Seriál o insolvencích: Schválení a neschválení oddlužení

Neschválení oddlužení

Důvody pro neschválení oddlužení jsou dle § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“) takové skutečnosti, které by jinak vedly k odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Připomeňme si důvody pro odmítnutí – nesplnění všech náležitostí návrhu na povolení oddlužení podle § 393 IZ (taková situace po přezkumném jednání už z povahy věci nastat nemůže) a skutečnost, že dlužník nebyl osobou oprávněnou podat návrh podle § 389 a § 390 odst. 3 IZ (tzn. dlužník má dluhy z podnikání, které brání oddlužení). Důvody pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení jsou specifikovány v § 395 IZ (např. nepoctivý záměr dlužníka). Oba typy rozhodnutí jsme si podrobněji vysvětlili v tomto článku. 

Pokud insolvenční soud oddlužení neschválí, má dle § 405 IZ dvě možnosti. Tou první je prohlásit na majetek dlužníka konkurs. Podmínky pro prohlášení konkursu jsou v zásadě totožné, jako kdyby došlo k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu už v rozhodnutí o úpadku dlužníka. Dlužník musí mít, zjednodušeně řečeno, majetek, který by po zpeněžení a uspokojení zapodstatových pohledávek a jim na roveň postavených postačoval k alespoň částečnému uspokojení přihlášených věřitelů. Za takový majetek se považuje i záloha na náklady řízení složená na počátku řízení dlužníkem. Ten může samozřejmě o konkurs i požádat. Pokud nejsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o konkursu, přistoupí soud ke druhé možnosti, kterou je zastavení insolvenčního řízení. 

Schválení oddlužení

Pokud insolvenční soud neshledá důvod pro neschválení, vydá podle § 406 odst. 1 IZ usnesení o schválení oddlužení. 

U řízení, ve kterých bylo rozhodnutí o úpadku vydáno do 31. 5.. 2019 včetně (tj. před účinností novelizujícího zákona č. 31/2019 Sb., dále jen „oddlužovací novela“), byly možné tři způsoby oddlužení – splátkovým kalendářem, zpeněžením majetkové podstaty a kombinací splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Kombinaci bylo možno schválit pouze s výslovným souhlasem dlužníka. Nejčastěji žádal dlužník o kombinaci v případě, že jeho příjmy nepostačovaly k uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 %, tudíž chtěl poskytnout do oddlužení i výtěžek zpeněžení svého majetku. Hranice 30% uspokojení věřitelů byla podmínkou pro úspěšné splnění oddlužení a osvobození od placení zbytku pohledávek. 

Oddlužovací novela nejenže výrazně zmírnila podmínky pro úspěšné splnění oddlužení (za splnění některých podmínek lze přiznat osvobození i dlužníkům, kteří neuhradili ani 30 % výše pohledávek nezajištěných věřitelů – splnění oddlužení se blíže budeme věnovat v samostatném článku), ale změnila i možnosti schválení oddlužení. Aktuálně existují pouze dva způsoby oddlužení a těmi jsou zpeněžení majetkové podstaty a kombinace splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 1 IZ). Zvýhodněné postavení dlužníků, které přinesla oddlužovací novela, zákonodárce vyvážil tím, že vypustil samostatný splátkový kalendář. Jelikož je dlužníkům umožněno oddlužit se rychleji a do oddlužení jsou připuštěni i dlužníci s nižšími příjmy, musí věřitelům k uspokojení jejich pohledávek nabídnout v podstatě vše, co mají. Samostatné zpeněžení lze schválit pouze v případě, že si věřitelé tento způsob oddlužení odhlasují. V opačném případě musí soud schválit kombinaci (§ 402 odst. 5 IZ). Možná vás právě napadlo, proč by měli věřitelé chtít pouze zpeněžení majetkové podstaty, když kombinací mohou dosáhnout vyššího uspokojení? Odpovědí je nový institut tzv. chráněného obydlí dlužníka (§ 398 odst. 6 IZ).

