Najít domov i sebe: tři typy mezinárodní náhradní rodinné péče a právo dítěte znát svůj původ

Úvod

Někdy nastane situace, kdy se rodiče nemohou postarat o své děti. Za nejčastější důvody se považuje neschopnost rodiče zajistit péči ze zdravotních, sociálních či ekonomických příčin; případně z jiných závažných důvodů – např. alkoholismus a gamblerství. Dítě se tak stává ohroženým a je mu nutno zajistit náhradního pečovatele (ideálně v rodinném prostředí nebo v méně preferované ústavní péči). Stát má povinnost zajistit, aby bylo o dítě řádně postaráno. V některých případech se ukáže, že nejvhodnějším řešením je umístit dítě do jiné země, zejména tehdy, pokud by se tím předešlo umístění do ústavní formy péče.[1]

Každá forma náhradní rodinné péče má svá pozitiva i negativa. Všem je však společné, že dítě vychovávají lidé, kterým se nenarodilo. Na tuto problematiku je proto třeba nahlížet jak z perspektivy dítěte, tak z perspektivy pečujících osob, neboť pro obě strany jde o náročný proces. [2]

Tato problematika je upravena důkladně v národní právní úpravě, a to primárně v § 928 – 975 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“), dále v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen „ZSPOD“) a v zákoně č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních.

Na mezinárodní úrovni se za klíčový právní předpis považuje Úmluva o právech dítěte (dále jen „ÚPD“). Dle čl. 20 ÚPD je nezbytné zohlednit kontinuitu ve výchově dítěte a brát v úvahu jeho etnický, náboženský, jazykový i kulturní původ.[3] Také se použije Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (dále jen „ÚMO“), Úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (dále jen „HaÚoD“) a nařízení Brusel IIa.

Jednotlivé typy péče

Náhradní rodinná péče ve vnitrostátním právu zahrnuje poručenství § 928 a násl. ObčZ, pěstounství § 958 a násl. ObčZ, svěřenectví § 953 a násl. ObčZ a osvojení § 794 a násl. ObčZ.[4]

Poručenství vzniká jmenováním formou soudního rozhodnutí a zahrnuje práva a povinnosti z rodičovské odpovědnosti; dochází k němu v případě kdy oba rodiče nejsou schopni vykonávat rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu.[5]

K pěstounství dochází v případě, kdy rodiče nebo poručník nemohou o dítě pečovat a rodič nemůže plnit vyživovací povinnost ve vztahu k dítěti. U svěřenectví je rodič stále nositelem rodičovské odpovědnosti, ale nemůže o dítě osobně pečovat. Pečující osoba musí mít bydliště v České republice, přičemž v souladu se zásadou zachování rodinných vazeb je upřednostňováno umístění dítěte do péče příbuzného. [6] 

Přeshraniční náhradní rodinná péče

Primárním hlediskem musí být vždy nejlepší zájem dítěte. Při rozhodování o jeho umístění do zahraničí je nezbytné pečlivě zvážit veškerá úskalí, která tento krok přináší. Jedná se zejména o vytržení z dosavadního kolektivu, jazykovou bariéru či nutnost adaptace na neznámé prostředí. Ke každému případu je proto nutné přistupovat individuálně a komplexně posoudit s ohledem na všechny relevantní aspekty, zda je přeshraniční přesun pro konkrétní dítě skutečně tím nejvhodnějším řešením.

V praxi je preferováno umístění dítěte do péče fyzického pečovatele, přičemž je vždy nezbytné zjistit, zda neexistuje dítěti blízka či příbuzná osoba, která by byla ochotna se o dítě starat. Častou formou náhradní péče je institut pěstounství a svěřenectví, které vyžadují aby pečovatel měl obvyklé bydliště v ČR. Tato podmínka komplikuje situaci, pokud se vhodný pečovatel nachází v zahraničí.[7] Pokud existuje osoba žijící mimo ČR, která by se o dítě mohla starat, měl by soud zvážit, zda není vhodná jiná forma náhradní rodinné péče, kde není vyžadovaná podmínka bydliště v ČR (např. poručenství).[8]

