Jaromír Tauchen: V Německu je univerzitní knihovna plná i v srpnu

Pane doktore, začněme zlehka, jak jste strávil léto a jaké jsou vaše cíle pro následující akademický rok?

Léto jsem strávil tradičně zčásti v archivu. K 100. výročí založení Masarykovy univerzity připravujeme s kolegy z katedry velkou reprezentativní publikaci, která bude podrobně popisovat stoletou a mnohdy pohnutou historii naší fakulty, takže jsem desítky hodin seděl po archivech a vyhledával podklady. V archivu člověk narazí vždy na velice zajímavé věci. Já jsem dostal na starost zpracovat období socialismu od znovuobnovení fakulty na konci šedesátých let až po léta devadesátá. Některé objevené archivní dokumenty mě opravdu překvapily, takže se čtenáři v roce 2019 budou mít určitě na co těšit.

Po loňských úmorných vedrech jsme s manželkou objevili kouzlo dovolené v chladnějších skandinávských zemích. Letos jsme navštívili Norsko a moc se nám tam líbilo. Na příští rok máme naplánovány další severské země.

V následujícím akademickém roce mám jediný velký cíl: ukončit úspěšně již zahájené habilitační řízení. Na konci jarního semestru chceme také s kolegy z univerzity v Salzburgu uspořádat u nás na fakultě mezinárodní konferenci o historii stíhání sexuálních trestných činů.

Jak jste se dostal ke studiu na právnické fakultě, má právo ve vaší rodině tradici?

Vždycky jsem měl vlohy pro humanitní předměty, takže jsem po dlouhých úvahách zvolil práva. Nebylo tehdy „přeprávníkováno“, jako je tomu dnes a právnické vzdělání slibovalo dobré uplatnění na trhu práce. Doby se však změnily. Na konci devadesátých let, když jsem dělal přijímací zkoušky, byl o studium na právnických fakultách ze strany uchazečů obrovský zájem a nebylo jednoduché se na práva dostat. Mně se to naštěstí povedlo a zpětně toho nelituji. Právo v mé rodině tradici nemá, ale možná, že ji založíme, manželka je také právnička.

Jste znám jako právník specialista na němčinu a německé právní dějiny, které nejsou u mnoha studentů příliš preferované odvětví. Co vás vedlo zrovna k této specializaci?

Němčina mě bavila již od základní školy. Na právnické fakultě jsem kromě němčiny pro právníky navštěvoval všechny výběrové kurzy paní Dr. Šramkové, případně zahraničních přednášejících, takže jsem se postupem doby právnickou němčinu naučil. Klíčový byl pro mě předmět „Škola rakouského práva“, který tehdy organizačně zajišťovala paní prof. Pokorná z katedry obchodního práva (u které jsem pak psal i svou diplomovou práci v němčině). Každý pátek po dva semestry jsme poslouchali přednášky vyučujících z vídeňské univerzity z rakouského občanského a obchodního práva a řešili příklady. Tento předmět mi umožnil zdokonalit se v právnické němčině a ukázal mi, jakým směrem se chci v budoucnu vydat.

Právní historie mě vždycky bavila, takže jsem ji pak spojil s němčinou a začal se věnovat německým a rakouským právním dějinám a dějinám či vývoji práva v Protektorátu Čechy a Morava.

Jednou z vašich činností je i práce soudního tlumočníka. Mohl byste nám popsat, co vše to obnáší?

Pod činnost soudního tlumočníka spadají dvě oblasti: jednak tlumočení při soudním jednání nebo např. při výslechu na policii, a jednak překlady listin. Nejčastěji se jedná o výpisy z obchodního rejstříku, rodné listy, technické průkazy či nejrůznější potvrzení a listiny, které se předkládají na úřadech. Soudnímu překladatelství se věnuji jen jako vedlejší činnosti při zaměstnání, asi by mě nebavilo na plný úvazek celý den sedět u počítače a překládat.

Čas od času za mnou naši studenti chodí s dotazem, co mají udělat, aby se mohli stát soudním tlumočníkem a zda je možné se tím živit na plný úvazek. Absolventům právnických fakult, kteří jsou dobře jazykově vybavení, bych určitě doporučil, aby se „kulaté razítko“ získat pokusili, protože to představuje možnost, jak si např. jako advokátní koncipienti přivydělat.

