Co je online zprostředkovatelská služba?
Podle nařízení [1] se za online zprostředkovatelskou službu považuje každá služba, která splňuje všechna následující kritéria:
- je poskytována zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost spotřebitele; a
- umožňuje podnikatelům nabízet své zboží nebo služby spotřebitelům, přičemž cílem takové zprostředkovatelské služby je usnadnit komunikaci mezi těmito podnikateli a spotřebiteli; a
- je poskytována na základě smluvního vztahu mezi poskytovatelem zprostředkovatelské služby a podnikatelem, který nabízí zboží nebo služby spotřebitelům.
Může se tedy jednat třeba o zprostředkovatele ubytovacích služeb (např. Airbnb nebo Booking.com), online aukce a tržiště (např. Aukro), zprostředkovatele přepravních služeb (např. Uber) nebo srovnávače cen, na kterých lze zboží nebo službu jiných podnikatelů rovnou objednat (např. Heureka).
Co nového přináší nařízení o online zprostředkovatelských službách?
Cílem nařízení je vytvořit spravedlivé a transparentní podmínky při nabízení podnikatelských aktivit prostřednictvím online zprostředkovatelských služeb. Nařízení v této souvislosti ukládá jejich poskytovatelům (tj. těm, kteří provozují zmíněné zprostředkovatelské weby a aplikace) celou řadu nových povinností.
Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb mají zejména následující povinnosti:
1) Upravit smluvní/obchodní podmínky: Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb musí sepsat své obchodní podmínky jasným a srozumitelným jazykem a musí je umístit tak, aby byly snadno dostupné. Takové obchodní podmínky musí zároveň obsahovat:
- přehled důvodů, na jejichž základě může poskytovatel zprostředkovatelských služeb rozhodnout o pozastavení, ukončení či omezení poskytování těchto služeb určitému podnikateli (takovým důvodem může podle našeho názoru být například nezaplacení sjednané odměny za využití zprostředkovatelských služeb);
- všeobecné informace o vlivu těchto obchodních podmínek na práva duševního vlastnictví podnikatelů využívajících online zprostředkovatelské služby (může se jednat kupříkladu o vymezení rozsahu licence poskytovatele zprostředkovatelských služeb k fotografiím produktů zveřejněných podnikateli na příslušné zprostředkovatelské platformě);
- hlavní parametry určující pořadí, v jakém se nabídky jednotlivých podnikatelů zobrazují na webu či v aplikaci (pro pořadí může být určující například cena nabízeného zboží či služeb nebo uživatelské hodnocení jednotlivých podnikatelů ze strany spotřebitelů); a
- popis podmínek, za kterých může dojít k rozdílnému způsobu zacházení s jednotlivými podnikateli (může se jednat například o úpravu různých prémiových služeb).
2) Zavést a provozovat interní systém pro vyřizování stížností podnikatelů: Takové stížnosti mohou směřovat třeba proti neoprávněnému pozastavení poskytování online zprostředkovatelských služeb. Tento systém musí být pro podnikatele, kteří využívají online zprostředkovatelských služeb, snadno přístupný a bezplatný. Dále musí být založen na zásadách transparentnosti a rovného zacházení. Poskytovatel zprostředkovatelských služeb musí zároveň zajistit, že stížnosti budou v rámci tohoto systému vyřízeny v přiměřené lhůtě.
3) Shromažďovat informace o fungování a efektivnosti interních systémů na vyřizování stížností podnikatelů: Součástí těchto informací má být celkový počet podaných stížností, hlavní druhy stížností, průměrná doba potřebná na jejich vyřízení a souhrnné informace o výsledku stížností. Poskytovatel zprostředkovatelských služeb musí dále zajistit, že veřejnost bude mít k těmto informacím snadný přístup. Tyto informace musí navíc ověřovat alespoň jednou ročně a v případě potřeby je aktualizovat. Podnikatelům využívajícím online zprostředkovatelských služeb by zveřejnění těchto informací mělo pomoci zjistit, jaké problémy mohou v souvislosti s online zprostředkovatelskými službami vzniknout a jakým způsobem budou zpravidla vyřešeny.
4) Popsat hlavní parametry pro pořadí podnikatelů na webu nebo v aplikaci: Poskytovatel zprostředkovatelských služeb musí popsat hlavní podmínky pro určování pořadí, v jakém se nabídky či profily jednotlivých podnikatelů budou objevovat na příslušném webu či v aplikaci. Tento popis musí poskytovatel průběžně aktualizovat. Nařízení v této souvislosti připouští možnost ovlivnit toto pořadí za úplatu, ale v takovém případě musí být parametry této placené služby taktéž výslovně popsány v obchodních podmínkách.
5) Určit nejméně dva mediátory: Jedná se o určení mediátorů, s nimiž jsou poskytovatelé zprostředkovatelských služeb ochotni spolupracovat v případě mimosoudního řešení sporu s některým z podnikatelů využívajícím jejich služeb. Tito mediátoři musí být:
- nestranní a nezávislí;
- cenově dostupní pro podnikatele využívající příslušné zprostředkovatelské služby;
- snadno dostupní pro případný kontakt (fyzicky nebo dálkově pomocí komunikačních technologií);
- schopni mluvit jazykem, kterým jsou vyhotoveny smluvní/obchodní podmínky;
- schopni poskytovat své mediační služby neprodleně; a
- schopni dostatečně rozumět všeobecným obchodním vztahům mezi podniky.
6) Vypracovat kodex chování: Účelem tohoto kodexu chování je přispět k náležitému uplatňování nařízení (resp. práv a povinností, které z něj vyplývají). Jeho vypracování sice není povinné, ale je doporučeno Evropskou komisí.
Jaké sankce hrozí při nedodržení nových pravidel?
Pravidla poskytování online zprostředkovatelských služeb jsou ode dne účinnosti nařízení (tj. 12. července 2020) závazná. Nesplnění takových povinností proto může být sankcionováno. Nařízení ukládá jednotlivým členským státům EU, aby přijaly účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušení takových povinností. Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky v současné době připravuje zákon, který by měl takové sankce stanovit. Jeho návrh se momentálně nachází v připomínkovém řízení. [2] Podle tohoto návrhu by za porušení povinností vyplývajících z nařízení hrozila poskytovateli online zprostředkovatelských služeb pokuta až do výše 10.000.000,- Kč.
V této souvislosti upozorňujeme, že i bez přijetí shora uvedeného zákona může porušení povinností stanovených nařízením představovat nekalosoutěžní jednání, [3] případně nekalou obchodní praktiku. [4] Lze proto doporučit, aby poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb nepodceňovali povinnosti stanovené nařízením.
Vzhledem k tomu, že obchodní podmínky mají zpravidla povahu komplexního dokumentu a jakýkoli zásah do jejich struktury či obsahu musí být proveden pečlivě a při zvážení všech relevantních právních předpisů, měli by se poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb přizpůsobit podmínkám nového nařízení co nejdříve.
JUDr. Jan Ožana, advokát a zapsaný mediátor
Mgr. Jakub Adámek, advokátní koncipient
[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb.
[2] Viz https://apps.odok.cz/veklep-detail?pid=KORNBPSHPYHP.
[3] Ust. § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
[4] Ust. § 4 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.