Pěstounství je považováno za dočasné řešení a podmínka obvyklého bydliště v ČR zohledňuje skutečnost, že by se dítě mohlo vrátit do původní rodiny, tak aby se zbytečně nepřemisťovalo do zahraničí.[9] Komplikované zahraniční situace  u svěřenectví lze řešit dle čl. 15 odst. 2 HaÚoD, kdy se použije jiné rozhodné právo než právo české. Tento postup je v souladu s principy ObčZ, podle kterých je dána přednost příbuzným dítěte.[10] Považuje se za žádoucí, aby o péči rozhodl soud státu, kde bude péče vykonávána, a podle jeho vlastního práva. Za určitých okolností lze poté soudu navrhnout postoupení věci k projednání vhodnějšímu soudu v jiném státě, a to dle čl. 15 nařízení Brusel IIa[11] a čl. 8 HaÚoD.[12]

Ke složité administrativě dochází i při pěstounské péči v zahraničí. Kvůli zapojení státu do tohoto institutu (vyplácení pěstounských dávek a kontrola nad péčí) je třeba získat souhlas zahraničního státu, kde má péče být vykonávána. Daný souhlas vyžaduje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen „ÚMPOD“) . [13]

Osvojení

Za specifickou formu péče je považováno osvojení, a to z toho důvodu, že při něm dochází k přijetí cizí osoby za vlastní a zaniknou tím vztahy s původní rodinou.[14] Klíčovým mezinárodním právním předpisem v dané oblasti je ÚMO a jako ústřední orgán vystupuje ÚMPOD (zajišťuje jen osvojení u států, které přistoupily k ÚMO). Bohužel jsou často v praxi na žadatele kladeny velmi přísné podmínky, může se tak jednat o náročný proces, a to hlavně z pohledu psychické, časové a finanční zátěže.

Mezinárodní osvojení představuje pro dítě zásadní životní zlom. Kompletně se mění forma péče o dítě a také země, ve které bude žít. Tento proces s sebou nese značnou psychickou zátěž, kterou je nezbytné při rozhodování zohlednit.[15]

V ČR může být dítě osvojováno do zahraničí, anebo může být zahraniční dítě osvojováno do ČR. Pro zprostředkování mezinárodního osvojení je důležitý obvyklý pobyt žadatele (místo s určitou mírou integrace v sociálním a rodinném prostředí). Osvojení je zprostředkováno na žádost, kterou je nejprve nutno podat u úřadu obce s rozšířenou působností příslušného podle bydliště žadatele, a následně je zprostředkováno ÚMPODem. Žádost musí splňovat zákonné podmínky dle § 21 ZSPOD.[16]

Dle § 800 ObčZ je upřednostňováno, aby se osvojiteli stali manželé. Ve výjimečných případech se může jednat i o jiné osoby, a to např.: osamělá osoba a registrovaní partneři, kteří mohou osvojovat pouze individuálně. Jelikož neexistuje nárokové právo na dítě, stát si může stanovit přísná pravidla (např. v ČR společně osvojují jen manželé). Na tuto problematiku poukazuje nález Pl. ÚS 10/15, ve kterém je připomenuta povaha daného práva, a to, že ,,právo osvojit či právo být osvojen není základním právem chráněným ústavním pořádkem či mezinárodními smlouvami.“[17]

Soudní praxe

Soudní řízení s mezinárodním prvkem vyžaduje ve srovnání s vnitrostátní agendou výrazně vyšší míru komplexity. Důvodem je nejen nutnost přeshraničního doručování písemností a zajištění úředních překladů či tlumočení, ale často také nutnost aplikace cizího právního řádu. Roli mohou hrát i odlišné kulturní vzorce účastníků řízení.[18]

V případech řízení ve věci svěření dítěte do náhradní rodinné péče, které se vede v ČR a existuje mezinárodní prvek, bývá ÚMPOD opatrovníkem dítěte v řízení. Dítě je účastníkem daného řízení, ale kvůli kolizi zájmů ho nezastupují rodiče, ale ÚMPOD.[19]

Právo dítěte znát svůj biologický původ

V mezinárodní náhradní rodinné péči může být pro dítě obtížné získat informace o svém původu, soudní praxe však na tento problém poukazuje, přičemž právo dítěte znát svůj biologický původ vyplývá z čl. 7 a 8 ÚPD a z čl. 8. Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „EÚLP“).

