Nejvyšší soud zamítl dovolání kardinála Duky v jeho sporu s brněnskými divadly. Kde leží hranice svobody?

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 11. 5. 2021, č. j. 25 Cdo 1081/2020-282, zamítl dovolání kardinála Dominika Duky, zastoupeného advokátem a druhým žalobcem v jedné osobě, Ronaldem Němcem. Dovolání se týkalo soudního řízení, ve kterém se žalobci domáhali omluvy po Národním divadle Brno a Centru experimentálního divadla za uvedení dvou kontroverzních inscenací Naše násilí a vaše násilí a Prokletí. Téma dotčených inscenací lze velmi stručně charakterizovat jako ostře levicovou kritiku západní společnosti a jejího postoje během uprchlické krize: „Jsme si vědomi, že naše bohatství závisí na tisícovkách mrtvých na Blízkém Východě? Truchlíme kvůli obětem teroristických útoků v Paříži a Bruselu stejně jako kvůli těm, co zemřeli v Bagdádu nebo Kábulu? V kterém přesně momentě jsme sami sebe přesvědčili, že jsme to my, kdo má pravdu, a že náš bůh je mocnější než ti ostatní?“[1] Inscenace Prokletí se navíc vymezuje i proti katolické církvi a jejích afér ohledně zneužívání nezletilých kněžími – obsahuje mj. scénu, ve které je bývalý papež Jan Pavel II. oběšen s cedulkou „ochránce pedofilů“.[2]

Režisér obou inscenací, chorvatský umělec Oliver Frljić, ve své tvorbě vychází z těžké historické zkušenosti Balkánu. Autor témata podává vždy velmi provokativním způsobem. Jeho díla tak provází četné kontroverze a protesty, varšavskou inscenaci Prokletí např. vyšetřovala polská prokuratura pro podezření z navádění k vraždě Jarosława Kaczynského, předsedy vládní strany Právo a spravedlnost.

V České republice byly obě inscenace uvedeny na konci května roku 2018 v rámci festivalu Divadelní svět Brno. Určité komplikace provázely už představení Prokletí, kdy se do zamčeného divadla snažilo dostat asi 20 odpůrců hry, což se jim však nakonec nepovedlo.[3] Mnohem větší mediální pozornost si získalo představení Naše násilí a vaše násilí, během kterého do divadla Husa na provázku pronikli příznivci extremistického brněnského hnutí Slušní lidé. Po několika desítkách minut však byli vyvedeni ven policií a představení bylo dohráno do konce.[4] Celá věc měla právní dohru, bylo podáno několik trestních oznámení a 25 členům hnutí Slušní lidé byla udělena pokuta za přestupek proti občanskému soužití.[5]

Řízení před soudy prvního a druhého stupně

Do věci se následně vložil kardinál Dominik Duka. Společně s právníkem Ronaldem Němcem podal na Centrum experimentálního divadla a Národní divadlo Brno žalobu, ve které se domáhal omluvy za zásah do osobnostních práv a diskriminaci na základě vyznání. „Rozhodl jsem se podat žalobu jako fyzická osoba. Jsem sice i statutární orgán České biskupské konference a reprezentuji katolickou církev navenek v České republice, ale předně miluji Krista jako člověk. Postup divadla silně zasáhl do mého vyznání, a proto se obracím na soud, aby rozhodl, co je ještě umění a co již je jen úmyslné poškozování jiné osoby a mých práv,“ vyjádřil se tehdy pro Lidové noviny kardinál Duka.[6]

Zásah do osobnostních práv podle názoru žalobců představují hned tři různé scény z obou inscenací. Tou první je scéna z Prokletí, ve které je na soše Jana Pavla II. naznačeno provádění orálního sexu. Socha je následně oběšena. Ve zbylých dvou scénách z Naše násilí a vaše násilí se objevuje znásilnění muslimky Ježíšem Kristem a naznačení vytažení české vlajky z vagíny jedné z hereček.

Žaloba však byla Městským soudem v Brně dne 18. března 2019 zamítnuta. Soud poukázal na to, že ani jeden ze žalobců se osobně nezúčastnil představení. Zmíněná kontroverzní zobrazení podle soudu nelze chápat jako skutková tvrzení, ale jako alegorické upozornění na závažné společenské problémy. Žalobci nadto postrádají aktivní legitimaci k podání žaloby na ochranu osobnosti Jana Pavla II. i k podání žaloby na ochranu státního symbolu.

