Zákaz tělesného trestání dětí? Co jsme slíbili, ale (zatím) nedodrželi – 2. díl

První díl tohoto článku připomněl, co prokazatelně víme o dopadech tělesných trestů na děti, jaké mezinárodní úmluvy děti před tělesnými tresty chrání i jakou ochranu před použitím násilí ve výchově poskytují české zákony. Přečíst si jej můžete zde.

Sliby, vývoj a společenský diskurz

Výslovný zákaz používání tělesných trestů jako první uzákonilo Švédsko v roce 1979. Od té doby se přidalo mnoho zemí včetně Rakouska v roce 1989, Německa v roce 2000, Maďarska v roce 2004 a Polska v roce 2010. Ačkoli zástupci naší země v minulosti argumentovali, že česká právní úprava chrání děti dostatečně,[1] kritika (nejen) ze zahraničí neustala. Česká republika (dále jen „ČR“) byla na nedostatek právní úpravy v podobě chybějícího explicitního zákazu poprvé upozorněna Výborem OSN pro práva dětí (dále jen „Výbor OSN“) již v první periodické zprávě o plnění Úmluvy o právech dítěte (dále jen „Úmluva“) v ČR během let 1993–1994. Shodná výtka nechyběla ani v doporučeních Výboru OSN k páté a šesté pravidelné zprávě o plnění Úmluvy, tedy v době o více než 27 let později.

V roce 2008 adresoval bývalý premiér Mirek Topolánek dopis komisaři Rady Evropy pro lidská práva, ve kterém potvrdil závazek přijmout výslovný zákaz tělesných trestů. O rok později podepsala tehdejší ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková petici Rady Evropy proti veškerým tělesným trestům u dětí. Očekávaná a slibovaná změna ale nepřišla, a to ani s přijetím nového občanského zákoníku v roce 2012.[2]

V roce 2015 Evropský výbor pro sociální práva (dále jen „EVSP“) rozhodoval ve věci Approach proti ČR. Asociace na ochranu dětí vytýkala ČR, že byť vláda v roce 2010 projednávala přijetí právní úpravy výslovně zakazující tělesné trestání dětí, nakonec ke změně nedošlo. EVSP jednomyslně rozhodl ve prospěch stěžovatelské organizace a dospěl k závěru, že ČR porušuje článek 17 Evropské sociální charty, který je setrvale vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na tělesné tresty dětí. Do práv matek a dětí na přiměřenou sociální a hospodářskou ochranu spadá i právo nebýt podroben žádným tělesným trestům, a to ani z výchovných důvodů.[3]

Proč před fackou chráníme více dospělé než děti?

Kritika současné právní úpravy i společenského nastavení zaznívá pravidelně také z řad českých psychologů, psychiatrů, právníků a dalších odborníků. Koncem roku 2019 se k tématu tělesného trestání dětí vyjádřila i bývalá veřejná ochránkyně práv ČR Anna Šabatová: „Působit dětem bolest ve výchově bylo běžné ještě v mém dětství, je to široce schvalováno do dneška. Většina stále facku považuje za přiměřený výchovný prostředek. Pokud by ale dozorce ve věznici dal někomu facku, bylo by to shledáno jako protiprávní jednání. Má jiné nástroje. Měli bychom se zamyslet, zda by děti neměly mít stejné právo jako dospělí. Přece nemůžeme fackovat dospělé ani z výchovných důvodů.“[4]

Zvolená analogie poukazuje na rozdíl mezi mírou, jakou chráníme před použitím fyzické síly děti, a jak je ke stejnému jevu přistupováno ve vztazích mezi dospělými. Zjednodušeně řečeno, vězeň je u nás před fackou skutečně chráněn více než dítě. Podobných příkladů je možné najít více. Podle Petry Wünschové, zakladatelky centra LOCIKA[5] a členky Výboru vlády pro práva dítěte, ve společnosti není pochyb o tom, že není v pořádku bít kolegu na pracovišti, kamaráda či partnera. Tím spíše bychom měli chránit před stejnými zásahy děti, které jsou oproti dospělým mnohem zranitelnější.[6]

Přesto léta zažité tendence ve výchově přetrvávají, což potvrzují i výsledky výzkumu Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, který si můžete pamatovat již z prvního dílu článku. Tělesné tresty v ČR alespoň jednou použilo necelých 58 % rodičů. Více než 37 % respondentů dokonce souhlasí s tvrzením, že jsou důležitou součástí výchovy dětí. A staré známé pořekadlo „škoda každé rány, která padne vedle” uznává skoro každý čtvrtý dotázaný rodič.[7] Výsledky výzkumu potvrzují, že naše země potřebuje změnu hodnotového přístupu k výchově dětí. Nastartovat by ji mohla „pozdě, ale přece” chystaná novela občanského zákoníku.

