Povinnost k náhradě újmy způsobené zraněním a trestní odpovědnost na sportovním tréninku dětí

Děti[2] tvoří specifickou skupinu, u které musíme zohledňovat více faktorů. Především to, že ještě nenabyly plné svéprávnosti. Vznik jejich soukromoprávních povinností bude tedy omezenější než u dospělého člověka a část povinností, které jim díky omezené svéprávnosti odpadnou, bude připsána tomu, kdo nad nimi vykonával dohled, pokud se dohlížejícímu nepodaří prokázat, že dohled nezanedbal. To logicky zvyšuje i požadavky kladené na dohlížející osobu.

Co se trestněprávní odpovědnosti týče, u dětí připadá v úvahu až ve věku tzv. mladistvých, tedy po dosažení 15 let. Její obecné náležitosti se shodují s náležitostmi trestní odpovědnosti u dospělého, jen musíme navíc zkoumat rozumovou a mravní vyspělost.

Povinnost dohlížející osoby (trenéra) k náhradě újmy

Ke vzniku povinnosti k náhradě újmy se obecně vyžaduje porušení právní povinnosti, vznik újmy, příčinná souvislost mezi těmito znaky a zavinění.

Právní povinnosti trenéra[3] vyplývají z právních předpisů, ze smluv (se sportovní organizací[4]) a z interních předpisů sportovní organizace (stanovy spolku, bezpečnostní řády, interní směrnice GDPR atd.). Újma v tomto případě spočívá ve vzniku zranění při činnosti sportovní organizace (zejména při tréninku nebo soustředění). Jedná se o nemajetkovou újmu, která se nahrazuje v penězích dle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „OZ“). U příčinné souvislosti se prokazuje, že by újma (zranění) nevznikla, kdyby nebyla porušena právní povinnost, od jejíhož porušení se odvíjí potřebný stupeň zavinění (nedbalost nebo úmysl). Při porušení zákonné povinnosti se dle § 2910 OZ vyžaduje zavinění ve formě nedbalosti, která se dle § 2911–2912 OZ předpokládá. Při porušení dobrých mravů je dle § 2909 OZ vyžadován úmysl. Dále je nutná absence okolností vylučujících protiprávnost (nutná obrana, krajní nouze). Bez naplnění těchto předpokladů povinnost k náhradě újmy nevzniká (podrobněji v článku zde) 

Náležitý dohled

Z právních povinností je pro trenéra dětí nutné zdůraznit povinnost náležitého dohledu nad svěřeným dítětem podle § 2921 OZ, která vzniká převzetím dítěte pod kontrolu trenéra, resp. pod kontrolu sportovní organizace. V tomto směru je pro trenéra směrodatné vnitřní uspořádání odpovědnostních vztahů, které však nemá na externí subjekty vliv. Pokud se tedy dítě zraní na sportovním tréninku vinou trenéra, není třeba vnitřní uspořádání vztahů řešit a zákonný zástupce dítěte si může vybrat, zda bude náhradu újmy vyžadovat po sportovní organizaci, nebo po trenérovi. Pokud náhradu újmy za těchto okolností uhradí sportovní organizace, vzniká jí vůči trenérovi tzv. regres (má právo požadovat po trenérovi to, co kvůli jeho vině musela platit sama – § 2917 OZ).

Povinnosti k náhradě újmy se nelze zřeknout jednostranným prohlášením (ani trenéra, ani sportovní organizace). Pokud je ale takové prohlášení učiněno před vznikem újmy, lze ho brát jako varování, že činnost sportovní organizace může být nebezpečná (§ 2896 OZ).