Chráněným obydlím dlužníka je takový majetek (byt, dům, ale třeba i loď nebo karavan), který dlužník obývá a jehož hodnota je nižší než hodnota stanovená podle nařízení vlády č. 189/2019 Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení (dále jen „nařízení o chráněném obydlí“). Podstata určení, který majetek je chráněným obydlím a který ne, spočívá v tom, že správce zjistí faktickou hodnotu dlužníkova obydlí (typicky znaleckým posudkem) a dále vypočítá hodnotu obydlí podle nařízení o chráněném obydlí. Tato hodnota je určena s ohledem na polohu a velikost majetku, množství osob žijících ve společné domácnosti apod. Pokud je faktická hodnota dlužníkova obydlí menší než ta tabulková, dlužník by v případě oddlužení ve formě kombinace nebyl povinen své obydlí vydat ke zpeněžení. Pokud by bylo rozhodnuto o zpeněžení majetkové podstaty, dlužníkovi zůstanou v plné výši jeho příjmy (ze zaměstnání, podnikání apod.), nicméně musel by ke zpeněžení vydat veškerý svůj majetek. Věřitelé proto musí pečlivě uvážit, zda je pro ně výhodnější oddlužení kombinací (bez případného zpeněžení obydlí dlužníka, tzn. jen z příjmů a ostatního majetku) nebo zda je pro ně výhodnější oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (bez příjmů). Jak jsem již uvedla výše, soud může z úřední povinnosti rozhodnout pouze o schválení oddlužení kombinací. Je tedy na věřitelích, aby byli aktivnější, lépe kontrolovali insolvenční rejstřík a řízení svých dlužníků a více se angažovali v hlasování o způsobu řešení úpadku podle § 400 IZ. Insolvenční správce všechny rozhodné okolnosti pro posouzení „výnosnosti“ obou způsobů oddlužení uvádí ve zprávě pro oddlužení.

V usnesení o schválení oddlužení tedy soud v závislosti na způsobu oddlužení uvede, zda má dlužník hradit splátky, z jakých příjmů a v jakém rozsahu (zpravidla jako při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, případně při snížení splátek v rozsahu určeném soudem; srážky z příjmů provádí zpravidla plátce příjmu) a zda a jaký majetek má vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení. Schválené oddlužení trvá po dobu 60 měsíců. Oddlužovací novela nicméně zmírnila i tuto dobu trvání a stanovila podmínky, za kterých může být oddlužení splněno již za 36 měsíců (vizte § 412a IZ, blíže ke splnění oddlužení v samostatném článku). Samozřejmě pokud dlužník uhradí pohledávky svých nezajištěných věřitelů v plném rozsahu v předstihu, oddlužení bude splněno dříve.

Povinnosti dlužníka

Nyní tedy začíná faktické oddlužení. Dlužník je během následujících několika let povinen plnit povinnosti uvedené v usnesení o schválení oddlužení a při oddlužení kombinací i povinnosti uvedené v § 412 IZ, tzn. vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost nebo usilovat o získání zaměstnání, dlužník také nesmí odmítnout možný příjem, tedy musí usilovat o co nejvyšší uspokojení svých věřitelů. Musí správci a soudu sdělovat veškeré změny bydliště i zaměstnání, stejně jako počtu vyživovaných osob, uzavření manželství, oznámit skutečnost, že obdržel nebo obdrží dědictví nebo dar či jiný příjem. Rozhodně by dlužník měl myslet na to, že mnohé nové příjmy musí poskytnout do oddlužení, ledaže mu insolvenční správce nebo soud sdělí, že tento příjem není postižitelný. Dlužník se nemusí vždy vyznat v zákonných ustanoveních upravujících postižitelnost různých druhů příjmů. V pochybnostech by měl z tohoto důvodu vždy kontaktovat insolvenčního správce a poradit se s ním. Nevyplácí se jakékoliv příjmy správci a soudu tajit. O to složitější je poté prostředky do oddlužení vracet, když už je dlužník nemá k dispozici.

V následujícím článku se budeme věnovat přerušení a prodloužení oddlužení (i s ohledem na tzv. Lex Covid) a také zrušení oddlužení.