Žalobci se proti rozsudku Městského soudu v Brně odvolali, Krajský soud v Brně ale rozsudkem ze dne 20. listopadu 2019 rozhodnutí Městského soudu co do výroku potvrdil. V odůvodnění se však některými otázkami důkladněji zabýval a rozhodnutí prvostupňového soudu tak zčásti korigoval. Svobodu vyznání je podle odvolacího soudu možné zařadit pod osobnostní práva ve smyslu § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Zdůraznil ale, že tato práva žalobců nemohl daný umělecký projev nijak zasáhnout, protože se v jejich osobní sféře žádným způsobem neprojevil. Žalobcům tak podle krajského soudu nevznikla nemajetková újma ve smyslu § 2956 občanského zákoníku, kterou by byli žalovaní povinni odčinit. Stejně tak jim nenáleží ani náhrada nemajetkové újmy jako tzv. sekundárním obětem podle § 2971 občanského zákoníku.

Žaloba podle soudu navíc nese určité znaky actio popularis. Motivací pro její podání může být snaha zavést soudní cestou civilní delikt rouhačství. Problematické scény obecně mohou být důvodem pro zavržení daných inscenací širokou společností, ne však pro soudní zásah do ústavně chráněné svobody projevu.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně[7] napadli žalobci dovoláním. Důvodnost přípustnosti dovolání spatřovali v § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – napadené rozhodnutí totiž podle nich závisí na posouzení hmotněprávní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího. S ohledem na náboženský kontext kauzy stojí za povšimnutí, že žalobci v této souvislosti poukázali na judikát týkající se nedávného případu studentky, které střední zdravotnická škola zakázala nosit ve výuce muslimský závoj (hidžáb).[8] K dovolání se oba žalovaní vyjádřili v podstatě shodně – ztotožnili se s rozhodnutími soudů prvního a druhého stupně a navrhli odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.

Senát Nejvyššího soudu složený z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka ve svém rozhodnutí nejprve vymezil svobodu vyznání a svobodu projevu ve vztahu k danému případu. Zdůraznil, že svoboda vyznání je chráněna jak na ústavní úrovni (články 15 a 16 Listiny), tak na úrovni zákonné (zde zejména § 81 a 82 občanského zákoníku). Práva věřících nemusí být nutně dotčena jen v případě přímých omezení projevu víry – výjimečně mohou být zasažena i útokem proti symbolům a hodnotám jejich náboženství. V těchto případech by se však muselo jednat o „úmyslný, cílený, hrubý a samoúčelný útok, působící na poškozeného bezprostředně, a to především za situace, kdy by se poškozený jeho působení nemohl vyhnout“.[9] Každý věřící musí na druhou stranu snést kritické projevy vůči svému náboženskému přesvědčení i projevy jiného náboženství, případně ateismu.

Svoboda projevu, která je na ústavní úrovni zakotvena v čl. 17 Listiny, se tedy logicky může dostat se svobodou vyznání a jeho projevy do kolize. V takových případech je nutné za pomoci principu proporcionality individuálně posuzovat, které ze základních práv by v daném případě mělo převážit. Rozhodnutí Nejvyššího soudu zmiňuje známý rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému království. Ten říká, že svoboda projevu je jednou ze základních podmínek pokroku a rozvoje každého člověka. Ochraně se potom těší nejenom ty informace a ideje, které jsou přijímány neutrálně či pozitivně, ale i ty, které napadají, šokují nebo zneklidňují stát či určitou část jeho populace.[10] Projev, který by byl cíleně a urážlivě zaměřen proti náboženské víře bez ospravedlnitelné pohnutky, by např. chráněn nebyl. Naproti tomu by se projev, který směřuje i k vyjádření určitého názoru či k vedení diskuse o určitém tématu, ochrany dočkat měl.

Co se týče metodiky odůvodnění, Nejvyšší soud v prvé řadě zdůraznil mj. skutečnost, že žalobci neviděli celá vystoupení a teprve přes média se k nim zprostředkovaně dostaly jen některé scény. Divadelní hra s kontroverzními prvky se jich tedy bezprostředně nedotýkala. Přesto se oba žalobci domáhají omluvy za uvedení celé inscenace. Pro úplnost se však Nejvyšší soud vyjádřil i k situaci, kdy by zde tato „překážka“ bezprostřednosti nebyla, a zabýval se tak potenciální úspěšností žalobců v hypotetickém případě, kdy by skutečně seděli v hledišti.

Podle Nejvyššího soudu by žaloba neměla uspět ani v situaci, ve které by oba žalobci inscenaci viděli naživo. Při posuzování intenzity působení inscenací na žalobce a jejich svobodu vyznání se soudy zabývaly kritériem průměrného českého občana. Jde v zásadě o zvažování předpokládaného vnímání konkrétního projevu průměrnou fyzickou osobou, přičemž v rozebíraném případě již odvolací soud dovodil, že by dané inscenace průměrným občanem jako zásah do práv vnímány nebyly. Žalobci nemohli být zasaženi ani jako sekundární oběti podle § 2971 občanského zákoníku, protože urážka Jana Pavla II. či Ježíše také není způsobilá vyvolat u průměrného českého občana pocit osobního neštěstí. Již na tomto místě je zjevné, že tato úvaha Nejvyššího soudu o průměrném člověku vychází ze striktně sekulárního chápání české společnosti, oproštěného od katolických hodnot a vlivu církve, což může být pro katolíky v závěru kontroverznější než sám negativní výrok rozsudku.

