Povinnost k náhradě újmy způsobené zraněním na sportovních trénincích v bojových sportech

Ani rekreační sportování nebývá ušetřeno vzniku úrazů. I na trénincích dochází často k vzniku zranění, a to i závažných, která mohou minimálně dočasně zabránit sportovci vést jeho dosavadní život, příp. i zhoršit budoucí společenské uplatnění. Ačkoliv se jedná především o nehody, zraněný sportovec se ocitá v nepříznivé situaci, na jejíž řešení je dobré se připravit.  

22. 2. 2021 Andrea Prägerová


Foto: Léčení úrazového stavu, Borodinová Victoria, Google, CC0

Povinnost k náhradě újmy způsobené zraněním může vzniknout sportovci, který jinému zranění způsobil, sportovnímu klubu, v rámci jehož činnosti ke zranění došlo, nebo trenérovi.[1] V případě, že povinnost k náhradě újmy nikomu z dříve jmenovaných nevznikne, bude muset následky svého zranění nést zraněný sportovec sám. Vzhledem k různorodosti sportovních odvětví jsem se rozhodla zkoumanou oblast omezit pouze na bojové sporty, protože k nim mám bližší vztah. Doufám, že se mi díky této volbě povede nastínit problematiku přesněji a přijatelnějším způsobem, než kdybych se snažila podat komplexní přehled pro sport obecně.

Soukromoprávní odpovědnost za zranění při tréninku bojového sportu

Pro vznik soukromoprávní odpovědnosti se obecně vyžaduje porušení právní povinnosti, vznik újmy, příčinná souvislost mezi těmito znaky a zavinění.

V České republice mají sportovní organizace zpravidla právní povahu spolku (Česká unie sportu, sportovní svazy atd.) nebo obchodních společností (zejména fotbalové a hokejové kluby). V bojových sportech se pohybujeme v oblasti spolků, případně jejich svazů nebo pobočných spolků (např. Český svaz zápasu, Český svaz karate, Česká obec sokolská, sportovní klub, tělovýchovná jednota…) dle § 214 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „OZ“). Právní povinnost, přikazující určitý způsob chování, nemusí být stanovena pouze právními předpisy, ale i stanovami a interními předpisy konkrétních spolků (např. bezpečnostní řád tělocvičny, interní směrnice GDPR, řád o užívání majetku klubu atd.).[2]

Újma v tomto případě spočívá ve vzniku zranění při činnosti sportovní organizace (na tréninku, na soustředění, případně při jiné činnosti organizované sportovní organizací). Jedná se o nemajetkovou újmu, která se nahrazuje v penězích dle § 2958 OZ. Zranění může vést ke vzniku  hned několika samostatných složek náhrady nemajetkové újmy, kterými jsou  bolestné, náhrada ztížení společenského uplatnění a náhrada další nemajetkové újmy.[3] Bolestné odškodňuje bolestivý stav (způsobený zraněním), současně s ním spojenou určitou míru nepohodlí, stresu a obtíží, obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 OZ. Kromě fyzické bolesti se odškodňuje i duševní strádání.[4] Ztížením společenského uplatnění se myslí „trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví na běžný život poškozeného“. Poškozený je omezen (případně úplně vyřazen) z možnosti společensky se uplatnit v různých oblastech života (například je nucen změnit povolání, protože dosavadní zaměstnání mu zdravotní stav neumožňuje vykonávat).[5] Další nemajetková újma „je spojená se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické, či psychické újmě dlouhodobého charakteru, nýbrž jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru.“[6] Tyto specifické okolnosti mohou spočívat například v tom, že poškozený nemá možnost strávit Vánoce se svými blízkými.

U příčinné souvislosti se prokazuje, že újma (zranění) vznikla v důsledku porušení právní povinnosti. Pokud došlo ke zranění, které nebylo způsobeno v důsledku porušení právní povinnosti, ponese následky sám zraněný (výjimka může nastat u náhody – viz níže).

