„Důležité je mít cíl a jít za ním. A mně se cíl nezjevuje. Jediné motto, za kterým stojím, je „všechno je relativní, včetně“. To poslední slovo tomu právě dává šťávu. Na práva jsem skutečně šel krom jiného také proto, abych se naučil, jak funguje právní systém a jak si ho ohnout. Předtím jsem totiž chvíli studoval ekologii, která mi dala šokující výklad obrazů nejen našich lidských životů. A pár kapitol teorie práva je jen domalovalo. Není pak divu, že nuda a nezdravost života před monitorem přebíjí dobrou vůli k přispívání společnosti, jejíž hodnoty a funkčnost lze ovšem nekonečně kritizovat. Cítím, že nastal čas konečně dávat a ne jen brát a těším se na to, ale asi ještě nevyzrál správný způsob. Popel nastalé vyhořelosti pak zapálí vždy jen na první pohled bezúčelné cestování a hory. Hory, které jsou nad námi, na rozdíl od zákonů. Proč tím lékem či posedlostí jsou pak právě hory a skály, to nevím. Stejně tak by to mohla být asi práce nebo koblihy. Ale práce ani koblihy tak krásně nevoní.“