Trestní právo je důležitou součástí života a už jenom svou existencí pomáhá snižovat množství činů, které společnost považuje za nebezpečné. Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.[1] Trestně odpovědným se v České republice každý stává den po svých patnáctých narozeninách. Trestní odpovědnost znamená, že při spáchání nějakého činu, jejž trestní zákon považuje za trestný, hrozí soudní postih.

Od trestných činů odlišujeme přestupky. Přestupek je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin.[2] Přestupek je typicky méně závažný než trestný čin a zpravidla za něj hrozí mírnější postih. Ale ani v případě přestupku se nejedná o čin pro společnost žádoucí, a proto by se ho měl každý vyvarovat.

V trestních řízeních proti mladistvým ve věku od 15 do 18 let (tedy typicky věku instruktorů na dětských táborech) se vyskytuje mnoho odlišností, které v klasickém trestním řízení s dospělými nenajdeme. Jedná se o řízení méně přísné – například při ukládání trestu jsou trestní sazby poloviční. Přesto by si i instruktoři měli být vědomi své trestní odpovědnosti a dávat si pozor, aby nezanedbali některou důležitou povinnost. Od patnácti let odpovídá instruktor i za přestupky.

Není vyloučeno, aby v konkrétním případě bylo trestním soudem souzeno více osob najednou. Ukažme si názorný příklad. Vedoucí, který hlídal děti při koupání u vody, odejde a dá pokyn nejstaršímu dítěti (necelých patnáct let), aby nadále děti při koupání u vody hlídalo. Takové dítě však tuto činnost nemůže vykonávat samo, stále je na táboře vedeno jako dítě a nezastává žádnou odpovědnou funkci. Navíc ještě nedosáhlo věku 15 let, a proto není trestně odpovědné. Pokud by se něco stalo, třeba se nějaké dítě začalo topit, bude za vzniklou situaci odpovědný vedoucí, který odešel a zanedbal tak svou povinnost. Zároveň ale může být za tuto situaci odpovědný hlavní vedoucí tábora, a to z důvodu, že má na starost bezpečnost svěřených dětí a odpovídá i za chování vedoucích, které na svůj tábor vybral. Dále také zřizovatel tábora, který také odpovídá za výběr hlavního vedoucího tábora.

Nejčastější trestné činy, k nimž by mohlo na táboře dojít

V ideálním světě by na dětském táboře k trestným činům nedocházelo, ale jelikož v takovém světě nežijeme, je nutné některé z těch, které se na táboře mohou stát, uvést. Může se jednat především o trestný čin krádeže, ohrožování výchovy mládeže, pohlavního zneužití, podání alkoholu dítěti a neposkytnutí pomoci. V krajním případě může dojít i k trestnému činu ublížení na zdraví z nedbalosti nebo těžkému ublížení na zdraví z nedbalosti.

Trestný čin krádeže[3] spočívá v přivlastnění si cizí věci. Typu krádeží je více, ale snad jediným typem krádeže, k níž by mohlo na táboře dojít, je odcizení věci s hodnotou nad 10 000 Kč. I to je však značně nepravděpodobné, neboť na táboře (minimálně stanovém) mnoho takových drahých věcí nebývá. Jak by mohlo na táboře dojít ke krádeži? Pokud by instruktor, vedoucí nebo další osoby ukradli nějakou cennější věc dítěti, pak by se určitě jednalo o úmyslný trestný čin krádeže, za který by byli souzeni. Vedoucí by si také mohli ukrást nějaké věci mezi sebou, to se však může stát kdekoliv a není to předmětem tohoto článku. Další možností je, že si věci děti mezi sebou ukradnou navzájem, nicméně dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné,[4] situace by se tak řešila maximálně s rodiči. Nejlepší prevencí je upozornit rodiče dětí, aby jim na tábor nedávali nic cenného. Ideální je to uvést již v přihlášce na tábor. Na táboře děti mají vše, co potřebují. Vedoucí se jim starají o zábavu, mají zde spoustu kamarádů a cenné věci (drahé hodinky, mobil či tablet) zde nevyužijí. Na táboře, kde působím jako vedoucí tábora, se uchytila praxe taková, že si děti mobily na tábor neberou. A to jednak z důvodu, že se jedná o stanový tábor a nemají si je kde nabít, a jednak většinou nemají chuť ani čas hrát si s mobilem, protože mohou dělat spoustu činností s dětmi, se kterými se na táboře velmi rychle sblíží. Pozor, ani odcizení věci s hodnotou pod 10 000 Kč není bez postihu. V takovém případě by se však nejednalo o trestný čin, ale o přestupek, za který může hrozit mimo jiné pokuta.