Potřebný stupeň zavinění se odvíjí od porušené právní povinnosti. V případě porušení právní povinnosti stanovené zákonem (např. prevenční povinnost dle § 2900 OZ) podle § 2910 OZ postačuje zavinění ve formě nedbalosti, která se podle § 2911 OZ a § 2912 OZ předpokládá. U právní povinnosti chovat se v souladu s dobrými mravy je při porušení vyžadováno zavinění v podobě úmyslu dle § 2909 OZ a při porušení smluvní povinnosti dle § 2913 OZ nastupuje objektivní odpovědnost, zavinění tedy není potřeba. Povinnosti stanovené stanovami jdou ve stopách smluvním povinnostem (vůči členům spolku), tedy ani pro ně není vyžadováno zavinění, pokud samotné stanovy neurčí něco jiného. Co se týče interních předpisů, zavazují pouze členy spolku, případně další osoby, které mají se spolkem uzavřenou smlouvu (obvykle pracovní nebo jako OSVČ), pokud jsou tyto interní předpisy její součástí. Při pracovněprávním vztahu musí zaměstnavatel zaměstnance s interními předpisy seznámit [§ 37 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZP“)], aby na něj přesunul odpovědnost, jinak by ji nesl sám (spolek). Při náhradě nemajetkové újmy vyjádřené v penězích se bude v tomto případě postupovat dle ustanovení o náhradě škody dle zákoníku práce, konkrétně dle § 250 a násl. ZP.

Soukromoprávní odpovědnost nevznikne v případě jednání v nutné obraně (§ 2905 OZ) a krajní nouzi (§ 2906 OZ). Specifická úprava platí i pro tzv. náhodu (§ 2904 OZ). Pokud dojde ke zranění náhodou, nahradí nemajetkovou újmu z toho plynoucí ten, kdo k ní dal ze své viny podnět. Takový podnět může spočívat například v situaci, kdy jsou v tělocvičně žíněnky zapřené prkny, aby se nerozjížděly, a někdo prkna odstraní (třeba kvůli úklidu) a už je nevrátí, ačkoliv si je vědom toho, že tam byla z prevenčních důvodů. Při tréninku se žíněnky posunou, vytvoří se mezi nimi mezery, kvůli kterým si někdo zlomí prsty nebo zraní kotník. Ten, kdo prkna odstranil, by byl povinen k náhradě nemajetkové újmy.

Zranění dospělého člověka na tréninku

Aby byla situace přehlednější, pokusím se více přiblížit, na co všechno je třeba se zaměřit při zjišťování, komu vzniká povinnost k náhradě újmy způsobené zraněním při cvičení nezávodního charakteru. Představme si situaci, kdy došlo ke zranění devatenáctiletého muže při tréninku kickboxu. Rentgenový snímek potvrdil zlomenou kost v zápěstí. Potřebujeme zjistit, zda někdo neporušil povinnost plynoucí z jeho postavení a nenaplnil i ostatní znaky vedoucí ke vzniku civilní odpovědnosti.

Způsobil zranění jiný účastník tréninku?

Učinil tak z nedbalosti (např. proto, že neuposlechl pokyny trenéra), nebo dokonce úmyslně?

Pokud se u tréninkové aktivity předpokládá soutěžní charakter (cvičné zápasy, hry, jiné aktivity pracující se soutěživostí), se kterým souvisí i větší riziko zranění, je výchozí situace nastavena velmi podobně jako při závodní činnosti (sportovci chtějí vyhrát, v důsledku čehož se více soustředí na cíl hry a méně na její bezpečnost). Proto by povinnost k náhradě újmy měla vznikat za obdobných podmínek. O povinnosti k náhradě újmy způsobené během soutěžního klání jsme psali zde.