Z povinnosti náležitého dohledu pro trenéra plyne povinnost nahradit nemajetkovou újmu (peněžitým plněním) společně a nerozdílně se svěřeným dítětem, které ji způsobilo (zranilo jiného), nebo ji nahradit sám, pokud by ji bylo povinno hradit svěřené dítě, které nebylo dostatečně rozumově a volně vyspělé (§ 31 OZ), případně mu povinnost k náhradě újmy nezaložily ani jeho majetkové poměry. Posuzování dostatečnosti rozumové a volní vyspělosti i majetkovým poměrům dítěte v pozici škůdce se budeme věnovat později. K zproštění se povinnosti hradit újmu za těchto okolností musí trenér prokázat, že náležitý dohled nezanedbal (§ 2921 OZ).

Náležitý dohled bychom mohli zařadit mezi tzv. neurčité právní pojmy, a sice proto, že zkrátka nemůžeme přesně určit, co všechno by osoba jím pověřená měla k jeho splnění udělat. Jednoznačně můžeme posoudit pouze extrémní případy. Např. po osobě s povinností náležitého dohledu nelze vyžadovat, aby hlídala svěřené dítě neustále, nepřetržitě a bezprostředně. Za těchto okolností by prokázání nezanedbání náležitého dohledu bylo prakticky nemožné.[5] Navíc každý trenér zpravidla hlídá více dětí zároveň, takže nemá možnost mít každého svého svěřence neustále pod bezprostřední kontrolou. V případě soustředění, kdy děti bydlí po menších skupinkách na pokojích či v chatkách, je nelze stále kontrolovat ani pouze vizuálně s možností co nejdříve zakročit. Na druhou stranu trenér (osoba náležitým dohledem pověřená) musí děti kontrolovat alespoň v určitých časových intervalech, musí mít základní přehled o svých svěřencích a „přísnost“ svého dohledu odvíjet zejména od věku, vyzrálosti a vlastností svěřených dětí.[6] V roli trenéra, případně jiné osoby pověřené výkonem dohledu nad dětmi, je dobré mít na paměti, že děti obvykle překypují aktivitou a vynalézavostí, která se ve skupině vrstevníků ještě zvyšuje, a rodiče je na sportovní tréninky a soustředění posílají záměrně mj. proto, aby vybily přebytečnou energii. Děti si zkrátka zvýšenou pozornost zaslouží.[7]

Povinnost náležitého dohledu obsahuje i povinnost zajistit dostatečný počet dohlížejících osob, aby byl dohled účinný.[8] Pokud například bude 20 dětí v atletice běhat na ovále, kde by vznik zranění vyžadoval notnou dávku „talentu“, bude stačit jedna osoba vykonávající dohled. Oproti tomu, když se 10 dětí v judu bude učit páčení,[9] které nikdy předtím nedělaly, bude muset být dohlížejících osob více. Nejvhodnější by bylo rozdělit děti po skupinkách, přičemž by u každé skupinky stál jeden dohlížející. Čím mladší děti, tím větší potřeba dohledu.

Obecná prevenční a zakročovací povinnost trenéra

Dalšími právními povinnostmi, které značně formují prostor pro výkon pozice trenéra, jsou obecná prevenční povinnost a zakročovací povinnost, upravené v § 2900 a 2901 OZ. Tato ustanovení zjednodušeně řečeno přikazují svým adresátům činit tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví či vlastnictví jiného a v případě, že někdo vytvoří nebezpečnou situaci nebo nad ní má kontrolu, jeho povinnost zakročit na ochranu jiného. Trenér je tedy povinen předcházet vzniku zranění, a to hlavně adekvátním sestavením tréninku. Má volit činnosti, silová a kondiční cvičení, hry a techniky tak, aby je jeho svěřenci byli schopni zvládnout ve zdraví. Případně, když vidí, že děti trénink nezvládají, v důsledku čehož hrozí zranění, měl by zakročit a své požadavky na děti snížit. Nezvládání běhání kvůli nedostatečné kondici není důvod ke zmírňování tréninku, protože zde nebezpečí zranění nehrozí. Naproti tomu, když dětem dojdou síly při parkouru, hrozí, že se jim trik nepovede a při pádu se zraní, proto je vhodnější dát jim chvíli pauzu nebo zvolit bezpečnější aktivitu.

