Evropská komise zažalovala Polsko kvůli zásahům do soudcovské nezávislosti

Komise je názoru, že polský zákon o Nejvyšším soudu z dílny vládnoucí strany Právo a spravedlnost, který vstoupil v platnost 3. července 2018, je v rozporu se zásadou nezávislosti soudnictví a s tím související zásadou neodvolatelnosti soudců. V důsledku toho Polsko porušuje své povinnosti vyplývající z čl. 19 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (SEU), který zakotvuje, že „členské státy stanoví prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie“ a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie stanovící, že „každý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, má za podmínek stanovených tímto článkem právo na účinné prostředky nápravy před soudem“.

Výběr namítaného porušení čl. 19 odst. 1 SEU je klíčovým a přelomovým krokem ze strany Komise. V dřívějším případě maďarských soudců [1] Komise žalobu postavila „pouze” na porušení antidiskriminační směrnice [2]. V únoru letošního roku již SDEU v rozsudku ohledně portugalských soudců [3] rozhodl, že otázku nezávislosti soudů v členských státech může bezprostředně posoudit při porušení primárního práva EU, aniž by zde byla spojitost s porušením sekundárního práva EU, jako je například jednání v rozporu se směrnicemi zakazujícími diskriminaci na základě věku nebo pohlaví.

Jaké změny přinese nový zákon o Nejvyšším soudu?

Největší obavy Komise vyvolávají části zákona snižující důchodový věk soudce Nejvyššího soudu ze 70 na 65 let. Ve výsledku by 27 soudců Nejvyššího soudu z celkového počtu 72 soudců muselo povinně odejít do důchodu. Zásadním způsobem by tak bylo možné obnovit stávající soudcovský stav.

Předpis se také dotýká předsedkyně Nejvyššího soudu Małgorzaty Gersorf. Její šestileté funkční období stanovené polskou ústavou a trvající až do roku 2020 by bylo předčasně ukončeno. Nutno podotknout, že rovněž soudní funkcionáři (předsedové soudů) mají na chod instituce zásadní vliv. Rozhodují totiž například o rozdělení agendy mezi jednotlivé soudce a podobně.

Zákon sice dává možnost soudci, který již dosáhl věku 65 let, požádat polského prezidenta o možnost pokračovat ve své funkci, ale neobsahuje žádná kritéria, podle kterých by měl prezident o ponechání soudce ve funkci rozhodnout. Prezident může soudci prodloužit mandát dvakrát, a to pokaždé na dobu tří let. S ohledem na zmíněnou chybějící úpravu se taková „pojistka“ přinejmenším může jevit jako bezzubá.

Jedná se již o třetí krok Komise vůči Polsku

Žaloba je již třetím krokem procedury upravené v čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie vztahující se na sankcionování států, které porušují právo Evropské unie (EU). Prvním krokem byl dopis, co polská vláda obdržela začátkem července tohoto roku. Komise vyzvala polskou vládu v rámci tzv. prejudiciální fáze řízení, aby se k namítanému porušení vyjádřila. Varšava reagovala tvrzením, že zákon o Nejvyšším soudu neporušuje právo EU. Druhým krokem bylo tzv. odůvodněné stanovisko, ve kterém Komise vyzvala Polsko, aby odstranilo dotčená ustanovení. Toto se ovšem nestalo, a Komise tak přistoupila k podání žaloby k SDEU. Tento postup má za cíl ochránit nezávislost Nejvyššího soudu v Polsku.

Proti Polsku se již vede řízení podle článku 7 SEU

Souběžně Komise nadále pokračuje v dialogu s Polskem ve věci ohrožení právního státu, jehož výsledkem může být až pozastavení hlasovacích práv Polska v EU. Tento postup založený na článku 7 SEU zahájila Komise v prosinci 2017 po téměř dvouletém bezvýsledném dialogu o polské reformě soudnictví. Jedná se vůbec o první použití článku 7 v historii EU. I když se obě procedury proti Polsku týkají soudnictví, jedná se o řízení na sobě nezávislá.

Žaloba k SDEU je spojena s žádostí o její vyřízení v rámci urychleného řízení a dále obsahuje požadavek o uložení předběžných opatření, která by co nejdříve pozastavila platnost polských předpisů o odchodu soudců do důchodu.

Komisaři EU se k podání žaloby rozhodli po zelené od šéfa Komise Jean-Clauda Junckera a jeho zástupce Franse Timmermanse. Nikdo ze zbývajících komisařů nebyl proti tomuto postupu. Juncker se ještě pokusil situaci vyřešit na osobním setkání s polským premiérem Mateuszem Morawieckim, ale bezvýsledně. Morawiecki se předtím snažil předsedkyni Nejvyššího soudu Małgorzatě Gersdorf nabídnout určité kompromisní řešení, ale ke konsensu zde také nedošlo.

Sporná otázka pravomoci EU

Žaloba proti Polsku je založená na argumentu, že polští soudci mimo jiné rozhodují na základě a v rámci práva EU, a to znamená, že jsou současně také soudci Unie. Z toho vyplývá, že orgány EU mají právo, a dokonce i povinnost, chránit nezávislost polského soudnictví za pomoci svých obvyklých nástrojů pro prosazování předpisů EU.

Polské úřady naopak argumentují tím, že soudnictví je výlučnou pravomocí členských států a smlouvy EU nepřenášejí pravomoc v této oblasti na EU. Z tohoto důvodu by v zásadě SDEU o této žalobě neměl vůbec rozhodovat, jelikož došlo k překročení pravomocí ze strany EU.

Bude tedy záležet na SDEU, jak tato tvrzení posoudí a v čí prospěch rozhodne. Pokud SDEU shledá, že Polsko porušilo právo EU, bude muset polská vláda přijmout opatření stanovená výrokem soudu. Pokud tato opatření nepřijme, může se Komise znovu obrátit na SDEU a navrhnout uložení finančních trestů.

Pokud bude SDEU rozhodovat ve zrychleném řízení, mohl by být rozsudek vyhlášen v únoru nebo březnu 2019. V případě obvyklého postupu může řízení trvat až dva roky.

[1] Rozsudek SDEU ze dne 6. 11. 2012, ve věci C-256/12, Evropská komise proti Maďarsku.

[2] Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. 11. 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.

[3] Rozsudek SDEU ze dne 27. 2. 2018, ve věci C-64/16, Associação Sindical dos Juízes Portugueses v Tribunal de Contas.