Rozdíl spočívá v tom, že funkci, kterou na závodech plní sportovní pravidla, na tréninku zastávají pokyny trenéra. S jejich pomocí nastavuje trenér průběh tréninku, volí aktivity, techniky, kondiční a silová cvičení. Nastavuje meze, ve kterých se mají jeho svěřenci pohybovat, čímž by měl současně zajišťovat i bezpečnost. Trenér de facto určuje sportovní pravidla pro účel tréninku. Pojí se s tím však i odpovědnost (viz níže). Nerespektováním jeho pokynů se naplňuje zavinění minimálně ve formě nedbalosti. Trenér nám řekl, co máme dělat, čímž nám současně stanovil povinnost určitého jednání a rovnou nás s ní i seznámil. I kdybychom zrovna nedávali pozor, v důsledku čehož by nám jeho pokyny známy nebyly, je chyba opět na naší straně, měli jsme si je alespoň neprodleně zjistit. Za těchto okolností by se jednalo o naplnění nevědomé nedbalosti. Bez vědomosti trenérových pokynů bychom se tréninku nemohli reálně účastnit. Trenér může samozřejmě určit, že cvičné zápasy budou probíhat stejně jako ty závodní, není to však jeho povinností. O to víc musí dbát na přiměřené nastavení pravidel – tak, aby se jeho svěřenci zlepšovali, ale zároveň byli schopní trénink zvládnout ve zdraví a v případě, že by se jejich schopnosti ukázaly jako nedostatečné[7], rychle zasáhnout a pravidla upravit. Tuto povinnost mu stanovuje i občanský zákoník, a to zejména § 2900 OZ, podle kterého „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného“, a § 2901 OZ normující, že „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.“ Pokud tedy na tréninku následováním trenérových pokynů vznikla nebezpečná situace, má trenér povinnost zakročit, neboť ji vytvořil a má nad ní kontrolu.

Obdobně jako na závodech nevzniká v souvislosti s každým porušením trenérových pokynů, v důsledku kterého někdo někoho zranil, povinnost k náhradě újmy. Na závodech se sice předpokládá výrazně vyšší míra soutěživosti než na tréninku, ale zpravidla se jedná o čistě subjektivní záležitost. Pro někoho i prohra na tréninku může znamenat velké osobní selhání, a proto, i když tzv. o nic nejde, půjde do souboje naplno. Na první pohled se může zdát, že by bylo na tréninku vhodnější volit raději vlastní prohru než riskovat zranění soupeře, ale v bojových sportech není takový způsob jednání kvůli podporování progresu příliš žádoucí. Mohlo by to vést ke zpomalení posunu vpřed, protože řada lidí by mohla dospět k závěru, že prohra je v pořádku a tolik by je nemotivovala na sobě více pracovat. Možná by i docházelo ke zranění ve větší míře, protože by odpadla nutnost být více na pozoru, co nejrychleji reagovat na soupeře a včas se vzdávat. Z těchto důvodů je i v určitých tréninkových aktivitách dobré podporovat bojovnost a soutěživost, kvůli čemuž by bylo nespravedlivé striktně trestat ty, kteří v zápalu hry omylem způsobili zranění jinému. Z podobnosti se závodním charakterem tréninku proto i zde usuzuji na vznik povinnosti k náhradě újmy za podobných okolností.

Povinnost k náhradě újmy tedy zpravidla vznikne účastníkovi tréninku ve třech případech, a sice že druhého zraní úmyslně (z čehož v bojových sportech existuje výjimka) nebo zranění vzniklo v důsledku porušení sportovních pravidel (pokynů trenéra) ve vysoké intenzitě nebo v důsledku excesu („jednání, které nemá s hrou nic společného“[8]). Způsobení zranění v nepřímém úmyslu nezakládá povinnost k náhradě újmy, pokud je dovoleno pravidly konkrétního sportu (typicky damage v MMA, páky v judu, tržná zranění v kickboxu). Primárním cílem však musí být vyhrát zápas, nikoliv zranit protivníka. Přímý úmysl tedy není vyloučen a při jeho naplnění vzniká povinnost k náhradě újmy (za současného naplnění ostatních podmínek) vždy.