Konec tělesných trestů v ČR? Co může přinést novela občanského zákoníku

V srpnu roku 2023 představilo Ministerstvo spravedlnosti legislativní návrh, podle kterého mají být všechny formy tělesných trestů výslovně označeny za nepřijatelné. S ohledem na přetrvávající společenskou toleranci používání tělesných trestů ve výchově ale není překvapením, že přes 73 % rodičů s jejich explicitním zákazem v zákoně nesouhlasí.[8] V anketě dostupné na zpravodajském serveru Novinky.cz se proti novelizaci zákona vyslovilo dokonce 87,9% z více než 33 000 hlasujících čtenářů.[9]

Začátkem dubna 2024 Ministerstvo spravedlnosti informovalo, že ukončilo meziresortní připomínkové řízení k legislativnímu návrhu zákona, kterým se mění občanský zákoník a další související zákony. V červnu 2024 novelu schválila vláda a předložila ji k projednání Poslanecké sněmovně. Plánované změny mají zakotvit nepřijatelnost tělesného trestání, ale i zjednodušit a zrychlit rozvod manželství a úpravu poměrů nezletilých dětí po rozvodu. Účinnost zákona je plánovaná na 1. 1. 2025.[10]

Navrhované změny

Změna zajišťující ochranu dětí před tělesnými tresty by se měla projevit v § 858 občanského zákoníku, který upravuje rodičovskou odpovědnost, a rovněž v jeho § 884 odst. 2, který pojednává o přiměřenosti použití výchovných prostředků. Podle nového znění § 858 občanského zákoníku budou mít rodiče povinnost pečovat o dítě, jeho zdraví a tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření.[11]

Znění § 884 odst. 2 občanského zákoníku má být doplněno o nevyvratitelnou právní domněnku: „Výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte. Platí, že lidské důstojnosti dítěte se dotýká tělesné trestání, působení duševního strádání nebo jiné ponižující opatření.”[12]

Možné přínosy i úskalí

Výsledkem navrhovaných změn by byla právní úprava, která staví najisto, že každý tělesný trest se dotýká lidské důstojnosti dítěte a je tudíž nepřijatelný. Náměstek ministra spravedlnosti Antonín Stanislav k chystaným změnám uvedl: „Jedná se o deklaraci žádoucího stavu, o nastavení celospolečenské normy, že není přijatelné bít děti, stejně tak jako je nepřijatelné bít dospělé nebo zvířata.“[13]

A jaké jsou reakce? Zatímco někteří novelu vítají s otevřenou náručí, jiní mají výhrady k dopadům, které (ne)bude mít v praxi. Útržkovité informace, které o změně zákona mnohdy poskytují média, mohly u rodičů vyvolat nedůvodné obavy a s nimi i zbytečnou vlnu kritiky. Je důležité zdůraznit, že povaha navrhované právní úpravy je pouze deklaratorní a s použitím tělesného trestu nespojuje žádnou novou sankci. Obavy rodičů, že za pohlavek dítěti půjdou k soudu, tak nejsou na místě. To ostatně potvrzuje i důvodová zpráva k novele: „Navrhované řešení nepočítá s rozšířením tohoto přestupku, trestního postihu týrání ani s jinými sankcemi. Neuchyluje se k donucení státní mocí, ale apeluje na odpovědnost rodičů.”[14] Kriminalizaci rodičů a zavádění nových postihů vyloučila i vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková: „Navrhovanou úpravou se nemají zavést žádné sankce pro rodiče. Cílem není trestat rodiče, ale podpořit výchovu prostřednictvím jiných výchovných prostředků než tělesných trestů.“[15]

Na druhou stranu se lze setkat i s názory, že ustanovení, která jako právní pravidla nelze vymáhat pod hrozbou sankce, nemají mít v občanském zákoníku vůbec místo. Ve skutečnosti ale navrhovaná úprava v tomto ohledu nepřináší nic, co bychom již neznali. V občanském zákoníku nalezneme hned několik ustanovení, která více než cokoliv jiného představují určitý morální apel či deklaraci společensky žádoucího stavu. Příkladem může být jeho § 884 odst. 1, podle kterého mají být rodiče všestranně příkladem svým dětem, nebo jeho § 687 odst. 2, který stanovuje, že manželé jsou si vedle jiného povinni úctou, mají si být věrni a společně pečovat o děti.

Dále bývá iniciativě vytýkáno, že čistě deklaratorní úprava v praxi nic nezmění a chystané změny jsou z toho důvodu zbytečné. Zkušenosti ze zahraničí ale hovoří opačně – v mnoha zemích obrat v přístupu k výchově dětí vyvolala až legislativní iniciativa.[16] Významné společenské změny se dočkalo například Švédsko, a to přesto, že má jejich výslovný zákaz tělesných trestů taktéž deklaratorní povahu. Podpora tělesných trestů mezi švédskými rodiči klesla od roku 1960 z přibližně 50 % na zhruba 10 %. Počet předškolních dětí, které jsou rodiči plácány či fackovány, klesl ve stejném období z více než 90 % na přibližně 10 %.[17] Velkou zásluhu na obratu v přístupu k výchově dětí měla kromě legislativní změny také úspěšná osvětová kampaň. Podle tiskové zprávy Ministerstva spravedlnosti i důvodové zprávy se s nelegislativními opatřeními počítá i u nás. Souběžně se změnou v zákoně by měla probíhat osvěta a kampaň k pozitivnímu rodičovství, o kterou by se postará Ministerstvo práce a sociálních věcí.[18]