Upozorňovat na závažná témata lze. Ale kde leží hranice?

Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze označit v českém prostředí za příliš překvapivé. Ostatně v podstatě stejným způsobem (tedy s podobnou argumentační linií) před ním rozhodly i soudy prvního a druhého stupně. Otázkou je, jestli se celá věc nedočká ještě dalšího pokračování. Kardinál Duka zmínil, že zváží podání ústavní stížnosti a advokát Ronald Němec už na počátku řízení uvedl, že očekává, že celá věc může skončit až u Evropského soudu pro lidská práva.[11]

Se závěrem soudů, že primárním cílem inscenací není urážet, ale spíše prezentovat nějaký názor či upozorňovat na závažná témata, lze souhlasit. O něco spornější mi přijde závěr o tom, že u daných scén by průměrná osoba ve srovnatelné situaci jako žalobce nepociťovala způsobenou újmu podobně. Nejvyšší soud správně poukázal na to, že referenční vzorek je nutné vždy stanovovat s ohledem na situaci, ve které mělo k újmě dojít. Pokud by tedy osobnostní práva byla narušena např. při bohoslužbě či jiném katolickém shromáždění, bylo by na místě posuzovat vnímání zásahu do práv podle kritéria průměrného českého katolíka, nikoliv průměrného českého občana. V tomto konkrétnějším případě mi ale chybí konkrétnější zdůvodnění, proč by problematické scény průměrná fyzická osoba jako újmu nevnímala.

Můj osobní dojem je takový, že obě inscenace v době jejich uveřejnění v Brně značnou část české (i nekatolické) veřejnosti pobouřily, byť se k nim zpráva o jejich uvedení a obsahu samozřejmě dostala z médií. Průměrná fyzická osoba by podle mě určitou újmu teoreticky vnímat mohla. Na rozdíl od jednoho z žalobců mi sice nepřipadají internetové diskuse[12] pro takové posouzení relevantní a netvrdím, že je závěr Nejvyšší soudu nutně mylný, bližší zdůvodnění či rozbor mi zde ale chybí. Rozhodnutí ale jinak považuji za kvalitní a poměrně dobře odůvodněné. 

K obsahu samotných inscenací se příliš vyjadřovat nechci, protože jsem je neviděl. Některé názory režiséra Frljiće jsou však mírně řečeno pozoruhodné: „Nedošlo ke skutečné denacifikaci, a jak říká Bertolt Brecht, fašismus je konečným stadiem kapitalismu. Podle mne i antisemitismus a rasismus, i holocaust je jedním z projevů či důsledků tohoto stadia. Pro kapitalistický systém je to přece ideální. Má bezplatnou pracovní sílu, dokonce i těla lidí může pro svůj chod zužitkovat.“[13] Divadelní kritik Vladimír Mikulka režiséra Frljiće nazývá průměrným režisérem, který se prosazuje pomocí provokace a je spíše šikovný „píárista“.[14] Soudce Ondřej Sekvard, který se případem zabýval u Městského soudu v Brně, zase inscenace komentoval slovy: „Nešel bych na ni ani zadarmo, ale není to o tom, že já bych měl posuzovat vkus publika.“[15] S tím v zásadě souhlasím. Inscenace je možné považovat za extrémní a jejich spolufinancování z veřejných rozpočtů a peněz daňových poplatníků je podle mého názoru naprosto chybné. Frljić se však pravděpodobně stále ještě pohybuje v rámci svobody projevu a jeho dílu je tedy nutné poskytnout právní ochranu bez ohledu na to, jestli se nám líbí nebo ne.[16]

Byť mi osobně taková kritika katolické církve přijde nevkusná a nevhodná, mám za to, že kardinál Duka musí jako její představitel a veřejně známá osoba určitou míru kritiky snést, respektive na ni reagovat jinými prostředky než podáváním žalob. I Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí ostatně zdůraznil, že nejúčinnějším vyjádřením jeho rozhořčení by byl aktivní vstup do společenské debaty nad inscenací, respektive využití autority jeho úřadu k přesvědčování veřejnosti a jejích politických představitelů. Tato cesta „občanského aktivismu“ se totiž oproti táhlým soudním řízením může setkat s úspěchem.

[1] Naše násilí a vaše násilí: popis představení. [online]. Festival Divadelní svět Brno 2018. [cit. 1. 6. 2021]. http://2018.divadelnisvet.cz/cs/nase-nasili-a-vase-nasili

[2] Inscenace je inspirována dramatem Klątwa (Kletba) z roku 1899, jehož autorem je Stanisław Wyspiański. Jeho hlavním motivem je vztah vesnického kněze s mladou dívkou. Vesničané kněze viní z dlouhodobého sucha, v návalu hněvu však místo něj zabijí dívku. 