Při trénincích se samozřejmě nejedná pouze o dynamické a kontaktní činnosti, při nichž se zranění občas zkrátka neubráníme, ale i o činnosti, ve kterých zranění obvyklé není (např. posilování a kondiční cvičení prováděné jednotlivci nebo nácvik technik bez obrany soupeře). V těchto případech by argument pro posunutí hranic vzniku povinnosti k náhradě újmy ve prospěch osoby, která zranění způsobila, nemohl obstát, neboť je založen na dynamickém charakteru a kontaktnosti[9] bojových sportů, které v těchto případech absentují. Na druhou stranu, pokud někdo někoho zraní při této aktivitě, bude se zpravidla taktéž jednat o porušení pokynů trenéra ve vysoké intenzitě, jednání v přímém úmyslu nebo exces. Jestliže se tréninku účastní 15 lidí, kteří dostanou pokyn, že si mají dát 50 kliků a jeden při tom zraní druhého, tak to buď udělal schválně (jednal úmyslně), porušil pokyn trenéra ve vysoké intenzitě (nejenže nedělal, co měl, ale ještě navíc činil něco, co bylo způsobilé zranit jiného a tím mu mj. mařil snahu plnit trenérův pokyn), nebo se dopustil excesu (zranil někoho jednáním, které nemá se sportem nic společného). Exces a porušení pokynů trenéra ve vysoké intenzitě pravděpodobně budou v těchto případech často splývat, nebo mezi nimi bude jen tenká hranice.

Postupoval správně trenér?

Neporušil trenér povinnost stanovenou zákonem, interním předpisem spolku (např. bezpečnostním řádem apod.), stanovami nebo jinou smlouvou se spolkem? Trenér má obzvlášť těžké postavení, protože zpravidla tvoří obsah tréninku a musí odhadnout schopnosti svých svěřenců. Spolek na něj pomocí řady obvykle obecných ustanovení klade vysoké požadavky. Například podle stanov České obce sokolské (ČOS) má člen ČOS „zejména povinnost: řídit se Stanovami ČOS i ostatními spolkovými předpisy a rozhodnutími, jednat vždy v duchu sokolských idejí, zásad mravní čistoty a zásad fair play“.[10] Na druhou stranu bývá obvyklé i to, že spolek za svého trenéra uzavírá tzv. pojištění obecné odpovědnosti za újmu způsobenou činností trenéra. Pokud došlo ke zranění z důvodu pochybení trenéra, lze si obvykle vybrat, zda budeme náhradu nemajetkové újmy požadovat po trenérovi, nebo po sportovní organizaci (spolku). V případě, že nemajetkovou újmu (vyjádřenou v penězích) za těchto okolností uhradí spolek, vzniká mu vůči trenérovi tzv. regres. To znamená, že může po trenérovi požadovat náhradu (to, co kvůli vině trenéra musel platit poškozenému sám) podle § 2917 OZ.[11] Vnitřní odpovědnostní vztahy však lze smluvně upravit i jinak.

Postupoval zraněný podle pokynů trenéra?

Používal poškozený řádně bezpečnostní pomůcky (bandáže, rukavice)? Pokud se někdo zranil kvůli tomu, že nepostupoval dle pokynů trenéra, nevzniká povinnost k náhradě nemajetkové újmy nikomu a zraněný si musí následky svého zranění nést sám. Může však nastat i situace, kdy se na vzniku zranění podílí zraněný i někdo další (např. trenér). Třeba když trenér během tréninku odejde do šatny, aby si vyřídil telefonní hovor, a nechá své svěřence bez dozoru při činnosti[12], při níž je k bezpečnému průběhu tréninku dohled nezbytný. Pokud za těchto okolností nechá trenér své svěřence bez dozoru, ti se začnou chovat nezodpovědně, v důsledku čehož se někdo zraní (např. leze na žebřiny, kde nemá co dělat, a spadne), vznikne trenérovi povinnost k náhradě újmy, jejíž výše se kvůli pochybení zraněného sníží (§ 2918 OZ). V případě, že by se na zranění podílelo více osob odlišných od zraněného, kterým by vznikla povinnost k náhradě újmy, byli by zavázáni společně a nerozdílně. Mezi sebou by se škůdci vypořádali podle účasti na způsobení zranění (§ 2915–2919 OZ).

