Martin Freund: Důstojně žít, znamená důstojně bydlet

Jaké jsou cíle projektu Rapid Re-Housing?

Primárním cílem projektu je, aby si sociálně znevýhodněné rodiny byly schopny udržet bydlení. Sekundárním cílem je zlepšení kvality života rodin, například  zvýšením zaměstnanosti, chozením dětí do školy a podobně.

Daří se rodinám naplňovat cíle projektu?

Některým rodinám se velmi rychle podařilo najít si práci a celkově zapracovat na kvalitě svého života. Na druhou stranu jsou i rodiny, které mají vícečetné problémy sociálního charakteru. U nich je potřeba velmi kvalitní a soustavná sociální práce. Tu nám pomáhá zajišťovat spolek IQ Roma Servis. Meritum celého projektu je, aby nájemníci získali svého sociálního pracovníka. Jelikož je každý sociální pracovník trochu jiný, dáváme vždy nájemníkovi vybrat, jaký typ  sociálního pracovníka mu nejlépe vyhovuje. Prostě se snažíme, aby si navzájem „sedli“.

Objevily se za tu dobu, co noví nájemníci bydlí, nějaké vážnější problémy se sousedy?

Někteří naši nájemníci jsou specifičtí a ne vždy je okolí dokáže chápat a samozřejmě si někdy jistě má na co stěžovat. Vždy záleží na tom, jak si sousedství sedne. Problémy se ale snažíme aktivně řešit a nedával bych vše v tuto chvíli na vrub přímo samotným rodinám. Vždy je to o kontextu, o tom, jak si sedne konkrétní sousedství.

Jaký typ rodin se dostal prostřednictvím losu do projektu?

Sčítali jsme všechny rodiny v bytové nouzi na území města Brna, a bylo jich 450. Ctíme přístup vytvořený podle projektu Rapid Re-housing, respektive Housing first (v případě Housing first jde o projekt, který je narozdíl od Rapid Re-housing zaměřen primárně na jednotlivce bez domova - pozn. red.). Problém je ten, že v České republice prakticky nemáme žádný systém sociálního bydlení. Máme zde systém azylového bydlení nebo ubytoven, ale to není bydlení v pravém slova smyslu. Přitom důstojně žít, znamená důstojně bydlet! Do projektu se nám proto dostala různorodá směsice rodin, mezi nimiž byly bohužel i ty, které ve skutečnosti až tak závažné sociální problémy neměly. Velká část rodin je romských. U nás je to bohužel tak, že když máte (ve velkých uvozovkách) blbé jméno a blbou barvu kůže, tak máte téměř nulovou šanci se uplatnit na trhu se soukromým bydlením. Stačí být Rom a máte bytový problém.

V souvislosti se sociálním bydlením se hovoří také o Strategickém plánu sociálního začleňování a s ním spojené sociální nájemní agentuře. Můžete  nám pojmy více přiblížit?

Strategický plán sociálního začleňování je velmi ambiciózní plán, který dává dohromady jak projekty města, tak projekty neziskových organizací, aby do sebe nějakým způsobem zapadaly a navazovaly na sebe. Plán spojuje jednotlivé kontexty sociálního vyloučení, jako jsou vzdělávání, nezaměstnanost, zdravotní hledisko a další. Sociální nájemní agentura je jedním z projektů, který se týká oblasti bydlení. Stejně jako v projektu Rapid Re-housing se snažíme, aby se v městských bytech lidé nedostávali do bytové nouze tím, že se například zbytečně zadluží. Podobných projektů máme více.

Zní to jako běh na dlouhou trať. Nemáte strach, že by projekty mohly přijít vniveč v případě, že by se po dalších komunálních volbách politické síly rozložily jinak?

My jsme věnovali relativně velké množství energie do vyjednávání o Strategickém plánu sociálního začleňování se všemi stranami, i s těmi opozičními. Věřím, že kdyby se tady po volbách dostala k moci jiná garnitura, že by možná do určité míry omezila některé z jejich pohledu nejkřiklavější projekty, ale pevně doufám, že by tento nastartovaný vlak nezastavila úplně. Není totiž důvod ho zastavovat. Někdo si může myslet, že 65 bytů pro lidi bez domova je třeba moc (tolik bytů bylo vyčleněno pro projekt Housing First - pozn. red.). Máme tady však bez domova 1500 lidí...