Dle Evropského soudu pro lidská práva se jedná o ,,právo vyplývající z článku 8 znát svůj původ a mít právo na jeho uznání, které se s věkem neztrácí… Narození, a zejména okolnosti tohoto narození, spadají do soukromého života dítěte a poté dospělého, který je zaručen tímto ustanovením… Podle soudu mají osoby, které se nacházejí v situaci podobné situaci stěžovatelky, zásadní zájem, chráněný Úmluvou, na získání informací, které jsou nezbytné k odhalení pravdy o důležitém aspektu jejich osobní identity.“[20]Jedná se tedy o nedílnou součást soukromého života dle čl. 8 EÚLP a každé dítě je oprávněno znát svůj biologický původ.

S touto otázkou se nejčastěji setkáváme v souvislosti s mezinárodním osvojením, ale je důležité pamatovat na toto právo i u všech dalších forem náhradní péče. ÚMPOD uvádí, zejména v situacích při mezinárodním osvojení, že kontakt s biologickou rodinou je pro dítě prospěšný a to hned z mnoha ohledů: naplnění potřeby touhy po informacích, zlepšení psychického stavu a podpora celkového rozvoje dítěte. [21]

V souladu s čl. 7 ÚPD je nezbytné respektovat právo osvojence na poznání jeho původu, včetně identity rodičů a dalších relevantních okolností. Toto právo není vyloučeno ani v případě, kdy bylo rozhodnuto o utajení osvojení. Česká právní úprava tomuto požadavku odpovídá: do matriční knihy může osvojenec nahlédnout již po dovršení 12 let,[22] v případě utajení pak po nabytí plné svéprávnosti dle § 25 odst. 2 zákona č. 301/2000 Sb.,  matriční zákon.[23] Soud je povinen zpřístupnit osvojenci spisy ve věcech osvojení.[24] Informační povinnost vůči osvojenci navíc explicitně zakotvuje i § 836 ObČZ.[25]

Vždy je lepší s dítětem otevřeně a transparentně komunikovat, aby se předešlo situaci, kdy si dítě bude hledat své biologické kořeny „na vlastní pěst“. ÚMPOD proto nabízí řadu variant, jak osvojeným dětem pomoci – např. dohledání informaci ze spisu, zjištění informací o biologické rodině, pokusit se navázat vztah mezi biologickou a adoptivní rodinou.[26]

Závěr

Náhradní mezinárodní rodinná péče nabízí dětem, které přišly o bezpečný domov, šanci na stabilní život a budoucnost. Úspěch stojí na citlivosti, pečlivém prověřování a respektování nejlepšího zájmu dítěte. Článek zdůraznil, že náhradní péče by vždy měla být hledána v domácím prostředí a je důležité prověřit i příbuzné žijící v zahraničí, protože umístění k nim může pomoci vyhnout se ústavní péči. V této souvislosti se ztotožňuji s kritikou podmínky obvyklého bydliště v ČR u pěstounství a svěřenectví. Považuji ji za nadbytečnou administrativní překážku. Pokud existuje v zahraničí osoba ochotná a schopná se o dítě postarat, měl by být každý případ posuzován individuálně, nikoliv paušálně zamítnut na základě formálních zákonných požadavků.

Zároveň bylo poukázáno na důležitost práva dítěte znát svůj původ a na nevhodnost utajování identity biologických rodičů. Bezpečné zprostředkování těchto informací je možné prostřednictvím ÚMPOD a dané zjištění může mít pro dítě naopak dlouhodobý pozitivní dopad.

