeuta: „Terapeut mne nepochopí, když sám ničím podobným neprošel.“

Principy, které v terapii fungují, jsou poměrně zobecnitelné – terapeut se tedy zaměřuje spíše na proces jako takový a uchopuje celý kontext situace, ne jen obsahovou stránku sezení, tedy co jste zažili a co říkáte. Empatie a snaha přiblížit se zkušenosti je důležitou, ale ne jedinou důležitou složkou kvalitní práce ze strany terapeuta. Není ani v lidských silách, aby terapeut zažil všechny strasti světa – a i kdyby, dost možná by mu pak nezbyla psychická kapacita na to terapii poskytovat. Někdy bývá v podstatě výhodou, že má terapeut větší odstup a jeho osobní zkušenost do procesu nevstupuje.

Je však pochopitelné, že člověk může inklinovat k někomu, kdo se mu podobá a je zcela běžné, že si například matky vybírají ženy, které již mají děti, nebo starší lidé terapeuta podobného věku, ke kterému cítí větší důvěru kvůli menšímu věkovému rozdílu apod.

Mýtus či obava z návštěvy psychoterapeuta: „Bojím se, že mi nebude vyhovovat a už u něj budu muset zůstat a platit i tak.“

Každý terapeut má přístup trochu jiný a ne každý vyhovuje všem – s čímž jsou srozuměni i terapeuti samotní, nebudou se proto na vás jakkoliv zlobit nebo vás nutit v terapii u nich zůstat, pokud nebudete chtít pokračovat. Obecně je prokázáno, že terapie je nejvíce účinná, pokud spolupráce klientovi vyhovuje, cítí se u svého terapeuta komfortně a důvěřujete mu. Je proto zcela na vás, zda se rozhodnete u terapeuta po prvním či druhém sezení zůstat i nadále, nebo vyzkoušíte někoho jiného, když vám setkání úplně „nesedlo“. Současně se však vyplatí na terapii po první nevyhovující zkušenosti zcela nerezignovat a vyzkoušet i někoho dalšího.

Mýtus či obava: „Budu si muset lehnout na gauč a vykládat psychoterapeutovi, na co myslím.“

Tato představa vychází také z počátků psychoterapie, z dob, kdy hodně psychoterapeutů takto skutečně pracovalo. Dnes už se v psychoterapii pracuje jinak, a to především i díky tomu, jak se obor vyvíjel na základě nových vědeckých poznatků. Takže spíš čekejte, že se usadíte do křesla nebo na pohovku a budete si s psychoterapeutem po dobu vašeho sezení povídat. Možná vás ještě napadne, jestli se díky takovému povídání může vůbec něco změnit. Věřte, že největším uměním psychoterapeuta je právě to, jak nenuceně a přirozeně může váš rozhovor probíhat, zatímco psychoterapeut využívá mnoha technik a psychoterapeutických dovedností, díky kterým může být psychoterapie úspěšná a prospěšná.

Peer konzultanti: mýty a obavy

Více o tom, kdo je peer konzultant, se dočtete v předchozím díle seriálu.

Mýtus či obava z návštěvy peer konzultanta: „Člověk, který není vystudovaný expert v oboru, mi nemůže v řešení duševních potíží nic nabídnout.“

Je pravdou, že peer konzultant nemůže výhradně nahradit roli psychologa či psychiatra, může však nabídnout mnoho dalšího, co pro člověka, který se s potížemi potýká, může být podobně přínosné či podpůrné. Rozhovor s peer konzultantem může být velmi důvěrný, může usnadňovat sdílení a překonání studu hovořit s někým o vlastních potížích. Mluvit s někým, kdo má podobný problém, může být úlevné a přinést nové pohledy na vaši situaci. Jsou to obvykle lidé, kteří si na „nic nehrají“, mají zájem vás podpořit a předat vám zkušenost někoho, kdo si prošel něčím podobným.

Mýtus či obava z návštěvy peer konzultanta: „Bude to divný člověk, když má vlastní zkušenost s duševními potížemi.“

Lidé jsou různí, ať mají nebo nemají zkušenost s duševními potížemi. Peer konzultantovi tato zkušenost naopak pomáhá. Peer konzultant prošel také určitým výběrovým procesem v organizaci, ve které působí, stejně tak určitou formou výcviku v tom, jak tuto práci dělat. Přeci jen je to práce založená z velké míry na komunikaci s lidmi a dobrém sociálním fungování, bez čehož by nebylo možné tuto pozici vykonávat. Je tedy velmi pravděpodobné, že se při setkání s peer konzultantem budete naopak cítit komfortně.

Mýtus či obava z návštěvy peer konzultanta: „Musím už na tom být hodně špatně, abych takovou konzultaci mohl/a využít.“

V současné době již dávno neplatí, že by člověk musel čekat, až jeho problém bude „dost velký”. Peer konzultanti navíc z vlastní zkušenosti ví, jaké to je, prožívat těžké chvíle a psychické obtíže – budou Vás tedy podporovat ve snaze pomoc vyhledat a bavit se o tom, co Vás tíží a s čím bojujete.

Doufáme, že se nám podařilo v tomto díle seriálu vyvrátit některé mýty, kterými je psychologická pomoc obestřena. Řada z nich vychází z filmové nebo literární tvorby, zobrazující samotné počátky psychoterapie. Ve společnosti je však taková představa stále rozšířena. Věříme, že se díky tomuto dílu tohoto seriálu podaří rozptýlit některé obavy z návštěvy odborníků na poli psychického zdraví.