Trestný čin ohrožování výchovy dítěte[5] spočívá v ohrožení rozumového, citového nebo mravního vývoje dítěte tím, že ho pachatel svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu, umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život nebo mu umožní opatřovat pro sebe nebo pro jiného prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem. Tento trestný čin by mohl vedoucí tábora naplnit například tak, že by záměrně kladl dětem na srdce, aby nechodily do školy nebo kradly. Proto by si každý vedoucí měl dávat pozor na jazyk a jít dětem na táboře (i mimo něj) příkladem. O záškoláctví či chuti vykašlat se na práci by s dětmi mluvit neměl, byť letmé zmínění by určitě nebylo hodnoceno jako úmyslné jednání, které je pro tento čin předpokladem. Chování mimo tábor zmiňuji i z důvodu masivního používání sociálních sítí. Je velice snadné „být sledován“ dítětem z tábora. A proto, pokud má vedoucí tábora veřejný profil na sociálních sítích, případně si „přidá“ mezi své přátele táborové děti, měl by si dávat dobrý pozor na to, jak se na sociálních sítích prezentuje.

Trestný čin podání alkoholu dítěti[6] bude naplněn, pokud kdokoliv na táboře ve větší míře nebo opakovaně prodá, podá nebo poskytne dítěti alkohol. Alkohol na dětském táboře nemá své místo. Pokud na táboře je, nejedná se ještě o nic trestného, neměl by však být umístěn tak, aby se k němu mohly dostat děti. Jsou tábory, kde se po večerce, když jdou děti spát, „pije“. Dávám tento termín do uvozovek, jelikož to nemusí znamenat nechat téct kořalku proudem, ale při večerní poradě si dát sklenku vína. Nicméně je třeba si uvědomit, že instruktoři, kterým často není osmnáct let, a těchto večerních porad či posezení se účastní, jsou podle § 204 trestního zákoníku stále dětmi. Tudíž v žádném případě nesmí dojít k tomu, aby jim byl, byť se na táboře považují za odpovědné mladé dospělé, alkohol poskytnut. Potažmo pokud by vedoucí často či nadměrným způsobem pili před těmito nezletilými instruktory, mohlo by se jednat i o naplnění výše zmíněného trestného činu ohrožení výchovy dítěte. Také je potřeba myslet na to, že může dojít ke spáchání přestupku podle § 59 odst. 1 písm. g) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Dopustí se ho ten, kdo jako osoba odpovědná za dítě ponechá dítě bez náležitého dozoru přiměřeného jeho věku, rozumové vyspělosti, popř. zdravotnímu stavu, a tím dítě vystaví nebezpečí vážné újmy na zdraví nebo v důsledku toho dítě způsobí újmu na zdraví jiné osobě nebo škodu na cizím majetku nikoliv nepatrnou. Vedoucí, kteří si vezmou na starost děti na dětském táboře, se jim musí poctivě věnovat a mít nad nimi kontrolu, a to i když děti spí. K naplnění tohoto přestupku by došlo nejspíše v případě, kdyby vedoucí byli tzv. pod obraz.