Úvodní foto: Unsplash by Ilya Pavlov

[1] Nováková M. ve spoluautorství s Šínovou R. Náhradní rodinná péče a osvojení v mezinárodních souvislostech. In: Šínová, R., Kapitán, Z. a kol.: Rodina v mezinárodních souvislostech. Praha: Leges, 2019, s. 257.

[2] Matějček, Z. a kol. Náhradní rodinná péče: Průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. Praha: Portál, 1999, s. 45.

[3] Úmluva č. 104/1991 Sb., o právech dítěte.

[4] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 

[5] Nováková M. ve spoluautorství s Šínovou R. Náhradní rodinná péče a osvojení v mezinárodních souvisletech. In: Šínová, R., Kapitán, Z. a kol.: Rodina v mezinárodních souvislostech. Praha: Leges, 2019, s. 259.

[6] Nováková M. ve spoluautorství s Šínovou R. Náhradní rodinná péče a osvojení v mezinárodních souvisletech. In: Šínová, R., Kapitán, Z. a kol.: Rodina v mezinárodních souvislostech. Praha: Leges, 2019, s. 260.

[7] Nováková M. ve spoluautorství s Šínovou R. Náhradní rodinná péče a osvojení v mezinárodních souvisletech. In: Šínová, R., Kapitán, Z. a kol.: Rodina v mezinárodních souvislostech. Praha: Leges, 2019, s. 264.

[8] Svobodová, H. Komentář k § 954. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol.. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024.

[9] Bartoníčková, I. Komentář k § 962. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol.. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024.

[10] Sdělení č. 141/2001 Sb. m. s. o přijetí Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí.

[11] Nařízení (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti.

[12] Sdělení č. 141/2001 Sb. m. s. o přijetí Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí.

[13] Nováková M. ve spoluautorství s Šínovou R. Náhradní rodinná péče a osvojení v mezinárodních souvislostech. In: Šínová, R., Kapitán, Z. a kol.: Rodina v mezinárodních souvislostech. Praha: Leges, 2019, s. 264.

[14] § 833 občanského zákoníku 

[15] Zpráva o činnosti Úřadu za rok 2023 [online]. umpod.cz [cit. 21. 12. 2025]. s. 23. https://www.umpod.cz/documents/35829/51674/Zpráva%20o%20činnosti%202023-final.pdf

[16] Osvojení dítěte z ciziny do České republiky [online]. umpod.cz [cit. 18. 11. 2025]. https://www.umpod.cz/web/cz/osvojeni-ditete-z-ciziny-do-ceske-republiky#zkusenosti-zalemcu-o-osvojeni-z-ciziny

[17] Nález ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 10/15. In: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu. 2015, sv. 79, č. 197, s. 229. Bod 35. Dostupné z: https://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-10-15

[18] Soudní řízení o úpravu péče [online]. umpod.cz [cit. 21. 12. 2025]. https://www.umpod.cz/soudni-rizeni-o-upravu-pece

[19] Role úřadu v soudním řízení o svěření dítěte do náhradní rodinné péče [online]. umpod.cz [cit. 21. 12. 2025]. https://www.umpod.cz/web/cz/role-uradu-v-soudnim-rizeni-o-svereni-ditete-do-nahradni-rodinne-pece

[20] Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Scalzo proti Itálii ze dne 6. 12. 2022, 8790/21, body 63–64, přeloženo DeepL

[21] Biologické kořeny dítěte [online]. umpod.cz [cit. 18. 11. 2025]. https://www.umpod.cz/web/cz/biologicke-koreny-ditete

[22] Zimová O. (Šimarková), Komentář k § 833. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol.. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024.

[23] zákon č. 301/2000 Sb.,  matriční zákon.

[24]Zimová O. (Šimarková), Komentář k § 833. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol.. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024.

[25] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.  

[26] Biologické kořeny dítěte [online]. umpod.cz [cit. 18. 11. 2025]. https://www.umpod.cz/web/cz/biologicke-koreny-ditete