Povinnost jiného účastníka tréninku (dítěte) k náhradě újmy

I dětem může povinnost k náhradě újmy vzniknout, když zraní někoho dalšího. Obecné podmínky (porušení právní povinnosti, vznik újmy, příčinná souvislost a zavinění) se shodují s podmínkami u dospělého škůdce, nicméně z důvodu neúplné svéprávnosti se zde musí posuzovat i další okolnost, a sice jejich rozumová a volní vyspělost (§ 31 OZ). Situaci mohou ovlivnit i majetkové poměry dítěte v pozici škůdce.

Rozumová a volní vyspělost se posuzuje prvotně z objektivního hlediska, tedy předpokládá se, že nezletilý je rozumově a volně vyspělý jako průměrný nezletilý v jeho věku. Jedná se však pouze o vyvratitelnou domněnku, tedy může být prokázáno, že konkrétní nezletilý dostatečné vyspělosti nedosáhl, ačkoliv je to pro jeho vrstevníky obvyklé, nebo naopak dosáhl vyspělosti vyšší.[10] Ke každému případu se musí přistupovat individuálně. Posuzuje se zejména chápavost dítěte, jeho vzdělání, vyspělost a prostředí, ve kterém se pohybuje (zejména rodina). U složitějších případů je někdy nutné přizvat i znalce (např. psychologa), aby byly schopnosti dítěte posouzeny správně.[11]

Dítěti, které není schopno posoudit následky svého jednání nebo není s to své jednání ovládnout, povinnost k náhradě újmy zpravidla nevzniká. Výjimka nastává v situaci, kdy je to spravedlivé vzhledem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného (§ 2920 odst. 2 OZ). Tzn. pokud je škůdce majetný a poškozený ze skromných poměrů, soud by se měl přiklonit k povinnosti škůdce k náhradě.[12]

U právních povinností dětí si zaslouží zdůraznit povinnost následovat pokyny trenéra. Pokud dítě pouze následuje trenérovy pokyny a v důsledku toho někoho zraní, může povinnost k náhradě újmy vzniknout pouze trenérovi (dítě žádnou svou právní povinnost neporušilo). Pokyny trenéra de facto zastávají funkci sportovních pravidel pro účely tréninku. Trenér s jejich pomocí nastavuje meze, ve kterých se mají jeho svěřenci pohybovat, čímž by měl současně zajišťovat i bezpečnost. Své pokyny musí vysvětlit tak, aby byly pro jeho adresáty pochopitelné, jinak je opět chyba na jeho straně. U dospělých škůdců hraje roli i to, jakým způsobem jsou pokyny trenéra porušeny. Porušení v nízké intenzitě ještě povinnost k náhradě újmy nezakládá. Tu založí až úmyslné způsobení zranění, porušení pokynů trenéra ve vysoké intenzitě nebo exces (chování, které nemá s hrou nic společného).[13] U dětských škůdců se toto zmírnění vzniku povinnosti k náhradě újmy použije také, nicméně v realitě se promítne spíš jen u starších dětí, protože u mladších se do této fáze kvůli nedostatečné rozumové a volní vyspělosti ani nedostaneme.

Pokud tedy nemůžeme zranění připsat na účet jinému účastníkovi tréninku, ani dohlížející osobě, musí si následky zranění nést zraněný sám, a to i tehdy, když on sám nic špatně neudělal.

Připadá v úvahu i trestní odpovědnost?

