„Projekt Ježíškova vnoučata jsem zaznamenala hned, jak se poprvé dostal na veřejnost. Celý nápad a smysl tohoto projektu se mi okamžitě zalíbil. V minulosti jsem měla možnost nahlédnout pod pokličku domovů pro seniory a uvědomila jsem si, že jakákoliv pozitivní činnost, třeba jen úsměv, pro tyto lidi znamená opravdu hodně.

V prvním roce jsem se zapojila i s rodiči a snažila se prostřednictvím sociálních sítí motivovat další lidi kolem sebe, a to se myslím povedlo. Dle mého názoru se na osamocené lidi v domovech zkrátka zapomíná. Ne všichni mají to štěstí, že se o ně jejich rodiny zajímají, proto si myslím, že projekt není jen o dárcích, ale i o tom, že tito lidé mají pocit, že na ně někdo myslí.

V době covidu byla pomoc a solidarita zapotřebí víc než kdy jindy. Proto mě napadlo projekt sdílet na ročníkové facebookové skupině právnické fakulty. Upřímně jsem nečekala takovou pozitivní odezvu. Přispělo více než 50 studentů a vybrali jsme necelých 20.000 Kč. Domluva se všemi byla skvělá a udělalo mi velkou radost, že jsme několika dary dotyčným zpříjemnili jinak pochmurné vánoční svátky.

Umět někomu pomoci a nic za to nechtít je jednou z nejhezčích hodnot a jsem moc ráda, že studenti PrF projevili, že v jednotě je síla. Moc si přeji, aby tento projekt inspiroval i další kolegy z jiných ročníků.

Aktuálně dokončuji studium na právnické fakultě a ve svém volném čase se věnuji hlavně cizím jazykům (zejména španělštině) a nově svému podnikání. Člověk by se neměl bát udělat krok do neznáma, sbírat zkušenosti (dobré i ty špatné) a snažit se na sobě neustále pracovat. Pomoc je zapotřebí na více úsecích, nejen u seniorů. Jakákoliv forma podpory i jednomu jedinému člověku může ve výsledku udělat velké změny ve společnosti. Život je totiž hrozně krátký a nikdy nevíme, kdy tu pomoc budeme potřebovat právě my sami.“

Foto: Melissa Cipriani, studentka PrF MUNI. Archiv Melissy Cipriani