Mohl by tuto situaci dlouhodobě vyřešit navrhovaný zákon o sociálním bydlení, který osmého března schválila vláda?

Návrh zákona v současné podobě to nevyřeší, protože v něm chybí povinnost obcí sociální bydlení poskytovat. Ve chvíli, kdy je vstup do toho systému pro obce dobrovolný, zůstává to i nadále politikum (tedy politická záležitost - pozn. red.). Kdo nechce, do systému nepůjde. Vzhledem k tomu, že to byly především obce, které si onu dobrovolnost „vylobbovaly“ (samozřejmě ne Brno), nevidím důvod, proč by do systému nakonec vstupovaly. To však není jediný problém zákona. Současný návrh zákona rozsáhle mění vyplácení dávek na bydlení, což může mít velmi katastrofální následky. Kdyby byl zákon skutečně přijat v současné podobě, potom se obávám, že může dostat podstatně víc lidí na ulici, než z ulice.

Proč si myslíte, že by měl zákon dostat podstatně víc lidí na ulici?

Příspěvky na bydlení už nemají být hrazeny osobám v nevyhovujícím bydlení, tedy např. v ubytovnách. Jenže tyto osoby žijí v ubytovnách právě proto, že nemají jinou možnost sehnat si bydlení a ani obce jim v tom v budoucnu nemusejí pomoci, protože jejich vstup do systému bude zcela dobrovolný. Když nebudou lidé v ubytovnách dostávat ani dávky na bydlení, kam potom půjdou? Na ulici.

U navrhovaného zákona tedy neplatí pravidlo „lepší něco než nic“?

To by skutečně platilo, kdyby v návrhu nebyla alespoň ta změna dávek na bydlení. Ve chvíli, kdy v zákoně změna je, nesmí projít.

Je podle Vás vhodné, aby sociální bydlení zajišťovaly primárně obce a nikoliv Státní fond rozvoje bydlení, tedy státní úřad k tomu navrhovaným zákonem určený?

Obce mají bytový fond a obce dělají bytovou politiku. Například Brno má 30 tisíc bytů. Navíc obce dělají sociální práci. Je tedy logické, aby sociální bydlení, například v přenesené působnosti,  zajišťovaly obce. Pokud ale bude nějaká státní instituce schopna vytvořit jakýsi paralelní bytový fond vedle obcí, dokážu si představit i tuto možnost. Upřímně tomu ale moc nevěřím.

Pokud by návrh zákona prošel v současné podobě, změnilo by se tím něco pro Brno?

Na našem projektu by se nezměnilo v podstatě nic. Změnilo by se však okolí a celý kontext. V Brně máme zhruba osmdesát ubytoven a zároveň máme několik stovek rodin, které žijí v nevyhovujícím bydlení. Valná část z nich bydlí právě v ubytovnách, tím pádem nově nebudou dostávat dávky na bydlení. Možná bychom problém nakonec vyřešili politickým tlakem. Ale nejsem si jistý, zda by se nám podařilo sehnat těmto rodinám jiné bydlení, když si vzpomenu, jak velký politický problém bylo sehnat padesát bytů, a nyní bychom jich museli sehnat dalších tisíc.

Dalo by se na návrhu zákona vylepšit ještě něco dalšího?

V tomto návrhu je celá řada dalších problémů. Většinu jsme schopni nějakým způsobem tolerovat, ale kdyby byly odstraněny, bylo by to mnohem lepší. Z původního návrhu vypadl systém dostupného bydlení bez podpory. Původně totiž byly navrhovány dva typy sociálního bydlení – sociální bydlení s podporou a dostupné bydlení bez podpory. Dostupné bydlení bez podpory by bylo zaměřeno na lidi, kteří na bydlení odvádí více než 40 % svých příjmů a nepotřebují sociálního pracovníka. Typicky jsou to senioři, kteří se dostanou v určité fázi svého života do situace, kdy už nemohou platit nájem. Nebo matky samoživitelky, které pracují někde v supermarketu, a proto reálně nemají vyšší příjem. V současné podobě návrhu zákona je dále u všech sociálních bytů povinná podpora sociálního pracovníka. To je podle mého názoru špatně. V současném návrhu jsou tak skupiny, které se do systému dostanou, ve skutečnosti podporu sociálního pracovníka nepotřebují, a přesto jim však musí být poskytována.