K pohlavnímu zneužití[7] dojde, když někdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo je jiným způsobem pohlavně zneužije. Myslím, že při tomto pomyšlení většině rodičů přejede mráz po zádech a vynoří se otázka: Opravdu se to na dětském táboře může stát? Stát se může vždycky všechno, ovšem spíše se chci věnovat pohledu z jiné perspektivy. Předpokládám, že při pojmu pohlavní zneužití si většina lidí představí staršího, dejme tomu čtyřicetiletého vedoucího, který se velice nevhodně chová k malé holčičce nebo chlapečkovi. V takovém případě se nejspíše všichni shodneme na tom, že tato situace není žádoucí. V některých případech ale nebude zhodnocení situace takto jednoznačné. Uvedu příklad, na kterém by spousta lidí nespatřovala nic špatného, a přesto by mohlo dojít k trestnému činu pohlavního zneužití. Tímto příkladem však nechci trestný čin nijak zlehčovat.

I v případě tzv. „táborové lásky“ totiž může dojít k pohlavnímu zneužití. Může se jednat o dětské účastníky tábora, kdy dívence může být čerstvě 15 let a hochovi bude 15 let měsíc po táboře. Pokud by se jim nějakým způsobem povedlo být bez dozoru a došlo by k intimnějším kontaktům či přímo souloži, byla by mladičká dívenka trestně odpovědná za pohlavní zneužití. Možná by spousta z vás nepovažovala něco takového za trestné, nicméně zákon to trestným spatřuje. Je pravdou, že pokud u činu, který splňuje všechny znaky trestného činu uvedeného v trestním zákoně, chybí nebezpečnost pro společnost, nebude takový čin považován policií ani soudem za trestný. Vnímání toho, co je pro společnost nebezpečné, však může mít každý trochu jiné, a proto je lepší předcházet podobným situacím. Je třeba opravdu pečlivě hlídat „zaláskované“ děti na táboře. Samozřejmě spolu mohou tančit na diskotéce, držet se za ruce a dát si pusu na dobrou noc. Tím to ale také musí skončit, vedoucí tábora má odpovědnost za všechno, co se na táboře s dětmi děje. Je vhodné si tedy s konkrétními dětmi sednout a otevřeně si s nimi promluvit o jejich trestní odpovědnosti, o tom, co je a není na táboře vhodné a také o tom, že svým chováním dávají příklad mladším dětem.

Závažnější už může být situace, kdy se jedná o letní lásku mezi dítětem a instruktorem, tam už by si instruktor měl být vědom své odpovědnosti. I v takovém případě by si měl (hlavní) vedoucí tábora s instruktorem o jeho odpovědnosti promluvit. Především by si instruktor měl uvědomit, v jak choulostivé situaci se nachází. Protože i když nedojde k ničemu zakázanému, je velice snadné být jako vedoucí či instruktor z pohlavního zneužití obviněn. Stačí zhrzená láska pubertálního dítěte, případně potáborový rozchod, a malér je na světě. Proto je dobré už na začátku tábora upozornit všechny vedoucí a instruktory na táboře na možný problém a poučit je o tom, jak mu předcházet. A toho lze nejlépe docílit tak, že nebude s dítětem opačného pohlaví sám zavřený ve stanu a vždy při osobní hygieně (sprchování) bude osoba stejného pohlaví. V případě, kdy bude např. zdravotnice vytahovat klíště z choulostivého místa chlapce, vezme s sebou do zdravotního stanu další osobu a podobně. Opět, nelze předejít úplně všemu, ale opravdu nezavdat příčinu nikomu z tábora k tomu, aby si myslel, že se člověk chová nepatřičně.

[1] § 13 odst. 1 trestního zákoníku.

[2] § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

[3] § 205 trestního zákoníku.

[4] § 89 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže).

[5] § 201 trestního zákoníku.

[6] § 204 trestního zákoníku.

[7] § 187 trestního zákoníku.

[8] § 150 trestního zákoníku.