Zúčastnil jste se řady stáží na německých a rakouských univerzitách, jaké jsou v těchto zemích podmínky pro studium práva a jaké jsou rozdíly mezi životem studentů a akademiků v porovnání s Masarykovou univerzitou?

Toto by bylo na dlouhé povídání, takže uvedu jen několik postřehů, které jsem vypozoroval, když jsem před lety v Německu a Rakousku studoval. Jedním z hlavních rozdílů je systém přípravy studentů na zkoušky, které jsou nepoměrně náročnější než u nás. Jednou jsem v srpnu, kdy jsou v Německu prázdniny, šel do univerzitní knihovny a velice mě překvapil, až doslova šokoval fakt, že studovna byla úplně plná studentů, kteří se na zkoušky učili z komentářů, z nich si vypisovali poznámky na kartičky a podle nich se pak ve studijních boxech vzájemně zkoušeli. Když u nás jdeme do studovny, tak je o prázdninách prázdná a studijní morálka je nepoměrně menší.

Ovšem zásadní rozdíl spočívá v systému výuky. Prakticky nic není povinné a především němečtí studenti navštěvují jen přednášky a některé výběrové kurzy. Naše klasické povinné semináře neznají. To je však vykoupeno velkou náročností zkoušek, které jsou většinou písemné a spočívají v řešení složitých případů. Vyučující tak mají více času na vědu, protože prakticky pouze přednáší a nemusí vést několik seminářů týdně.

Na druhou stranu, když srovnám historickou budovu naší právnické fakulty s některými německými nerekonstruovanými kampusy se zastaralým vybavením, pocházejícím třeba ještě ze sedmdesátých let, tak musím jednoznačně konstatovat, že se u nás člověk na fakultě cítí mnohem lépe.

V tomto roce vyšla vaše monografie „Práce a její právní regulace v Protektorátu Čechy a Morava“. Mohl byste čtenářům lehce nastínit, jak to s úpravou práce v okupovaném protektorátu bylo a tím i třeba navnadit čtenáře ke koupi této publikace?

Tato monografie je má habilitační práce a představuje výsledek téměř pětiletého archivního výzkumu. Jejím úkolem je čtenáři ukázat, jak fungovalo pracovní právo v období nacistické okupace v českých zemích. Především je nutné si uvědomit, že zde jednoznačně převažovaly veřejnoprávní prvky a těch soukromoprávních moc nezůstalo. Stát zaměstnavatelům autoritativně stanovil, koho mohou zaměstnat, za jakou mzdu a za jakých podmínek. Zaměstnancům naopak přikázal, u jakých zaměstnavatelů budou práci vykonávat. Myslím, že kniha se určitě povedla a přináší mnoho zcela nových a nikde nepublikovaných informací.

Působíte jako člen vědecké rady „Encyklopedie českých právních dějin”. Můžete nám přiblížit tento projekt, jaké jsou jeho cíle a v jaké fázi je jeho příprava?

Na Encyklopedii pracuji s panem doc. Schellem jako její druhý hlavní editor již od roku 2013. Je to jednoznačně největší projekt v oblasti právní historie, jehož výsledkem bude minimálně 15 svazková encyklopedie mapující českou právní historii od jejích počátků až do současnosti. S námi na něm spolupracuje více než 650 autorů nejen z ČR a SR, ale i z okolních států. V Encyklopedii budou zpracována jak věcná hesla z oblasti právní historie, tak i více než 800 podrobných biografických medailonků významných již nežijících právníků. Zatím byly vydány čtyři svazky, zbytek by měl být dokončen v příštím roce. Na již vydané svazky máme velice pozitivní ohlasy ze strany odborné veřejnosti, což nás těší a motivuje k další práci. Redakční a organizátorské práce však zabírají většinu mého volného času. Autorsky jsem do Encyklopedie zpracoval hesla vztahující se k právnímu vývoji v Protektorátu a přes stovku životopisných medailonků docentů a profesorů působících v období socialismu. V univerzitních archivech i např. v Archivu bezpečnostních složek, který spravuje fondy z činnosti Státní bezpečnosti, jsem narazil na velice zajímavé osudy učitelů, kteří na právnických fakultách působili mnohdy až do nedávné doby. Některé medailonky budou jistě korigovat zažitou představu o některých osobnostech české právní vědy, které po lidské stránce naprosto selhaly, a jiné zase připomenou životní dráhu těch, kteří museli z politických důvodů z akademické sféry nuceně odejít.