Možnosti minimalizace nepříznivých následků

Vznik povinnosti k náhradě újmy může přijít nenadále, přičemž její výše může znamenat poměrně velký zásah do našeho rozpočtu. Není tedy na škodu vyjít štěstí naproti alespoň částečnou připraveností.

V případě bojových sportů zpravidla není špatnou investicí sjednání úrazového pojištění. Řada oddílů ho svým potenciálním členům doporučuje hned po projevení zájmu o daný sport. Některé oddíly dokonce vyřizují pojištění za své členy samy.

Z pohledu trenéra (příp. spolku) může ke klidnějšímu spánku pomoci například pojištění obecné odpovědnosti za újmu způsobenou činností trenéra.[13] Obecně je ale žádoucí nastavit výchozí podmínky tak, aby k úrazům docházelo co nejméně. Inspirací při stanovování vnitřních instrukcí, bezpečnostních řádů, ale i při plánování programu tréninků mohou být v tomto ohledu např. Metodologické pokyny Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které upravují mj. zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví dětí nebo zabezpečování provozu a údržby sportovních zařízení.[14]

Účastník tréninku se může preventivně připravit na to, že zraní někoho jiného, taktéž pomocí pojištění odpovědnosti. Sice existuje celá řada pojišťoven, které ho nabízejí, nicméně jejich podmínky bývají nastaveny dosti přísně. Například podle pojistných podmínek ČSOB Pojišťovny je „pojištěný dále povinen počínat si při veškerém svém jednání (právním i neprávním; při konání i případném opomenutí) tak, aby škodná událost nenastala, zejména nesmí porušovat povinnosti směřující k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí, které jsou pojištěnému uloženy právními předpisy nebo na jejich základě, nebo které na sebe vzal pojistnou smlouvou (...)”.[15] Není tedy úplně snadné porušit právní povinnost (s odpovídajícím zaviněním) tak, aby vznikla povinnost nahradit újmu způsobenou zraněním v bojových sportech, která je ještě trochu mírnější než obecný vznik povinnosti k náhradě újmy, a aby současně byly dodrženy pojistné podmínky. V tomto případě je asi nejlepší prevencí chovat se slušně, podle práva, být ohleduplný, dávat na tréninku pozor a dodržovat pokyny trenéra.

Závěr

Nakonec je nutno zdůraznit, že ačkoliv ke zraněním v bojových sportech dochází poměrně často[16], k jejich soudnímu řešení dojde pouze zřídka.[17] Ať už to pramení z přesvědčení, že když se někdo zranil, může si za to svou nešikovností, nebo se zranění bere jako součást sportu, neměli bychom na to spoléhat. Že momentálně nemusíme propadat panice, neznamená, že se situace v budoucnu nezmění. A i kdyby ne, hlavní motivací by neměl být strach ze vzniku povinnosti k náhradě újmy, ale snaha vyvarovat se vzniku zranění.

Andrea Prägerová

studentka Právnické fakulty MUNI

 

[1] Pro potřeby tohoto článku se pod pojem trenér zařazuje i instruktor, cvičitel, příp. jiné osoby fakticky vykonávající trenérskou činnost.

[2] Legislativně právní odbor ČUS. Právní odpovědnost trenérů/cvičitelů dle nového občanského zákoníku [online]. ČESKÁ UNIE SPORTU. [cit. 11. 11. 2020]. Dostupné z: https://www.cuscz.cz/sluzby-servis/sport-a-pravni-praxe/pravni-odpovednost-treneru-cvicitelu-dle-noveho-obcanskeho-zakoniku.html

[3] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017.

[4] Fetter, Richard W. Bolestné – základní principy a rozdílné nároky podle pracovního a občanského práva a jejich dělení [online]. eprávo.cz. 30. 4. 2018 [cit. 1. 12. 2020]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/bolestne-zakladni-principy-a-rozdilne-naroky-podle-pracovniho-a-obcanskeho-prava-a-jejich-dedeni-107458.html

[5] Odškodnění ztížení společenského uplatnění [online]. První zdravotní poradenská s.r.o. 20. 9. 2019 [cit. 1. 12. 2020]. Dostupné z: https://www.1zdravotni.cz/cs/odskodneni-ztizeni-spolecenskeho-uplatneni/

[6] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017.

