Tváří v tvář tomu, co je populárně označováno jako evropská migrační krize, má zůstat azylová a migrační politika v rukou jednotlivých členských států, nebo by Evropská unie měla atrahovat některé jejich pravomoci a regulovat pohyb cizinců a udělování mezinárodní ochrany na centrální úrovni? Obrátili jsme se na tři osobnosti s následující otázkou: “Má azylová a migrační politika zůstat v rukou jednotlivých členských států či má být v rámci Evropské unie řízena centrálně?"
“Má azylová a migrační politika zůstat v rukou jednotlivých členských států?"
vedoucí Katedry mezinárodního a evropského práva PrF MU, za ANO azylové a migrační politice v rukou členských států
Ukazuje se, že potlačení pasových kontrol na většině vnitřních hranic Evropské unie musí doprovázet jednotná, tedy srovnatelně vstřícná či přísná, azylová politika. Mohou ji vykonávat členské státy, může ji vykonávat Evropská unie. Ke sjednocení azylové politiky však Evropská unie nyní postrádá politickou legitimitu. Mám dojem, že ji prohospodařila, pokud ji vůbec někdy mohla získat, prosazováním řady opatření, která z hlediska integrace nezbytná nebyla, ale ladila zájmům a představám evropských politických a kulturních elit. Centralizace azylové politiky tedy nyní není schůdná.
europoslanec a místopředseda strany Starostové a Nezávislí, za KOMPROMIS mezi centrální azylovou a migrační politikou a politikou v rukou členských států
Jsem toho názoru, že azylová a migrační politika by měla být založena na principech a pravidlech, jejichž cílem by mělo být vytvoření především "společné" politiky, která musí být srozumitelná, konzistentní, efektivní a solidární. Jsem obecně příznivcem subsidiarity proti rigidnímu centrálnímu řízení ve strukturách EU, nicméně jsem si vědom toho, že bez určité centrální koordinace nemá snaha o zachování funkčního společenství smysl. Podporoval bych proto přirozeně nalezení kompromisu.
europoslanec a předseda strany Svobodní, za ANO azylové a migrační politice v rukou členských států
Azylová a migrační politika rozhodně musí zůstat v rukou jednotlivých členských států. EU při řešení problémů s migranty totálně selhala a není schopná je řešit. Tak jako vlastník domu/bytu zamyká dveře a sám rozhoduje, koho na svůj pozemek vpustí, má i stát své hranice a rozhoduje, koho na své území vpustí. Máme právo udělit cizinci v nouzi azyl, ale nikoliv povinnost. Nikdo nemá a priori právo usadit se v České republice. A právě o tom si ale musíme rozhodovat sami.
Statisíce migrantů zamířily - v podstatě na pozvání německé kancléřky Angely Merkelové - do Evropy a Evropa teď neví, co s nimi. A začala vymýšlet nesmyslné přerozdělovací kvóty a pokuty pro státy, které si přidělené migranty nepřevezmou. A tak Evropská unie, nebo přesněji řečeno Německo, prosadilo loni přes odpor České republiky rozdělení 120 tisíc migrantů podle kvót. Tím se EU naučila protlačovat věci silou, do té doby se vždy hledala shoda všech a na tvrdé hlasování prakticky nedocházelo. Oni teď využívají své hlasovací síly, kterou jim bohužel někdejší premiér Topolánek, prezident Klaus a poslanci odleva doprava naservírovali v podobě tzv. Lisabonské smlouvy. Obávám se, že se nebudou ohlížet a protlačí bezvízový styk s Tureckem navzdory českému hlasu proti.
Vysoká míra byrokracie na úkor efektivity práce veřejné správy. Nedostatečná digitalizace napříč Evropou. Politický boj, populismus či extremistické politické strany a nebezpečí pro Evropu, které spolu přináší....
Dnes jsme měli příležitost položit 5 jednoduchých otázek Janu Tkáči, který je vizionářem a architektem informačního systému Evolio. To patří mezi partnery Práva21.