[3] ČTK. V Brně uvedli kontroverzní hru Prokletí, odpůrci chtěli do sálu. [online]. Novinky. 24. 5. 2018 [cit. 1. 6. 2021].  https://www.novinky.cz/domaci/clanek/v-brne-uvedli-kontroverzni-hru-prokleti-odpurci-chteli-do-salu-15743

[4] ČTK. Trest za vpád do brněnského divadla. Radnice rozdala 25 ‚Slušným lidem‘ pokuty. [online]. iRozhlas. 5. 9. 2018 [cit. 1. 6. 2021]. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/hnuti-slusni-lide-brno_1809050942_haf

[5] Kvůli chybě úřadů však nakonec pravomocnou pokutu dostalo jen 8 z nich.

Ligas, Aleš a Šopfová Kristýna. Většina pokut Slušných lidí za přerušení divadla je promlčená. [online]. ČT24. 14. 8. 2019 [cit. 1. 6. 2021]. https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/2896568-vetsina-clenu-hnuti-slusni-lide-je-za-naruseni-divadla-v-brne-bez-trestu-prestupek

[6] Horák, Jan. ‚Miluji Krista.‘ Arcibiskup Duka jde poprvé k soudu, podal žalobu kvůli inscenaci s Ježíšem. [online]. Lidovky.cz. 12. 7. 2018 [cit. 1. 6. 2021]. https://www.lidovky.cz/domov/miluji-krista-arcibiskup-duka-jde-poprve-k-soudu-podal-zalobu-kvuli-inscenaci-s-jezisem.A180711_092819_ln_domov_jho

[7] Nejvyšší soud dovolací řízení proti rozsudku soudu prvního stupně pochopitelně zastavil pro nedostatek podmínek řízení.

[8] V této souvislosti žalobci poukázali na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 348/2019. Souvislost s rozebíraným případem mi osobně ale není zcela zřejmá. Nejvyšší soud tehdy poukázal na to, že se v případě muslimské studentky jednalo o omezení náboženského projevu, respektive projevu příslušnosti k náboženství ze strany školy, aniž by pro to existoval zákonný důvod. Žalobce v rozebíraném případu divadelní inscenace sice uráží, v projevech příslušnosti k náboženství je ale zjevně nijak neomezila a ani do budoucna omezovat nebude. Tedy na rozdíl od případu studentky, které byl postupem školy zjevně odepřen přístup ke vzdělání na českých školách.

Případ zahalené dívky po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu v závěru skončil zpětvzetím žaloby.

[9] Rozebíraný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1081/2020, s. 7.

[10] Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému království ze dne 7. 12. 1976, bod 49.

[11] ČTK. Soud zamítl Dukovu žalobu na brněnská divadla. [online]. Právní prostor. 19. 3. 2019 [cit. 1. 6. 2021]. https://www.lidovky.cz/domov/miluji-krista-arcibiskup-duka-jde-poprve-k-soudu-podal-zalobu-kvuli-inscenaci-s-jezisem.A180711_092819_ln_domov_jho

[12] Němec, Ronald. Žaloba v Brně aneb proč chránit společnost. [online]. Konzervativní noviny. 13. 5. 2021 [cit. 5. 6. 2021]. https://www.konzervativninoviny.cz/zaloba-v-brne-aneb-proc-branit-spolecnost/

[13] Hulec, Vlamír a Frljić Oliver. Oliver Frljić: Skutečný umělec musí být levicový. [online]. Divadelní noviny. 15. 11. 2017 [cit. 1. 6. 2021]. https://www.divadelni-noviny.cz/oliver-frljic-skutecny-umelec-musi-byt-levicovy

[14] Příslušný rozhovor lze zhlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=9TnCZTuJf6U

Daný komentář zazní v čase 2:08 až 4:12.

[15] ČTK. Nešel bych ani zadarmo, řekl soudce. Žalobu na hru, v níž Ježíš znásilňuje, ale smetl. [online]. Aktuálně.cz. 18. 3. 2019 [cit. 2. 6. 2021]. https://zpravy.aktualne.cz/domaci/soud-projednava-zalobou-proti-kontroverznim-hram-duka-svobod/r~3853a702495a11e9b2a00cc47ab5f122/

[16] Doubek, Pavel. Meze svobody projevu: Naše násilí a vaše násilí versus Slušní lidé. [online]. Právo21. 6. 6. 2018 [cit. 3. 6. 2021]. https://pravo21.cz/pravo/meze-svobody-projevu-nase-nasili-a-vase-nasili-versus-slusni-lide