[7] Nedostatečnými schopnostmi rozumím stav, kdy sportovci nejsou schopni provést techniky tak, aby se nezranili, nikoliv špatnou kondici nebo jiné nedostatky, u kterých zpravidla zranění nehrozí. Neschopnost provést techniku bez zranění ale může být způsobena i únavou. Za těchto okolností by bylo lepší zvolit něco méně nebezpečného.

[8] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 493/2015.

[9] Tamtéž. Rozsudek se sice týká fotbalu, ale v dané souvislosti (dynamika a kontakt ve sportu) jsou bojové sporty ještě rizikovější než fotbal, a tedy je i vyšší riziko zranění, které ospravedlňuje posunutí hranic vzniku právní odpovědnosti ve prospěch toho, kdo zranění způsobil.

[10] Stanovy ČOS [online]. 26. 6. 2016. [cit. 11. 11. 2020]. Dostupné z: https://drive.google.com/file/d/1mVqsBWb7Oee5gz0nx-eKcTZ1Rj7Ai5jU/view

[11] Právní odpovědnost pedagoga v praxi [online]. Efektivní adaptace začínajících učitelů na požadavky školské praxe. [cit. 11. 11. 2020]. Dostupné z: http://oldwww.upol.cz/fileadmin/user_upload/PdF/veda-vyzkum-zahr/2016/seminare/Pravni_odpovednost_pedagoga_v_praxi.pdf

[12] Taková činnost může spočívat ve cvičných zápasech, ale i za běžných okolností v bezpečných činnostech, které činí nebezpečnými až skupina lidí, která se tréninku účastní – např. jim tato činnost příliš nejde nebo jsou rozjívení a nedostatečně ohleduplní. Trenér má povinnost nebezpečným situacím předcházet, a proto by neměl nechávat o samotě skupinu, které nemůže plně důvěřovat.

[13] Pojištění obecné odpovědnosti za újmu způsobenou činností trenéra má za své trenéry uzavřené např. ČOS, a tedy i její pobočné spolky, Sokoly. Obdobné pojištění je sjednáno i v rámci ČUS.

Legislativně právní odbor ČUS. Právní odpovědnost trenérů/cvičitelů dle nového občanského zákoníku [online]. ČESKÁ UNIE SPORTU. [cit. 11. 11. 2020]. Dostupné z: https://www.cuscz.cz/sluzby-servis/sport-a-pravni-praxe/pravni-odpovednost-treneru-cvicitelu-dle-noveho-obcanskeho-zakoniku.html

[14] Právní odpovědnost pedagoga v praxi [online]. Efektivní adaptace začínajících učitelů na požadavky školské praxe. [cit. 11. 11. 2020]. Dostupné z: http://oldwww.upol.cz/fileadmin/user_upload/PdF/veda-vyzkum-zahr/2016/seminare/Pravni_odpovednost_pedagoga_v_praxi.pdf

[15] Všeobecné pojistné podmínky, Pojištění odpovědnosti VPP ODO 2018 [cit. 3. 12. 2020]. Dostupné z:https://www.csobpoj.cz/documents/10332/475045/VPP_ODO_2018+_GDPR.pdf/c19a9f2c-7db5-4087-82a8-5edd7a9620fd?t=1523275028827

[16] Ambrož, Petr. Výskyt úrazů v thajském boxu. [online] Diplomová práce. Brno, 2014. [cit. 11. 11. 2020]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/j25wz/Diplomova_prace.pdf

[17] Králík, Michal. Civilněprávní odpovědnost sportovců za sportovní úrazy ve světle evropské a světové judikatury 20. a 21. století [online]. Beck-online. 8/2006 [cit. 3. 12. 2020]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembqgzpxg4s7hbpxgxzsha2q&groupIndex=2&rowIndex=0


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info