Závěr

Povinnost zakázat nelidské či ponižující zacházení nebo trestání dětí pro Českou republiku vyplývá z mnoha mezinárodních dokumentů včetně Úmluvy o právech dítěte a Evropské sociální charty. Přes konstantní kritiku ze strany Výboru OSN, Rady Evropy, ale i řad odborníků a části veřejnosti české zákony bezpodmínečnou ochranu dětí před tělesnými tresty zatím neposkytují. Po dlouhých letech čekání jsme ale k výslovnému a úplnému zákazu používání tělesných trestů zase o krok blíže. Přijetím chystané novely občanského zákoníku by naše země dostála svým mezinárodním závazkům a jako jedna z posledních by se připojila ke zbytku členských států Evropské unie, které děti před jakýmikoliv tělesnými tresty již chrání. Změna v legislativě by spolu s kampaní, která zvýší povědomí veřejnosti o dopadech tělesných trestů na vývoj dětí a nabídne rodinám dostupné podpůrné služby, mohla odstartovat hodnotový obrat v přístupu k výchově dětí.

Úvodní foto: Child abuse, The People Speak!, Flickr, CC BY-NC 2.0. Dostupné z: https://www.flickr.com/photos/saulalbert/44294855615/in/photostream/

[1] Vyjádření vlády České republiky ke kolektivní stížnosti podané na ČR pro porušování Evropské sociální charty z důvodu absence právní úpravy výslovného zákazu tělesných trestů dětí v rodině, ve škole a dalších institucích a místech. [cit. 5.5.2024]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/documents/20142/1037493/vi_2014_27_p1.pdf/9b9f3a82-d44d-314a-a9c3-634b5fae0b97

[2] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

[3] Rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva ze dne 20. ledna 2013 ve věci č. 96/2013 Association for the Protection of All Children (APPROACH) Ltd. proti České republice.

[4] ČTK. Šabatová podpořila zákaz fyzických trestů dětí. Dospělé fackovat taky nemůžeme, říká. Aktuálně.cz [online]. 3. 12. 2019. [cit. 5. 5. 2024]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/sabatova-podporuje-zakaz-fyzickych-trestu-deti/r~a3486d7015d011ea82ef0cc47ab5f122/

[5] Nezisková organizace poskytující odbornou pomoc dětem ohroženým domácím násilím.

[6] Sladká, Michaela. Nefackujete kolegy v práci, kamarády ani partnery. Pro děti by to mělo platit především. wave.rozhlas.cz [online]. 23. 6. 2021. [cit. 5. 5. 2024]. Dostupné z: https://wave.rozhlas.cz/nefackujete-kolegy-v-praci-kamarady-ani-partnery-pro-deti-melo-platit-predevsim-8520008

[7] 1. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Příloha: Grafy. in Fyzické tresty dětem prokazatelně škodí. Jak moc je Češi používají?. Praha, 27. 6. 2023. [cit. 5. 5. 2024]. Dostupné z: https://www.lf1.cuni.cz/fyzicke-tresty-detem-prokazatelne-skodi-jak-moc-je-cesi-pouzivaji

[8] Tamtéž.

[9] Vaculík, Radim. Ministerstvo chce zakázat tělesné trestání dětí. Novinky.cz [online]. 23.10.2023. [cit. 5. 5. 2024]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-ministerstvo-chce-zakazat-telesne-tresty-deti-40447943

[10] Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, s. 153. [cit. 5. 8. 2024]. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=243039

[11] Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, bod 9. [cit. 5. 8. 2024]. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=243039

[12] Tamtéž, bod 16.

[13] Vaculík. Ministerstvo chce zakázat tělesné trestání dětí.

[14] Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění občanský zákoník, s. 83.

[15] Rychlejší rozvod a zákaz fyzických trestů dětí. Novela míří k připomínkám. idnes.cz [online]. 8. 9. 2023 [cit. 5. 5. 2024]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ministerstvo-spravedlnosti-novela-smluveny-rozvod-trestani-deti.A230908_114728_domaci_vajo

[16] Safe to Learn Coalition. Evidence from across countries of the positive impact of prohibiting corporal punishment. unicef.org [online]. 22.3.2023 [cit. 26.5.2024]. Dostupné z: https://www.unicef.org/safetolearncoalition/stories/evidence-across-countries-positive-impact-prohibiting-corporal-punishment

[17] Modig, Cecilia. Never Violence – Thirty Years on from Sweden’s Abolition of Corporal Punishment. Government Offices of Sweden and Save the Children Sweden. 2009, s. 3. [cit. 5. 5. 2024]. Dostupné z: https://www.tm.gov.lv/lv/media/8201/download

[18] Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění občanský zákoník, s. 71.

Vybrali jsme pro vás