U dětí, které v době spáchání činu nedovršily 15. rok věku, trestní odpovědnost nevzniká vůbec. Ve věkovém rozmezí od 15 do 18 let (mladiství) však již trestní odpovědnost vzniknout může, pokud je subjekt, který zranění způsobil, i příčetný a dostatečně mravně a rozumově vyspělý. Mravní a rozumová vyspělost tvoří dvě složky určitého celku, charakterizující vývoj konkrétního mladistvého. Mravní složka značí proces, v němž si mladistvý osvojuje normy chování (uplatňující se v daném období rozvoje společnosti) a přeměňuje je na osobní a morální kvality. Rozumová složka vyjadřuje nabývání schopnosti pojmového myšlení. Z hlediska posuzování mravní a rozumové vyspělosti mladistvého soudem se jeho dostatečná mravní a rozumová vyspělost presumuje. Opak musí mladistvý prokázat, nebo alespoň důvodně zpochybnit podloženými zjištěními, aby vyvolal potřebu zpracování znaleckého posudku.[14]

Ostatní náležitosti trestní odpovědnosti se shodují s dospělým pachatelem, u kterého postačuje naplnění požadavků stanovených trestními předpisy. Jedná se o náležitosti subjektu, objektu, subjektivní stránky a objektivní stránky (obligatorní znaky), případně znaky fakultativní (např. motiv, záměr, místo, čas spáchání atd.), pokud jsou vyžadovány k naplnění skutkové podstaty. Současně nesmí být přítomny okolnosti vylučující protiprávnost (§ 28 – § 32 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník).

Závěr

Foto: Fotbalový trénink dětí, Vetsikas Dimitris, Google, CC0

[1] Kosová, Markéta. 6 důvodů proč mají děti sportovat aneb Když nemůžete zmáčknout tlačítko „restart“ [online]. CZECH TEAM. 3. 6. 2020 [cit. 23. 1. 2021]. Dostupné z: http://czechteam.info/novinky/6-duvodu-proc-maji-deti-sportovat-aneb-kdyz-nemuzete-zmacknout-tlacitko-restart

[2] Dětmi se pro potřeby tohoto článku myslí osoby do 18 let, které nenabyly plné svéprávnosti.

[3] Pro potřeby tohoto článku se pod pojem trenér zařazuje i cvičitel, instruktor, příp. jiné osoby fakticky vykonávající činnost trenéra.

[4] Např. sportovní klub, tělovýchovná jednotka, svaz, jiný spolek nebo obchodní společnost, pro kterou trenér vykonává trenérskou činnost.

[5] Mašek, Daniel. Odpovědnost za škodu způsobenou nezletilým [online]. eAdvokacie.6. 3. 2005 [cit. 24. 10. 2020]. Dostupné z: https://www.e-advokacie.cz/cs/clanky/odpovednost-za-skodu-zpusobenou-nezletilym

[6] Lovětínský, Vojtěch. Odpovědnost osoby s povinností dohledu v českém deliktním právu aneb jak je to s těmi dětmi na hřišti [online]. Beck-online. 2018 [cit. 24. 10. 2020]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembrhbpxa4s7hfpxgxztga2q&groupIndex=0&rowIndex=0

[7] K nutnosti vyšší míry dozoru u dětí, u nichž se dá závadné chování předpokládat, vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2204/2008.

[8] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4507/2010.

[9] Techniky, které mají přinutit soupeře vzdát se pod hrozbou zlomení jeho kosti, utržení svalu, případně vykloubení kloubu.

[10] Dobrovolná, Eva. In: Lavický, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář [online]. Beck-online. 2014 [cit. 24. 10. 2020]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=nnptembrgrpwk5tlge2c443cl4zdamjsl44dsx3qmyztc

[11] Mašek, Daniel. Odpovědnost za škodu způsobenou nezletilým [online]. eAdvokacie.6. 3. 2005 [cit. 24. 10. 2020]. Dostupné z: https://www.e-advokacie.cz/cs/clanky/odpovednost-za-skodu-zpusobenou-nezletilym

[12] Bezouška, Petr. In: Hulmák, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář [online]. Beck-online. 2014 [cit. 24. 10. 2020]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=nnptembrgrpwk5tlgiyc443cl4zdamjsl44dsx3qmyzdsmrq

[13] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 493/2015.

[14] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1069/2006.